Suzuki Swift Sport

Hodnoceno: 17× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Hezký den všem. Našel jsem si chvilku času na recenzi našeho nového Swiště. Fotky ještě doplním, ale hlavně omluvte ten román. Nějak se mi to vymklo. ;-)

Poté, co se v rodině vyřešilo hlavní auto (o tom snad někdy příště), upřelo se přísné oko majitelovo na to druhé - určené hlavně k obrážení města a okolí. Swift 1.2 AT nám sloužil věrně a spolehlivě něco přes šest let, a to jen za stravu a přístřeší. V kolektivu byl oblíbený a nebyl jediný racionální důvod se ho zbavit. Jenže auta nejsou jenom o rozumu. A já tak nějak cítil nutkání pořídit něco nového, co pokud možno ještě nebude úplně zasaženo emisním virem.

Jakmile banka (to jako já) schválila financování, rodina zajásala....a začala si vymýšlet. Na stole se mi kupily obrázky krásně barevných crossoverů s pečlivě naindividualizovanými lištičkami, slibujících aktivní život bez vlastního přičinění. Nebudu se tady pouštět do nějaké hlubší filipiky, mě prostě tahle kategorie aut míjí a při daném rozpočtu jsem si raději šel projet střídmější verze kompaktních hatchbacků. Vybrat by se tam určitě dalo. Jsou to auta jak se říká dospělejší, pro rodinu uvyklou na Swifta až luxusně prostorná, oproti B-třídě lépe odhlučněná a lépe jezdící. Problémem bylo za prvé, že manželce se zdály "výrobky vycházející z jejich dílen bohužel příliš velké" a při pohledu třeba na Civic, Ma3 nebo i Focus jsem jí musel chtě nechtě dát za pravdu. Může se to zdát jako malichernost, ale nárůst délky auta o 60 cm už znát je. No a za druhé se v rámci rozpočtu jednalo spíše o motorizace blízké základu, oturbené tříválce nebo uškrcené atmosféry - a to zase neosvěžilo mě.

Vrátil jsem se tedy k představě menšího a svižnějšího auta. Nabídka nebyla z největších, a do značné míry ji dále omezila moje neochota zaplatit za auto s úlohou příměstského poskakovadla víc než půl miliónu. Ze hry tak vypadly tradiční B-kové hot-hatche, konkrétně Polo GTI a Fiesta ST, jenž jako jediné přežily ořezávání nabídky ze strany svých výrobců. Pojďme si tedy říct, o čem se vlastně dalo uvažovat. V první řadě nový Swift Sport s turbem, dále Ibiza FR 1.5 TSI, Fiesta 1.0 EB 125, Mazda 2 1.5 G-115, Jazz Dynamic 1.5 130...a to je tak asi všechno. Trochu stranou stál Up! GTI. Později jsem se s ním i projel a musím uznat, že je to zajímavej a zábavnej prcek. Vzhled se mi ale moc nelíbí a menší než malé auto jsem nechtěl.

Z hlediska teoretických dynamických parametrů bylo celkem všechno jasné. Na čele byla turbíčka SSS a Ibizy, pak klasické atmosféry Mazdy 2 a Jazzu a s odstupem poslední Fiesta. Teorie je ovšem jedna věc, realita druhá. A navíc do hry vstupují pocity, a na ty já dám. Nejprve tedy bleskem proberu subjektivní dojmy.

SSS - hned po Ibize největší výkon i krouťák. Nejnižší hmotnost. Zábava v zatáčkách zůstala, jenom už nejste za otloukánka na rovinkách. 1.4 BJ (ještě bez filtru) pružností deklasuje veškerou relevantní turbokonkurenci, o atmosférách nemluvě. Přitom stále skvěle reaguje na plyn a nechá se i "zjančit". Řazení krátké a přesné, řízení strmé a ve všech pozicích tužší. Spojka by mohla být citlivější. Celkově povedená miniraketka s živelným projevem a některými neduhy, ke kterým se ještě vrátím. Předváděčka i nejetý kus k okamžitému odběru téměř u každého dealera. Kompletní výbava včetně metalízy v ceně. Cena 480t.

Ibiza - nejvyšší výkon i krouťák, těžší o téměř 200 kg. V reálu je na tom dynamikou plus mínus stejně jako SSS, ale pocitově je to jiný svět. Ke všemu od Swifta dostává těžce na prdel v pružnosti, ale i v takových těch hojně používaných zrychleních typu 80-120 na libovolný kvalt. Pocitově nudná, bez chuti a zápachu. Zkrátka ji vidím jako technické cvičení na téma "Jak promarnit příležitost". Sad but true. Nabídka ukončena - k dispozici pouze dovybavené skladovky. Cena kolem 500t.

