Fiat Punto 1,2 16V

Hodnoceno: 4× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Vůz již není v mém vlastnictví, prodáno 7. 9. 2005.

Je jaro roku 2005, nastal čas začít plánovat dovolenou. Je jasné, že dovolená bez auta jaksi nepůjde a v práci si na tři týdny auto půjčit nemůžu. A tak zvedám telefon a volám "svému dodavateli", že bych potřeboval na léto koupit slušné auto, ať na mne při výkupu aut na protiúčet myslí. Nezklamal - počátkem června mi kamarád volá, že má na výkupu bombastickou nabídku - FIAT Punto II s motorem 1,2 16V s výbornou výbavou s pouhými 14.200 km na tachometru a cena byla též velmi dobrá. Okamžitě jsem vyrazil za kamarádem do práce, okouknul, projel a bylo rozhodnuto. Pán si pro nový vůz přijel 15. června 2005 a já si pro změnu odvezl Punto. Se jménem to bylo také jednoduché - geniální reklama na nejmenovaný web s návštěvou čínské restaurace a Bobíkem, potažmo Bóbikem nějak sama přezdívku dodala :-).

Přiznávám, že nejsem odborníkem na FIATy, a tudíž se do nějakého podrobného pitvání této modelové řady nemohu pouštět.
Zmíním jen obecně známý fakt, že Punto je faktickým následovníkem kultovního Una a pokud jsou mé informace správné, tak na něj navazuje i motory řady Fire.
Sama konstrukce tohoto vozu je veskrze konvenční - v samonosné karoserii je vpředu napříč uložen motor pohánějící přes pětistupňovou převodovku přední kola. Náprava vzadu je vlečená. Co už moc konvenční není je využití obestavěného prostoru, ale o tom podrobněji až později. Zajímavostí Punta Tipo 188 je mírně odlišný design verzí 3D a 5D. Verze 3D měla působit dynamičtěji, měla "divočejší" přední nárazník a dynamičtější záď skloněnou pod větším úhlem. Verze 5D měla záď téměř kolmou, aby byl vnitřní prostor využit co nejlépe.

Pokud mne pamět neklame, tak Bóbik byl ve výbavě označované ELX. Nechyběla patřičná baterie airbagů, ABS, manuální klimatizace, el. ovládaná přední okna, centrální zamykání s dálkovým ovládáním přímo na klíčku, palubní počítač, vestavěné originál autorádio s RMG atd. Ke světle modré metalíze, v níž byla vyvedena karoserie, velmi pěkně pasovala modrá barva použitá na textilní části interiéru.
Kdysi jsem četl článek jednoho nejmenovaného petrolheada, v němž se pozastavoval nad tím, že FIATy zvláštně, příjemně, voní. Musím mu dát za pravdu, i po dvou letech tohle Punto krásně vonělo, úplně jinak než jiná moje auta (a nebylo to stromečkem).

Bóbika mě uchvátil dvěma svými základními "vlastnostmi". Doteď nedokážu pochopit jak dokázali konstruktéři na tak mrňavý půdorys nacpat tak prostorné auto. Interiér s dostatkem místa pro čtyři dospělé a kufr, který sice na litry nevypadal, ale pobral bagáž pro 4 lidi na týden. A nikdo z nás netrpěl nedostatkem místa, nikdo nemusel mít bagáž pod nohama - neuvěřitelné. A ten motor! Že bude 80 koní s tak lehkým a malým autem mávat, to se očekávat dalo. Ale že bude tak málo baštit, to mi hlava nebrala. Musel jsem si ale nejdřív zvyknout, že u tohoto motoru neplatí pravidlo "čím nižší otáčky, tím nižší spotřeba". Tento motor se rád točí a nejmíň papá mezi dvěma a třemi tisíci otáček, když jsem se naučil držet ho v tomto pásmu, tak jezdil za 5,0 litru. I v těch 4 lidech, s plným kufrem, zapnutou klimou a na dálnici!!! Nepopírám, že jsem velký fanoušek motoru HYUNDAI Alpha 12V, ale musím uznat, že v žebříčku mnou vlastněných motorů je až druhý. Na FIAT Fire 1,2 16V neměl a asi se hned tak zase nenajde motor, který by mu mohl konkurovat.

Jednu drobnou "vadu", ale Bóbik měl. Když teplota vzduchu překročila 30 stupňů Celsia, přestal fungovat motorek centrálu v pravých předních dveřích. Jakmile klimatizace teplotu v autě srazila, tak fungovat zase začal. U auta ze slunné Itálie bych čekal spíš citlivost na zimu než na teplo :-D. Ale to byla jediná drobnost, jinak byl naprosto bez problémů a snad i bez chyby.

Během onoho léta jsem se nedobrovolně přesvědčil též o kvalitách brzd. Kdo to zná na mezinárodní silnici E55 mezi Voticemi a českou Sibiří, tak ví, že směrem na jih, tedy do kopce, se v kopci nachází též křižovatka, jejíž pravá strana je hodně nepřehledná. A právě z této odbočky se jalo vyjíždět staré Clio první generace. Já jsem jel v pravém pruhu necelých 90 km/h, v levém mě zrovna předjížděla Oktávka. Uhnout nebylo kam, zbývalo jen panicky brzdit. Naštěstí jsem to stihl, jinak by to Clio koupilo přesně na středový sloupek. Při tom jak bylo shnilé, by to pro posádku nedopadlo vůbec dobře. Po dobrždění jsem chtěl jít řidiče seřvat, ale bylo na něm vidět, že už má dost. Řvát na něj by nemělo smysl, moc dobře věděl, že se podruhé narodil jak on, tak jeho vnoučata. Bóbika byl prostě hvězda!

Nicméně léto skončilo, potřeba auta pominula, a tak jsem se nechal ukecat a Bóbika přenechal kamarádově manželce.

Silné stránky

- vnitřní prostor
- kufr
- MOTOR - výkon a spotřeba snů
- pohodlný a čitelný podvozek
- výbava

Slabé stránky

- zlobící centrál

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Auto jsem kupoval přes kamaráda a jinému jsem ho prodal, takže domluva bez problémů.

Závěrečné shrnutí

Bóbik byl jedním slovem vynikající. Italové malá auta vždycky uměli a tohle Punto bylo jen dalším důkazem této pravdy. Neskutečný vnitřní prostor, vynikající motor milující otáčky a jezdící téměř na vzduch, pohodlný podvozek. Kdybych v té době potřeboval auto každý den, tak bych ho určitě neprodal. Moc rád na něj vzpomínám. Budiž mi útěchou, že kamarádova manželka z něj byla stejně nadšená jako tenkrát já.