:yes: Gratuluji k novému přírustku ;-) .
Fajn vozítko ,bohužel je to tak ,u nás je svým způsobem nedoceněné . Komu kufr nestačí ,atˇ si hodí na střechu "rakev" :-! >:D .
Nevím ,ale můj názor je takový ,že pokud si někdo koupí několikáté auto do rodiny a není to vyloženě pro zábavu a volný čas ,ale právě třeba auto pro manželku ,tak se mnohdy poohlíží hlavně po něčem co nejlevnějším, ale "svištík" bývá často přehlížen ;-\
Jinak povedená recenze. :yes: Nebyl bys to ty ,abys nepojal svou další recenzi jinak a opět zajímavě a nevšedně. (Jen bacha na rozdvojení tvé originální osobnosti >:-[] )

No teda, ta si ale rychlík! Pěkně si ten "rozhovor s bráchou" sepsal. :yes: ;-)
Líbí se mi i ty komenty k fotkám, např. "korejská plečka" >:-[] , nebo ten "náš" horský remorkér.
V Galerii mě zaujalo několik věcí. Odstín červené je, zejména proti bratrovu odstínu červené, téměř dokonalý, Ferrari hadra. Velká výhoda této červené je fakt, že se v ní pěkně ztrácí poměrně přerostlé zadní lampy. Kufr je na fotce ještě (o třídu) menší, než jsem čekal, hlavně je hodně plytký, což přičítám hlavně tomu, že je vůz/karoserie připravena i pro zástavbu 4x4. Volant připomíná současné (většinu) volanty v BMW, což je samozřejmě lichotka velká minimálně jak Mnichov:
[odkaz]
[odkaz]

Takže, hodně šťastnýck kilometrů se SWištěm! :yes: :yes:

Sekáš ty recenze jako Baťa cvičky, ale pěkně, pěkně :yes: >:-[]

Já už tvořím recenzi Laguny už dva roky a stále nejsem hotov. >:D

Cudujem sa troska tej spotrebe so styrmi stupnami,to musi byt riadne kludna jazda s priemerom 5.6 l,resp.5.5l ako uvadza vyrobca...Urcite ju nedosiahnes pri castom stlacani toho "kuzelneho tlacitka" ze? ;-) Inac gratulujem ku krasnemu auticku,a prajem vela stastnych kilometrov! :yes:

Akosi som Tvoju recenziu na HP prehliadol, tak ešte raz gratulujem. Ako je u Teba dobrým zvykom, recenzia je originálne poňatá, nie ten tradičný štýl: ako som vyberal a prečo je moja voľba najlepšia na svete.
Tie 4 stupne by ma asi trochu iritovali, ale tipujem, že moja manželka by sa na to pozerala s pochopením (vyznáva filozofiu, že viac prevodových stupňov je nevýhoda a na Mondeu občas zostane na 5ke) a to isté predpokladám u Tvojej.
Farba je tiež fajn, disky výrazne autu pomohli, tak nech jazdí a snáď spestrí aj našu fotosúťaž. :-)

Skvělá recenze i skvělá volba auta . Jako druhé auto do rodiny ideální volba šel bych do stejného ale s manuálem. Manželka se to s šaltrpákou po těch 20 letech ježdění už naučila. Ta červená mu opravdu moc sluší. Jak už tady zaznělo u nás neoprávněně nedoceněné auto. Asi máme jako národ nějaký kufrový komplex umocněný dlouhou vleklou nemocí zvanou 1,2 HTP, že se tak skvělé auto se u nás moc nechytlo. Tobě i manželce přeji mnoho šťastných km.

Jó, tak to je hezké. Na to, že je to ještě úplně syrové auto, navíc v automatu. Osobně si myslím, že po zajetí a v manuálu by to bylo skoro o litr méně. Ovšem bez komfortu, který nabízí automatická převodovka. :-)

co jsem obdržel Tvou esemesku, informující o zakoupení tohoto kocourka.
A hle - a už delší dobu tu máme další - a opět velmi, velmi (!) podařenou - recenzi :yes: !

Kamaráde - vykašli se na podnikání a začni psát. Zcela jistě se uživíš víc, než dobře ;-) !