Fiesta - naopak Fiesta mě rozhodně nezklamala. U Fordu pořád dokážou vykřesat z podvozku maximum pro jízdu, aniž by z auta museli udělat nepoužitelný prkno. Jezdí natolik dobře, že bych jí nějakou tu vteřinku klidně i odpustil. Navíc 1.0 EB působí živěji než vypovídají papírové parametry a svatá trojice řízení/spojka/řazení je naladěna tak, že potěší každého, kdo rád řídí. 1.0 92kW pouze v ST-Line, což by nevadilo, ale navyšuje to cenu. Příplatky za LED světla a metalízu a jsme na 475t.

Mazda 2 - motor G-115 s modernizací právě vypadával z nabídky. Nedostupnost předváděčky. Jedna naleštěná skladovka, se kterou mě nechtěli nechat svézt. Jel jsem tedy jen G-90 s pětikvaltem. Jízdní vlastnosti a ovládání fajn, v nejhezčím interiéru ze všech nejméně místa ze všech. G-115 pouze v Revolution Top. Cena 480t plus metalíza.

Jazz Dynamic - zvláštní. Ten vzhled moc nedávám, ale má výhodu nadprůměrné praktičnosti. Magic seats atd. Jízdně hodně dobré, pro točivé atmosféry podpořené kratšími kvalty a přesným řazením mám pořád slabost. U vědomí výšky auta v zatáčkách nejprve trochu bojujete s pudem sebezáchovy, aby vás vzápětí překvapilo, jak to Jazz zvládá. Slabší odhlučnění přispívá k vnímání rychlosti. Cena 460 plus metalíza.

Uváděné ceny jsou samozřejmě ceníkové. Nicméně sleva, kterou bylo možno domluvit, byla na všechny kandidáty takřka stejná, a nijak zvlášť horentní. Někde snadněji dostupná, jinde se muselo trochu více vyjednávat, ale v zásadě plus mínus totéž. Rozhodování tedy netrvalo dlouho. Jízdně byl Swift z tohoto kvinteta nejvíce hot a stejně mě to k němu táhlo. No, a jak víte z jedné reklamy, v takovém případě není co řešit.

Situaci ještě malinko zkomplikovala manželka při návštěvě dealera Mazdy. Elegantně obešla Mazdu 2 a zamířila si to rovnou k CX-3 Takumi Soul Red a už se nechtěla hnout. Vědom si nebezpečí, že bych mohl skončit bez večeře a možná i hůř, promluvil jsem s prodejcem a o dva dny později si už raději sám šel CX-3 projet. Musím uznat, že něco na té kombinaci atmosférického dvoulitru, líbivého svébytného zevnějšku a povedeného interiéru je. Nakonec to dospělo až tak daleko, že jsem opravdu vyhledal pár nabídek a cíleně je sladil s prodejci Suzuki ve stejném městě tak, abych mohl vyzkoušet CX-3 hned po jízdě se Swiftem a naopak. Ujistil jsem se, že mít nastaveny priority malinko jinak (anebo být méně sobecký), byl bych s CX-3 jistě spokojen. Jezdí slušně, o to nic, ale narozdíl třeba od Ma3 G-165 na mě z ní žádné Mazda kouzlo nedýchlo. Není o moc větší, není o moc pohodlnější, není o moc tišší, zato je ale výrazně pomalejší a méně agilní než SSS. Logicky. Takže to bude Swift Sport a tečka.

Zbývalo najít kus, který by nebyl v propagační žluté barvě, jež se mi mírně řečeno hodně nelíbí, ale ani bílý, šedý či černý. Vlastně jsem byl ochoten akceptovat pouze modrou nebo červenou metalízu. Můj "domácí" dealer Suzuki tentokrát překvapivě zklamal. Zbrusu nový prodejce by měl trochu nastudovat psychologii, aby pochopil, že když zákazník nechce žlutou předváděčku, tak nechce žlutou předváděčku, že místo aktuálně chybějícího Swiftu Sport opravdu nevezme skladovou Vitaru a velmi těžko se mu věří, že motor 1.4 BJ bude příměstským provozem ve Swiftu trpět, zatímco ve Vitaře si za stejných podmínek jenom medí. Hodil jsem to za hlavu a obrátil se na prodejce vzdáleného nějakých 260 km, kde jsem absolvoval jednu ze zkušebních jízd. Můj vyhlédnutý modrý kus sice právě prodali, ale na cestě už byl další a tak netrvalo déle než týden a jeli jsme pro něj.

