Ford Focus ST

Hodnoceno: 77× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Tak předně od 19.1.2010 má Mazlík nového páneška (tak jim přeju hodně štěstných a hlavně veselých km). Toto je od nynějška nutno brát jako pomníček nesmrtelnosti nového Focuse ST-dost dobrý auti, bude se mi fakt stýskat, nicméně, život jde dál, takže za krátko bude další recenze nástupníka, po ST poněkud usedlejší :o)

Takže původní recenze zůstává:

o Ford Focus ST hatchback 5 dveří
o motor Duratec 2,5 l - 5 válců turbo a variabilní časování ventilů VCT (made in Volvo) 225 koní (su rád, že mám o 5 koní víc než policejní Mondea-ale zatím sem to nezkoušel:o)))na nové "Pašíky R36" to asi nebude stačit(asi si budu muset pořídit Focus RS:o), že by přece nějaký tunning?:) a malá poznáka pro ekology: emise CO2 - 224 g/km (to pravda mohlo být trochu lepší...)
o bi-xenony...vždycky sem chtěl xenony a svítí fakt moc příjemně, hlavně dálkové...:o)
o duální automatická klimatizace (dostatečně účinná), vyhřívání čelního skla (výborné v zimě, když nemáte garáž)
o automatické stěrače + stmívání vnitřního zrcátka
o 6x airbag, ESP + ASR
o oranžová metalíza Electric
o 18" alu ráfky, pneu 225/40 ZR18 Goodyear Excellence
o pár dalších drobností (jako automatická světla, sportovní křídlo, roletky na zadních bočních sklech,ap.)...
o sportovní podvozek ST
-přední náprava– nezávislé zavìšení MacPherson s příčným zkrutným stabilizátorem
- zadní náprava – víceprvkové zavěšení typu Control Blade s příčným zkrutným stabilizátorem


+ jedna malá vychytávka:
v menu palubního počítače si můžete vybrat odezvu posilovače ve třech stupních Comfort-Standard-Sport, rozdíl není příliš velký, ale v nastavení sport je odezva trochu tvrdší a ve vyšších rychlostech tlumenější, pro větší přesnost, pocitově není rozdíl mezi Comfort a Standard tak markantní...no a po posledním výletu do Beskyd, při výjezdu na Soláň a následně Pustevny sem zkoušel nastavení Comfort vs. Sport, v prvním případě jsem si málem ukroutil ruce, takže od té doby mám nastaveno prakticky pouze Sport...

+ jeden Valentine One :o)))))() ... momentálně užívá nějaká zlodějská svině OX OX OX a to čekání na nového je neskutečné, dodací lhůta 7 týdnů)-hurá konečně je to tady, Valentin (dobrotivý) One II. se hlásí do služby, to čekání bylo hrozné...
+ navigace od Sony (konečně přestanu bloudit:)...


... tolik technická data a teď hurá za volant:...


Dějství první: ...HURÁ NA VÝLET...