(takže další setkání by se mohlo nést zcela v duchu Suzuki - co Ty na to ;-) ?)

V úterý mě na výjezdu z Děčína zastavila hlídka Policie ČR. Probíhala nějaká preventivní kontrola "vraků" >:D doplněná ve spolupráci s Besipem dobrovolným měřením zraku (myslím, že za lízátko nebo tak podobně). Takže plácačka, hezky ke straně, stáhnout okénko a "dobrý den, pane řidiči...připravte si doklady od vozu". Mezitím příslušník zrakem ostříže Gullivera obhlédl, obešel a když se vrátil k okénku, tak aniž by si vůbec vzal doklady do ruky, popřál mi šťastnou cestu. Jj, pomyslel jsem si, vypadá vážně dobře. >:D

PS: O pár kilometrů dál, tam kde stojí bývalý Night Club Marylin a kde už se pár smrťáků odehrálo, se v nepřehledné zatáčce znovu předjíždělo. Ale kdo by se tím zabýval, že jo... ;-)

Do galerie jsem přidal pár dalších fotek z povodní u nás. Od této [odkaz] dál.

Nedávné povodně přinesly kromě soukromých osob veliké škody i firmám, a mezi nimi pochopitelně i některým prodejcům aut. V Ústí nad Labem to nejhůře "odskákal" showroom Mercedesu v Přístavní ulici. Zde pár fotek v galerii. Od této [odkaz] dále.

Na výlohách je stále krásně vidět, kam až Labe dosáhlo. :no:

V aktuálním čísle SM zkoušeli "modernizovaný" (denní LEDky, dvě nové metalízy, blinkry v zrcátkách a možnost 5 dveří pro SSS) Swift a nešetřili chválou. Jakkoli můžeme často závěry zmíněného periodika brát s rezervou, tentokrát se trefili.

"Automat má sice jen čtyři stupně , funguje však měkce a změna převodů je téměř neznatelná. Ke svižným rozjezdům z místa to bohatě stačí, dokonce i na dálnici jsme s ním dokázali "pozávodit" auta mnohem větší a silnější. To vše při spotřebě do 6 litrů benzínu. Zajímavostí je, že kromě obvyklé volby D pro normální jízdu dopředu, má automat i stupeň L pro tažení přívěsů. U malých aut je to nečekané. Navíc umožňuje blokovat rychlostní stupně - na ten s označením 2 volí pouze mezi první a druhou rychlostí. Když chcete předjíždět, stačí stisknout tlačítko na boku páky a automat okamžitě podřadí z dlouhé čtyřky na trojku. Zcela bez chybičky ale samočinná převodovka není - rozjezdy jsou s ní cukavější (moje pozn.: jedině s "dřevákem" za volantem a chtěl bych takového vidět při práci se spojkou) a výrazný příplatek 50.000 Kč proti stejné verzi s manuálním ústrojím znamená u malého auta šestinu pořizovací ceny."

K závěrečné výtce jen dodám, že zájemce o Swift v tomto povedeném automatizovaném provedení nechť nehledí na ceník a jde si cenu ověřit k prodejci. Slevy na dražší provedení jsou zajímavější.

SSS pak sklidil slova chvály za chování podvozku, svižnost a celkovou zábavnost - ale to není nic nového. ;-) Důležité je, že na tom nic nezměnil ani nárůst hmotnosti o 15 kg související s druhým párem dveří.

Ráno se probouzím a první pohled směřuji z okna ven. Zamračeno ale silnice jsou suché. Bůh miluje petrolheady. Vyřídím pár papírů - podpis, štempl, podpis, štempl - ale v duchu už brázdím Okres(ky) na severu.

Jak jinak přijet před salón Suzuki než stylově Swiftem. Upíchnu ho mezi obstarožního Ignise a SSS ve třídvířku, které mi bude celý den dělat společnost. Cestou dovnitř můžu oči nechat na 5-dvířku v bílé perleti. Druhý pár dveří vzhledu vůbec neublížil.V kanceláři vyřídíme převzetí, dostanu bumážku a klíčky a ještě jdeme zkontrolovat stav benzínu. A pak už konečně - jen já a stroj.

