Ford Mondeo 2,2 TDCi

Hodnoceno: 8× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Moji dva nejbližší kamarádi mají Forda. Už jen proto jsem říkal, že si ho v životě nepořídím a už vůbec ne stříbrného. Ale jak se říká, ,,člověk míní, život mění".
Jak to začalo?
Asi před rokem jsem v rámci rodiny získal Škodu Octavii 1,6 Mpi. Byl jsem rád, protože jsem stále jezdil svým prvním autem, Felicií. Felicii mám rád, je to můj ,,koníček" a plány byly takové, že Octavia bude spotřební auto a Feldu důkladně zgenerálkuji a bude s ní jezdit přítelkyně. Jenomže Octavia mi moc nesedla a srdce mě nedovolilo se Feldy zbavit. Nakonec Octavií jezdila více přitelkyně a já používal nadále Feldu. ,,Oktávka“ ale dost žrala, byla poměrně líná, nebyla ani moc hezká, neboť měla poměrně dost oloupaný lak a z ničeho nic začala často stávkovat. Nejdříve odešel startér, potom lambda sonda, zvlnily se kotouče atd. Odjezdili jsme s ní asi tři měsíce a dovolenou a já stál před rozhodnutím, jestli jí prodat nebo ne. Po rodinné diskusi bylo rozhodnuto. Půjde do světa. Bál jsem se prodeje, protože Octavií jsou v bazarech a na internetu tisíce. Nasadil jsem takovou cenu, aby se prodala. Nakonec jsem trošku litoval, protože auto bylo pryč druhý den a ještě 14 dní by mě lidi za ní urvali ruce. Nemohl jsem tomu uvěřit. Felda tedy opět zůstala jako jediné vozidlo. Přišlo hledání nového (ojetého vozu).

Chtěl jsem kombíka, optimálně motor 1,9 nebo 2,0, spíše diesel nebo benzín s plynem. Najeto kolem 150 tisíc, výhodou by byl pohon 4x4 kvůli chalupě na horách, se slušnou výbavou, cenově do 100 tisíc. Můj sen byl Volvo V70 nebo V40.

Variantou byla Octavia 4x4 1,9 TDi. Začal jsem se více zajímat o Volva, získávat informace. Problém u Volv byly ohromné nájezdy. Já vím, je to Volvo, ale 350 tisíc bylo prostě až příliš. Další mínus byl, když jsem zjistil, že na tom se spolehlivostí nejsou zas až tak dobře, jak jsem si myslel. Navíc, díly opravdu nejsou za hubičku. Na jednu V40 jsem se jel podívat, podle fotek vypadala pěkně, ale zklamání přišlo, jak mile jsem jí viděl. Už od pohledu nekvalitně opravená bouračka, nejasný původ, milion výmluv od majitele. Projel jsem jí a byl jsem zklamán. Dvoulitrový benzínový motor nepředvedl žádné zázraky, interiér strašně stísněný, výplně dveří široké asi jako ve Felicii, ve který jsou ale alespoň pohodlnější a větší loketní opěrky. Pocit bezpečí se absolutně nedostavil. V70 jsou kočáry, ale za dobrý peníze jsem nesehnal auto, které by bylo zachovalé. Sen o Volvu byl ta tam.

Hledal jsem dále, na řadu přišly Octavie, popřípadě Passaty. Chtěl jsem konečně auto, kde i vzadu mohou sedět dospělé osoby bez újmy na zdraví. Takže Octavia byla až krizové řešení. Začalo objíždění bazarů. Zkušenosti s prodejci by vydaly asi tak na stostránkovou esej. Ve zkratce řečeno, podvodník vedle podvodníka. Nejmenované největší bazary, chlubící se nehavarovanými vozy, měly suverénně na ploše zaparkovaná vozidla, která měla kapotu přetřenou snad štětcem.

Neuvěřitelné co jsem všude viděl. Na internetu jsem odhalil o 200 tisíc stočenou Octavii. Jezdil jsem po bazarech od Hradce Králové až po Děčín. Zejména Passaty byly v naprosto katastrofálním stavu. Interiéry ošoupané, roztrhané, špinavé. Co mě nejvíce překvapilo, když sem nenašel jediný Passat, který by nebyl zrezlý. Všechny do jednoho měly zrezlé přední lemy blatníků a to tak, že se opravdu sypaly a zůstávaly v ruce. Další slabé místo bylo na okraji střechy u čelního okna. Kamarád měl chvíli koupeného ojetého Passata a tak mě svezl. Absolutně mě to auto neoslovilo, ba naopak se mi totálně nelíbilo.

