Mercedes-Benz S W126 300SE

Hodnoceno: 104× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Původním autorem recenze je uživatel s nickem "Tada".

Auto je momentálně naprodej - 95tis ale rozumné cenové nabídce se nebráním, dobře zainvestovaný krasavec na srazy. Kontakt: TadeasPlachy@seznam.cz

Odkud začít, že? Zkrátka a jednoduše mě vyhecoval Dadánek (ten, kterému tu někteří nevěří, že má Range Rover Sport SC). Navíc tahle moje uživatelská recenze, dá-li bůh, rozšíří obecné povědomí o klasických vozech značky Mercedes-Benz.

Krátký úvod do historie:
Mercedes S-klasse s interním označením W126 se k zákazníkům dostal poprvé na přelomu roku 1979/80. Nejdříve jako čtyřdveřová limuzína (S-krátká verze s karburátorem, SE-krátká verze se vstřikováním paliva a SEL-prodloužená verze se vstřikováním paliva). Motorová paleta čítala pouze benzínové šesti a osmi válcové motory (v nabídce byl i turbo-diesel, ale pouze pro USA a Kanadu), osmiválce měly narodzíl od řadocých šestek blok z lehké slitiny. Po limuzíně přišlo i elegantní bezsloupkové kupé. To mělo v nabídce pouze motory V8 kombinované pouze se čtyřstupňovou automatickou převodovkou. Mercedes W126 nabízel všechny vymoženosti své doby: automatickou klimatizaci, ABS, ASR (protiprokluz, u některých V8 standart, airbagy řidiče i spolujezdce, ASD (automatická uzávěrka zadního diferenciálu) a dokonce za příplatek 5500DM (model 300SE stál přes 70.000DM v základu) i rádio s CD přehrávačem!!! Možností příplatkové výbavy byly skutečně velké. Věci jako posilovač řízení, kotouče na všech kolech atd. byly u Mercedesu samozřejmostí již od konce 60tých let. V roce 1986 proběl u řady W126 lehký facelift, který přinesl nové možnosti výbavy a lehce pozměněný vzhled vozu(vroubkovaný plast na spodní straně dveří nahradil rovný), změn bylo samozřejmě víc, ale tohle je asi tak nejmarkantnější. Mercedes S řady W126 se ve výrobě udržel až do roku 1991, kdy byl nahrazen v pravdě revolučním modelem W140 mercedesáři zvaným familiérně "Mamut".

O mém autě:
Historie mého vozu se začala psát v roce 1986 (jedná se již o faceliftovaný model). Auto bylo prodáno na Sicílii, kde jezdilo jako limuzína se šoférem (položku šofér jsem bohužel v příplatkové výbavě Mercedesu nenašel, asi se dodával ve zvláštním balení :-D) šéfa květinářské firmy (zlí jazykové tvrdí, že ta firma byla pouze pračkou peněz lokálního mafiánského Capa). Z této doby mám původní Sicilský velký technický průkaz a servisní knížku. V ČR mělo auto pouze 2 majitele (já jsem 3.), oba byli z řad MBCC (Mercedes Benz Classic Cars) a o auto se dobře starali.

A teď už opravdu k autu. Jedná se o šestiválcový model 300SE s manuální převodovkou (k čemu automat, když za vás řadí šofér, že? :-D). Mezi výbavu patří metalický lak, automatická klimatizace(dodávala se i manuální), interiér obložený pravým dřevem z kořenů ořechu (stále se najdou jedinci, kteří tvrdí, že se jedná o imitaci, ale je to skutečné dřevo!), ABS (v roce 86 již standart pro všechny modely minimálně šestiválcové modely značky), ASD (elektronicko-hydraulická uzávěrka zadního diferenciálu, která pracuje s údaji čidel ABS, nejedná se však o pouhou náhražku uzávěrky, jak je dnes v módě), vyhřívané ostřikovače (standart), venkovní teploměr,4x el. okna, el. zrcátko u spolujezdce, čtecí lampičky vzadu atd... Mě osobně chybí pouze tempomat. Věci jako kožené čalounění nebo výhřev sedaček byly s ohledem na zemi původu zbytečné, ne-li masochistické :-P. Veškerá výbava funguje bez problémů (včetně teleskopické antény, která se vysune při zapnutí rádia).

