Mitsubishi Outlander

Hodnoceno: 7× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Řidičem jsem již osmnáctým rokem a vždy jsem vlastnil jen švédské vozy. Od starých hranatých RWD Volv až po SAAB 9-3 SC TiD. Zhruba před rokem jsme z rodinných důvodů začali s manželkou vybírat nový vůz s ohledem na to, aby byl prostorný (aktuální V70 druhé generace už nám nevyhovala prostorem na zadních sedačkách pro děti- mám cca 190 cm a dítě do autosedačky za mě se soukalo opravdu obtížně). Manželku zajímalo, aby auto vypadalo tak nějak rozumně (BMW, Audi nebo Mercedes pro nás fakt ne, na druhou stranu jsme nechtěli sklouznout ani do Koreje nebo Rumunska...). Mě zase zajímala technika (mládí jsem strávil v garáži a už mě moc nebaví pořád něco opravovat). Hledali jsme technicky co nejjednodušší vozidlo, už ne diesel (DPF v SAABu mi vytrestalo, navíc plánovaný nájezd 15-20tkm po trasách většinou do 20 km je spíše vhodný pro benzín). Od SAABu připadal v úvahu brejlovec 9-5, ale s prostorem oproti V70 bychom si moc nepomohli, nejmladší 9-5 (pokud neřeším exotické a navíc pouze sedanové NG) je přes 12 let (a v tu dobu už se ráda objevuje koroze) a navíc ani motory B2x5 nejsou zrovna bezproblémové. TiD vůbec nepřipadalo v úvahu. Jak jsem již naznačil, i vychvalovaný Fiatí 1,9 Multijet v SAABu mi kdysi dost potrápil (a za vše mohlo vydírající se poddimenzované podávací čerpadlo, ale o tom zase jindy...). U Volva taky žádná sláva. XC90 první generace je letitý mastodont, D5 byť se dají sehnat bez DPF, bývají v XC90 velmi unavené, o problematických automatech nemluvě, XC60 má malý kufr a V70 třetí generace je prostorově na tom cca jako druhá, diesely jedině s DPF a benzíny pouze žíznivá turba. Desetiletá Volva jsou stále poměrně drahá jak cenově, tak na servis. Navíc proti XC mluvilo i to, že jsme 4x4 spíše nechtěli.
Až jsme na trhu objevili živoucí fosilii- Mitsubishi Outlander třetí generace se zážehovým atmosférickým dvoulitrem. V dnešní době malý zázrak a příjemný závan z dob, kdy svět aut byl ještě v pořádku. Mám dva známé pracující v autorizáku Mitsu. Oba zvolenou kombinaci nezávisle na sobě bez námitek schválili jako skvělou volbu. Nebylo o čem. O japoncích se všeobecně říká, že jejich slabinou je pouze protikorozní ochrana. Udělali jsme tedy velké životní rozhodnutí a opustili severský spirit a začali hledat poevropštělého japonce. V českém rybníčku to byla bída, zkusil jsem tedy Spolkovou Republiku.
Kritéria - nájezd kolem 50tkm, prodejce ideálně autorizák, FWD, atmobenzín, manuál, android auto, asistent rozjezdu do kopce (bydlíme v obrovském svahu). Bufík by potěšil. Nevím co se v Německu děje, ale několikrát jsem byl ve větších autobazarech nebo v autorizovaných servisech odmítnut, že vůz mimo SRN neprodají. Musel jsem tedy navýšit rozpočet o 2000 euro a nakonec se poštěstilo až nedaleko Dortmundu, kde v autorizovaným servisu stál černý Outlander splňující všechny podmínky (kromě bufíku).
Nyní auto vlastníme zhruba 5 měsíců (a 6000 km) a tak bych se s vámi chtěl podělit o dojmy a tak trochu doporučit tuto v dnešní době opomíjenou značku a model.
Jak jsem už uvedl- celé auto je taková vzpomínka na staré dobré časy. Pod kapotou se skrývá atmosférický dvoulitr s řetězovým rozvodem DOHC s variabilním časováním MiVEC. A tím veškerou modernu končíme. Žádný EGR, žádné hydroštely, přímý vstřik,nula, nic...
