Ford Mondeo Enterprise 2.2 TDCI Automat

Hodnoceno: 64× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Recenze na naftové kombi střední třídy obvykle začínají popisem, kterak majitel cítil nutkání a zároveň nutnost přejít z předešlé Octavie (Meganu, Astry atd.) na vyšší úroveň a diesel zvolil z důvodu denního dojíždění za prací někam na předměstí Lisabonu. Následuje srovnání předvybraných konkurentů a jasně zdůvodněný resultát. Nic takového ode mne nečekejte. Mondeo jsem koupil vlastně náhodou. Někteří z Vás znají podrobnosti mého výběru a dodnes se možná válí smíchy, když si na tu taškařici vzpomenou, a pro vás ostatní jen ve stručnosti. Původním zadáním bylo zakoupit druhé (resp.vlastně třetí, když počítám i dodávku) auto do rodiny, menší, šikovné, benzinové – pro městský a příměstský provoz. Situace na trhu aut je ovšem taková, že s přibývajícími výhodnými nabídkami jsem se téměř neznatelně začal posouvat vzhůru od třídy malých aut, přes nižší střední a náhle jsem čelil „kaufům“ v kategorii středních MPV a následně i střední třídy. Když mi pak dealer Fordu předložil cenovou nabídku na Mondeo Kombi 1.6 Ecoboost Titanium, zcela jsem změnil zadání, manželku a její potřeby odsunul na „někdy příště“, a již se zcela věnoval nákupu auta pro sebe. Nabídnuté Mondeo jsem odmítl (v tu dobu nebyla možnost 1.6 Ecoboost vyzkoušet a moc jsem mu v takové „krávě“ nevěřil, to přiznávám) a při zachování procentuální slevy konfiguraci „trochu“ pozměnil na výsledné Mondeo Kombi Enterprise 2.2 TDCI Automat 6.st.


Říká se, že co člověk, to názor, a tak i Mondeo je za svůj vzhled jedněmi velebeno a druhými haněno. Jisté je jen jedno, mně se líbí a tečka. Samozřejmě nepřivírám oči před jistou zavalitostí a některými nepovedenými detaily, jako celek ovšem Mondeo „funguje“ velmi dobře – za předpokladu dostatečně velkých kol (17“ minimálně) a vhodně zvolené barvy. Mohl bych tady porovnávat vzhled Mondea s hlavními konkurenty, argumentovat a okrádat vás o čas, ale je to zbytečné. Důležité je, že když jednoho slunného nedělního dopoledne nablýskané Mondeo protáhlo ven z garáže svých téměř pět metrů, i moje vlastní matka prohlásila, že „vypadá opravdu důstojně“. A na maminku já dám.

Interiér pak beze zbytku odpovídá cenové a třídní kategorii. Nerýpejte do plastů v očekávání hliníku, nezkoušejte šroubovákem sílu kůže na sedačkách a nehledejte dokonalost zpracování , jakou vám nabídne výrobce z Ingolstadtu. Pak budete spokojeni. Po faceliftu přišlo Mondeo o nejkřiklavější chyby a není důvod cítit se zhrzeně. Ba naopak. Konkrétně u výbavy Enterprise významně ubylo „hliníku“ ve prospěch leskle černého lakování (viz středový panel), což je jen dobře. Uvnitř panuje příjemná atmosféra, žádný luxus a noblesa, ale důstojnost je zaručena. Multifunkční kožený volant se výborně drží a dá se podélně i výškově nastavovat v dostatečném rozsahu. Prostorné a pohodlné sedačky – vyhřívané a ventilované – si elektricky seřídíte a v kombinaci s nastavením zpětných zrcátek uložíte do paměti. Což je mimochodem neocenitelná věc. Za prvé když vám někdo vaše nastavení rozhodí a za druhé v případě, když máte jako já uloženo několik různých nastavení pro různé příležitosti (městské poskakování, dlouhá jízda po dálnici atp.). Sedačkám bych vytkl jedině slabší boční vedení v oblasti zad. Když jedu ostřeji, tak mi zadek drží , zatímco záda se tam plácaj „jako nudle v bandě“. Snesl bych ještě o něco nižší posaz, ale přesto díky za každý centimetr směrem dolů. Opěrka na levou nohu mi příliš nevyhovuje, zdá se být moc blízko u sedadla. Naštěstí absence pedálu spojky tuto chybičku řeší a můžu si vybrat kam tu „haksu“ zastrčit. Vzadu je opravdu královské posezení a místo na rozvalování ve všech směrech. A nezkoušejte na mě Superb, ani přehnaný prostor před nohama nevyváží podměrečnou šířku. Mondeo vycházející z Galaxy a S-Maxu je široké bez výhrad a naštěstí nepodlehlo tendencím dělat z kombi kupé, takže se vzadu bez problémů posadí i mnohem vyšší persóny než je Jirka Krytinář.

