BMW řada 1 E87 - Sbohem a šáteček!

Hodnoceno: 152× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

BMW 130i M E87

Tuto recenzi bych začal citací z jedné knihy: „Specialista je člověk, který skrývá svoji neznalost za odbornou terminologii.“

Tím nechci říct ani to, že bych autům nějak zvlášť rozuměl nebo že se bude jednat o odbornou stať plnou divně znějících slov, o kterých nemám ani páru, ale to, že mám auta už od malička rád a budu se Vám snažit poskytnout informace o automobilu z pohledu milujícího uživatele, který se na svoje děťátko dívá možná až příliš nekritický (myslím, že stejně tak jako většina publikujících na tomto serveru).

Představa o tom, že bych chtěl právě toto či charakteristikou podobné vozidlo ve mně začala zrát již dávno. Předtím jsem jezdil převážně v dieselových automobilech, které mají samozřejmě svoje nepopiratelné kouzlo. Ovšem pak kolem mě jednoho dne projelo BMW E46 330i a ten zvuk, co vydávalo, se mi zavrtal pod kůži tak, že se můj malý dieselový svět ve chvilce zhroutil. Chtě nechtě jsem ještě ten večer zatemnil pokoj, vypnul telefon a zapřísáhnul ženu pod výhružkou společné dovolené s mými rodiči, aby mě zapřela před každým, kdo by projevil sebemenší chuť mě rušit v hledání mého svatého grálu.

Naštěstí je pryč doba, kdy se člověk hledající ojetý automobil musel spokojit s hustou sítí nástěnek v potravinách či v tom lepším případě inzertními periodiky a mohl jsem teda využít internet i k něčemu jinému, než je hledání pornografie.

Má cesta k vysněnému cíli však nebyla tak lehká a z několika dnů byl rázem celý rok. Na začátku svého hledání jsem si musel zúžit cílovou skupinu vozidel a mé skromné, ale o to více nepoužitelné zvolání: „..hlavně aby to mělo ten fantastickej zvuk..“, mě brzy přesvědčilo o tom, že takhle nejspíš nic nenajdu. V konečném důsledku to však nebylo až tak dramatické, protože typ vozidla jsem měl již pevně daný, šlo vlastně jen o to nějaký v rozumné ceně najít, což se ukázalo jako opravdový oříšek, protože snad i šafránu je více.

Nakonec se na mě paní štěstěna usmála a já k úlevě celé rodiny vysněný kousek našel. Vozidlo bylo sice lehce havarováno (dle dlouholeté tradice českých autobazarů nabízeno jako „nikdy nehavarováno“), ale známý automechanik nás ujistil, že to nebylo nic vážného a koupi mi doporučil.

Jednalo se o BMW E87 130i s M paketem, najeto mělo lehce přes 118 000 km.

Proč vlastně řada jedna?

Možná kdybych kupoval nový automobil, tak by mě přinejmenším znervóznilo, že pořizovací cena řady 3 a 1 je v třílitrovém provedení víceméně podobná. Rozumně uvažující člověk by si řekl, že trojka přece nemůže stát stejně jako auto nižší třídy, které vypadá jako větší nákupní taška. Já však nemám na to, abych nová auta kupoval, a zaručeně nejsem rozumný a ve chvíli, kdy jsem jedničku poprvé uviděl na výstavišti „in natura“ vyšperkovanou M paketem, tak se má schopnost racionálna v mžiku ztratila v kouři pneumatik jedničky mizící za horizontem.

Oproti většímu sourozenci má motor ještě o 5 kW a 15 Nm větší výkon. Navíc mě jednička nesmírně přitahuje svojí nepříliš agresivní vizáží, kde tušený potenciál vozidla lze rozpoznat z dvojité chromované koncovky výfuku či 18-ti palcových disků. Oko znalcovo taktéž může vyčíst motorizaci skrytou uvnitř dle celochromovaných ledvinek, kterými disponuje pouze třílitrové provedení.

