Dacia Dokker 1.2 TCe 85 kW Arctica

Hodnoceno: 35× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Zdravím všechny. Jak vlastně začít recenzi takového extra auta ? Co takhle Gangsta style ?

Look, ya, ya, now ev´rybody from M.A.C.Z
be all muthafuckin´ears and listen to me....look, look

Nedávno sem si řek´, už chlape žádnej drek
co třikrát tejdně lepíš chladič, aby nevytek.

Šak máš dost roboty, tak buď tý dobroty
fakuj ESA aji Áčka, di do novoty.

S pocitom, že su king, mrknul sem na banking
a jak vidim ten děsny debet, jednu bych si břink.

Tak v hlavě táhne mi, buržoust je enemy
nehraj si na hogo-fogo, drž se při zemi

Panenko Maria, copak sem mafia ?
tož místo Audi či medvěda zbývá Dacia

Začnul sem od piky, prolistnul ceniky
nechcu přec tym vydřiduchom cálit hliníky.

Povidam hej hošku, šak ty si od fošku
dej tam vokna v elektrice, obyč klimošku.

Dál vo tom nedumej, bez navi je mi hej
rádio a ňákou metlu, zbytek je oukej.

Pak čekání tejden a s Dokkerem razim ven
prostředníčkem všecky zdravim, je to jako sen.

Nebo snad pohledem majitele prvního nového auta ?

"Po pár letech strávených v nafovém korábu jsem zatoužil po změně. Po něčem výraznějším, evokativnějším, živelnějším, se silným benzínovým motorem. Po něčem, co mi bude nejen spolehlivě sloužit a zvládne bez problémů přepravit až 5 osob, ale co mě také pobaví na členitých okreskách, v ostrých vracečkách, při provokování policejních Passatů na D8, ale třeba i na okruhu.

Po dvou týdnech obrážení bazarů při hledání ikon zábavného ježdění - Scénica I, Chevroletu Lacetti , případně z novějších Hyundaie ix20, jsem se rozhodl praštit přes kapsu a koupit auto nové. Jistota je jistota a při plánovaném ostřejším používání není tovární záruka na škodu. V ranku nových aut jsem měl vybráno poměrně snadno. Snaha dostat se pod 150 tisíc Kč mi sice úplně nevyšla, ale nelituju. Dokker je ztělesněním snad všeho, o čem jsem snil a po čem jsem toužil.

Motor 1.2 TCe je bez diskuse drak. Jede jak z praku a moc nežere. Jakmile se roztočí turbo, ten zátah nemá obdoby. I donedávna nejprestižnější auto v naší ulici, sousedova Thalia, je naprosto bez šance. Povedená převodovka pak motoru zdatně sekunduje. Se zřejmým sportovním espritem jsou první tři stupně poskládány natěsno, čtyřka tvrdí muziku a pětka je už na pohodu a pro chlazení na okruhu. Řízení pravda moc citu nepobralo, ale to je v dnešní době normální a těžko se mezi ostatními husto-kárami hledá lepší. Podvozek je pak téměř dokonalou symbiózou přiměřeného komfortu s jistotou v zatáčkách a i když je stavěný spíše na okreskové radovánky, ani na okruhu ostudu neudělá." :D

Ale víte co ? Raději se vrátíme k realitě.

Dacia Dokker je služebníček. Nic víc, nic míň. Po období, kdy se kolem mých aut chodilo po špičkách, čistilo, leštilo a vysávalo, mě prostě zaujala možnost koupit auto, do kterého věci jednoduše naflákám a víc to neřeším. V jednu chvíli rozjívená rodina i s kolama a haldou dalších krámů, a jindy zas pár pytlů cementu, Ytong nebo latě. Ono to sice stejně tak úplně nedopadlo, protože občas i Dokkera uklidím, vysaju a vyleštím - nicméně ho pro práci využívám s mnohem lehčím srdcem.