Pohled pod kapotu je velká radost. Prostor kolem agregátu je královský. Byl jsem na výzvědách v lokálním autorizáku a odnesl jsem si poznatky- vyhnout se LPG (a když už tak v opravdu krátkých intervalech kontrolovat ventilové vůle, jinak stačí po 100tkm), taktéž po 100tkm preventivně vyměnit drážkový řemen a kladky (rozvody jsou řetězem) a olej v převodovce. Měnil jsem už olej v motoru a k tomu vzduchový a kabinový filtr. Vše krásně přístupné, do hodinky bylo hotovo. Předepsaný interval oleje je 20 tkm, já si ho zkrátil na 15. Od novoty byla v motoru používaná viskozita 5W-30, zatím v ní pokračuji. Potěšilo mě, že se servisní interval dá jednoduše vymazat v menu. To už dnes taky nebývá zvykem.
Bohužel si musíme odbýt i tři zářezy Ekofanatismu- Start-stop jsem jednoduše vypnul relátkem za stovku z Číny, TPMS schované ve ventilkách (a ne přes ABS kroužek jako třeba u VW)- zde se bohužel musí počítat s investicí v řádu tisíců do nových ventilků až se původní vybijí. A ECO režim. Ten jsem párkrát zkoušel a upustil jsem od něj. Nevím přesně jak funguje, ale jednoduše řečeno lehce omezí výkon motoru a tím na to víc šlapete a ve výsledku auto žere víc. Sláva mazaným hlavám v Bruselu!
Když už jsem nakousnul tu spotřebu. Při předpisové jízdě se dá dostat někam pod 7 (ale určitě už ne k 6ti). Ani ve městě však spotřeba nepřekračuje 10. Dlouhodobá kombinace (většinou plynulé dojíždění do práce 17 km, minimální město + dálnice) a jsme na příjemných 7-7,5 litrech. 2,0 MiVEC je okreskový motor. Kde opravdu ztrácí, je dálnice. Motor je snad díky variabilnímu časování velmi pružný a na atmosféru i hezky lineární, ale ve spojení s poměrně krátkým pětikvaltem točí ve 120 km/h kolem 3300 otáček a tam už spotřeba jistě začne lézt k 8 litrům. Nevím, zda by to bylo technicky možné (malý krouťák), ale šestikvalt by z tohoto vozu udělal prakticky bezchybné přemisťovadlo.
I když je Outlander na pohled mastodont, v reálu váží necelých 1500 Kg (!!!), což je na jednu stranu příjemné, na druhou to maso někde chybí.
Palubní systém je sice dotykový (jedná se totiž o vyšší výbavu podporující Android auto- pouze po kabelu), nicméně klimapanel je tlačítkový tak, jak se patří. Slabina systému je kromě Androidu po kabelu (v roce 2017 se asi ještě Wifi AA nepoužíval) je, že bluetooth připojení pro HF a hudbu se musí přepínat v menu. To znamená, že když řídí manželka, musí si v menu nastavit jako primární spárovaný telefon ten svůj, když se vystřídáme, tak zase já musím udělat to samé. To je dost nepraktické.
Nevím, zda má smysl popisovat jízdní vlastnosti u levného SUV (když se chce někdo povozit, koupí MX-5 že....), tak zkrátka- neutrální, čitelné, bez emocí, ale prostě příjemné.
Vůz se standartně obouvá na 215/70 R16, což znamená kolem 11 000 Kč za sadu pneumatik. 16 palcové disky jsou na pohled na autě velmi malé. Pro CZ trh se dodávaly vozidla i se schválením 18 palcových disků. V německém CoC jsem bohužel měl možnost jen 16-tek. Uvidím do budoucna, zda si nenechám dotypovat 17 nebo 18, tedy až jednou nebudu vědět co s pěnězma :). Rezerva je ukrytá zvenku pod kufrem- šikovné a praktické.