V mém případě je zbytečné se o designu SSS nějak zvlášť šířit. Všichni víte, že se mi líbí a až na jeden prohřešek (plastisch und bombastisch žebrování u mlhovek) ho doslova "žeru". Přestože vyšší postavy, SSS i s pomocí decentních doplňků a nádherných 17" hliníků vyzařuje sportovní nádech. Uvnitř mě oproti běžným verzím zaujmou hlavně sportovní sedačky s výrazným bočním vedením. Jsou pohodlné a v oblasti zadnice pro mě vyloženě akorát, záda jsou bočnicemi trochu utlačována ale na to jsem zapomněl po pár kilometrech. Sedí se výš než by bylo potřeba, přesto jsem přirozenou pozici za dvouose seřiditelným volantem našel téměř okamžitě. Interiér zdobí ještě pár drobností jako prošívání červenou nití, skvěle se držící a tak akorát velkej volant, kovový kryty pedálů, ale jinak žádný velký efekty.

Takže nohy na spojku a brzdu a tlačítkem startuji. Prvních pár kilometrů jsem si vyhradil pro zahřátí a osvěžení dojmů z jízdy ve městě. Motor si tiše ševelí a přitvrzený podvozek na o 2" větších kolech překvapivě samozřejmě absorbuje kilometry plátovaných silnic, špatně vyrovnaných kanálů a přejezdů. A to co nezvládne a roztřese karoserii tupou ranou, tak to by nezvládlo ani komfortněji naladěné auto. Pro mě žádná novota, ale někoho by Swift S mohl překvapit stejně jako mě GTI a jeho schopnost tlumení na 18" kolech. To auto není žádný prkno, dá se naprosto v pohodě používat jako běžné přepravovadlo pro městský a příměstský provoz. Přispívá k tomu celým svých chováním včetně sladění motoru a převodovky. První tři kvalty naskládány těsněji na sebe a spíše nakrátko, od čtyřky už delší ale ne vyloženě ekologicky předlouhé. Motor je docela solidně pružnej a znatelně zabírá už od 2.000 otáček.

Ještě než vyrazíme z města s už zahřátým autem, dáme si zkušební trasu z Krásného Března nad zoologickou zahradou směr Severní Terasa. Kdo zná Ústí, ví o čem mluvím. Stoupání do kopce, dva pruhy, levá, pravá, klopená a na závěr ostrá vracečka. Povolená 70-ka, takže je to trochu "o papíry", ale naštěstí tam příslušníci nestávaj. Zřejmě jim tam nedrží trojnožka radaru. Už dole cítím zvláštní šimrání v noze, tady se nutně musí projevit výhoda Swiftu, nízká hmotnost, absence přesahů atd. S Mondeem to taky můžu dát rychle, výkon na to má, ale v záverečné zatáčce mívám pocit, že ho určitě převrátím. Takže dvojka a noha na plyn. Trojka a plyn. Otáčky letí nad 5.000. Míjím auta v pravém pruhu, ale zdrží mě nějaký Twingo, které nechce uhnout. Znova podřadit, motor zaskučí a jedeme dál. Zatáčky se Swiftem ani nehnou a čeká nás poslední výzva. Zkouším odhadnout, kdy přibrzdit před finální vracečkou, ale pořádně to netrefuji. Už už čekám kvílení gum, ale nestane se nic. Swiftík propluje a jenom lehounkým zábavným (tak ty si chceš hrát) pohozením zádi mi dá najevo, že to zvládá líp než já. Překvapením jsem včas nepodřadil a ztratil rychlost.

No, dobrá, tak tedy z města ven. Provoz směrem na Teplice je dost hustej a tohle není Swiftův rajón, ale tak to vyzkoušíme. Ale ano, i na normálních rovných silnicích to jde. Přednosti SSS tady neuplatníte, ale chová se prostě jako silnější verze běžného modelu. Máte dostatečnou rezervu výkonu na předjíždění a řešení situací, nemáte ho ale dost na nějaké soutěžení. Motor není ani dole chcíplotina a dokáže se rychle sebrat. Nejspíš vám bude chybět i zvuk. V nižších otáčkách je motor úplně tichej, v těch vyšších je to spíš hluk než sound a od nějakých 4500 alespoň příjemně zhrubne. Ne jako moje 1.2ka, která vytočena připomíná zvukem mixér v posledním tažení. Vracím se domů na oběd a mám v plánu vzít SSS na okresky v mém okolí.