Jízda:
Prioritou tohoto vozu byl (a stále je!) samozřejmě komfort posádky. Řadový šestiválec poskytuje ve spojení s pětistupňovým manuálem slušnou jízdní dynamiku. Limuzína je totiž poměrně lehká, váží "pouhých" 1680KG včetně náplní atd. Slovo pouhých jsem použil proto, že následující generace S-klasse vážila přes 2 tuny. Podvozek je naladěn na komfortní vlnu (k čemuž přispívajíkola R15 s pneumatikami 205/65). Většinu nerovností na českých silnicích bez problémů plavně vyhladí a ani panelové dálnice nepředstavují problém. Sníží se spíš komfort akustický, než to co člověk cítí takzvaně "pod zadkem". Posilovač řízení je poměrně silný a do řízení se nepřenášejí žádné rázy od kol. Po dvaceti letech je v řízení jen velmi malá vůle, která se pravděpodobně ještě zmenší, po výměně předních čepů a silentbloků, kterou plánuji v nejbližší době.
Interiér je pohodlný a velice přehledný, mezi některými automobilovými novináři panuje názor, že interiéry prémiových značek byly zdaleka nejlepší právě v 80tých letech, právě díky přehlednosti. Z celého ineritéru také dýchá kvalita a pečlivost, se kterou byly všechny díly slícovány. Po dvaceti letech stále vypínače a knoflíky cvakají jako nové. Nikde nic nechrastí a neskřípe (teď v zimě se občas něco ozve, než se interiér prohřeje). Obložení z tmavého dřeva celkový dojem luxusu, kvality a solidnosti jen podtrhuje.
Samostatnou kapitolu tovří sedadla. Sedačka řidiče až teď po témeř třech stech tisících kilometrů jeví lehké opotřebení (nic velkého, pouze na sedáku je látka lehce volná a na levé časi sedadla lehce prořídla tkanina, v žádném případě tam není díra!) O tohle lehké opotřebení se nejspíš v dohledné době podívá profesionální čalouník. Sedadla jsou pohodlná a dostatešně prostorná ve všech rozměrech. Sedadlo řidiče je vybaveno sklopnou loketní o pěrkou. Prostor pro cestující je velkorysý. Přesně, jak se na S-klasse sluší a patří. Mám necelých 190cm a bez problémů se v autě posadím kamkoliv a ještě bych mohl mít nějaký ten klobouček, protože i místa nad hlavou je víc, než v leckterém SUV. Bohužel jsem zatím neměl možnost svézt se na zadních sedadlech, tak jak se na správného majitele Ska sluší (ten, kdo si tenkrát chtěl S-třídu sám řídit, koupil si raději kupé SEC) a patří, bohužel jsem ještě nenašel nikoho, komu bych bez obav svěřil řízení svého stroje. Samotného mě ale překvapilo, jak dovede ten "starý koráb" vtáhnout řidiče do děje.
O zavazadlovém prostoru je krátká zmínka: kufr je gigantický, vejdou se do něj bez problémů 4 kola i s pneumatikami na přezutí. Sicilský majitel mého vozu povídal, že se tam vejdou dvě až tři mrtvoly, prý záleží na tom, jak je tam člověk naskládá :-D.
Jízdní vlastnosti jsou, díky nezávislému zavěšení všech kol, celkem jisté. Pohon zadních kole je u Mercedesu samozřejmostí. Díky rozložení hmotnosti 53/47 (někdy se uvání 52/48) je celková vyváženost auta prakticky ideální. Stopu drží odhodlaně, i když na tvrdé přidání plynu na mokrém kruhovém objedu zareabuje lehkým odsazením zádi. Při rozjezdech a jízdě na kluzkém povrchu pomáhá ASD- Automatische Speer Diferential, podle mě pro jízdu na sněhu naprosto nepostradatelná pomůcka, takže se o jeho funkci trochu rozepíšu. Pokud čidla ABS na zadní nápravě zaregistrují nerovnoměrnost otáček jednotlivých kolo (možná, že to probíhá i mechanicky, ale čidla ABS hrají prim), vyšlou signál do řídící jednotky, která signál vyhodnotí. Řícící jednotka ovládá magnetický (nebo jaký) ventil na zadním diferenciálu, kterů přepouštěním oleje mezi lamelamy (alespoň si mylsím, že to tak funguje) reguluje svornost diferenciálu. Žádná falešná náhražka přibrďování jednotlivých kol, prostě poctivá uzávěrka. Občas se ptám, proč už se do většiny modelů se zadním náhonem nic takového nemontuje... Je to škoda, jízdním vlasnostem by to jen prospělo... Funkce systému je indikována oranžovou kontrolkou uprostřed tachometru (u současných Mercedesů tam sídlí kontrolka ASR-protiprokluzu). Odvrácenou tváří systému ASD je jeho občasná vrtošivost... I když na to má samozřejmě po dvaceti letech nárok a většinou se jená o nějakou prkotinu, jako například zoxidované kontaktky na řídící jednotce apodobně. Tímto systémem Mercdes poměrně předběl dobu. Elektronický řízený zadní dferenciál používá třeba BMW M3 (nevím od které generace, řekl bych, že E36).
S bržděním za stížených podmínek pomáhá ABS (poprvé představeno již na předchozí generaci W116), Mercedes se stal také prvním výrobcem, který zavedl ABS (a airbag) do standardní výbavy, právě v modelu W126.
