Hyundai i30 i30cw 1.6 CVVT Comfort

Hodnoceno: 49× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Když jsme s manželkou vybírali minulé auto, vyhrál Getz, zejména díky své ceně. Trochu jsme se tehdy v roce 2005 báli kvality korejských aut, nicméně Getz za celou dobu svého provozu neměl jedinou závadu, kromě prorezlého vlnovce výfuku.
I proto jsme měli nyní ve výběru korejská auta zahrnuta. Původní plán byl koupit rok starý kombík v Německu. Za poměrně zajímavé peníze se nabízely Fordy Focus i Škoda Octavia, překvapivě o něco dražší byla v nabídce Mobile.de česko-slovenská dvojčata Ceed a i30cw.
Mým tajným snem však byla Hyundai Sonata, obrovský vůz s automatem nám velmi dobře sloužil během svaební cesty v USA. Nicméně Sonatu manželka zavrhla kvůli karoserii sedan.
Poté, co jsem se dočetl o rizicích koupě Focusu v Německu, jsme se raději rozhodli koupit zbrusu nový vůz v cenové hladině do 400 tisíc.
Volba padla na i30cw ve výbavě Classic Plus a motorem buď 1.6 CVVT (benzín 93 kW) nebo 1.6 CRDi (nafta 66 kW). Takový vůz se dal pořídit dle nabídek na internetu v nejlepším případě za 350 tisíc, chtěli jsme si nechat ještě finanční rezervu na případná extras.
Jenže pak zaúřadoval Deus ex machina a seslal mi do cesty prodejce Auto Háša v Bohušovicích nad Ohří, kde nabízeli i30cw v o stupeň vyšší výbavě Comfort (oproti Classic Plus hlavně automatická klimatizace a pár drobností) s motorem 1.6 CVVT za neuvěřitelných 299.900,- korun. Okamžitě jsem kontaktoval prodejce a měl jsem štěstí - byl jsem první.
Z příplatkové výbavy už díky štědrosti Hyundai a výbavy Comfort nebylo co dokupovat, rozhodli jsme se alespoň pro parkovací čidla vzadu (přeci jen s autem bude jezdit i manželka, a čidla stojí méně, než nový nárazník), zámek řadicí páky Defend Lock a zimní pneu, to vše v celkové ceně 19000 korun. Výsledná cena vozu tak činila 319600,-.
Pokud se ptáte na důvod více než stotisícové slevy oproti ceníku, tak je to proto, že prodejce koupil v Německu sadu pěti vozů, které stály nějakou dobu ve skladu Hyundai ve Frankfurtu. To by mohl být problém, nicméně výhodou je, že se jedná ještě o vůz ze závodu v Ulsanu, nikoliv z Nošovic, které podle různých ohlasů mají spoustu problémů. Vůz byl koupen jako nový, nikoliv předváděcí, takže s plnou pětiletou zárukou bez omezení kilometrů.

Silné stránky

Tohle auto je prostě výborně poskládané. Naprosto mi vyhovuje jízdními vlastnostmi, výkonem i ovládáním. Hyundai se evidentně hodně snažil, aby se zalíbil evropskému zákazníkovi.
Motor: 1.6 16V benzín s výkonem 93 kW a krouticím momentem 154 Nm. Papírově se parametry příliš neliší od 1.4 s 80 kW, který se do i30 také montuje. Paradoxně mi přijde, že 1.6 je lepší volba do města. Dostatek síly má totiž už v nízkých otáčkách, takže po městě jezdím mezi 1500 - 2000 otáček na spotřebu, mimo město mám naopak dost síly na předjíždění v rozsahu 4000 - 6000 otáček. Bravo!
Interiér: Velmi pohodlné sedačky a prakticky plná výbava (až na věci typu hlídání tlaku v pneu nebo kožený interiér). Loketní opěrka, bederní opěrka, a spoustu dalších opěrek. Naprosto pohodlná loď na delší cestování. Měřím 175 cm, manželka 160 cm, za mojí sedačkou je asi 30 cm místa, za manželčinou snad půl metru. A to se vepředu nijak nemačkáme.
Auto výborně brzdí, i při vysokých rychlostech skvěle sedí. V tomhle ohledu (a vlastně ve všech) oproti předchozímu getzu obrovský pokrok.