Co dál? V bazarech i na internetu je snad 99% aut stočených, bouraných, v dezolátním stavu za strašné peníze. Volvo krachlo, Passat padnul, Octavii jsem moc nechtěl a věděl jsem, že určitě nechci žádné francouzské auto. Jenže se Octavia začala jevit jako nejpravděpodobnější. Jednoho dne jsem jel s kamarádem do Hradce omrknout další Passaty a Octavie. Po půl hodině a měsíci a půl bez nového auta jsem odcházel z bazaru vyčerpán, naštván, zničen, proklínající se, že jsem tu Octavii prodal. Téměř jsem byl smířen, že koupím druhou Felicii a za pár korun z ní udělám nový auto. Nakonec jsem si uvědomil, že jsem v těch bazarech koukal i na pár Mondeí, ani jedno nebylo zrezlé a většina vypadala pěkně. Právě tento kamarád, jeden z těch, který má Forda, má známý, kteří mají servis Ford a ojeté Fordy prodávají. Vždy jsem na ně slyšel jen chválu, jací jsou poctiví a auto od nich, že je sázka na jistotu. Raději jsem si ještě pročetl pár ohlasů na internetu, které byly ale také dobré.

Ještě ten den jsme se k nim s kamarádem vypravili. Stály tam dvě Mondea, jedno 2,0 TDCi, černé, v téměř plné výbavě, se sportovním podvozkem, velká černá litá kola. Vypadal pěkně, nicméně měl poměrně dost viditelných škrábanců a černé auto jsem moc nechtěl, vzhledem k údržbě. Octavia byla černá a udržet jí viditelně čistou byl oříšek. Druhý kousek byl motor 2,2 TDci, stříbrný (ve skutečnosti je to ale šedá metalíza – i dle TP), výbava chudší, ale dostačující. Nechal jsem si pár dní na rozmyšlenou, ale od začátku se mi líbilo právě to šedé. Na druhou stranu jsem věděl, že tak výkonné auto je pro mě zbytečné. Když mě pár dní na to svezli, věděl jsem, že ho chci. Cena byla pěkná, auto mělo najeto 150 tisíc, prakticky nikde ani škrábanec, interiér jako nový. Mělo tažný, což jsem ocenil, protože bych ho stejně musel kupovat. Líbily se mi zatmavená okna, která jsem vždy chtěl. Prodávající mě ještě upozornili, že auto bylo ťuklý a má to nový blatník a světlo. Serviska byla řádně vyplněná, jejich profesionální a přátelský přístup mě až zarazil, když jsem si vzpomněl, jakou hrůzou, zoufalstvím a naštváním jsem poslední měsíc a půl procházel. Na autě byl rozbitý EGR ventil, takže jsem ještě pár dní čekal, než auto dají do kupy a pak si pro něho konečně jel.

Prvotní pocity byly rozporuplné, je to Ford a ten je v mnoha ohledech trochu těžkopádný a neohrabaný. Veškeré páčky či dovírání dveří šlo poměrně z tuha, spojka byla neuvěřitelně tvrdá a děsně ,,kopala“ při rychlejším puštění.

Dnes mám auto cca 3 měsíce a najel jsem s ním téměř deset tisíc kilometrů. Takže posuzovat už myslím mohu.