V podstatě jde o náhradu za pro nás již zbytečně velikou H1. Chtěl jsem něco menšího, o něco víc civilního, ale přitom stále bez problému použitelného k převozu objemným a těžších věcí, materiálu, zboží atd. Pouť po středních MPV skončila konstatováním, že u nich (logicky) převažuje zaměření na cestující a po stránce nákladu by šlo spíš o demolici než využívání auta. Tudíž se výběr zúžil na některou z malých "osobních" dodávek. Dokkera jsem původně ani moc nebral v potaz a po projetí s benzínovou 1.6 už vůbec ne, jenže prodejce se nenechal tak snadno odbýt a vnutil mi k vyzkoušení 1.2 TCe. Rozdíl to byl tak radikální, že jsem si nechal den na rozmyšlenou. Ne že by se z Dokkera tím motorem stala nějaká raketa, ale jeho poslušné proplouvání městem i krajinou bez nutnosti motor prosit na kolenou učinilo z jízdy věc téměř (držte se stolu) příjemnou. O motoru ještě bude řeč, úvod bych ukončil tím, že nakonec o vítězství Dokkera rozhodly dvě věci. 1. Dost jsem na auto spěchal a v republice byl jeden kus přesně dle mého gusta (barva, výbava) k dispozici do týdne. 2. Mezi osobními dodávkami se lowendový původ Dacie relativně snadno schová. Alespoň pro mě nejsou Partner, Berlingo, Kangoo, Citan, Tourneo, Combo atd. o nic "prestižnější", a po praktické stránce jim Dokker v lecčems dává na zadel, přičemž sám o sobě špatně nevypadá. Takže:

DACIA DOKKER 1.2 TCe 85kW ARCTICA

Nejvyšší výbava Arctica obsahuje takové to nezbytné minimum - manuální klimu, el.okna (přední, zadní jsou vyklápěcí), el. a vyhřívaná zrcátka, výškově stavitelný volant, centrál na DO, palubní počítač, výškově seřiditelnou sedačku řidiče, šoupačky na obou stranách, hagusy, plnohodnotnou rezervu, stěrač vzadu, denní svícení, mlhovky.....a to je asi tak všechno. Doplácel jsem za rádio+CD s USB a ovládáním pod volantem, za metalízu a za záruku na 5 let.

EXTERIÉR

Exteriér můžete posoudit sami. Za mě to docela jde, jenom 15" kola se v podbězích dost ztrácejí. Techničák jinou volbu neumožňuje, 16" a výrazně vzhlednější hliníky dostala teprve novinka Stepway.

INTERIÉR

Masu tvrdých plastů docela slušně rozbíjí (kromě samotné povrchové úpravy) dvoubarevné provedení + trocha módního "piana" na středovém tunelu a "chromované"orámování. Nevypadá to zle. Až na jednu věc, volant. Ten se tedy vzhledově nepovedl. Často kritizovaného chybějícího zakrytí výškového nastavování pásů si sotva všimnu. Spíš mě potěší praktické věci - polička přes celou šířku nad čelním sklem, neocenitelná "jáma" v palubce rozdělená přepážkou ještě na dva prostory, slušné kapsy ve dveřích, ISOFIXY na všech třech zadních místech, velká schránka před spolujezdcem a další menší před řidičem atd. Lowendové zaměření Dokkeru tak nejrychleji odhalíte na provedení a chodu všech možných ovladačů, od těch na klimatizaci a ventilování, přes páčku stěračů i světel až po ovládání oken a zrcátek nebo nastavování výšky sedačky. Vše je bez problémů funkční, ale jaksi humpolácky. Oproti zvyklostem je klakson umístěn na levé páčce, chce to trochu zvyku, ale nesetkávám se s tím poprvé a nemám s tím problém. Ovládání PC je v ose pravé páčky, bohužel ovšem pouze jedním tlačítkem, takže si pro návrat k předchozí položce proklikáte hezky celé menu dokola. Chválím ovládání rádia na ploché páčce pod volantem, je naprosto přirozené, jen tedy roller na skipování bych raději nahradil tlačítkem.

