BMW řada 3 318i (E30)

Hodnoceno: 31× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

V letech 1982 až 1994 se BMW 318i s označením E30 řadilo mezi automobily vyšší střední třídy, kde se ve své době ucházelo o přízeň řidičů společně s Mercedesem 190 (W201) [1] nebo Audi 80 (B3) [2]. Po roce 1984 prošlo faceliftem (plastové nárazníky, prodloužení zadních světel [3]) a s řadovým čtyřválcem (M10) se vstřikováním a katalyzátorem [4] se vyrábělo až do roku 1987 (poté s motorem M40 až do konce produkce).

V interiéru vozu se setkáváme s pověstnou palubní deskou orientovanou na řidiče, výškově nastavitelnými sedadly, elektricky ovládanými zrcátky, střešním oknem nebo táčkoměrem s ukazatelem okamžité spotřeby.

Za dobu své produkce se modelu E30 prodalo celosvětově téměř dva a půl milionu kusů [5] ve všech variantách (sedan, kupé i sportovní verze M3). Stalo se oblíbenou limuzínou střední třídy, účastnilo se mnoha motoristický soutěží a s upraveným motorem M10 v monopostu Brabham Nelsona Piqueta dokonce vyhrálo v roce 1983 šampionát formule 1. [6]

[1] http://en.wikipedia.org/wiki/Mercedes-Benz_W201
[2] http://en.wikipedia.org/wiki/Audi_80#B3.2FType_89_.281986.E2.80.9391.29
[3] http://magazin.auto.cz/historie/30-let-bmw-3-pet-trojek.html
[4] http://de.wikipedia.org/wiki/BMW_E30#cite_note-E2-1
[5] http://en.wikipedia.org/wiki/BMW_E30#Models
[6] http://en.wikipedia.org/wiki/BMW_M10

Další technické údaje:

Motor: M10-B18 (1984-87)
Typ: 184KA
Vstřikování: L-Jetronic
Katalyzátor: ano, E2
Výkon: 102 PS (@5800)
Hmotnost: 1075 kg

Silné stránky

Motor s objemem 1,8 litrů patří ke slabší motorizaci této řady BMW, ale na poměrně lehké auto bezproblémově dostačuje. Skutečný tah motoru však začíná někde kolem 3500 otáček, kdy ucítíte největší záběr a vydrží až k omezovači v cca 6000 otáčkách. I ve vyšších rychlostech, pomineme-li hluk motoru a pneumatik, se auto také díky kvalitnímu podvozku ovládá velmi příjemně. Vůbec celkový dojem z jízdy je velmi pozitivní, vůz se chová předvidatelně a řidič si na něj brzy zvykne. Na mokru a na sněhu je však třeba být opatrný, protože se zadním náhonem a motorem vpředu dochází k přetáčivnosti, ale s kvalitními pneumatikami lze bez problémů zvládnout i příkrý zasněžeý kopec. Co se týká vnitřního prostoru, tak pro dvě osoby je to ideální auto, jak z hlediska nákladového prostoru, tak místa pro cestující (příjemné nastupování i vystupování dlouhými dveřmi, velkorysé místo pro nohy spolujezdce), ale obsazení čtyřmi osobami doporučuji spíš na kratší vzdálenosti (viz slabé stránky).

Slabé stránky

Jednou z mála nevýhod, na které jsem při provozu auta narazil, je špatný přístup do kufru. Objem kufru je sám o sobě nadstandardní (vlezou se do něj například všechny čtyři kola i s obutím), ale rozměrnější předměty (například krabice) se úzkým otvorem nedají dovnitř protáhnout. Zadní sedadla také nejdou sklopit. Na druhou stranu jde o kupé a je tedy třeba s jistými omezeními počítat. Vzhledem k praktičnosti (pro cestování ve více lidech) bych dnes volil čtyřdveřový sedan.

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Za dva roky, co auto vlastním, jsem řešil pouze drobnější opravy (těsnění chladicí soustavy, výměna viscospojky), jinak se vždy jednalo jen o standardní údržbu. Vůz i motor jsou při svém věku a najetých kilometrech natolik spolehlivé, že jeho provoz zvládne i člověk bez možnosti a zkušeností na autě sám cokoliv mechanicky opravovat. S trochou snahy lze v komunitě příznivců této značky, ale i díky množství doposud vyráběných náhradních dílů, sehnat za rozumné peníze potřebný materiál.

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Přiznám se, že bylo poměrě složité nalézt auto, které by nebylo zprzněno tuningem. Od začátku jsem hledal auto, jehož vzhled by nejlépe odpovídal sériové výrobě. Nakonec jsem tedy 27. května 2007 přes inzerát (www.cars.cz) tento vůz koupil v Ostravě. Prodávajícím byl automechanik, majitelem jeho otec (ročník 1933). Soudě dle stavu a vzhledu bylo o auto dobře staráno a jednání s prodejcem vstřícné a bezproblémové.