Opel Astra OPC

Hodnoceno: 15× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Auta a vše okolo mě baví od malička. Jako mladý dorostenec jsem se nemohl dočkat chvíle kdy budu plnoletý a budu si moct pořídit vlastní auto a jezdit. Hltal jsem nová vydání časopisů, neustále jsem aktualizoval pomyslný seznam aut, která bych chtěl a která bych si třeba i mohl skutečně pořídit...no znáte to, malý kluk a jeho autíčkářské sny a plány. No už je to dávno, ale pořád se občas cítím jako ten malý kluk, který by chtěl snad všechna auta, která existují. Nicméně reálný svět je úplně jiný a výběr mých aut byl vždy čistě racionální záležitost...což se následně rychle změnilo.

Recenzi píšu zpětně po více než dvou letech užívání a následném prodeji auta.

V rámci rostoucího podnikání jsem měl potřebu se pořád někam rychle přesouvat po republice i mimo ní. Když je možnost, tak proč nespojit příjemné s užitečným a nekoupit si něco rychlého, zábavného a iracionálního vedle toho “normálního” přibližovadla. A začal jsem se porozhlížet. Představu jsem úplně neměl, jen to mělo být něco zábavného a výrazně rychlejšího než běžný mainstream. Žádný kompromis a civilní vizáž. Když už FWD, tak jedině se samosvorem. Nejvíc jsem pokukoval po lehce jetém Mustangu a Camaru nových generací. Cenově jsem se pohyboval zhruba do milionu. Toyobaru jsem škrtl okamžitě kvůli výkonu. Hot hatchům jsem se trochu bránil, protože pro mě byly moc civilní...nebo tehdy jsem si to tak myslel...A je důležité říct, že v té době nebyl takový výběr jako je dnes, Megane procházel generační výměnou a nový ještě nebyl dostupný. Civic Type-R také končila generace a k tomu byl docela drahý. Golf GTI byl moc civilní a R zase moc drahé, ačkoliv velmi rychlé, na pár jetých jsem také koukal. Octavii RS ani nezmiňuji, to není sportovní auto, ostré už vůbec ne - je to jen rychlý rodinný vůz. Možná Leon Cupra, ale ten je ve většině verzí stejně spíš univerzálem, který splní roli rodinného auta. Není tak ultimativní a po příslušné individualizaci už taky roste cena. Roli univerzála jinak plní výborně, jen já hledal něco jiného. Takhle bych mohl pokračovat dál a dál...

Náhodou jsem v inzerci našel podle klíče “nad 200 kw” Opel Astra OPC. Začal jsem googlit a zjistil, že ačkoliv už tu byla snad skoro rok nová generace Astry, tak OPC generace J se stále dalo objednat. Pohrál jsem si s konfigurátorem, viděl nějaká videa na Youtube a hodně mě to zaujalo. Stylové kupé, samosvor, vysoký výkon, burácivý výfuk, Brembo brzdy, rozumná ceníková cena a dojem zábavného auta na první pohled. Ze zvědavosti jsem zašel k dealerovi. Tam zavládlo až nadšení z jejich strany. Konečně asi mohli řešit něco zajímavějšího než Astru v základu pro důchodce. Zásadní problém byla absence předváděcího vozu. Na oplátku ale padla nabídka na obrovskou slevu. Když jsem viděl tu částku, řekl jsem si: “A sakra, tak teď to fakt musím koupit.”. Vzal jsem si 2 dny na rozmyšlenou, ale ve skutečnosti jsem věděl, že je rozhodnuto. Na blind, zní to trochu šíleně. Nicméně já sportovní auto nikdy nevlastnil a tak nějak jsem se rozhodl, že nevím jaké by to muselo být abych byl nespokojený. Za danou cenu se nedalo nic podobně rychlého (nového) pořídit.

Z příplatků jsem vybral téměř vše co šlo. Výbava na dnešní poměry ale není až tak bohatá. Např. nebyla možnost předních parkovacích senzorů, které by se vzhledem k nízké světlé výšce a různým “sportovním” oplastováním hodili. Zmínil bych třeba inteligentní bi-xenony (k těm se ještě dostanu), sedadla se stavitelnými bočnicemi (jsou top!), vyhřívaný volant, čtení značek, OPC exteriérový paket, který přidává zadní křídlo a bočnice; dále třeba aut. klimatizaci, která nebyla standardem. Nejsem fanda velkých kol, takže jsem nechal základní 19'. Možnost připlatit si za el. ruční brzdu do OPC beru jako fór, takže tu fakt nemám. S konfigurací jsem spokojený, jenom bych zpětně asi zvážil ta větší kola - kvůli trakci (o tom se také ještě rozepíšu).