PROSTOR

Toho je tedy v Dokkeru dost a dost. Řidič i spolujezdec mají prostoru habaděj všude kolem. Vzadu se sedí výš, což dává cestujícím pocit, že jsou plnoprávnými účastníky dění a ne jen oživlou bagáží. Přestože znám i širší šoupačky, nastupuje se na zadní sedačku (dělenou 2/3 ku 1/3) opravdu snadno a za sebou (186 cm) se usadím s rezervou. Nad hlavou máte pořád dost vzduchu na to, abyste se necítili stísněně. Do šířky sice Dokker žádný přeborník není, ale i díky sedačce dělené na tři stejné části máte vícero možností řešení situace. Např.se dají dát dvě dětské sedačky hned vedle sebe a dospělý se nemusí sardinkovat mezi nimi, ale může sedět pohodlněji na kraji. To třeba u jinak luxusně širokého Mondea nejde. Sedačky řidiče a spolujezdce jsou spíše měkčí, vlastně celkem pohodlné, ovšem prosty byť jen náznaku bočního vedení. Jak se však dozvíte v kapitole Jízda, ani to nevadí.

Kufr sám o sobě je jáma pravidelných tvarů a navíc díky nezasahujícím podběhům výborně využitelná. Kryje ho stahovací roletka. Perfektní přístup do kufru navíc umožňují "bouchačky" snadno otevíratelné do 180 stupňů. Pokud ani to nestačí, zadní sedačka se dá celá překlopit dopředu a prostor tak výrazně zvětšit. Jednoduché vyjmutí celé sedačky možné není, ale odšroubování v případě nouze (2 šrouby) trvá cca 2 minuty a získáte tím dalších cca 30 cm ložné plochy.

POHON

Motor sám o sobě je tak výrazným prvkem, že v tomto konkrétním případě zcela změnil charakter auta. Z utrápené krabice na boty, jejímž jediným důvodem existence je velký prostor za hubičku, se stalo normálně jezdící auto. S Dokkerem jistě nebudete závodit, u něj totiž úplně postačí přirozená lehkost a plynulost jízdy, kterou mu 1.2 TCe uděluje. Nemusíte se nijak snažit a auto prostě příjemně jede, prázdné nebo plné, po rovince nebo do kopce. Nic víc od toho čekat nemůžete, ale taky o to nemusíte žebrat zoufalým podřazováním a snahou procedit plynový pedál podlahou. S přibývajícími kilometry pak objevíte, že 1.2 TCe pod slupkou kliďase s nijak zázračnými parametry ukrývá ještě druhou tvář - dost nečekanou schopnost vzplanutí pokud ho k tomu popíchnete. Když zatnete ostruhy, TCe dokáže zrychlovat opravdu hodně svižně a s předjížděním slušných řidičů (těch co vám nezačnou zrychlovat, jakmile zjistí, že je předjíždí nějaká Dacia) nebudete mít problém. Musím říct, že tuhle druhou tvář TCe občas škodolibě vytáhnu na neznalý, dotěrný hmyz za sebou. O TCe se rozhodně nedá říct, že by zatahoval už od volnoběhu. Naopak, celé je to jaksi posunuté. Do 1500 otáček se neděje prakticky nic, okolo 2000 motor ožije a opravdu slušný tah očekávajte až od 2500 otáček.

Převodovka je 5-ti stupňová a žádný zázrak techniky to není. Řadí ale dost přesně, jen nečekejte jasné mechanické zacvaknutí, dorazy jsou spíš gumové. Převody jsou dost těžké a speciálně pětka supluje rychloběh. Na nějaké proplouvání městem na pětku rovnou zapomeňte. Pětku můžete zařadit nejdříve tak při 70 km/h a to ještě na rovině. Na druhou stranu při tachometrových 130 km/h točíte cca 2900 otáček a při 140 km/h (taky tacho) lehounce nad 3000.

