Renault RX 4

Hodnoceno: 38× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Původním autorem recenze je uživatel s nickem "Ládes".

Dlouho jsem se rozmýšlel jestli má cenu psát o autě které už je rok pryč, ale myslím, že zrovna tohle si to zaslouží...Bohužel už je někde v motonebi a proto jsou některé fotky z internetu..Vybíral jsem takové, které co nejvíce odpovídají mému autu..

Vše začalo v roce 2002, kdy jsme pro mámu tohle auto koupili. Potřebovali jsme auto se kterým by se dalo jezdit v zimě na hory a nemělo moc velkou spotřebu, tak jsme nakonec vybrali Renaulta s motorem 1,9 dCi. Zhruba v roce 2005 jsem ho zdědil já a začal jsem s ním téměř denně jezdit. Oproti standartnímu Scéniku má vyšší podvozek, plastové doplňky a hlavně pohon 4x4.

Interiér:
Interiér byl velmi pěkně propracován. I výbava byla naprosto perfektní. Nechybělo v ní klima, 6 airbagů, chlazená přihrádka na nápoje, vyhřívané sedačky v kombinaci látky a alcantry, vyhřívané čelní sklo, elektricky ovládaná všechna okna, venkovní teploměr, kontrola tlaku v pneumatikách, palubní počítač, rádio s CD a ovládaním pod volantem a mnoho dalšího. Všechny přístroje byly přehledné a většina ovládacích prvků byla dobře umístěna. Horší to bylo s ovládáním vyhřívání sedaček nebo stahování oken. Sedačky buď hřály tak, že se na nich nedalo po chvíli vydžet nebo nehřály vůbec. Řidič ze svého místa také neměl možnost ovládat všechna okna, pouze ta přední. Ovládání zadních bylo umístěno na dveřích poměrně dole, což mi také nepřišlo jako nejlepší řešení. Sedačky byly jinak velmi pohodlné a měly i dobré boční vedení. K pohodlí přispívala i loketní opěrka, která měla přesně tu správnou výšku. Zadní sedačky byly samostatné a velmi variabilní. U každé zvlášť bylo možné sklopit buď poze opěradlo, celou jí sklopit k předním sedačkám, což se dalo udělat jednou pákou asi tak za pět sekund, a nebo úplně vyndat a vznikla rovná plocha. Odkládacích míst bylo v autě také spoustu.. Dvě přihrádky před spolujezdcem, vzadu dvě přihrádky pod podlahou nebo další dvě pod zadními sedačkami. Do auta se toho dalo naložit spoustu. O tom svědčí to, že dokázalo pojmout pět lidí se zavazadlama a s jídlem na týdenní pobyt na horách(viz foto). Samozřejmě tomu pomohl i střešní box na lyže.

Jízda:
Jízda s Renaultem byla velmi pohodlná, ale o sportování si člověk mohl nechat jen zdát. 75 kW mělo s 1600 kg těžkým autem docela práci, navíc měký podvozek brzo našel svoje limity. Člověk zkrátka musel počítat s tím, že jede ve vysokém SUV a tomu se přizpůsobit. To však neznámená že by nejelo dobře. Při běžné jízdě na okreskách motor bohatě stačil a pokud se člověku dařilo ho držet v optimálních otáčkách, dalo se i velmi svižně předjíždět. Nicméně pásmo otáček ve kterých auto jelo opravdu dobře bylo jen od 3500 do něco málo přes 4000. S tím poté stoupala i spotřeba, která byla při normální mezi 7-8 litry. Při úsporné jízdě se dalo jezdit i za 6,5. Na dálnicích trochu obtěžoval větší hluk od 140 km/h a byl zde citelný i nedostatek výkonu. Pokud člověk potřeboval více zrychlit do kopce, většinou to nebylo příliš dobře možné. Výrobcem je udávána max. rychlost okolo 160 km/h, ale nebyl problém jezdit 180. Při jednom návratu z Itálie jsem držel přes Německo průměrnou rychlost 170 km/h. To již v autě byl poměrně silný hluk, stabilita při vyšších rychlostech také nebyla ideální a auto nebylo úplně ve svém živlu.
To se však změnilo když napadl sníh. Trvalý pohon 4x4 zaručoval perfektní trakci a vždy jsem vyjel tam kam jsem potřeboval. Jednou jsem byl donucen zastavit v zasněženém a trochu namrzlém kopci, kde všechna auta přede mnou bylo nutné rozlačit. Já jsem pouze dal za 1 a rozjel se, jako by nic.

Spolehlivost:
Renault mi nikdy nikde nenechal. Jedíný problém byl jednou, když se po zařazení pětky ozval dost nepříjemný zvuk a v převodovce začalo velmi hlasitě rachotit. Na ostatní stupně se dalo pokračovat dál, tak jsem dojel do servisu. Tam se po rozebrání zjistilo, že kolečko pětky má očesanou téměř čtvrtinu zubů. Podle mě to byl pouze vadný kus, protože jsem nikdy neslyšel, že by se to stalo i někomu jinému. Po výměně bylo zase vše ok.

