BMW Z4 Z4 2.5i

Hodnoceno: 7× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

První generace BMW Z4 (s kódovým označením E85) sjížděla z linek v americkém Spartanburgu v letech 2002 až 2008. Celkem jich tamní dělníci, kteří dnes montují převážně obří rodinná SUV, smontovali 197 950 kusů. Z toho 17 094 připadlo na uzavřené kupé E86 a 5 070 na Z4M roadster s legendárním motorem z M3. Můj kousek je z konce roku 2006, tedy už po faceliftu (LCI). Srdcem je atmosférický řadový šestiválec 2,5i s kódovým označením N52B25, spárovaný s klasickým manuálem. První majitel – podle vizitky architekt milující golf, jehož navigace znala zpaměti snad každý green v okruhu tisíce mil od německého Wormsu – si naštěstí místo lepších holí připlatil za M podvozek (což znamená o 15 mm nižší světlou výšku a tužší stabilizátory), M kola a parádní M sedačky. Udělal dobře. Auto nedostalo žádný pochybný tuningový zásah, takže se z něj nestala pouťová atrakce. Vše je v původním, udržovaném stavu. Sám jsem po vhodném kousku pátral půl roku a viděl jsem spoustu pojízdných hřbitovů.

Pod kapotou dřímá technologický klenot své doby. Motor N52 je unikátní svým kompozitním blokem z hořčíku a hliníku, díky kterému samotný agregát váží pouhých 161 kg. Dále disponuje systémem Valvetronic (plynulá změna zdvihu sacích ventilů) a dvojitým VANOSem. Výkon 130 kW (177 koní) a točivý moment 230 Nm možná na papíře nevypadá jako specifikace na trhání asfaltu, ale zdání klame. Lineární gradace výkonu až k 7000 otáčkám za minutu má své kouzlo a díky bleskové reakci na elektronický plyn (samozřejmě a logicky bez jakéhokoliv turbo-lagu) je zážitek z jízdy velmi intenzivní. Krátce poskládaná šestistupňová převodovka je na zakroucené okresky jak dělaná. Sundáte střechu a máte skvělé sportovní auto pro radost s přiměřenými provozními náklady. Fyziku sice neošidíte, ale kompromis je to slušný – defenzivní jízda znamená spotřebu kolem 8 litrů. Když začnete hořčíkový blok ždímat, jste na 10 a výš.

Roadster E85 pochopitelně není od přírody vyložený okruhový speciál, ale občasný trackday snese bez protestů. M podvozek na kvalitních pneu posouvá limity trakce tak daleko, že pravděpodobně vyměknete dřív než auto. Na rozdíl od starších bavoráků má tahle generace už elektrický posilovač řízení (EPS). Není to sice čistá telepatická hydraulika z verze Z4M, ale na serpentiny bohatě stačí. Karoserie se navíc překvapivě nekroutí a z podvozku se neozývají žádné pazvuky.

Design z pera Chrise Banglea (tzv. „flame surfacing“) už nevzbuzuje tolik kontroverzí jako při svém představení a naopak skvěle uzrál. Nekonečná přední kapota vypadá majestátně, a když ji otevřete, pochopíte proč – motor je nacpaný hluboko za přední nápravou kvůli ideálnímu rozložení hmotnosti. Díky tomu sedíte prakticky přímo na zadní nápravě, zadkem jen pár centimetrů nad asfaltem. Tenhle „posun do jiné dimenze“ znamená, že rotaci auta v zatáčce cítíte doslova vlastním tělem. Majitelé předokolek tenhle pocit neznají a nikdy nepoznají. Příplatkové M sedačky vás v zatáčkách sevřou jak svěrák – tedy za předpokladu, že vaše BMI nevykazuje hodnoty rozežraného medvěda. Nastupování zkrátka vyžaduje zdravá záda a nepatří mezi disciplíny pro gaučové povaleče. Soužití se Z4 je ale jinak snadné. Topení nabíhá bleskově a díky chytré aerodynamice nejsou turbulence v kabině nijak strašné. Stačí si pustit výhřev sedadel, nastavit výdechy ventilace a můžete jezdit „nahoře bez“ i v deseti stupních. Překvapivě praktický je i kufr.

A teď to věčné dilema: stačí menší 2,5litr k blaženému úsměvu v Alpách? Puristé vám samozřejmě řeknou, že cokoli pod plnotučný třílitr je trapas. Jistě, 3.0si se 195 kW trhá krky ochotněji, ale 130 kW na kochání a svižné průjezdy s otevřenou střechou naprosto stačí. Ten hlavní bonus je totiž akustický. Zvuk točivého řadového šestiválce je dnes, v době uřvaných tříválců s falešným zvukem z reproduktorů, jako balzám na duši. A právě tento projev utváří celkový zážitek.

Interiér je klasicky mnichovsky strohý až studený. Chlad vyzařuje hlavně z precizně opracovaného hliníku táhnoucího se napříč palubní deskou, ještě že to trochu rozbíjí světlá kůže sedadel. Kvalita a slícování jsou příkladné. Jediné, co mě vyloženě irituje, je to typické oranžovo-červené BMW podsvícení budíků (přesně o vlnové délce 605 nanometrů, abychom byli technicky korektní – to je prostě zlo, horší je snad jen modrá od VW). A pak ta letitá MK4 navigace. Její grafika a ovládání jsou zkrátka daň za to, že sedíte v digitální fosilii. Audio s osmi reproduktory a zesilovačem hraje na poměry roadsteru překvapivě slušně. Odkládací prostory v interiéru jsou mizerné, ale zavazadelník o reálném objemu 260 litrů to spolehlivě zachraňuje. Plátěná střecha se složí do vyhrazeného kastlíku hned za sedadly za úctyhodných 12 sekund.

Celková ergonomie je ukázková. Posed nízko, volant kolmo k hrudníku, nikde nic netlačí a řadička je přesně tam, kde má být. Problém tu budou mít opravdu jen dvoumetroví dlouháni nebo lidé s nadváhou. Z4 s N52 motorem má vzácný dar – umí vás královsky bavit po celou dobu jízdy, a to skrze přesný M podvozek a mechanickou odezvu, nikoliv jen dosahovanou rychlostí v přímce.

Silné stránky

komunikativní řízení
jízdní vlastnosti
charakterní jízdní projev
zvuk šestiválce
pružnost v nízkých rychlostech
nekončící zábava na kvalitních okreskách

Slabé stránky

interiér s minimem odkládacích prostor
slabší výkon světlometů (bixenony) – uvidím po výměně, možná jsou už vysvícené
nevím proč, ale tohle auto chce na dálnici každý předjet…budiž vám přáno

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Zatím vypadá vše OK (výměna všech náplní včetně diferenciálu; nové svíčky; nové přední tlumiče; nové pneu, nová hydraulika pohonu střechy.