Trabant 601 Universal, 12 V

Hodnoceno: 38× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Vždycky jsem si chtěl ozkoušet automobil s dvoudobým motorem a nakonec se mi to za pět minut dvanáct (před zavedením poměrně diskriminačního ekologického poplatku) povedlo. :o)

Je to jeden z posledních modelů se všemi jeho vymoženostmi: 12 V, navíjecí pásy, střešní okno (VW Polo - je tam už z výroby a těsní dokonale), opěrky hlavy u předních sedaček, dvě plynové vzpěry zadních dveří, zadní vinuťáky (což však mnozí považují naopak za nevýhodu vinou možného proreznutí) a dvouokruhový brzdový systém.

Jezdí "jako drak" :oD a v pohodě zvládá delší trasy. Jízda (mimo Prahu) je v něm kupodivu poměrně pohodlná. Jen to chce naučit se nebrzdit motorem a vyvarovat se tak buď nepříjemnému a skotačivě skákavému hn, hn, nebo v horším případě zadření až shoření motoru, ne-li celého samohybu.

Moje první jízda s ním byla opravdovou zkouškou ohněm. Do té doby v podstatě netknutý tímhle vozítkem jsem do něj měl najednou vsednout a zcela sám si ho dovézt 90 km domů. :oD No, prvních 40 km to byl skutečný porod ježka, navíc mi asi odumřelo několik neuronů v centrále, ale naštěstí se nic nestalo a ostatní účastníci provozu měli až nezvyklé pochopení. Snad až na jednoho řidiče, který mi svým předkem málem spolkl tažné... (no jo, no - stane se) On mi vlastně lezl do...zadu hned dvakrát. Jednou, když jsem to nakonec před křižovatkou ubrzdil s hrubým flekováním, a podruhé, když si myslel, že vystartuji stejně rychle a svižně jako on. Blázen... :oD Zbylých 50 km už se ale neslo ve znamení až nadpozemské pohody a cesta byla příjemná. Tedy - až do chvíle, než jsem otevřel víko motoru a jen pro jistotu zkontroloval stav motoru a zbylých částí. Sice tam té brzdovky ještě trochu bylo, ale jet o 20 km dál, už bych jel možná daleko větším a mnohem tmavším autem. Sáva tedy musel okamžitě do servisu.

Druhý, velmi vtipný, ale zdánlivě "totální" a maximálně frustrující problém zavinil právě člověk, který brzdy opravoval. Byl to jeho první opravovaný trabant a neměl tedy zkušenosti s používám sytiče. S lehkou myslí tedy v zimě proháněl trabíka s plným plynem i sytičem současně, což jsem si v posledku "slíznul" jen já, pač mě to ani ve snu nenapadlo. :o) Už ze servisu se Sávovi moc nechtělo, ale přičítal jsem to jen prázdné nádrži. Když to však na třetí křižovatce a přímo na ní "chcíplo", byl jsem velmi rozladěn. Auto jsem dostrkal (jaká ironie!) na plácek s popelnicemi a šel domů pro kanystr s benzínem. Dolil jsem, nahodil motor (nechtělo se mu, ale nakonec jsem ho přesvědčil), ale neustále to zhasínalo a mělo to divný zvuk. Pod palbou plného proudu paliva to nakonec s mohutným řevem a strašlivým dýmem odlepilo zadek od asfaltu a vydalo se to se mnou na domluvenou STK. Po cestě do prvního kopce už jsem začínal bezmocí trochu šílet - maximálních třicet v hodině bylo tristních. Na STK mě hned velmi nehezky okřikli, ať to vypnu a příště prý ať lépe namíchám palivo. Z STK mě vytlačili, zavřeli rychle bránu a přes dveře zavolali, že už "můžu". :oD Vesele jsem odkuckal a pod prvním kopcem, který jsem už nevyjel, jsem to musel přes Vánoce nechat a po svátcích si pro to dojet. Registrace vozu se tedy přesunula na mnohem adrenalínovější termín - 30. prosince 2008.

A v čem tedy byla ta strašlivá potíž? Zaolejované svíčky - alfa a omega dvoutaktu. Auto jelo jen na jeden válec a ani to nebylo příliš sebejisté. Lidé z blízkého okolí se sešli k výměně svíček a slavnostnímu nahození motoru, načež se ozvalo všemi očekávané drn drn a já s pocitem opravdového heroa zmizel v typickém obláčku.

Od té doby je vše bez potíží, motor má kultivovaný projev, a protože sice mažu, ale ne jako šílenec, tak kromě studených startů Sáva nesmrdí ani nedýmí. Naučil jsem se už i tankovat přímo do motoru a pán z "mé" benzínové stanice mi vždycky s nadšeným pohledem říká, že narozdíl od nových strojů aspoň přesně vím, co tam leju. ;o)

A úsměvy lidí, když se kolem nich se Sávou proháním, jsou k nezaplacení...

Silné stránky

Duše (rozumějte: "osobnost"), prostornost, svým způsobem nezničitelnost a při troše běžné péče naprostá nenáročnost (žádné potíže s čerpadlem a žádné výměny chladicí směsi, pač nic z toho v tomhle vozítku není). Navíc se z něj s veteránským či skoroveteránským věkem stává poměrně exkluzívní záležitost. V létě s lehkou nohou a mozkem v hlavě velmi dobrá spotřeba.

(Ještě taková zajímavost: zahřátý dvoutakt chytá daleko lépe než čtyřtakt, doslova na drcnutí; radost z takového startu a někdy i z udivených pohledů z "nepřátelského tábora" je nepopsatelná.)

Slabé stránky

Narozdíl od starších škodovek či wartburgů (abych zůstal u něčeho srovnatelného) už dnes mimo město opravdu nestíhá, ale pořád ještě má na to, aby se s ním dalo jet po dálnici. Malá bezpečnost. Hlučnost.

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Kdo ví co s tím, opraví to dobře. Kdo neví, tak si to pořádně prohlédne, zasměje se a pak to až na maličkosti opraví také. :oD

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Velmi dobré. Vozidlo jsem koupil v listopadu 2008 od nadšence do trabantů, který se prý v raném mládí nadýchal trabantího dýmu a už mu to zůstalo. ;o)

Úpravy

8. IX. 2019 - velký den!
- - -
Vůz prošel v uplynulých několika letech kompletní renovací a konečně je zase zpátky doma, navíc v novém kabátku. Šedou barvu nahradila žlutá doplněná bílou střechou, chromovanými nárazníky a černými doplňky. Oranžové kryty směrových světel byly nahrazeny kryty bílými. Uvnitř byl vyměněn "tapec" a na sedačky jsem pořídil černé potahy, aby to všechno pěkně ladilo. Nové jsou také plechové disky a pneumatiky Dunlop. Výfuk je originální dvouplášťový z NDR a zavazadlový prostor je krytý originálním platem.