EXTERIÉR

Když Suzuki představilo novou generaci Swiftu, bylo to pro mě celkem vzato spíše zklamání. Poněkud knedlíkózní vzhled, kličky zadních oken "ukryté" v kusu černého plastu, který snad nemohl být už více vidět, zadní lampy taky žádná sláva, zkrátka taková šedá myška. Nechci tvrdit, že Sport je něco extra, ale změny oproti běžné verzi mu zcela jistě pomohly. Jiný přední nárazník, jiná maska, lízátko, nástavce prahů, zadní nárazník s difuzorem a dvěma funkčními kulatými koncovkami výfuku, křídlo pátých dveří a taky mírné snížení z něj přece jen udělaly hezčí auto s jaksi rozkročenějším a sportovnějším výrazem.

INTERIĚR

Ou, tohle bude bolet. Kdo chce Suzuki bít, hůl si vždycky najde. A tou holí nepřekvapivě často bývá interiér. No ano, plasty by svou tvrdostí vyděsily i jehlan páně Vickerse a z jejich povrchové úpravy láce přímo čiší. Nenajdete tu jediný polstrovaný odkládací prostor, všechno hezky natvrdo a za jízdy rambajz od odložených předmětů. Na druhou stranu je ta masa laciného plastu slušně poskládaná, docela vkusně "rozbitá" tu dekoračními lištami, onde zas látkovými výplněmi ve dveřích a na dveřní opěrce a nechybí kůže na řadičce či volantu. Co se mi ale líbí jednoznačně, je architektura kokpitu. Klasická kaplička přístrojů v tubusech s "maxidotem" mezi nimi, doplněná o japonské rodinné stříbro - kolíčky pro ovládání PC a ....Nutno ovšem dodat, že japonci vyměkli a zdublovali kolíček tlačítkem INFO na volantu. Štěstí že se nedá přepínat oběma směry, to už by bylo na pád Tokia.

Uspořádání středového tunelu je taktéž klasika. Pod kulatými ofuky a spínačem výstražných blinkrů, který by ve zlomku vteřiny našel i Andrea Bocelli, trůní centrální " dotykový displej. Není sice zakomponován úplně do roviny s plochou přístrojové desky, ale ani vyp.íčen do prostoru coby tablet uchycenej Pattexem . Pod ním přehledný panel ovládání klimatizace a proudění vzduchu s dvěma ovládacími kolečky, fake kolečkem displeje a souvisejícími tlačítky. Nalevo od volantu jsou hezky shromážděna důležitá OFF tlačítka - S/S, Lane Assist, Pre-Crash a ESP. Nebudu vás unavovat vypisováním všech dalších ovladačů, zkrátka je vše uspořádáno logicky a najdete to na "první dobrou".

Podstatnou částí interiéru jsou sedačky. Ty přední jsou anatomické s integrovanou opěrkou hlavy. Vypadají výborně a dobře drží tělo, ukotveny jsou ale výš než je mi milé a rozhodně se nedá říct, že by vyhovovaly každé postavě. Bočnice se nepodvolí a bolestně vám připomenou každé kilo navíc. U těch zadních je zajímavé, že při stejné (nebo dokonce o chlup menší) délce auta ve srovnání s předchůdcem, dokázali u Suzuki vykouzlit více místa před koleny a navíc i větší kufr. Ten je opravdu větší už od pohledu a zůstala mu hodně vysoká nákladová hrana. Čili se jedná o takovej auto-kalfas o objemu 265 litrů, s kterým si osobně úplně v klidu vystačím. V rámci implementace pokrokových technologií u Suzuki dovybavili dekl kufru závěsnými šňůrkami, takže jsem přišel o svou oblíbenou sportovní disciplínu - sprint z místa řidiče do kufru, sklopit zapomenutý dekl a sprint zpátky, než na semaforu padne zelená. Škoda.

INFORMACE A ASISTENTI

Nejsem zrovna infotainmentovej typ a ani mě nehne, abych vám tady vyjmenovával jednotlivá zákoutí systému, připojování telefonu a jak to celé pracuje s nějakým oidem. Pokud se týká dotykového displeje, orientace v něm je poměrně snadná, odezvou je na tom podobně jako koncern, grafika tak trochu old-fashioned a trvám si na svém, že Mazda dobře dělá, když dotykáč za jízdy nefunguje.