A lze jednoznačně říct, že to je to pravé pro SSS. Za chvíli se do toho vžijete a nenecháte být Swifta chvíli v klidu. Budete řadit jak šílení a bude vás to bavit držet ho pod krkem. Řazení v SSS je v pohodě. Jsou i lepší převodovky, ale dráhy jsou krátké a zařazení je doprovázeno docela hlasitým mechanickým cvaknutím. Žádné zadrhávání jsem nezaregistroval. Řízení je malinko přeposilované pro tenhle styl jízdy, ale Swift sám o sobě má tak jasné a předvídatelné chování, že to ani nevadí. V podstatě vám dovolí hodně, můžete dělat chyby, můžete se na něm učit, jak jezdit a on vám to dovolí a nepotrestá vás. Tu chviličku předcházející nedotáčivému smyku jasně oznámí kvíknutím pneumatik. Ale na jízdu smykem se Swift nehodí, má příliš malej moment setrvačnosti a daleko víc se s ním vyblbnete pokusama o čistou jízdu. Motor má naprosto bezprostřední reakce na plyn, do otáček jde docela snadno a vytáčet ho není vůbec problém. Nakonec nejlépe stejně funguje nad 4.500 otáček. Pravda je, že dolů jdou otáčky docela neochotně, při předchozích jízdách jsem si toho ani nevšiml ale po upozornění od wawrise jsem se na to zaměřil. Podvozek vás ovšem nadchne tak, že na podobné peripetie zapomenete. V zatáčkách sedí, nevadí mu ani zvlnění, nerovnosti. Zkoušíte ho kam až vám strach (ano strach, přiznávám, že občas už jsem měl z toho, co vyvádím obavy) dovolí a divíte se, že při té váze a rozvoru auto zůstává stoicky klidné. Znervózní až na sérii rychle po sobě jdoucích příčných hrbolů. Jakýkoliv náznak rezignace na držení stopy se dá velice snadno korigovat ubráním plynu nebo mírným natočením volantu. To auto je zkrátka skvěle ovladatelné.

V podvečer pln zážitků Swifta s lítostí vracím a cestou domů občas omylem chmatám na volič automatu.

Takže na závěr. Otázka zdali je možno SSS nazývat hot-hatchem i přes výkonový deficit je zodpovězena. Jednoznačně ano, za jeho volantem se dá užít spoustu radosti a je bez výhrad použitelný i pro běžný provoz. Je to ale auto dvou tváří, buď piánko pohoda jazz jízda nebo nervní erzeta. Nic mezi tím. Majitel turbo HH může jet rychle i při "klidné" jízdě. U Swifta buď tlačíte na pilu nebo rychlí nebudete. Nepochybuju o tom, že nejsem dost dobrej řidič, abych z SSS vytáhl, co v něm je a tedy že s turbem bych to zvládl lépe. Přesto je to neskutečně zábavné auto a mám rád.

PS: Dovětek k praktičnosti. Sportovní sedačky přinášejí o něco obtížnější vystupování z auta díky bočnicím. To je ale drobnost. Horší je, že třídvířko nemá významně větší přední dveře a nastupování dozadu je disciplína pro Houdiniho. V tomhle ohledu je nynější možnost volit pět dveří k nezaplacení.

[odkaz] a dále v galerii.

Po několika nezdarech získat všude vychvalovanou Fiestu ST na zkušební jízdu se na mě konečně usmálo štěstí. U jednoho dealera Fordu se objevil referentský kus s 11.000 km na tachometru. Následovala domluva s ochotným prodejcem a dnes jsem tedy měl možnost FieSTu vyzkoušet. Oproti předpokládanému místu konání v Pardubicích, kde je hlavní sídlo dealera, se Fiesta nacházela v Jablonci nad Nisou. Příjemná zpráva, když uvážíme, že ujetá vzdálenost se tak snížila na polovinu.