Následně začalo čekání na dodání, 3 měsíce. Je jasné, že jsem se nemohl dočkat… Tohle video https://www.youtube.com/watch?v=dKYwl6z59Xk jsem si pouštěl asi 3x denně, to fakt nešlo :D

Pak to konečně přišlo, telefonát a jede se pro auto! Stojící OPC uvnitř showroomu se nedalo přehlédnout. Ačkoliv už v té době šlo o výběhový model, působilo stále jako z jiného světa. Jakoby to ani nebyl Opel. Po dokončení procedur došlo k prvnímu nastartování. Působivé zaburácení výfuku přilákalo všechny okolo. Tohle v Opelu asi nezažívají moc často a bohužel už asi ani nikdy nezažijí… OPC si po studeném startu drží na chvilku zvýšené otáčky, takže výfuková symfonie neustává, paráda! Zařazení jedničky a lehké dávkování plynu projevující se krásnou ozvěnou “vrrm vrrm vrrm” hrající na rozloučenou s prodejcem. Zážitek už od první sekundy, přesně to jsem chtěl! Při prvním tankování neustále chodím kolem dokola auta a nemůžu se toho pohledu nabažit. Především záď s dvěma pořádnýma koncovkama výfuků nebo boční silueta poměrně dlouhého kupé…to vše ve stavu nového auta, tzn. ve stavu do kterého už ho nikdy nedostanete. Kdo kupuje nová auta, určitě ví o čem mluvím :)

Ještě poznámka k rozměrům. Ačkoliv jde o kupé, tak na délku měří 4.46m, což je o víc jak 20 cm více než měří třeba Golf GTI. OPC má obrovské dveře, díky kterým je vystoupení na běžném parkovacím místě docela výkon (pokud si kvůli tomu nechcete posouvat sedačku dozadu). Tento rozměr pak částečně vysvětluje nadváhu a to, že na okruzích OPC v měřených časech lehce zaostává. Je to tedy pořádný kus auta a rozměry dodávají vážnost vzhledu rozkročeného monstra čekajícího na příležitost vytáhnout drápy.

Původně jsem měl obavy, že budu muset s autem “vytrpět” normální ježdění k tomu aby se zajelo. OPC však překvapilo od prvních momentů tím, že jízda vás baví i když jedete naprosto normálně. Z auta je cítit taková plnotučnost - žádná pozlátka, žádná šidítka. Vše je poctivé, mechanické a pravé. Výfuky burácí, řízení je přesné a tuhé i v normálním režimu s nevídanou mechanickou vazbou a ve spojení se samosvorným diferenciálem získává najednou zatáčení úplně jiný rozměr, tuhá spojka s pořádným záběrem, čtyřpístkové brzdy Brembo s větranými kotouči a plovoucími třmeny...a tak bych mohl pokračovat. Režim zajíždění v tomto případě ani trochu nebránil dynamickým přesunům. OPC díky svému výkonu samozřejmě zrychluje z nízkých otáček asi tak jako průměrná Octavia na plný plyn.

Jak jsem auto postupně zajížděl, strašně jsem se těšil na ten moment kdy překonám hodnotu 3500 otáček s pedálem na podlaze. A musím říct, že na to nezapomenu. Po tom co poznáte horní spektrum otáček totiž najednou zjistíte, že v první polovině otáček je motor docela mdlý. V té první polovině je primárně slyšet burácivý zvuk výfuku podle gradace otáček. Jak však zašlápnete plyn do podlahy, motor se postupně probere a okolo 4000 otáček ucítíte jeho pravou tvář, kdy se nadechne turbo, nakopne akceleraci a auto začne naprosto brutálně hučet jako stíhačka. Tah motoru neustává až do omezovače. No musím říct, že snad není cesta kdy bych si tuhle nirvánu nevyzkoušel. Prostě občas to chce, nejlépe na dvojku nebo trojku. Zrychlení na 200 km/h je pak nejen rychlé, ale úžasně emotivní, jelikož tuto gradaci zažijete na dvojku, trojku, čtyřku...s tímhle autem i když jedete rovně, tak prostě nejde se neusmívat od ucha k uchu. Hrozně jsem se bál, že to bude tupé auto, které má výkon a jeho možnosti neucítím ani neocením dokud nepojedu na okruh nebo se nebudu chtít zabít na okresce. Díky těm mechanickým a akustickým vazbám však stačí jet poměrně pomalu, což je ale strašně těžký úkol. V OPC dvojciferné rychlosti ani nestihnete vnímat a nájezdů do zatáček je potřeba se reálně obávat spíš až v těch trojciferných číslech. Po Praze mám najetých pár nájezdů na dálnice, po kterých velká část provozu jede 50-60 km/h, občas se najdou rychlíci co tam jedou třeba 80 km/h. No já v OPC třeba na jednom takovém mám rekord přes 160 km/h a pořád jsem necítil auto na limitu. Upřímně si myslím, že s OPC se prostě nedá jezdit normálně. I když si myslíte, že jedete normálně, tak pro ostatní jste pekelně rychlý šílenec.