Bezpečnost:
Je to asi ta hlavní věc, kvůli které tento článek píši. S tímto vozem jsem měl velmi vážnou nehodu(viz foto a text níže), nicméně já i čtyři další pasažéři jsme vyvázli prakticky bez zranění, pokud nepočítám drobné oděrky a modřiny. Bez nadsázky mohu říci, že tohle auto nám všem zachránilo život!!

Silné stránky

+ BEZPEČNOST!!! (I po mnoha kotrmelcích když auto leželo na střeše, tak bylo možné otevřít všechny dveře, kromě těch u řidiče...)
+ spolehlivost
+ provozní náklady
+ variabilita interéru
+ prostornost
+ skvělý výhled z vozu
+ výbava
+ 4x4

Slabé stránky

- některé ovládací prvky
- hlučnost při vyšších rychlostech
- až příliš měký podvozek

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Pouze jeden, výše popsaný, problém s převodvkou a zhruba každé dva měsíce praskla žárovka v levém předním světle.

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Při nákupu nebyl vůbec žádný problém

Nehoda, která mohla dopadnout hodně špatně...

Stalo se to v únoru 2007. V polovině pobytu na horách jsem musel dojet do 25 km vzdáleného Sokolova pro zbytek lidí, kteří přijeli vlakem. Byl to snad jediný den v únoru kdy opravdu vydatně sněžilo. Po naložení všech lidí a věcí jsme něco před šestou vyrazili ze Sokolova. Protože jsem si úplně nepomatoval cestu, důvěřoval jsem navigaci. Ta vybrala cestu sice kratší, ale po silnici horší třídy, čemuž jsem nějak moc nevěnoval pozornost. Spíše sem ani nevěděl, že je možné jet i po státovce... Navíc jsem si říkal, že s pohonem 4x4 a dobrým zimním obutím se mi nemůže na sněhu nic stát(byl jsem idiot,teď už to vím). V šest hodin již byla naprostá tma a stále hustě sněžilo.. Jel jsem z kopce rychlostí zhruba 40-50 km/h, když jsem stále poměrně daleko uviděl pravotočivou zatáčku. Brzdit byl velmi dobrý nápad, ale na namrzlé a zasněžené silnici to příliš nezabralo. Najel jsem si tedy trochu do protisměru, abych měl více místa na průjezd zatáčkou. V tu chvíli už mi bylo jasné že to nemůže dopadnout dobře. Zatáčka mi vynesla a zhruba na jejím konci jsem se bokem opřel o svodidlo, podél kterého jsem se smýkal zhruba pět metrů. Po pěti metrech byla betonová krajnice která začínala dost velkým schodem. O ten se zachytilo levé přední kolo a celé auto se převrátilo přes svodidlo do lesa. Problém byl v tom, že za svodidlem byl svah prudký tak, že se na něm nedalo ani udržet. Auto se tedy začalo kutálet dolů. Postupně vyskočilo všech 6 airbagů. Asi čtyřikrát se auto převrátilo přes střechu, až se vše zastavilo obrovským nárazem, jakoby zezadu a poté se auto položilo na střechu. Celou dobu jsem vše naprosto jasně vnímal a trvalo to opravdu sakra dlouho. Nejvíce mi znepokojovalo, jak se při každém převrácení přibližovala střecha k mému obličeji. Po zjištění že jsou všichni na živu jsme se okénky dostali ven..Musel jsem zadním,protože okénko u řidiče prakticky přestalo existovat. Když jsem se rozhlédl, zjistil jsem, že jsme skončili zhruba 25 metrů pod úrovní silnice a ten poslední silný náraz byl to, když auto seskočilo ze tři metry vysoké zdi na lesní cestu. Nevím jak je to možné, ale nikomu z nás se nic nestalo. Pomohlo tomu to, že jsem trval na tom, že se všichni musejí před jízdou připoutat, což byla ten večer asi jediná věc, kterou jsem udělal dobře. Po přijezdu policie se vše zdokumentovalo. Poté již zbývalo pouze auto vyprostit, což se podařilo kolem 11 večer. Mezi tím lidé z odtahovky odvezli mé přátele a většinu vecí na chatu, kam jsme měli namířeno. Po naložení vraku na odtahovku mi dali klíčky od náhradního auta a řekli, že můžu jet kam chci. Jen bych podotknul, že to byla fábie, která ve výbavě neměla ani ABS a silnice byla v horším stavu, než při mojí nehodě. Nicméně jsem cestu s hrůzou v očích dokázal dokončit bez dalších problémů. Jsem si téměř jistý, že kdybychom jeli jiným autem, nemusel tuto cestu nikdo z nás přežít...