Palubku a okolí nechť si laskavý čtenář posoudí sám, mně osobně se líbí. Takže už jen pár poznámek. Odkládacích prostor a různých schránek (v loketní opěrce např.dvojúrovňová) je dostatek. Nechápu stížnosti a nářky na Convers , šlo by to nejspíš vyřešit i líp, ale funkčnost je bez problémů, neoslňuje mě ani v noci a to, že je nějaká položka až na třetí stránce, mě nechává v klidu, protože se v něm neustále nehrabu. Ve výbavě je mimo jiné také dešťový a světelný senzor (naštěstí jdou oba vypnout, nebo lépe řečeno neaktivovat) a parkovací senzory vpředu i vzadu. Ty vydávají celkem odporný skřek, takže obzvlášť oceňuji ergonomicky bezchybné umístění tlačítka pro jejich vypnutí. Jinak bych např. při zajíždění do garáže natěsno z toho „koncertu“ nejspíš zešílel. A když už jsme u té ergonomie, tlačítka pro ovládání el.oken jsou umístěna správně, ovšem bohužel částečně pod madlem dveří, takže ruka občas zavadí.

To by bylo, abych se u kombi nezmínil o kufru, že… Ano, ano, tady by jste mě Superbem snadno utloukli, kufr Mondea je skvělý na šířku a vlastně i na délku, jenom výška poněkud schází. Tvary jsou pravidelné a podlaha je v rovině s nakládací hranou, přesto nebo spíš právě proto ten, kdo opravdu nevozí v kufru jenom vzduch, krycí roletku moc nevyužije. Roletka se „naučila“ stáhnout na jeden dotek a pod podlážkou je pro ni připraveno místo, takže aspoň neřešíte Nerudovské „kam s ní“.

Výhled dozadu je v normě, čili jak je dnes zvykem nic moc. Za parkovací kameru v kompletu s navigací se mi platit nechtělo, tudíž na středovém sloupku „trůní“ audio Sony. Hraje překvapivě slušně a v kombinaci s celkově dobrým odhlučněním není potřeba tlačit volume doprava ani když zrovna v šachtě neburácí Holy War od Manowar.


Srdcem mého Mondea je jedním turbem dopovaný naftový čtyřválec o objemu 2.2 litru a výkonu 200 koní původem od PSA. Ještě před objednávkou jsem si ho vyzkoušel s manuální převodovkou a nutno říci, že jsem zrovna nadšením do stropu neskákal. Značná síla, která auto tlačí kupředu, je totiž přerušována hlubokou turbo-jámou, takže nezbývá než řadit a řadit a držet motor nad otáčkami smrti. Měl jsem tedy ze spojení s automatem lehké obavy. Zbytečně. Konvenční automat s měničem Aisin připravený pouze pro 2.2 TDCI (ostatní motory mají dvojspojku) vyhlazuje chování motoru, v „líných“ otáčkách ho drží víceméně pouze při pomalé jízdě téměř bez plynu a při potřebě zrychlení včasným podřazením překonává zmíněnou turbodíru. Na pokyn plynového pedálu reaguje rychle a přizpůsobuje se míře „těžkonohosti“. Zatímco při klidné jízdě odřazuje rychleji za sebou, pokud na plyn dupnete, podřadí dle potřeby klidně o víc stupňů a pokud pedál drtíte i nadále, drží nižší kvalt o dost déle a do vyšších otáček. Možnost sekvenčního řazení je samozřejmě vítána, např. při prudších sjezdech někdy automat drží zbytečně nízký kvalt - zřejmě kvůli brzdění motorem. Naopak velmi příjemně proplouvá městem povolenými rychlostmi, aniž by padal do ultranízkých otáček. V podstatě lze říci, že výhody, kvůli kterým jsem automat chtěl, zde nejsou vykoupeny nějakou psychickou újmou, protože vše funguje, jak jsem si představoval a k manuálnímu řazení sahám spíše sporadicky.