+ vnitřní prostor
+ zpracování
+ výbava
+ intuitivní ovládání
+ výkon motoru
+ automatické zamykání po rozjezdu - dřív jsem se v autě musel zamykat ručně, a v případě nehody by mě někdo musel odemknout
+ automatické zhasínání a rozsvěcení světel
+ perfektní audio s ovládáním na volantu, USB a AUX vstupem
+ skvěle nastavený posilovač řízení

Slabé stránky

Nic zásadního mě nenapadá, snad jen bych autu vytknul nulový "fun factor". Tohle je prostě cestovní koráb, ne auto pro zábavu. Ostatně, kdo by si kupoval kombíka na blbnutí, že...

- AUX vstup v loketní opěrce znamená, že od iPhone, který používám jako navigaci, musím vést kabel od čelního skla až do opěrky
- není prosvícené tlačítko na regulaci sklonu světel, takže člověk musí vědět, na jaké poloze je.

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Zatím si auto vyžádalo jen jednu garanční prohlídku. Kromě standardních úkonú dělali i geometrii a dotáhli hagusy. Cena 5230 Kč. Se servisem v Bohušovicích stejná spokojenost jako s prodejnou. Zdarma odvoz a přívoz, kávička, úsměv. Tak to má být.
Druhá garančka stála 7140 Kč včetně geometrie. Přístup u Hášů stejný jako před rokem. Tady koupím další auto.

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Auto jsem kupoval skoro za dumpingovou cenu, přesto se mnou vedoucí prodeje Auto Háša, Roman Kabát, jednal, jako kdybych kupoval vedle stojícího Genesise za 1,5 milionu.
Financování vyřídil za deset minut, mezitím jsme popili výborné kafe a popovídali si o autech. Před domluvenou schůzkou auto přeparkoval z venkovních prostor do prodejny přímo k jednacímu stolu, abychom si ho mohli prohlédnout.
Dohodli jsme se na předání o týden později kvůli zaneprázdněnosti mě i manželky, což znamenalo v sobotu 13.3.2010 v 10 hodin dopoledne. V týdnu se vyskytly různé okolnosti, takže jsme to museli uspíšit. Pan Kabát byl zrovna služebně ve Švýcarsku, napsal jsem mu proto sms, zda by bylo možné auto převzít už v 8 hodin ráno. A skutečně jsme přijeli a auto už bylo připravené na předávacím místě a nastal příjemný šok. V ceníku Hyundai jsou za 5000 parkovací čidla s dvěma snímači, na autě za tutéž cenu byly namontovány čtyři čidla, navíc nalakovená do barvy vozu.
Auto bylo nazuto na zimních gumách Nokian, letní byly připravené v kufru. Za hodinu už jsme odjížděli krásným novým autem.
Otec, který nás do Bohušovic z Prahy vezl, měl problém s kontrolkou airbagu u svého Tucsonu, zašel proto za pány v servisu, než jsme vybavili papíry, a za pět minut objevili závadu a zdarma spravili (rozpojený kabel airbagu pod řidičovou sedačkou).
Nákup vozu v Bohušovicích doporučuji a hodnotím 10/10.

První dojmy a zkušenosti

Cestu z autosalonu jsme si naplánovali přes Slaný do Velké Dobré, zde najet na R6 a projet celou Prahu až domů. Měli jsme tak cestu, kde jsme vyzkoušeli všechny jízdní režimy (včetně předjíždění tatry s pískem na úzké okresce).
Ve všech režimech se auto chovalo skvěle - výborný podvozek (multilink na zadní nápravě je proti Getzu znát), silný motor a přesné řízení. Naprosto konsternován jsem zůstal na dálnici, kdy jsem potřeboval trochu zrychlit z předpisových 130 km/h způsobem, jakým auto vystřelilo dopředu. Jo, budeme si rozumět.
Po 2500 kilometrech už můžu hodnotit trochu blíž. Tak pojďme na to.