Předpověď slibovala na sobotu hezké počasí a skutečně, ráno se sice kolem Labe povalovala mlha hustá tak, že by se dala krájet, ale jakmile jsem opustil Děčínskou kotlinu směrem na Liberec, udělalo se vyloženě nádherně. Na místo jsem dorazil s časovou rezervou, která se mi hodila, protože v Jablonci jsem dokonale zabloudil. A "rady" místních domorodců provázené hloubavým výrazem a protáhlým obličejem mi věru příliš nepomohly. Přesto, přijel jsem na čas.

Uvítal mě ochotný prodejce z telefonu ve věku cca 50 let, dali jsem si kávu a já mezitím obhlížel na ploše vystavenou FieSTu v barvě Spirit Blue. Musím přiznat, že naživo mě tahle barva moc nenadchla - Fiestě celkem vzato sluší, ale příliš na ní vynikají zadní dosti neforemná světla a v reálu má trochu jiný nádech než na fotkách. Záleží samozřejmě na světelných podmínkách, ale v mých očích až neodbytně dávala vzpomenout na modrou základní z běžných verzí Fordů. Alespoň tedy v umělém světle showroomu. Po otevření dveří vás nejprve do očí udeří podsvětlený nápis na prazích a následně už je nespustíte z perfektně tvarovaných a v tomto případě i částečně kožených Recar. Nikoli v oranžovo-šedé kombinaci známé z většiny testů ve spojení se speciální barvou oranžová Molten, nýbrž v kombinaci šedo-modro-šedé. A řeknu vám, je to dobře, ten efekt kontrastu Spirit Blue a řvavé oranžové už by lidské oko nemuselo vydržet.

Fiesta už těžko někdy v interiéru dosáhne šarmu některých francouzských aut nebo střízlivé elegance a vnímané kvality z dílny našich západních sousedů, přesto je provedení ST v rámci výbavových stupňů modelu na úplném vrcholu a dokáže majitele přinejmenším nerušit. Je to dost nebo málo ? Těžko říct. Za sebe eSTéčku vyseknu poklonu jako Brno. Neměl jsem nutkavou touhu vzít nohy na ramena, jak se mi to stalo u superplastově šedivé Fiesty ve výbavě Trend. Hodně k tomu pocitu přispívá celočerné (včetně stropu) provedení, přerušované "kovovýmu" doplňky ještě v únosné míře. Na hnidopišské zkoumání detailů nebyl čas, ale dovolím si alespoň srovnání s nedávno také "testovaným" japonským bakeliťákem - Swiftem Sport. Jasně a krátce - ve zpracování a péči o detail Ford nepokulhává ale belhá, Suzuki dokáže i při zaměření na láci přesvědčit více. To není pro evropskou automobilku zrovna dobré vysvědčení. A nejedná se jen o kličky dveří a funkční tlačítka - např. na první pohled efektní (přitom výborně se držící a přiměřeně velký) volant už druhým pohledem za tím v SSS zpracováním zaostává. Ale abych to shrnul - FieSTa má v mých očích štěstí hned ze dvou důvodů. Za prvé ve verzi ST+ je opravdu v interiéru nejlépe zvládnutou Fiestou, a za druhé v kategorii těchto "rozzuřených" prcků jsem ochoten odpouštět mnohem víc než třeba ve střední třídě.