Je krásné, relativně teplé nedělní ráno, nějak se mi nechce spát a mám chuť se jen tak projet. Hupky, dupky na dvůr, dvéře klaply, klíček letí do zapalování. Chvilka přemýšlení, kampak to dneska s Mazlíkem vyrazíme? Je jasný, že tahle kára potřebuje asfalt, nemusí být moc kvalitní, ale hlavně, aby tam nebyl provoz, byly tam serpentiny, to je to co potřebujeme oba. Cvak, cvak a pět válců se probouzí k životu, nádherné, jemné bublání všechny chmury zahání. Nejdřív zkontrolovat v nastavení řízení zaškrtnutou položku "SPORT", s ohledem na to ce se bude dít se to jeví jako nutnost. Prvních pár kiláků se musí projet jen tak pro zahřátí, zcela zjevně při řazení člověk cítí, jak je převodovka po večerním odpočinku ztuhlá a prvních několik zařazení jde docela ztuha, ale postupně jak se zahřívá olej v převodovce, je to lepší a lepší, nakonec to řadí nádherně přesně a hladce. Průjezd městem probíhá v poklidu, většina semaforů jen tak oranžově poblikává, což s ohledem na barvu vozu beru jako znamení toho, co se chystá...Konečně se k životu probouzí teploměr chladící kapaliny a v krátkém odstupu i teploměr oleje v kapličce, hned vedle ukazatele tlaku turba. Konečně vyjíždímě z města směr Bílovice, takže je na čase zkusit, jestli motor zní tak jak má, první serpentiny, kopeček, pravá točka a obec, hop na brzdy, přece jenom tam mají dva měřiče rychlosti a konec konců je to obec, takže žádný blbiny. A už zase vyjíždíme z Bílovic směr Adamov, hurá, vypadá to, že cyklisti ještě spinkaj, tak se pět válců opět probouzí, při každém přeřazení to od výfuku ďábelsky zabublá, ručička turba tancuje jak ta mlaďucha co se před spoustou let vlnila u Lambady, a ten zvuk, prostě boží(myslím, že to Lambo asi pořebovat hned tak nebudu:o). A už to sviští, plyn, brzda, točka, tunel, točka, plyn, spojka podřadit, hlavně si ale pořádně zařádit a hlavně, "...kam nevidím tam nevletím..." abychom se zase vrátili v pořádku domů. A už vjíždíme do Adamova, šup vlevo pod most a nahoru do Útěchova, jejda, ty serpentiny do kopce jsou prostě skvělý, člověk rázem ocení tah odspoda, a "osmnáctky" (nemyslím sličné bloňdaté děvy-ty bych radši nebral, bo nemám na palubě dost pytlíků:o) co sedí jak přibité i v těch nejdrsnějších vracečkách. Nejlepší je, že v takovém terénu člověk prakticky ani téměř neporuší maximální povolenou rychlost a i tak se cítí jako ve sporťáku, skoro jako Mikko Hirvonen, ikdyž pravda, ten má o jednu hnanou nápravu a 75 koní víc, no nám smrtelníkům to ale stačí, ne? A sakra, už sme zase v Útěchově, to zrovna není útěcha, navíc tu zase mají radar a nemají bůhvíjaký chodníky, takže zase na brzdy pravá "devadesát" a hurá z obce ven, taková malá lesní RZta, než dojedeme do Vranova, je to jen kousíček a docela pěkný horizontky. Auto pořád sedí a rádio stále nehraje, kdo by si ho taky pustil, když můžu poslouchat foukanou symfonii pěti půllitrových hrnků zakončených dvěma pořádnými laufy, to by byl trochu hřích...Malá pauza na schlazení turbíčka při průjezdu Vranovem, při vjezdu je člověku opět připomenuta křehkost a pomíjivost života,když míjí hřbitov po pravé straně, hned u silnice. Pak následuje úchvatný pohled na Vranovský kostel s klášterem, který nepatrně povzbudí ducha, a už opět vyjíždíme do poslední RZ, plné serpentin z mírného kopečka, takže nám gravitace trošičku pomáhá s akcelerací ze zatáček (teda, ne že by to Mazlík potřeboval). Krásně se projevuje perfektní naladění podvozku i perfektně dimenzované brzdy, které ani po takovém řádění výrazněji nevadnou. Ruce se mi na perfektně padnoucím tříramenném volantu začínají nepatrně potit, takže jsem rád, že se chýlí konec akčnější části projížďky a před blížící se obcí Lelekovice začínám postupně zvolňovat. Jo a těm oranžovým Recarům se celou dobu docela dařilo držet půlky na pravém místě i v okamžiku, kdy měl zadek auta tendenci se tlačit bokem dopředu, fakt supr. Je na čase pustit si něco v rádiu, sériovka Sony hraje docela slušně, ikdyž na frajery s pořádnou hifárnou to nemá, ale to nevadí, přece sem nekupoval auto kvůli rádiu. Poslední úsek je dálniční, je úplně prázdný, tak se snad nikdo nebude zlobit, když na to trochu šlápnu, ale fakt jen trošičku. Jak na okresce tak i na dálnici to autu docela sedí, takže kousek dálnice překonáme tak rychle, že jsem to ani nečekal. Hurá na mém parkovacím místě nikdo není, takže konec dobrý, všechno dobrý. Ještě chvilku nechat vystydnout turbo, radši nekoukat na spotřebu, předpokládám, že motor si řekl o pořádnou porci naturálu, ale tomu se prostě nemůžu divit, že jo? Jo a hlavně nakonec nezapomenout přepnout řízení zpět na Comfort, až pojedeme na oběd k mamce, tak aby se nic nepoznalo...Takže zase příště na projížďce, ať žije radost z ježdění....