To se dostáváme k další poměrně silné stránce vozu a tou je bezpečnost. Modelová řada W126 (ale i předchozí modely) prošla tvrdým testováním a crash-testy, aby dosáhla na odpovídající úroveň. Dlouhé deformačí zóny ve předu i vzadu a těžký motor, jsou většinou schopny pohltit valnou část nárazové energie. Na youtube.com koluje video, kde W126 vlétne rychlostí kolem 90Kmh do simulované kolony na dálnici. Mercedes projede několika menšími vozy jako nůž máslem. Z následného rozboru vyšlo najevo, že Mercedes měl jen lehce polámanou masku, nárazník a jednu vlnku na kapotě. Všechny dveře šly otevírat a zavírat, pedály ani volant se nepohnuly. Bohužel posádky menších vozů bohužel měly nulovou šanci na přežití... Kdo nevěří aŤ si dotyčné video najde a zhlédne sám. Je to bezohledně navržené auto, byla to 80tá léta a ohledy se nebraly na nic. Továrníci chtěli bezpečné vozy a tak je taky dostaly, bez ohledu na pracující lid v Golfech a Escoretch (mimochodem Ford Escort skončil po nárazu se zadními koly místo předních :( ) :-P. Osobně ani v nejmenším neplánuji tyto vlastnosti testovat, ale je dobré vědět, že i ve dvacetiletém autě jsou vaše vyhlídky na přežití celkem dobré. Člověk se v tom autě i cítí bezpečně a to hlavně při pohledu na mohutnou plochu kapoty a na "zaměřovač" na jejím konci.
Posuňme se dále a to na motor. Je to již několikrát zmiňovaný řadový šestiválec o objemu 2926ccm. Pohon jedné vačkové hřídele obstarává řetěz (originál vydrží přes 500.000Km, ale doporučuje se kolem 300.000 kontrolovat :-) ). Dvanáctiventilová technika je spolehlivá a robustní. Tento šestiválec patří mezi nejspolehlivější benzínové motory, které kdy továrnu ve Stuttgartu opustily. Produkuje přes 180 koní a 265Nm, což spolehlivě stačí na maximálku 205Kmh (údaj výrobce, reálná bude tak o 10-15Km výš, ale zkoušet to nebudu), sprint na 100Km proběhne za 9 vteřin (i teď po letech) což je poměrně obstojný výkon. Na 80tá léta určitě a ani dnes na naší silnici se nemusí R6 za nic stydět, ale závodník to není... Motor běží tiše a klidně, do interiéru proniká pouze při silném sešlápnutí plynu syté vrčení (nevím jak ten zvuk lépe popsat). Při normální jízdě je motor takřka neslyšný. Díky dlouhým převodům se otáčky i při svižném dálničním tempu dají držet do 3000Ot/min. I po 290ti tisících kilometrů je motor stále ve skvělé kondici. Minulý majitel měnil pouze palivové čerpadlo (jsou tam celkem dvě, jedno u motoru a druhé u nádrže). Já zatím pouze vyměnil svíčky (náplně a filtry byly vyměněny těsně před tím, než jsem auto koupil). V současnosti se chystám na výměnu takzvaných “hydroštelů“, které se starají o vymezení ventilové vůle. Protože se za studena projevují lehkým cvakáním.
Dálniční křižník určený pro rychlé přesuny na dlouhé vzdálenosti potřebuje samozřejmě silné brzdy. Vpředu jsou to 300mm velké chlazené kotouče a vzadu 279mm plné. Zajišťují bezproblémové zpomalení z jakékoliv rychlosti, které je auto schopno dosáhnout. Důkazem budiž to, že Mercedes používal tento rozměr brzd i pro top-model W126 560SEL s motorem V8 o objemu 5.6litru a výkonem 300koní, který dosahoval rychlosti 250Kmh a na 100Kmh akceleroval za 6.9s. Což je důkazem, že brzdový systém je skutečně bohatě dimenzován a nemá sebemenší problémy se zvládnutím vozu. Proto při klidné jízdě vydrží kotouče i destičky celé věky bez nutnosti výměny. Systém ABS zasahuje poněkud později než v mnoha novější vozech, ale to je jen můj subjektivní dojem. Zatím mi ABS seplo pouze 1x, při dobržďování na sněhu před křižovatkou.
Když už jsme u té bezpečnosti, tak je na místě zmínit se o světlech. Ty mají perfektní dosah (tlumená i dálková), ale svítivost lehce pokulhává. Což ovšem není v dnešní době xenonových a bixenonových svítilen nijak překvapující. Občas pomůže vyčištění nebo rovnou výměna parabol. Kdo ví, možná že je taky vyměním.
Zevnějšek vozu asi nebude třeba moc popisovat. Fotky mluví za vše. Limuzína má i přes své impozantní rozměry (délka 5metrů 2centimetry, šířka 182cm) velice vyvážené proporce klasického sedanu. Obzvlášť impozantně působí rozlehlá kapota. Auto je mírně zdobeno chromovanými lištami (kolem oken, masky a podél dveří), které dotvářejí celkově líbivě klasický design. Přední světla vozu jsou poměrně nízká a vysloužila Mercedesu W126 přezdívku “Čína“ nebo “Číňan“. Celkový dojem z přídě dotváří naprosto neodmyslitelný emblém trojcípé hvězdy. Konkrétně můj vůz je vybaven originálními hliníkovými ráfky (takzvané “kanáldekly“), ale na zimu jsem obul plechové disky stejného rozměru s originálními poklicemi (auto z továrny vyjelo právě na těchto konkrétních plecháčích, ale první majitel v ČR dokoupil originální hliníky a plechy nechal i s poklicemi na zimu). Jezdit na plecháčích není žádná ostuda, pokud jsou k nim originál poklice. Za zmínku také stojí boční blikače směrovek, které jsou typické pro vozy vyrobené pro Italský trh.
Celkový stav vozu je vynikající. Auto bylo dobře servisováno a až na pár škrábanců od neopatrného parkování (ani jeden nebyl způsoben mnou) není na exteriéru nic špatného. Nikde nenajdete ani sebemenší kousek koroze! Ani na podvozku (kromě lehce chyceného koncového dílu výfuku), je vidět, že auto bylo poctivě garážováno a přes zimu toho moc nenajezdilo a středomořské klima na Sicílii bylo taky velmi milosrdné.