Ještě zkontroluji přístup na zadní sedadla a jdeme jezdit. Pán startuje a vyjíždí ze showroomu. Namísto pisklavého zaječení maloobjemového benziňáku se z výfuku !!! ozve hluboký, plně znějící tón. Nasedám na místo řidiče a srovnávám sedačku. Nemám pocit slepice na hřadě, ale o něco níž by se mi pravda chtělo. A co Recara ? Propánajána, jak v tomhle mám sedět ? Zadek se mi vejde akorát, ale záda se mezi bočnice ne a ne vtlačit. No to bude jízda - rovnou k chiropraktikovi. Je neuvěřitelné, že po pár kilometrech záda samovolně zapadnou a na tlačení bočnic si ani nevzpomenu. Projíždíme Jablonec a já bedlivě pozoruji vychovanost FieSTy při běžné jízdě. Příjemně akorátní naladění spojky a precizní (opravdu - precizní) řazení s krátkými dráhami městské pojíždění činí snadněji snesitelným, zrovna tak jako Ecoboost s jeho záběrem "vocpoda" a schopností jezdit klidně a tiše i v nejnižších otáčkách. Kamenem úrazu je tvrdý podvozek. Ne že by odskakoval nebo jinak jančil na hrbolech, jámách, zoufalé dlažbě a podobných libůstkách - a ani zvukové mlácení se nekoná. Jenže přenos stavu vozovky na tělo posádky je tak intentivní až vás nutí přemýšlet, jestli u Fordů nezapomněli v tom chvatu namontovat pružiny. Neříkám že je taková jízda za hranicí snesitelnosti, ovšem o nějakém komfortu nemůže být řeč.

Konečně míjíme ceduli Obec a stoupáme do vrchu po kvalitní silnici. Začínám tlačit na plyn a poněkud křečovitý úsměv z města se mění ve spokojené mručení. Prodleva turba je téměř neznatelná a motor začíná hezky tahat už od 1500 otářček. Užívám si svižné ale plynulé jízdy, pro radost předjedu pár aut a při té příležitosti vyzvídám, jak je to v okolí s četností VW Passat o větším než malém výkonu. Tohle je tedy jedna možnost, u SSS nemyslitelná. Využíváte turba, řadíte výš už ve středních otáčkách a stále cítíte ochotu zatáhnout, i na šestku. Motor je přitom tichý a máte pocit o dost pomalejší jízdy.

Najíždíme na dálnici směr Turnov a je čas vyzkoušet dynamiku naplno. Pravá ruka už mi tou nečinností málem zdřevěněla. Srovnávám tachometr na 140 a řadím se do levého pruhu. Jízda na dálničním limitu nepřináší nijak zvláštní zvýšení hlučnosti, v pohodě se bavíme a zvuk motoru je i nadále hodně utlumený. Koneckonců otáčky se ještě nedostaly ani ke 3.000. V zrcátkách bedlivě pozoruji všechno kolem sebe, podřadím na 4 a tlačím na plyn. Fiesta se rozlétne a interiér naplní krásný a přirozený zvuk. Jj, já vím - ten symposer. No, možná je to tím, že narozdíl od Focusu ST je zde všechno plně mechanické - laděná membrána a zvukovod - každopádně to zní velmi přirozeně a příjemně. Rychlost letí nahoru, ale o to mi přece nejde. Zpomaluji, hezky do pravého, a číháme na další "oběť" coby záminku k rozeznění toho drivers songu. A tak pořád dokola a za chvíli jsme u Sychrova. Sjíždíme z dálnice a zpátky se vracíme po okreskách.

Tak teď se ukáže, milá slečno eFeSTé, zdali jste alespoň způlky tak zábavná, jak se o vás píše. Po očku mrkám na svého spolujezdce, ale pán se tváří statečně a pokud by teď zrovna chtěl být úplně někde jinde, tak to nedává najevo. Možná jen tím, že hovor jaksi umlkl. Trasu neznám a dávám si velký pozor, abych něco nevyvedl. V první přehledné ostřejší zatáčce ještě poněkud zadrženě, ale v každé další už odvážněji šlapu FieSTě na krk. Nastává druhý způsob jízdy. Řazení, řazení, řazení. Žádné mechanické cvakání jako u SSS se nekoná - řazení Fiesty je ale ještě lepší. Hladké, rychlé, přesné. Zkrátka radost. Ve spojení s rychlými reakcemi na plyn je to blízko řidičskému nebi. Řízení reaguje i na malé pohyby okolo středové polohy, je příjemně tužší , ale - a teď pozor ! žádné tahání za volant. Všichni víme, že torque steer je vlastně špatně, ale že svým způsobem přispívá k pocitu síly auta, no mně tedy rozhodně nechyběl. Jen přirozený stud způsobuje, že už se nesměju nahlas. Motor pod plynem nádherně tahá, řadím podle citu někde mezi 5 a 6 tisíci a ten zvuk, ten zvuk mě budit ze spaní.