Mimochodem asi nejnegativnější věc na celém autě je to jak ho vnímá okolí, bohužel. Auto má agresivní vzhled a hlučný výfuk. I když jedete fakt v klidu a nic neřešíte, ostatní si myslí, že závodíte a slabší jedinci se podle toho začnou chovat. A ti agresivnější s vámi začnou závodit, takže při nejbližší příležitosti se vás snaží za každou cenu předjet, lepit se vám na zadek - což mě neuvěřitelně vytáčí už jen z jediného důvodu - stará naftová Octavie asi těžko zabrzdí tak jako OPC s brzdami Brembo v hodnotě té Octavie. Pak je tu druhá kategorie lidí a to jsou vychovávači, kteří vás budou úmyslně blokovat nebo vybržďovat. Hodně lidí si asi myslí, že máte jen nějakou potuněnou Astru, takže nevěří, že jste fakt rychlí...no když se vám aspoň trochu chce (vlastně i když ani nechce), zmizíte okamžitě v dáli, často ani není třeba podřazovat :)

Zpátky k autu. Ochota zatáčet je primárně díky samosvoru úžasná. Při citlivé práci s plynem v zatáčkách se přední náprava umí hezky zakousnout do asfaltu a jak povolíte, auto se nakonec více nebo méně rozhodí, takže v jízdě na čas začne ztrácet, což mě osobně vůbec nevadí. Naopak jsem za to rád, auto se totiž začne chovat zábavně a při správné práci s plynem v zatáčkách vykouzlíte přetáčivost. Mám podezření, že tomu úmyslně napomáhá ESP v režimu OPC. Nejednou se mi stalo při lehtání plynu na limitu, že auto v mžiku jelo bokem. Když jsme u režimů - jsou tři. Základní, sport a OPC. V základu je lehce mdlý plyn, poměrně měkké - na poměry sportovního auta bych až řekl houpavé - nastavení tlumičů a standardní (byť mezi běžnými auty stále tuhé) řízení. Auto má velmi nízkou světlou výšku a delší přední převis. V tom základním režimu tak na spoustě nerovností škrtám spoilerem pod předním nárazníkem, protože se auto trochu zhoupne. Např. na přejezdu tramvajových kolejich na pražském Karlově náměstí musím přibržďovat, protože tam škrtám spodek i když jedu jen 50 km/h. Režim OPC radikálně přitvrdí podvozek a máte pocit jak když sedíte v motokáře, odezva na plyn je okamžitá, řízení ještě ztuhne (to už je docela posilovna) a budíkům zrudne podsvícení. Jak jsem zmínil, mám podezření, že se změní i nastavení ESP, které je benevolentnější. To se dá ještě podržením tlačítka nastavit do režimu “competitive”, což se přiznám, že přesně nevím co dělá. Na okruhu jsem s tím nikdy nebyl a v provozu jsem nechtěl riskovat. Režim sport je někde mezi. Pro dosažení maximální akcelerace vypínám kontrolu trakce, zjistil jsem totiž, že zasahuje na první a druhý rychlostní stupeň prakticky vždy při snaze o prudkou akceleraci. To se dostáváme k tomu, proč bych si zpětně asi připlatil za větší kola. Na zimních pneu nebo i v létě na mokru je auto schopné hrabat na trojku v rychlostech nad 100 km/h. Vyšší výkon tedy v rychlostech do 130 km/h snad ani nemá smysl, protože už takhle mají kola problém přenést vše na silnici. Z toho důvodu mě třeba akcelerace 0-100 km/h moc nebaví, to jenom ladím trakci a ještě při tom přemýšlím, že pro životnost přední nápravy to asi není nejlepší režim.