Určitě se nedá říct, že by jednička byla nějak zvlášť prostorná. Určitě se nedá říct, že jsem to od ní očekával. A určitě vám teď neřeknu, jak mě překvapila a jak jsem se zmýlil a že do ní pohodlně naložím pětičlennou rodinu s babičkou v kolečkovém křesle navrch. Na to jsou prostě jiná auta. Není ale pravda, že by se s ní ve dvou nedalo v pohodě jet na dovolenou k moři či na hory. Z vlastní zkušenosti vím, že dalo. Odkládacích ploch však v autě není nazbyt a jejich funkčnost také není dokonalá.

INTERIÉR

Interiér je poněkud stísněný, ale to jen podtrhuje sportovní spirit automobilu, ve kterém si na nedostatek prostoru však nemůže stěžovat řidič ani spolujezdec. Automobil navíc disponuje m paketem ke kterému krom sportovního podvozku, aerodynamického kitu a perfektních sportovních sedaček přináleží ještě sportovní volant a řadící páka, které skvěle padnou do ruky. S prostorem na zadních sedadlech je to o poznání horší, protože však jezdím sám nebo maximálně se spolujezdcem, tak mě to netrápí.

Tapecírunk stropu je, jak velí M paket, vyveden v černé barvě, taktéž i sedadla v kontrastu s titanovým obložením ostudu nedělají. O to horší, a přiznám se, že pro mě i překvapivé po zkušenostech s předchozími modely BMW, je dílenské zpracování vozu. Bohužel. Vrzající plasty či některé lacině vypadající díly přece k automobilu, jehož katalogová cena byla kolem 1,5 mil, nepatří.

Výhled z vozu není nejlepší, nicméně sklopením zadních opěrek se situace výrazně zlepší.

MOTOR

Při výběru vozidla byl tento hořčíkový skvost důrazným argumentem pro jeho koupi.

Šest válců, 265 koní a dynamické parametry, kterých v nedávné minulosti dosahovala vozidla M3. Zprvu jsem se, po zkušenostech převážně s nafťáky, trošku obával charakteristiky průběhu benzinového motoru. Je sice pravda, že typické kopance do zad zde nejsou tak výrazné, ale tam, kde naftovému motoru dávno docházel dech, se jednička teprve nadechuje k tomu nejlepšímu a musím říct, že rychlost, s jakou proběhla moje konverze, mě samotného překvapila. Vždyť už samotné startování se pro mě stává posvátným rituálem: vsunout šém do zdířky a stiskem tlačítka rozeřvat golema.

Lineární přísun výkonu člověka nikdy nenechá na holičkách, a čím víc se blíží ručička otáčkoměru k červenému poli, tím je i zvuk motoru dravější.

Samozřejmě styl jízdy je přímo úměrný spotřebě, jejíž hodnota osciluje mezi cca 10 až 18 litry. Moje dlouhodobá spotřeba se ustálila na necelých 11 litrech, což myslím není vzhledem k charakteristice vozu špatná hodnota. Na nádrž se dá ujet přibližně 500 kilometrů.

Naladění vozu je tvrdší, miluje hladné asfaltové silničky, kde se může předvést v plné parádě. V rámci české republiky jich příliš není, ale ani zde jednička hanbu neudělá, ač drobné odskoky řidiče vždy vytrhnou ze snění o lesklém asfaltu italských zákrut.

I když jsem zatím neměl možnost vyzkoušet jedničku na sněhu, po zkušenostech s předešlými BMW si myslím, že chování nebude příliš odlišné. Na hory jezdím pravidelně a zatím mě žádné z nich nenechalo na holičkách. Navíc se zadním náhonem si člověk na sněhu užije mnohem víc legrace než s „předokolkou“.

PNEU

Auto mělo z bazaru zcela sjetý vzorek, proto jsem neotálel s koupí nových pneumatik. Sériové runflaty jsem zavrhnul, čímž jsem se vystavil zcela nelidskému úkolu najít rozměr pneu 205/45/18 (přední) a 225/40/18 (zadní). Požadovanému zadání odpovídaly pouze jedny pneumatiky a to Dunlop SP Sport Maxx, které se mi po určitých peripetiích podařilo sehnat a na kterých jezdím doteď.

A pomyslná třešinka na dortu? BMW 130i se stalo absolutním vítězem ankety Auto Bild v dlouhodobém testu na 100 000 km s výslednou známkou 1+. Doufám, že i já budu s vozidlem stejně spokojen.
__________________________________________________________________

NOVÉ POZNATKY (13.1.2011)

Po ujetí 15 000 kilometrů jsem se rozhodl, že doplním svoji recenzi nabytými zkušenostmi a poznatky, které mi „jednička“ poskytla. Dá se říct, že drtivá většina se nese v kladném duchu.