Zatáčky vyřezává FieSTa s ještě větší jistotou než SSS. Abych ale nebyl špatně pochopen, FieSTa není v tomhle ohledu lepší než SSS, alespoň pokud jsem to schopen posoudit. I s ohledem na spolujezdce jsem se vyloženě na hraně nepohyboval a žádného nedotáčivého smyku nedosáhl. FieSTa je ovšem Swiftu vyrovnaným soupeřem a ten pocit větší jistoty pramení jaksi z větší robustnosti, hmotnosti, lepšího sezení atd. A předčí ho, celkem pochopitelně, na výjezdech a v celkové dynamice. Na druhou stranu, když pominu to nepěkné městské natřásání, kde je spojení FieSTy s řidičem až nežádoucně přítomné, je SSS možná o chlup více tzv. řidičským autem. V otázce chování (nikoliv naladění) podvozku si ovšem mohou podat ruce a poblahopřát si. Oba jsou skvělé.

Okresky končí a vracíme se po autostrádě do Jablonce. Ještě jednou pět minut natřásání, ale v tuhle chvíli už mám hlavu plnou lepších zážitků. Nemohu posoudit celou třídu malých hot-hatchů, ale začínám věřit, že FieSTa je chválena právem. Je to skutečně velmi zábavné auto a odpověď na otázku, jestli jízda s ní dokáže přebít trochu rozpačitý dojem ze vzhledu a zpracování, zní takto: Jednoznačně ANO. SSS mám hrozně rád, ale kdybych si měl do zítra vybrat jenom jednoho z těchto dvou diblíků, obávám se, že bych ráno řekl : Fiesta.

[odkaz] další fotky v galerii

Ahoj, chcel by som sa ťa woody opýtať, či máš nejaké výhrady k stieraniu vodičovej strany okna. Ja som kúpil 2 stierače značky Valeo a nie som spokojný vôbec. Krátky stiera v poriadku, ale ten dlhší ako keby mal slabší prítlak. A to som už vymenil druhý krát za posledné 4 mesiace. Môže to byť aj preto, že nemá ten spojlerík ako originál? Ďakujem predom za odpoveď

...to jsou věci. ;-) Žlutá Sirius, podvozek Sport, 18" Radicaly. :yes: [odkaz]

Na silnice jsem v sobotu po ránu vyrazil nazdařbůh a teprve za volantem se rozhodoval, kudy to vezmu. Volba nakonec padla na trasu sice delší, ale s jednou výraznou chuťovkou v podobě známé "silnice smrti" - Jestřebí-Liběchov.

S Mondeem (nebo dříve s Vitarou) se tam objevuju poměrně často, ale popravdě řečeno za plného provozu není o co stát. 30 kilometrový úsek s mnoha ostrými zatáčkami, plnými čárami a několika roztahanými obcemi vám dokáže pár náklaďáků nebo svátečních jezdců řádně znechutit. Pro Swiště to ovšem měla být premiéra. Sám jsem byl zvědav, jestli mi těch 60 kilometrů zajížďky bude stát za to. Obzvlášť když po úvodní pasáži z Děčína do České Lípy, kde potkat auto bylo unikát, provoz na výjezdu z Lípy na Mladou Boleslav pořádně zhoustl. Naštěstí v Jestřebí jsem směrem na Dubou uhýbal jen já a jeden Ronaultův "Favourite car". A ten odolával ataku vytočené japonské dvanáctistovky pouze pár desítek metrů.