Celkově po určité době zvykání hodnotím motor velmi pozitivně. Umožňuje jak charakteru Dokkera přirozenější pohodlnou plavbu, tak v případě potřeby až nečekaně dynamickou jízdu, které pomáhá v rámci konkurence dost nízká hmotnost celého auta. Spokojen jsem i se spotřebou. Po cca 8000 km mám průměr stále bezpečně pod 7 l/100. S Dokkerem sice nejezdím dlouhé dálniční štreky, ale silnice dálničního charakteru (typicky Teplice-Bílina-Most apod.) ano. Jinak většinou příměstský provoz s hojným využíváním nosnosti.

JÍZDA

Tady už té chvály moc nebude. Kdo jste někdy jel malou osobní dodávkou, tak si to dokážete představit. Podvozek je někde na půl cesty mezi houpavou kocábkou a prkenným VANem zaměřeným na nosnost. V zatáčkách sice Dokker docela drží a neodskakuje, ale náklonem a neochotou vás zrovna k jejich řezání nevybízí. Řízení je tupé ale snad díky hydraulickému posilovači působí celkem přirozeně. Brzdy mají pozvolný nástup a jejich účinek aspoň na první dojem není nic moc. Následně zjistíte, že opravdu brzdí, ale musíte na to dupnout. Dokker je vzhledem ke své stavbě také dost náchylný na boční vítr. Zkrátka, shrnuto, Dacia Dokker je služebníček, nic víc, nic míň. Byl jsem si toho vědom a zatím jsem spokojen.

Silné stránky

Prostor
Spousta úložných kapes a kapsiček
Motor a spotřeba
Šoupačky a bouchačky a celkově snadná manipulace s nákladem, ať už živým či neživým
Perlička - tahle lowendovka má plynovou vzpěru kapoty

Slabé stránky

Zpracování a chod nejrůznějších ovladačů
Sedačky bez bočního vedení
Jízdně to S-Max fakticky není
Jinak mě zatím po půl roce nic nenapadá

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Záruka je na 5 let, zatím žádné problémy.

edit: Cca ve 14.000 km začala při řazení zadrhávat pětka a občas se při zařazení ozývaly mechanické zvuky. Servis reklamaci po zkušební jízdě uznal a během dvou dnů i opravil. Měnil se synchron 5.stupně a přesuvník. Je to první "piha na kráse" auta, s přístupem servisu jsem ale spokojený.

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Snažil se, celkově to však byl čistě pragmatický nákup a podle toho jsem k tomu přistupoval. Prodejce auto vyhledal, zajistil, dopravil, připravil, mírně slevil kvůli modelovému roku (ještě tam nebylo hlídání tlaku v pneu) a přihodil koberečky a povinnou výbavu.

ÚPRAVY

Jako že bych dal nějaký rychlý pruhy ? :D

Tuning fakt neplánuju, ale jisté úpravy proběhly. Na originál podlahu jsem natáhl 5mm penízkovou gumu (je vidět na fotkách) coby ochrannou vrstvu. Při sklopené zadní lavici pak do Dokkera dávám 18mm dřevotřískovou desku, dělenou pro snadnou instalaci na dvě poloviny (foto č.26). Ta jednak usnadňuje manipulaci s nákladem, a druhak řeší výkroje v podlaze pod zadní lavicí (viditelné na foto č.21), které překryje, takže je možno půdorys podlahy využít beze zbytku i pro těžší předměty.

Nesnáším, když se auto (i když jen dodávka) zbytečně lemplovstvím ničí. K ochraně boků, stejně jako k vytěsnění nákladu proti posuvu, tedy používám několik molitanových bloků, což bohatě stačí k tomu, aby bylo auto při dalším prodeji i po několika letech služby bez škrábanců a ťukanců. Musím říct, že na kupce to vždycky zapůsobí.

Jinak Dokker jistě podstoupí instalaci tažného zařízení a zadních parkovacích sensorů. Ty nebylo možné objednat, auto již bylo vyrobené, a dost mi chybí.

Na sedačky jsem koupil přesné potahy. Vzhledem k užívání auta nezbytnost.

Poslední "úpravou" byl nákup zimáků Continental Winter Contact TS 850. Při jednom jsem i natankoval plnou a zvýšil tak zůstatkovou hodnotu Dokkera na dvojnásobek. :D