No a co tedy motor. Je to prostě naftový čtyřválec a je to slyšet i mírně cítit. Uvnitř je ale utlumení opravdu na dobré úrovni. Líbí se mi, že ani při nízkých otáčkách nijak zvlášť neduní a nehodlá vytrhnout silentbloky z karosérie a odebrat se Vinohradskou třídou neznámo kam. Jeho největší síla je asi v………síle. Někde se ten výkon a točivý moment projevit musí a zátah je to skutečně návykový. Zřejmě nejužívanější zrychlení z 90 na 140 je pro motor „běžná silozpytná hračka“ ( zdravím do Řáholce), kterou střelhbitě předvede kdykoliv na požádání, kopec nekopec, aniž bych byl nucen plynový pedál „procedit“ podlahou.

Úměrně tomu, jak často závislosti na tlačení do zad podléháte, roste i spotřeba. Plynulou jízdou s lehkou nohou a jen občasným provětráním se podíváte na hranici 6litrů. V běžném režimu (nepříliš vážné dodržování limitů, předjíždění všeho co zvládnete) je reálná spotřeba kolem 7.5 litru. No a pokud máte nohu z olova a musíte být všude první (tedy zhruba o 113 vteřin dřív než já), počítejte ještě tak litr, možná litr a půl navíc.


A konečně se dostávám k disciplíně, která Mondeu přinesla tolik příznivců a leckdy nekritických obdivovatelů. Nechci tady omílat stokrát napsaná klišé, ale to, že Ford umí v naladění podvozku skloubit výborné jízdní vlastnosti s pohodlím je prostě fakt. Ani v rámci jednoho modelu ovšem není dobré zobecňovat, neboť kdo auta aspoň trochu „cítí“, jistě by shledal rozdíl v jízdě s liftbackem 1.6 Ecoboost a kombíkem 2.2 TDCI. Následující věty se tedy týkají jen a pouze toho druhého jmenovaného. Takto nakonfigurované Mondeo je především komfortní dostavník. Spojení silného, ale těžkého dieselu s automatem k tomu prostě předurčuje. A i skutečnost je taková. Mondeo je i díky velkorysému rozvoru v přímém směru jistojisté a stabilní bez ohledu na rychlost. Vynikajícím způsobem si najíždí a projíždí pozvolné a táhlé zatáčky. V těch ostřejších se nakloní ale stopu drží dál perfektně a nerozhodí ho ani náhlé nerovnosti. Nicméně ta váha na předku znát je a v hodně ostrých zatáčkách začíná lehce vadit i zmíněný rozvor. Co si budeme vyprávět, těžko můžete chtít, aby se taková masa železa skládala do zatáčky s lehkostí MX5. Takže na rychlou i velmi rychlou jízdu ano, na přívlastek „sportovní“ ale raději zapomeňte. K tomu ještě jedna poznámka. Původně jsem byl rád, že ESP jde snadno vypnout. Pravdou ovšem je, že vám do jízdy prakticky nežvaní a donutit ho k zásahu za sucha už vyžaduje pořádně ulítlou jízdu, kterou Vám Mondeo sice umožní ale přehnaně k ní nesvádí. Takže ESP nechávám zapnuté a kvituji s povděkem možnost deaktivace.