Informační displej v přístrojové kapličce to už je jiná ráce. Při jeho vývoji byly zřejmě zohledněny připomínky osazenstva japonských mateřských škol, a tak vás namísto exaktních číselných hodnot čekají přibývající a mizející kostičky ve sloupečcích a řádečcích, krásně vybarvené grafy a boosty a torqy pendlující po kružnicích. Dostane se vám životně důležitých informací, kterak jste si vedli s průměrnou spotřebou před pěti,deseti a patnácti minutami a kolik mililitrů benzínu vám ušetřil S/S. Nakonec stejně skončíte u obrazovky, kde je mj. teplota oleje. Jedinou zajímavou výjimkou je graf přetížení. Taková blbost, ale jak dokáže aspoň trochu hravého řidiče "vyštengrovat". Dokud tu kuličku, zpočátku zatvrzele usazenou ve středu kruhu, nerozhýbete do všech stran, nedáte pokoj.

A jsme u asistentů. O start/stopu se asi nemusíme bavit. Vypínat se musí znovu po každém startu. Hlídač pruhů jde vypnout trvale....i stalo se. Blbina, kterou nepotřebuju. ESP vypnout jde (i když to má háček), ale to dělám pouze tehdy, když jedu sám a chci to využít. I zapnuté ESP totiž nechává řidiči značně volnou ruku a ještě v momentě lehkého smyku se s pomocí neobtěžuje. Kdyby žil Zénon z Kitia v dnešní době, ESP ve Swiftu by nutně muselo patřit k jeho stoupencům. Zvláštní pozornost ovšem zaslouží pre-crash systém. Ten totiž musel ladit někdo, kdo měl příbuzné na Titaniku a dodnes z toho má trauma. Evidentně počítá s brzdnou dráhou a handlingem zaoceánské lodi. Mít ho tehdy k dispozici kapitán E.J.Smith, byla by chlouba White Star Line nepochybně zachráněna, protože by to na něj hystericky řvalo už v Southamptonu. Vypíná se dlouhým stiskem tlačítka, bohužel stejně jako S/S po každém
startu.

COKOLIV O JÍZDĚ

Tak a teď k tomu podstatnému. Nový Swift Sport nastupoval na trh s těžkým úkolem navázat na sice výkonově slabšího, ale zábavného předchůdce. Ten hlavní rozdíl je samozřejmě v motoru. Atmosférickou šestnáctistovku, kterou jste museli ždímat ze všech sil a zapomenout přitom na brzdový pedál, nahrazuje ve Sportu turbo. Výkon prakticky totožný, krouťák navýšený o téměř 50%. Namístě byly obavy jednak z navýšení hmotnosti ale taky z oblíbeného nasazení kvaltů délky Lovosic.

Naštěstí u Suzuki nadále ctí heslo weight is the key a vlastně tím předurčili všechno ostatní. Motor nijak zázračných parametrů nemá se Swiftem o hmotnosti cca 970 kg bez řidiče moc práce, dokáže ho docela zajímavě vystřelit kupředu a udržet v rychlosti i na výjezdech z technických pasáží. Cenu za charakter jistě 1.4T nedostane, ale není pravda, že by ji nemělo smysl točit. Jen si musíte dát pozor na přeřazení už pod 6.000 otáčkami. A taky se budete muset smířit s tím, že některé pasáže prostě projedete rychleji na trojku než na vytočenou dvojku, jak jste byli doteď zvyklí. Tedy ano, je to jiné, ale ne horší. Bonusem je fakt, že už z vás nebudou dělat otloukánka ani na rovinkách. A taky by Sportu slušel nějakej zvuk z výfuku, tohle je nejspíš námět pro decentní tunning.

Nízká hmotnost dále samozřejmě příznivě ovlivňuje chování Sportu v zatáčkách, potlačení nedotáčivosti, schopnost měnit bleskově směr a celkově jeho agilitu. Nemusíte mít brzdy, na který se nevejdou ani 19" kola. Podvozek nemusí být vyloženě prkenný, auto se v zatáčce nakloní, ale kola drží. Přesně cítíte přenosy váhy a můžete si s tím hrát pomocí volantu a plynu. Jediné co moc neovlivníte a trochu to zamrzí, je protáčející se vnitřní kolo. Téměř ve všech testech jsem se dočetl (oni to snad od sebe opisujou), že absence samosvoru není u lehkého Swifta problém. Bohužel se změnou motoru už to není pravda. Situaci, kdy na výjezdu ze zatáčky (pravda ostré a třeba i se změnou klopení vozovky) dávám plnej a namísto odštuchu se mi dostane zaváhání způsobeného protočením kola, zažívám denně. A je to trochu k nas.rání, obzvlášť když máte v pruhu vedle sebe "načnutou" oběť. S nadsázkou samozřejmě.