Bohužel nemám moc fotografií, ty které sem umístím jsou mixem fotografií od předchozích majitelů a fotek, které jsem udělal já. Proto omluvte jejich mizernou kvalitu. Časem přibudou další. Hlavně až na jaře opět vypukne sezona srazů a setkání MBCC.

Silné stránky

Prostornost, celková kultivovanost, klasický desing, naprostá spolehlivost, silný a spolehlivý motor, dobré jízdní vlastnosti, bezkonkurenční dílenské zpracování (jak interiér, tak exteriér), silné brzdy, uzávěrka diferenciálu...

Mohl bych psát téměř donekonečna...

Slabé stránky

Neustálé dotazy typu: "Kolik to žere? Kolik na to proboha stojeje díly?" atd. atd. Dále pak slaboduché kecy o tom, že je to cikánskej povoz. Občas to chce hodně velkou dávku nadhledu, vlastnit takovýhle vůz. Z faktických věcí to mohou být snad jen ta slabší světla a manuální převodovka, která není zrovna nejlepší.

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Zatím pouze výměna svíček, kterou jsem zvládl za pomoci kamaráde za necelých 10minut. Větší vlna oprav (většinou preventivnícho charakteru se chystá po novém roce). Díky poměrně rozsáhlé komunitě příznivců těchto klasických vozů není problém sehnat kontakt na servis, kde tomuhle autu skutečně rozumí a odvedou dobrou práci za dobrou cenu.

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Auto jsem kupoval od soukromé osoby. Dohoda byla dobrá a ryhlá. Sice se vyskytly jisté menší zádrhele administrativního charakteru (z části vinou České pošty).

Tuning

No dobře no... Přiznávám, koupil jsem si dobová přídavná světla HELLA, čekají na montáž....