Dějství druhé: ...HURÁ DO CIZINY...

...jednou se takhle jednoho slunečného nedělního odpoledne, pozdního léta, vracím od příbuzných z Linze, plný zuby z dálnice na Vídeň (no Rakušáci za volantem hrozný, člověk furt kouká na policajty, pak ten jejich oblíbený zvyk jezdit v koloně v levém pruhu, když je pravý sotva prázdný...), cvak, cvak do navigace, alternativní cesta na Brno přes Krems a Znojmo. Nejdřív trošku nůďo, ale aspoň se člověk může kochat krajinou, občas někoho předjet a hlavně Focuskovi rozhodně víc sedí normální silnice. Jak se tak probíjíme s Mazlíkem na okresky nižší a nižší kategorie, provoz řídne, silničky se stále více kroutí (sakra, kam mne ta navigace zavedla?). Najednou to ve mně zase zabouřilo, spojka, za tři, ztlumit rádio, vrůůům a jedeme, ještě, že v Rakousku nešetří na asfaltu tak jako u nás. Motor je zahřátý, tak začíná inferno...Projevuje se kvalita podvozku a díky kvalitnímu povrchu i výhoda nízkoprofilových GoodYearů, které se lepí jako divé. Při vjezdu do obce se brzdy činí (co kdyby tam měli radar, že jo...), pak 3 minuty padesátkového utrpení, člověk neví jestli za dva nebo za tři, no hrůza, pak hurá konec obce, plný knedlík (pomalu začínám tušit, proč tam nedali ukazatel okamžité spotřeby-asi by mi jízda trochu zhořkla :o),jejda, to su fak na té nejposlednější silničce, kdo sem dal tu STOPku, ale nevadí, aspoň si člověk natrénuje řazení po dynamickém výjezdu z vedlejší na vedlejší silničku. To nejlepší přišlo v jedné dosti technické pasáži, kdy se na nás přilepili 2 teenageři na malých motorkách (tipuju tak 100ccm, ale docela jim to jelo, na rovince by neměli vůbec šanci, ale na takové silničce...), tak sem jim dopřál serenádu z dvojice výfuků, Focusek vystřelil, pak jedna prudká pravotočivá do kopce následovaná stejnou, ale levotočivou, Recara měla co dělat, ale moje špeky byly furt na stejném místě, rázem sem měl náskok asi 50 metrů, sakra, to sem nečekal, že budu v Rakousku takhle řádit a ještě závodit s motorkama, to fak byla radost z ježdění...no a nejlepší bylo, že během celého toho řádění sme snad ani moc nepřekročili 100 km/h...najednou se blíží hraniční přechod, takže byl čas zvolnit, celniky jsem zdravil ještě s třesoucíma se rukama od přebytku adrenalinu v těle...zbytek cesty jsem se už jenom kochal krajinkou, protože sem byl už úplně vyblbnutej.Nakonec sem po 3 hodinách jízdy a nějakých 300 km vysedl z auta svěží a v pohodě...
...Ukázalo se, že toto auto člověka umí přemístit na delší vzdálenosti bez následků (únavy), nechá ho trochu si přitom zablbnout, a když umí kroutit volantem, tak ho nenechá zahanbit...ať žije radost z ježďení II.


Dějství třetí: ...Z TROCHU JINÉHO ŠÁLKU...