Když už jsme u toho hraní si. Řízení v SSS vás nejprve překvapí těžším naladěním. Reaguje ale pěkně citlivě, převod je tak akorát strmej a ani ve středové poloze nemá hluché místo. Není to úplně "čtečka silnice", ale to, co potřebujete vědět, vám vědět dá. Manuál v Suzuki nikdy nebyl na úrovni toho nejlepšího v nabídce, ale mě baví. V předchozím SSS byly dorazy jako úder kladiva na majzlík, tady jsou o něco gumovější. Přesnost ale zůstala a hlavně se ještě zkrátily dráhy, takže kvrdlat sem a tam dokážete téměř jenom pohybem zápěstí. Po delší době manuál, u kterého rád řadím úplně zbytečně, jenom pro ten pocit. Paradoxně v momentě, kdy to s turbem není tolik potřeba.

Pokud se týká komfortu, podvozek je stále spíš tužší. Není to o páteř, ale tvrdší naladění, větší kola s nižším profilem a krátkej rozvor vás prostě v klidu spát nenechaj. Navíc se u Suzuki příliš neobtěžovali odhlučněním podběhů a každej šutříček si poslechnete. Tuším, že dlouhodobějším ježděním by se dalo zadarmo vzdělat v oblasti mineralogie.

ZÁVĚR

Jistě jsem toho spoustu vynechal, ale už tak je z krátké recenze Vojna a mír. Pokud jste dočetli až sem, máte mé uznání. Za sebe bych soužití s tímhle autem shrnul stručně. I přes nástup turbomotoru a některých blbostí poplatných době a předpisům je stále Suzuki Swift Sport autem zábavným a v dobrém smyslu slova staromódním. Jízda je na prvním místě a po chvilce zvyku si budete Swifta vodit jako pimprle. Na kruháčích a v ostrých zatáčkách vám bude stačit máloco a ani na rovinkách vás už nebude štvát kdejaká průměrná nafta. Do hot-hatche mu pořád cosi chybí, ale v poměru cena/zábava budete těžko hledat něco lepšího. A já ho mám rád.

A na úplný závěr jen pro pobavení pár myšlenek, které se mi honí v hlavě, když po týdnu ježdění se Swiftem vlezu zpátky do Leona, sníženého a přitvrzeného FR, snadného to terče jízlivých poznámek milovníků komfortní jízdy, osazeného poměrně potentním turbobenzínem. Samozřejmě s notnou dávkou nadsázky, ale na reálném základě.

Do tý sedačky bych se snad vešel dvakrát.
Bude to někdy zrychlovat ? (tachometr tvrdí, že ano, ale nevěřím mu)
To snad nikdy nezatočí. Chtělo by to hrušku na volant, jako u VZV.
Se mi zkrátily ruce nebo co. Na pětku skoro nedosáhnu.
Musím si koupit něco na mořskou nemoc.
I brzdy maj nárok na time-out.
Volant musím držet pevně. Bojím se, že by s ním otočila i moucha, kdyby na něj sedla.
Hodil by se pohrabáč do kufru. Kdo se tam má natahovat.

A abych byl spravedlivý, týden ježdění s Leonem a následné přesednutí do SSS taky není úplně bez dojmů, jen jsou jaksi jiné.

Už jsem zapomněl že jsem si do auta objednal místo sedačky verpánek.
Přestanu tolik žrát. Až budu mít 65 kg, sedačka určitě povolí.
To zrychluje jako svině. (tachometr tvrdí, že ne, ale nevěřím mu)
Hmm, v Japonsku se asi posilovač řízení do aut nedává.
Jezdím tudy každej den. Nechápu jak se mohla silnice od včerejška takhle rozpadnout.
Doteď jsem myslel, že k zatočení je potřeba točit volantem. Evidentně se ho stačí dotknout.
Ano, ano, chtěl jsem snížit rychlost. Příště bych to ale rád udělal i bez kontaktu s čelním sklem.
Ale je to od nich hezký, že chtěj dopřát zákazníkovi zážitek z jízdy rallye na šotolině, i když jede po běžném asfaltu.
Každej ví, že ten správný nákladový prostor jsou zadní sedačky. I když nejsou kouzelné.

Silné stránky

Swift Sport zůstal Swiftem Sport

Slabé stránky

Lacinější materiály uvnitř
Specifika japonské představy o informacích

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Výměna oleje při 3.500 km

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Tam, kde jsem nakonec koupil, byli v pohodě