O skvělém designu, který je mhohem lépe hmotně vypadající než u dozadu nahrnuté 147my, se nehodlám šířit, jde o zásadní věci: Předně, jako každá Alfa i zde je ostré řízení, pokud jej člověk nenechá vyběhat a nebo nevymění nepovedený kus. Prostě rychlá reakce - a průjezdy kanály se nekonají. Dále, motory TS po změně v roce 1999, kdy dostaly techniku z tehdy nové 156ky, pokud se jim rozumí a řádně se mažou a čistí od karbonu a nehoní za studena na sucho. Také podvozek není tak choulostivý jako u 156/147 a při správném nastavení a neutahaných komponentech umožňuje opravdu sportovní jízdu. Je to auto, které je dělané pro řidiče a jeho dámskou společnost, ale k překvapení kdekoho dokáže odvézt pračku nebo křovinořez i se sekačkou díky sklápění opěradel do roviny (zvýšený práh kufru je výrazem přesvědčení, že Alfy řídí piloti, kteří ocení nekroutící se kastli a náklad zvednou do potřebné výše). Pilot potřebuje sportovně střižené auto, které je prosté blbostí elekronické éry (infotainment je pro blbce, kteří zpohodlněli a Alfa jim do ruky nepatří). Kvalitní sedačky (nesrovnatelné s fiatskými té doby) neunaví ani na dlouhých cestách, protože 146ka od 1.6 TS výše je takové jednoduché GT. Takže kdo i dnes chce zažít pocit jednoduchého pilotování v jednoduché Alfě 146, musí rychle hledat nezrezlé (hlavně podlahy), neurvané a blbci bastlíři nezprasené dobře udržované kousky, které stojí za zachování a za užívání si jízdy v nich. Zjevem ani jízdně rozhodně neurazí ani dnes. Kdo chce tišší projev, preferuje Lusso pack, kdo střelbu, tak TI, ale těch je již jen jako šafránu a stojí ranec.