Vzhled auta
Hyundai i30 je autem navrženým v evropském designovém centru Evropany pro Evropany, a je to znát. Nemá žádné designové výstřelky. Když přišlo na trh dvojče i30, Kia Ceed, líbila se mi víc, než o rok později i30.
To však postupem času přestalo platit. Nevím, jestli za to může fakt, že ceedu je na každém rohu pět, nebo podle mě nepříliš zdařilý facelift exteriéru, ale když jsou tato dvě auta vedle sebe, působí na mě i30 hezčím, a hlavně hodnotnějším dojmem. Aktuální facelift i30 dle mého modelu neublížil, protože jsme měli možnost ho vidět už před tím u verzí Sport. Nicméně je to trochu podraz na kupce.

Interiér
V jednom britském testu, citovaném v nějaké české recenzi, napsal autor, že kdyby ho posadili se zavázanýma očima do i30, a řekli mu, že je to Volkswagen, neměl by důvod jim nevěřit. Na první pohled to tak skutečně je. Palubní deska je dostatečně bytelná, ve verzi Comfort s automatickou klimatizací (viz fotografie) přehledná a skvěle zpracovaná. Na druhý pohled začnete objevovat nedokonalosti. Tak například zámeček loketní opěrky je jen vybroušená díra, nic víc. Nesvítí ovladače sklonu světel a nastavení podsvícení budíků. A tak dále. Osobně si podle svých zkušeností myslím, že interiér je na úrovni FoFoII, což je na Korejce skvělé, na evropské auto standard. Spíš než o vzrůstající úrovni korejských aut (ta je ale nezpochybnitelná) to svědčí o úpadku evropské produkce.
Modlou dnešních motoristických novinářů je počet odkládacích schránek, tady není co vytknout. Aktivně používám jen držák na nápoj mezi sedačkami, v loketní opěrce mám schovaný jen audiokabel k navigaci. Schránku na vrchní straně palubovky nevyužívám, protože při delších cestách jí mám zablokovanou právě navigací. Na středové konzoli je ještě další schránka, ta slouží jako odkladiště parkovacích lístků, přičemž jí manželka jednou za čas vyprázdní. Pak je tu ještě popelník (v autě nekouřím, takže se tam dá strčit pár drobných na parkování) a bezedné díry ve dveřích. Schránka na brýle je též zbytečná, já nosím dioptrické, které mám furt na nose, a ženiny sluneční se tam nevejdou.
Volant je příjemně tlustý, navíc obšitý strukturovanou kůží a skvěle se drží. Ovládání audiosoustavy je vyřešeno velmi jednoduše pěti tlačítky (dvě na hlasitost - plus a mínus, dvě na přepínání stanic či tracků, a Mode na přepínání funkcí autorádia). To má mimochodem velmi dobrý zvuk, i když záleží na zdroji. Nejlepší je samozřejmě AudioCD, případně CD s mp3 s nízkou kompresí (velkým bitratem). Radiostanice hrají tak nějak průměrně, AUX nebo USB mají velmi plochý zvuk, což se dá částečně kompenzovat nastavením basů, středů a výšek.

Motor a jízdní vlastnosti
Už to v textu zaznělo, motor je šestnáctiventilová jednašestka s variabilním časováním ventilů výkonem 93 kW, motoristickými novináři pasovaná na jednu z nejlepších atmosférických 1.6 na trhu. Nemůžu hodnotit, s touto kubaturou mám jen zkušenost s prehistorickými motory v Octavii a Focusu II (oba shodně 74 kW).
Motor má dost výkonu, samozřejmě kvůli své konstrukci zejména ve vyšších otáčkách. Praxe je taková, že jedu 90 - 100 km/h na pětku, dojedu pomalejší auto, podřadím o dva stupně na trojku a motor mi umožní silné zrychlení a předjetí. Po jeho dokončení řadím rovnou pětku a zpomalím zase na cestovní rychlost.
Při takovém stylu jízdy je zatím spotřeba v kombinovaném provozu kolem 7 litrů, zatím mě irituje spotřeba ve městě, která je mezi 10 a 11 litry. Ale všichni mě ubezpečují, že po zajetí motoru výrazně klesne (cca po 5 - 10 tisících kilometrech). Uvidíme.