Na základě žádosti jednoho čtenáře recenze(LuboshGT):
Je to sice z trochu jiného soudku,ale taky je to o radosti z ježdění. Jednou takhle brzký podzim roku 2005 jsem si od kamaráda půjčil na týden služební M5,sice měla něco nalítáno,ale byla to M5,a stále ve formě.Slíbil jsem jinému kamrádovi, že mu pro jeho nevěstu seženu krásný kočár na svatbu,tak jsem spojil příjemné s užitečným. Už jsem si s tou starší dámou-atletkou dost zajezdil,a le nevěděl jsem co mne čeká, ale hlavně co čeká mé dvě kamarádky, co využily mých služeb svézt se na svatbu přes půl republiky. Vyjížděli jsme z Ostravy krátce po obědě. M5 si pohodově vrněla většinu cesty do Brna, tlačítko sport zatím klidně odpočívalo(bude ještě důležité).Občas jsem zkusil co to je mít 400 koní na povel a to na zadní nápravě.Spíše dálniční část cesty jsme zvládli vcelku rychle, s plným komfortem a svěží. Ne nadarmo se M5 často řadí k supersportovním GT, kožené anatomické sedačky přes svůj věk překypovaly pohodlím(srovnatelným s Focusovými Recary).Zátah 5 litrového supermotoru V8 byl na dálnici užasný, jen člověk musel dávat bacha na policejní Octavie. Podvozek není ani tak moc tvrdý, jak by člověk očekával u takového monstra s 19" koly, vzadu šířky popelnice a adekvátní přilnavosti. V Brně jsme nabrali druhou pasažérku a hurá směr Telč.Druhý dálniční úsek uběhl rychleji než v kterémkoli jiném autě(jen pro info omezovač v tomto voze zasahuje ve 250km/h).Na benzince obligátní dolití oleje (to auto nějak moc chlastalo nejenom benzín), spotřeba 14,9 litrů naturalu znamená, že takovýho mazla radši jen půjčit na týden...No a po asi 40 km to zase přišlo. Na mapě jsme našli zkratku III tř.šup na to. No proboha, kdo tam dal ten krásnej rovnej, hladnej a novej asfalt.Silnička na 2 auta, dlouhé rovinky, vlásenkymírně zvlněný terén a hlavně žádná auta. Na 20km úseku jediné auto.No prostě nedalo se tomu odolat,prst letí na tlačítko Sport,blik, kontrolka svítí,okamžitě člověk cítí, jak mu v ruce ztuhne volant,lehce se přitvrdí tlumiče a hlavně se cosi otevře v motoru, a jeho reakce se brutálně zostří (stejně jako vzroste okamžitá spotřeba (a ručička známého ekonoměru BMW se podezřele usadí v pravé části stupnice).Za 2, 3, 4 brzda točka plyn, auto sedí v zatáčkách jak přibité, chvílemi je sice cítit hmota celého auta, ale vyvážení a vákon motoru vše dostatečně kompenzuje (sice to není takový střízlík jako M3, ale výkonově jsou srovnatelní). Pak dlouhá, přehledná rovinka tvaru skokanského můstu, motor řve na plné otáčky, ten zvuk taky nemá chybu, rádio samozřejmě vypnuté a vkřiky spolujezdkyň člověk prostě nevnímá. A pak to vše najednou končí a my přijíždíme do cíle cesty,jak tam tak sedím za volantem a nechávám chvili vychladnout a doběhnout motor, křením se jako debil(nedivte se po takovém zážitku), v krvi abnormální množství endorfinu a adrenalinu a pak pohled na pasažérky, na které jsem v zápalu úplně zapoměl. No chudinky zelené jak sedmy, jako ten pán ve filmu Taxi, taxi po příjezdu na letiště...pár omluv, díky bohu to holky pochopily a já věděl, že to stálo za to a člověk má zase jeden neskutečný zážitek. Druhý den jsem vezl nevěstu, to už jsem jezdil jako beránek. Nevěsta byla spokojená, holky mi nakonec odpustily a svatba se docela povedla. M5 je prostě dělo...jinak ve fotogalerii je malá vzpomínka, ano ta ruka je moje...


Dějství čtvrté: ...ANEB RODINNÉ AUTO...