Příjemným zjištěním pro mne byla průměrná spotřeba, jejíž hodnota se ustálila na necelých 11 litrech. Nutno říct, že nejsem žádný závodník, na druhou stranu potenciál vozidla občas využiji, i když jen částečně.

Jízdní vlastnosti vozidla jsou příkladné, jedině snad při vyšších rychlostech na dálnici je vozidlo citlivé na boční vítr.
Má obava z toho, že M-kový podvozek ze mě vytřese duši, se překvapivě ukázala jako lichá – samozřejmě do plavnosti má daleko, ale ani po delších přesunech mě mé plotýnky nemusí obviňovat z flagelantsví. Příjemný je také fakt, že při přejezdu příčných nerovností v autě nic nerezonuje a nechrastí, na což jsem jinak dost háklivý. Potenciál podvozku se na většině českých silnic nedá 100% využít, ale častá tvrzení, že pořizovat si k nám M-kový podvozek je nesmysl, nesdílím, právě naopak.

Největší devízou vozidla je jeho zábavnost podbarvená fantastickým zvukem, který okolní svět (alespoň pro mne) dělá vždy krásnějším a nutí mě k zamyšlení, co hrozného se asi musí stát, když je všchno tak perfektní. (Pan Murphy by mohl sáhodlouze vykládat...)

Na ovládání systémů I-drive jsem si zvykl, navigace pracuje spolehlivě, jen mě překvapilo, že navigace, kterou mám v telefonu, někdy vypočte trasu efektivněji. Ve většině případů se ale jejich výpočty shodují (raději ověřuji na delších trasách).

Z nadstandardních prvků výbavy mě zvláště v zimních měsících potěšily vyhřívané sedačky, které mají tři stupně výhřevu a plní svoji funkci znamenitě. Dále často využívám šíbr, který nenásilně a potichu zásobuje posádku čerstvým vzduchem, i když tady na Ostravsku se nad tím lze leda pousmát. Dobrým pomocníkem je také asistent rozjezdu vozidla do kopce.

Co se týče dílenského zpracování je na dobré úrovni(ne nejlepší). Jedinou neplechu zatím dělají ozdobné prahové lišty, pod které zatéká voda, a odlepují se. Dle vyjádření Bmw to bylo způsobeno nedbalostí ve výrobě a u novějších ročníků by se tento problém neměl vyskytovat. (viz. Autotip 9/2009)

ZIMNÍ PROVOZ
Jako předchozí majitel vozidla Bmw (e46 330d) jsem počítal s tím, že zadní náhon není na zimu ideální. Nicméně s „trojkou“ jsem normálně jezdil na hory a dá se říct, že mě nikdy nenechala ve štychu. I když je můj stávající vůz vybaven ski-vakem, tak v nadsázce by se dalo říct, že plní stejnou funkci jako závěsné zařízení na Ferrari. Problémy s trakcí jsou hodně velké, a pokud je na parkovišti větší množství rozbředlého sněhu, tak tam raději ani nezajíždím. V kufru s sebou pro jistotu stále vozím lopatku a starou rohož, která mi už kolikrát pomohla ze svízelné situace. Dalším limitujícím faktorem je nízký podvozek a ospojlerování , které nutí k obezřetnosti zvláště při parkování, kde se namrzlé hroudy sněhu stávají nepřítelem číslo jedna (i zde najde lopata svého uplatnění).
S „jedničkou“ se dá v zimě jezdit, ale do hor bych se s ní vydal pouze v krajní nouzi a vybaven kvalitními sněhovými řetězy.

Silné stránky

- motor
- ovladatelnost
- zvuk
- radost z jízdy

Slabé stránky

- dílenské zpracování
- i - drive
- výhled
- odkládací plochy
- "spotřeba a prostornost"

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Z bazaru šla jednička hned do servisu, kde prodělala obligátní výměnu filtrů a oleje.
Dále v bodech:
- př. a zad. kotouče
- spojk. ložisko
- svíčky