Exteriér vozu se mi líbí, je to takový asiat, spíše usedlejší jako Mazda, než kolotoč typu Hondy či Korejců. Slabinou je ovšem lak. Při měření tloušťky jsem se dostal na nějakých 60-70 mikro a to je opravdu málo. Na blízký pohled má lak pomeranč a skok v odstínu mezi plastovými díly a plechařinou je patrný. Na to jsem u Švédů nebyl zvyklý. Zkoumal jsem lak i na funglovkách v salonu, ale bylo to to samé. Tady se prostě v NedCaru Born (Nizozemská montovna Mitsubishi) šetřilo. Koroze po pěti letech v Německém provozu přítomna jen na výfuku a nápravnicích, proto moje první investice do vozidla byl nástřik spodku a dutin u mého dvorního karosáře. Taktéž bych čekal plastovou nádrž. Snad do budoucna plechová neprorezne.
Látkové sedačky mají mírné boční vedení, jsou spíše měkčí, velmi komfortní (přirovnal bych je sedačkám francouzských vozů). Vůz na svoji velikost je poměrně úzký, vzadu tedy přepravovat tři osoby může být problém. Zadní sedačky mají několik poloh opěradla.
Interiér je prostý, žádný německý luxus nečejte, je spíše účelný. Zde se asijské kořeny nezapřou, mám skoro 190 cm a loketka a opěradlo na dveřích jsou pro mě nízko. Příjemné je, že ruční brzda je na tunelu na straně spolujezdce, takže nezavazí, když se řidič trochu uvelebí. Tlačítko palubního počítače je utopené pod páčkou blinkrů a hledá se při jízdě naslepo. Audio má slabší basy a výšky. To mě jako fanouška muziky typu Armin Van Buuren, ATB nebo Florence and the Machine mrzí. Ale někde se prostě šetřit muselo. Bavíme se o SUV, které se ještě dobách předcovidových dalo koupit nové pod 600 000 Kč.
Výbava- jak už několikrát vyplynulo, hledal jsem jednoduchý vůz- stačila nám dvouzonová klima, tempomat, parkovací zadní kamera. Asistent rozjezdu do kopce je pro nás nutnost. K tomu příjemný výhřev sedaček, do budoucna možná navěsím do auta nějaké Webasto (Motor ohřátý rychle, ale škrábat okna mi moc nebaví). Nějaký radary, autonomní brždění, hlídání pruhu- s tím ať se automobilky jdou vycpat, řidič jsem já.
Jako jeden z faktorů pro výběr značky pro mě je komunita. To byla vždycky silná stránka skandinávských vozidel. Mitsu komunita vypadá taky vcelku fajn, ale funguje zdánlivě jen na FB skupinách, na žádné velké forum nebo klub jsem v české kotlině nenarazil. Z tohoto důvodu bych měl problém koupit si nějakou německou ultrahustou dehto-raketu, protože s čiptunerama v teplákovkách se bohužel nemohu měřit...
To je asi tak vše. Ano, bavíme se o autě, které svého času stálo půlku ceny SUV od prémiových výrobců, ale myslím, že Mitsubishi se trefilo do díry na trhu- velké, slušné a JEDNODUCHÉ vozidlo za pár peněz. Koupil bych znovu? Všema deseti! Oldschool v moderním kabátě mě totiž vůbec neuráží.

Silné stránky

Jednoduchá technika
Nízká hmotnost
Přijatelná spotřeba
Cena nových i ojetých vozů
Slušné renomé a historie značky, komunita
Prostornost

Slabé stránky

Krátký pětikvalt (hlavně na dálnici)
Náchylnost ke korozi
Nekvalitní lak
Dostupnost ND v druhovýrobě

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

nechci chválit dne před večer, ale zatím nic....

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Zkušenost s autorizákem v Německu byla příkladná. Vůz přesně odpovídal popisu na mobile.de, navíc mi prodejce pomohl na místě vyřídit exportní značky.
V mém lokálním autorizovaném servisu jsem se také setkal s příjemným až familiérním přístupem, kdy jsem byl vůz registrovat (hlavně kvůli svolávacím akcím). Bohužel bůhví jak to s třemi diamanty v Evropě bude do budoucna....