Tak nějak se všechno trošičku zamotalo, každopádně sem už psal, že kočárek se do kufru vejde, že jo....A o to jde. Poprvé jsme Mazlíka otestovali jako rodinné auto. Do kufru cestovní postýlka, kočárek, 2 tašky pro dospělé (větší pro ženu), 1 taška příslušenství pro 6 týdenní miminko (by člověk něvěřil, co je vše potřeba...) a ještě zbylo docela dost místa, docela překvapení.
Výlet do Beskyd. S ohledem na letní objížďkovou sezónu sem trasu naplánoval na cesty různého druhu: dálnice, I-III. třída a dokonce došlo i na sinici IV. třídy. Po projetí trasy jsem měl pocit, jako bych vybíral trasu pro novinářský test...(hlavou mi proběhla malá vzpomínka na testování Superba...) S ohledem na to, že byl čtvrtek a většina řidičů vyměkla a Buchlovské kopce objela v koloně přes Veselí :o), tak cestování bylo celkem veselý :o). Jen při předjíždění to bylo trochu slabší, aby akcelerace neutrhla malýmu hlavičku, tak člověk musel zacházet s plynem o něco jemněji. Ale i tak se s Focuskem dalo dobře jezdit, předjíždět a radost z jízdy to člověku ani trochu neubralo. Malý celou cestu (asi 3 hodiny) komplet prospal, takže sportovní podvozek mu asi vůbec nevadil a to ani když se cesta díky záplatám podobala žebráckému kabátu. Horské vložky mi udělaly více jasno co se týče posilovače a jeho nastavení. V momentě, když člověk začne kosit serpentýny s nastavením Comfort, najednou má pocit, že si ruce ukroutí. Malá zastávka a přenastavením na režim Sport se to jednoznačně zlepšilo a mi se trochu více objasnila účelnost této funkce (která se mi zpočátku zdála spíše frajeřinou). Každopádně cesta uběhla vcelku rychle, v plném komfortu celé rodiny a hlavně se spotřebou 9,4 l, což s ohledem na několik "vrcholových prémií" v Beskydech a zapnutou klimatizaci po většinu cesty vyšlo jako docela slušné číslo. Tato příhoda mne přesvědčila o tom, že STčko může krásně fungovat i jako rodinné auto, a co je hlavní, mazlík nebude zatím muset opustit stáj...

Pro zájemce o detail dávám link na 2 vcelku povedené testy:
http://magazin.auto.cz/testy/ford-focus-st-oranzova-strela.html
http://magazin.auto.cz/testy/ford-focus-st-5d-mezi-rs-a-zemi.html

ZÁVĚR:
======
Z hlediska běžného uživatele je tohle autíčko dostatečně sportovní, ale i praktické a každodenně použitelné, i jako rodinné auto. Cítí se dobře na dálnici i na mizerné okresce,(polní cesty mu, ale nevyhovují). Podvozek je sice sportovní, ale dostatečně komfortní. Motoricky je vozidlo dimenzováno dostatečně, zvukový projev je na danou kategorii excelentní. Z pohledu servisu, ND a nákladů, je to Focus, takže se to dá. Pětidveřový model je dostatečně praktický, normálnímu řidiči tuhost 3 dv. verze chybět zřejmě v běžném provozu nebude.
Po 2 letech ježdění můžu auto bez problémů doporučit, je s ním fakt zábava.

Silné stránky

+ výborný motor (krásně táhne odspoda, nemá cenu točit moc nad 5500 ot.)
+ úžasný sportovní zvuk (v nízkých otáčkách nepobuřuje, ve vyšších potěší) - autorádio se občas/často stává zbytečností
+ jízdní vlastnosti (skvělé hlavně na okreskách, ale i na dálnici)
+ sportovní, ale přesto komfortní nastavení podvozku (dobře sedí, ale duši nevytřepe) a to i přes nízkoprofilová 18" kola...
+ docela prostorný a vcelku kvalitní interiér (supr ergonomický tříramenný kožený volant a supr sportovní sedadla Recaro)
+ praktické bezproblémové auto pro každodenní ježdění a občasné řádění (ideální pro rodinu s náročnějším taťkou)
+ exkluzivní oranžová barva (někoho provokuje, ale je výrazná, nepřehlédnutelná, tudíž pasivně bezpečná, prosím neplést si s popelářským vozem:o)))
+ fakt padnoucí 18" hliníkové ráfky
+ 8:35 na Nürburgringu (ne že bych byl Patrick Berhnard, nebo to potřeboval k životu, ale potěší to, ne?)...Renault Mégane R26.R sice teď udělal o 18s lepší čas, ale je to totálně očesaná verze co má o 5 koní víc :o))) Ford se nebál nasadit úplně obyčejné standartní ST použitelné každodenně...
+ výsledky crash testu NCAP 5* a 35 bodů (tolik hvězdiček sem nečekal...:o)
+ cena/výkon (hned vysvětlím: chápu, že mne teď někteří zatratí, ale měl jsem možnost projet pár desítek km s Porsche 911-předchozí řada a musím říct, že pro podmínky normálního smrtelníka a na naše silnice jsem rozdíl v ceně 2 mil. Kč mezi ST a 911 jsem prostě nezavnímal, určitě je Porsche jiné, je to ikona, je to zadokolka a čistokrevný sporťák, ale rozdíl 2 MEGA mezi těma autama fakt není...)a teď mne Porschisti můžete klidně sežrat...