Nějakých 10 kilometrů do Dubé jsem žádné jiné auto před sebou už nepotkal a tenhle úsek se zatáčkami spíše táhlými mi dobře posloužil jako zahřívací kolo. Ještě ostřejší esíčko těsně před Dubou a tep začíná stoupat. Legální průjezd a oči vyhlížejí ceduli konec obce. Noha na plyn, na voliči vystavit distanc čtyřce a jdeme na to. Plné soustředění, ruce se mazlí s volantem, žádná křeč, a oči skenují okolí. Každý sebemenší detail ukládají pro další zpracování. Celý svět se v tu chvíli jaksi zpomalil. Kdesi v dáli přede mnou je Fabia, ale její záď se velmi rychle blíží, a v každé zatáčce s doporučenou 40-kou se její náskok dramaticky zmenšuje. Jeden z nejlepších podvozků mezi běžnými přepravovadly suverénně krouhá poloměry a dává zapomenout na řízení poplatné (tedy přeposilované) trendům doby. Motor v rámci možností svého objemu dvou piv a jedné limonády řve smíchy, když ho lechtám víc než 5000 otáčkami. Chybí mu krouťák, chybí mu výkon....a přesto právě tady a právě teď jede jak ďas. Hlavně nebrzdit, protože na výjezdech pak rychlost mizí jak pára nad hrncem. Zkouším co nejpřesněji trefovat nájezdové rychlosti. Někdy se to daří víc, hlavně v přehledných úsecích, kde vidíte dvě tři po sobě jdoucí zatáčky jak na dlani....no a jindy zase míň. Zatáčky se mi stávají slalomovými brankami, na každou z nich útočím jak Alberto Tomba. V sedačce běžného spotřebního modelu lítám ze strany na stranu, pravým kolenem se vzpírám o středový tunel, vlevo se otloukám o dveře a přitom se stále pohybuji daleko za jeho schopnostmi. Tohle auto je lehké, slabé a vzhledem k vyvážení a kolům až na konci kastle má malý moment setrvačnosti, čili žádné ujíždění zadku nelze očekávat. Svoje limity ohlásí naprosto transparentně hvízdnutím pneumatik, pak máte už jen chviličku na korekci než dojde na nedotáčivý smyk. Nic z toho ještě nenastalo, ačkoliv zatáčky beru čím dál odvážněji. Víceméně vše se odehrává v legálních rychlostech (aspoň myslím, zas tak moc jsem to nesledoval), zákon překračuji snad pouze na "cílových rovinkách" před vjezdem do obcí. Vydýchat a s cedulí konec obce znovu na start. Ztratil jsem přehled o místě i o čase. Vnímám jen trať a případné překážky (kromě té Fabie už jen jedno Mondeo a nějaká Honda) a snažím se Swiště udržet v rytmu. Už už to vypadá, že tohle bude "dobré kolo", když vletím do levotočivé zatáčky, která se po mírném nájezdu neočekávaně utáhne. Srdce mi poskočí a ruce stáčejí volant, moc prudce, Contíky hvízdnou....a sakra, tohle mi nevyjde, noha z plynu, povolit volant...a jsme zpátky. Krátké ale ostré brzdy, přitáhnout volant a noha na plyn, dvojka zavyje jak kdyby ji dostala do ruky španělská inkvizice a Swišť vyjíždí ze zatáčky. V hlavě mi buší, a ačkoliv ve tváři mám křeč a horní část chrupu drtí tu spodní (nebo naopak, vyberte si), duše může radostí puknout. Příjíždím do Liběchova a uhýbám na Štětí. O kousek dál v polích stavím, nechávám motůrek vydýchat. To nejlepší mám sice už za sebou (mluvím o jízdě, jinak jsem stále junák >:D) ale cestou domů mě ještě čeká pár pěkných úseků od Štětí do Litoměřic než se napojím na státovku do Ústí a následně do Děčína. No tak super. Jde se na to. ;-)

Nádherné autíčko s perfektním počtením !! :yes: :yes: :yes:

Ked tu tak krasne chvalite Swifta s automatom, tak sme sa doma rozhodli, ze kupime pre neznejsiu polovicu, (aj ked obcas nie je neznejsia), k nasmu japonskemu dieselu mestsky japonsko-madarsky benzinak s automatom.
Kupu planujeme na 3-4 mesiac 2015.
K vyberu som sa dopracoval po 6 mesacnom odskusavani vselijakych dostupnych aj este nedostupnych mestskych modelov aut na SK-u.
Zaverecny "podpis" pod vyhlasenie vysledku mojho vyberu dal tento prispevok a komentare k nemu.
Ostava mi len dufat, ze so Swiftom bude spokojna moja manzelka a ked je spokojna ona, som spokojny aj ja :-)