Řízení je tužší a přesné, což mi vyhovuje, a i odezva od kol by se nějaká našla. Na 17“ kolech vám dá pocítit vyjeté koleje i lecjaké zvlnění a občas zatahá za volant. Rozhodně to mám raději než se vézt na vzduchovém polštáři blažené nevědomosti. Je ale příjemné, že se to děje při zachování vysoké úrovně pohodlí. Žádné tupé rány, všechno je dobře odfiltrované, ticho a klid. Mondeo zvládá bagatelizovat většinu nerovností, včetně těch příčných. Prvním zlotřilcem, který začne klid sabotovat není obtékání vzduchu ale hluk od kol. Brzdy mají poměrně ostrý nástup, ale není třeba se nijak soustředit na dávkování – žádná „blokáda“ nehrozí.

Když to shrnu, je Mondeo 2.2 TDCI příjemným pohodlným dostavníkem s dostatečnou rezervou síly a velmi dobrými jízdními vlastnostmi. Na tu pravou zábavu na silnici to nestačí, přiblblej úsměv na tváři vám vylouděj úplně jiný auta, ale o to ostatně ani nešlo. Nejpříjemnější na Mondeu je totiž fakt, že skoro každou jízdu si můžete užít. Ať už jde o svižnou ale poklidnou plavbu krajinou na cestě k babičce s obsazenými sedačkami a plným kufrem nebo rozjuchanou erzetu s plynem na podlaze na vaší oblíbené okresce Žamberk – Vamberk.

Silné stránky

Pohon - spojení silného dieselu a klasického automatu funguje přesně tak jak má. Přináší pohodlí a v ničem neomezuje.

Jízdní vlastnosti - skloubení výborných jízdních vlastností a komfortu jízdy zaslouží uznání.

Výbava - Enterprise nabízí bez dalších doplatků výborně vybavený vůz. Nechybí duální klima, vyhřívané, ventilované a el.seřiditelné sedačky s pamětí, kůže, bixenony, mlhovky, LEDky pro denní svícení, 17" hliníky, světelný a dešťový senzor, přisvěcování do zatáček, samostmívací zpětné zrcátko, přední i zadní parkovací senzory, rozšířený PC Convers, rádio+CD, kožený multifunkční volant, tempomat, vyhřívané čelní sklo atd.

Prostor - řidič ani cestující si nemohou na nic stěžovat. Vpředu i vzadu je místa nadbytek, do délky, výšky i šířky.

Klasická ruční brzda - jsem asi "konzerva", ale kdykoliv vidím tu páku vedle sebe, dere se mi na rty "Zaplaťpánbůh".

Slabé stránky

Ani to snad nebudou vyloženě slabé stránky, alespoň ne pro mě. Ale v rámci pokusu o objektivní hodnocení musím říct, že :

Mondeo má spíše menší kufr. Lépe řečeno nízký.

Přední kapotu drží klasická ohnutá kulatina. Někdo by považoval za ostudu, že Ford šetřil na plynokapalinových vzpěrách. Mně osobně je to jedno.

Parkovací senzory pištěj odporným tónem. Naštěstí jdou snadno vypnout.

I ten nejnižší posaz se zdá být zbytečně vysoký.

Opravdu velmi špatně se dodržují zákonné rychlostní limity mimo obec. To je vyložené sebemrskačství.

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Poruchy zatím žádné. Proběhla jedna "svolávačka" na automat. Ojediněle prý ve vysokých rychlostech nečekaně podřadil na nižší stupeň. V servisu přehráli software. Anebo možná mastili maryáš, co já vím. Každopádně můj automat řadí tak jak má.

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

S prodejcem mám dobré vztahy a nekupoval jsem od něj auto poprvé. Proto mě nemile překvapilo, že z původně slíbených dvou měsíců k dodání auta byly náhle tři a ještě později dokonce čtyři. Prodejce zareagoval seriózně, nejprve mírným snížením ceny, později ještě přidal zdarma některé doplňky.

Druhým nemilým překvapením bylo (a můžete si toho všimnout na fotkách), že dodané Mondeo mělo černé hagusy, ačkoliv výbava Enterprise má mít hagusy "hliníkové". Následoval hovor s Fordem ČR a zhruba po týdnu mi hagusy vyměnili.

Takže Mondeo se rodilo v bolestech, nicméně prodejce se od té anabáze ke mně chová ještě uctivěji a ve všem, co potřebuju, mi vychází vstříc.