Specialita OPC je stabilita ve vysokých rychlostech. Nejrychleji jsem s tím jel 264 km/h tacho (reálně asi tak 250) a i v této rychlosti jelo OPC jako po kolejích. To se asi projevuje délka, hmotnost a nízká světlá výška. Na dálnici je to skutečně skvělé auto. Sportovní sedačky s integrovanou opěrkou hlavy mají hodně možností nastavení včetně stavění spodních i horních bočnic. Mají prodlužitelný sedák a jejich střed je spíš měkčí, což je v kombinaci s jinak tvrdým nastavením podvozku ideální kombinace, protože sedačky krásně utlumí tvrdé rázy a auto sice drncá, ale vaše tělo je v klidu. Musím tedy opravdu říct, že lepší sedačky neznám. Chybí mi v nich jen funkce odvětrávání - což umí sedačky v nové Insignii GSI, které se mi zdají, že jsou tvarově stejné. Jak je OPC na poměry hatchbacků velké a pouze s jedním párem dlouhých dveří, tak se vpředu sedí velmi pohodlně s dostatkem prostoru do všech stran. Až si říkám, že kdyby udělali OPC s trochu měkčím podvozkem a tichým výfukem a větší nádrží, vzniklo by ideální GT na dlouhé cesty. S autem jsem hodně jezdil po Německých dálnicích. Odhlučnění mi přišlo dobré, ale celou dobu hučí výfuk, což vás po pár desítkách kilometrů začne pěkně štvát. I proto teď raději na delší trasy jezdím Passatem s téměř polovičním výkonem…

Pochválit musím světla. Opel tvrdí, že to jsou jakési inteligentní bi-xenony. Nejdou nijak seřídit, mají funkci automatického přepínání dálkových světel a natáčí se do zatáček. Svítí fakt skvěle, oproti obyčejným full-LED za mě odvádí lepší službu právě na okreskách v zatáčkách. Nemají totiž tak krátký světelný kužel a navíc mají to natáčení. Různě se přizvedávají podle rychlosti atd. To má nevýhodu na silnicích 1. třídy když jedete nad 120 km/h, tak vás každé druhé auto vyblikává. To je docela nepříjemné a nic jiného než zpomalit se s tím nedá. Když už mě jednou takhle vyblikalo asi páté auto v řadě, začal jsem blikat taky abych ukázal, že dálkové fakt nemám. Když jsem to auto míjel, byla to policie :D Ale v pohodě, nic neřešili.

V interiéru dominuje masivní středový panel s milionem tlačítek, která jsem nikdy nepoužil. Paradoxně infotainment se ovládá jednoduše proklikávacím kolečkem a vystačíte si tak pouze s ním a tlačítkem “zpět” nebo “home”. Něco jako mají vozy Audi nebo Mercedes. Pro mě osobně to je daleko lepší řešení než dotyková obrazovka. Krásně intuitivně a zároveň přesně se to dá ovládat. Ale člověka na tom autě stejně baví jízda, takže tohle bych moc neřešil. Spíš mě štve, že v interiéru občas zavržou madla dveří, tam se Opel moc nevyznamenal…

Spotřeba je vysoká, evidentně i vyšší než mají konkurenti. Klidnou jízdou v noci podél Vltavy ze Slap do Prahy, což je místo a režim kde s auty pravidelně dosahuji nejlepší spotřeby, jsem s OPC jel asi za 9l. Pro srovnání, hybridní CHR to tam dala za 3.4l. Jen jednou jsem zopakoval podobnou nebo dokonce lepší spotřebu, to jsem jel 80 km/h tempomat po rovině přes Litvu. Jinak běžnou až opatrnou jízdou v kombinovaném režimu je to tak za 11l/100km. Můj dlouhodobý průměr byl 13-15l. Po Německu kdy jsem jezdil okolo 220 km/h na tempomat to bylo za 16-18l. Nejvyšší spotřebu jsem měl na jednom 112 km dlouhém úseku 21l/100km, viz galerie. To jsem se držel limitu zimních pneumatik, tzn. do 240 km/h. Je pak nepříjemné, že musíte každou hodinu tankovat. V Německu jsou velké vzdálenosti mezi benzínkami, takže jsem preventivně zhruba každou druhou tankoval :D

Co říct závěrem? OPC je bestie. Není to nejlepší auto, ale je pekelně zábavné a případné nedostatky kompenzuje cenou. Jsem moc rád za ty 2 roky s ním a koupil bych ho znovu.

Silné stránky

+ výkon
+ naladění výfuku
+ neotřelý vzhled
+ příplatkové sedačky

Slabé stránky

- příliš nízká světlá výška
- omezená výbava
- žere gumy, brzdy i benzín (ale s tím se u takového auta musí počítat!)

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Trápila mě akorát klimatizace, kterou jsem musel opakovaně reklamovat v Autopalace Spořilov. Nechci se pouštět do nějaké přestřelky, ale prostě po třetí reklamaci, že prý praskla hadička s médiem (u rok starého auta) a podobně...sice se na záruku opravovalo, ale neměl jsem dobrý pocit, názor ať si udělá každý sám.

V asi 19 tisících km se měnily přední brzdové destičky, docela drahá sranda. Jinak běžný servis byl v pohodě. Nejvíc se mi líbilo v Autovars v Praze Holešovicích.

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Autopalace Spořilov, prodej byl fajn a dostal jsem tam mnohem lepší cenu než u jiného dealera.