+++ A HLAVNĚ: OBROVSKÁ RADOST Z JÍZDY !!!

Slabé stránky

- malý rejd (člověk si při parkování připadá trochu jako amatér)
- relativně vysoko posazené sedadlo řidiče a to i přes to, že je výškově stavitelné (trochu mi to připomíná Renault Scenic-což je jiná liga,ale zdá se, že to je problém všech Fordů)
- trochu vyšší spotřeba, ale odpovídající výkonům a jízdnímu stylu (mimo město výjimečně pod 9,0 litrů, na dálnici 10-11 litrů v městě při pojíždění, klidně i 13 litrů)...pozn: ta dynamika a ten zvuk jsou prostě návykové, takže se to jinak nedá a až budu chtít šetřit, tak si třaba koupím Smarta (nic ale proti němu nemám, to jen jako názorný příklad)...
- docela malá nádrž s ohledem na spotřebu(tankovat každých cca 400-500 km mne fakt moc nebaví)
- není rezerva (jen lepící sada a krásné výfuky:o)), takže člověk musí vyhýbat i sebemenším dírám, nízkoprofilové pneu není na našich silnicích vůbec problém prorazit...na druhou stranu se mi to ještě nestalo (ťuk, ťuk na dřevo...)

no a ještě 2 takové blbosti...spíše detaily
- kapota motoru nemá pneumatické vzpěry, občas to fakt otravuje (měl je předchozí monďák, a zase tak moc nemohou vážit, takže sportovno by to neubralo...)
- a strašně mrňavý otvor dolévání kapaliny do ostřikovačů, vzhledem k tomu, že má auto ostřikování světlometů, tak se dolévá často a hodně a člověk při tom na benzince pomalu zapustí kořeny, než to tou dírčičkou proleje...ale dá se najít grif, aby to tam aspoň trochu teklo ;o)...

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

o servisní prohlídky jedině ve značkovém servisu (autíčko si to zaslouží)
+ poruchy zatím žádné nebyly (ťuk, ťuk na dřevo...)
- výměna mlhovky - 2.390,- (fakt sem nepochopil proč se na dálnici válel kus dřeva, a jak to auto co jelo přede mnou ho nastartovalo přímo na mlhovku...no ale výměna celého xenonu by asi byla horší...)
+ radši sem si dokoupil záruku na další 2 roky (člověk nikdy neví, a takové TURBO, to asi bude docela mastná záležitost...) na 2 roky to nebyla tak hrozná částka...
- nové přední boční sklo u řidiče po návštěvě jednoho nenechavého hajzlíka 2.079,- vč. DPH + práce...

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Mazlík není můj první hot-hatch, před lety jsem měl VW Golf III VR6 (r.v. 1994), fakt výborné auto, 178 koní, praktická 5dv. karoserie, menší agilní vozítko dobré do města (docela lehké...), na okresku i dálnici a hlavně jezdil jako střela za "jen" za 9,5 litru. Takže kategorie pro běžného smrtelníka vcelku vyhovující...jo a taky sem vytočil pár chlápků v tehdejších BMW 5 a Audi 100, když je přefičelo auto, které zvenku vypadalo jako úplně obyčejný Golf 1,4 :o))))))))...

Poprvé jsem mazlíka in-natura viděl ve Vídni u dealera a byla to láska na první pohled(křiklavá oranž přitáhla pohled, celkový dojem decentně "vytuněného" auta byl dost dobrý a 18" hliníky dokonaly dílo zkázy)...pak nějaké ty recenze v časopisech...a bylo zle...svého času pý měl Focus ST jako služební auto i šéf evropského Forda (né, že by tohle rozhodlo, ale ten chlap má príma job, ne?...)
V posledním dějství asi o půl roku později (při prodeji předchozího mazlíka-vínově červeného Mondea 2,0 Ghia-jinak taky fakt dobrý auto) mi prodejce vyšel velmi vstříct...prostě mne posadil do auta, nechal projet, ukecal mne a zakončil to nabídkou, které nebylo možno odolat :o))).....A NUTNO PŘIZNAT, ZATÍM TOHO NELITUJI !!!