Motor 2,2 TDCi má na Forda nezvykle kultivovaný chod. Při jízdě není prakticky slyšet, při vyšších rychlostech ho přehluší vzduch proudící kolem vozu. Kolikrát vypínám rádio a poslouchám tu symfonii pod kapotou s líbezně pískajícím turbem. Odpůrci dieslů by namítali, co že to na tom chrochtání slyším, mě se ale ten zvuk líbí. Co říci více o motoru? Technické specifikace si každý najde na internetu, takže je vypisovat nebudu. Motor nádherně táhne, kopec nekopec. Největší tah je na třetí až pátý stupeň. Jednička i dvojka jsou poměrné krátké, na závodění na semaforech se stejně silným benzíňákem to opravdu není. Auto nejvíce sedí dálniční provoz, šestistupňová převodovka je příjemná, i na tento stupeň auto ochotně zrychluje. Tlačí-li se na mě někdo, potřebuji-li předjíždět, brknu o plyn a jedu, neřeším podřazování, vytáčení motoru. Octavie 1,9, Passaty 2,0 nechávám hravě za sebou. Za Fordem čas od času tahám i přívěsy a to velké a těžké, ale motor nemá sebemenší problém, cokoliv utáhnout.

Autu se ale líbí i okresky, je to Ford a ty mají zatracené dobré podvozky. Psí kusy jako například s Focusem s tím dělat nelze, přeci jen je to téměř pětimetrový ,,autobus“ vážící něco málo přes tunu a půl. Ale podvozkově se mu zdaleka nevyrovná ani Octavia, ani Passat. Tohle auto si v zatáčkách nechá hodně líbit, sedí jak přilepené a náklony prakticky neexistují. Když už člověk jede za hranou, výborně spolupracuje protismyk. Na autě byly poměrně špatné letní pneumatiky, až budou jiné, věřím tomu, že jízdní vlastnosti budou ještě lepší. Na šestnácti palcových kolech nejsou tolik znát hrboly na silnici, přesto auto na nerovnostech díky tvrdšímu nastavení podvozku více drncá (ve srovnání třeba s Octavií II). Spíše negativně hodnotím brzdy. Mohly by být citlivější, při prudším brzdění musím pedál sešlápnout až nezvykle moc. Trošku strach mám z chování auta na sněhu. Letošní zima je mírná, avšak když jednou napadlo vyjel jsem na hory poprvé se s autem nedostal bez řetězů až k chalupě. Felicie vyjela téměř vždy a všude, ale Mondeo se pomalu nehnulo ani na rovné silnici. Pravda je, že od koupě byly obuty univerzální pneumatiky Nangang (nebo tak nějak), které po této zkušenosti šly okamžitě pryč, a zakoupil jsem Nokiany. Teď jen počkat na sníh a uvidíme. Každopádně jsem zapadl i do bahna, a to celkem lehce. Takže uvidíme, až napadne sníh. Buď to bylo opravdu pneumatikami, nebo má auto prostě horší přilnavost na sněhu.

Abych jen nechválil, co se motoru týká, vidím i dvě nevýhody. První je spotřeba. Na dieslové auto poměrně papá, zatím mám kombinovanou spotřebu 7-7,2 litrů. Na druhou stranu Forda moc nešetřím a jezdím hodně po městě. Co jsem se díval na internetu, tak prostě kolem těch sedmi litrů tento motor spotřebuje. To mi ostatně říkali i při prodeji. Druhou nevýhodou je náchylnost systému Common Rail na kvalitu nafty. Časté a známé jsou problémy se vstřikovači. Jejich repase či výměna za nové je velmi nákladný servisní proces a Fordy jsou jejich citlivostí poměrně proslulé. Možná i proto se prodávají i zachovalé kousky za zajímavé peníze. Já mám štěstí, že bývalý majitel vstřiky měnil a jsou tam prakticky nové. Stojím si ale za tím, že je to o tom, jak se člověk k autu chová. Tankuji výhradně u Benziny a prakticky stále u jedné. Při každém tankování přidávám pro jistotu aditiva. A to i mimo zimní období. Těch pár haléřů navíc mě nezabije a možná pomůže od budoucích, potencionálních problémů.

Prostorově Mondeu nemůžu absolutně nic vytknout. Je to prostě stěhovák, kufr obrovský, prostor pro cestující je královský. I na zadních sedadlech je místa dost. Já měřím 190 cm, přesto jsem neměl sebemenší problém sedět vzadu. To se mi už dlouho v žádném autě na zadních sedadlech nestalo.

Sedačky jsou příjemné a pohodlné. Nic mě z nich nebolí ani při delší jízdě. Příjemné je vyhřívání sedaček v zimě a chlazení (ventilace) sedaček v létě. Mimochodem, dokud jsem nekoupil Mondeo, tak jsem neměl ani ponětí, že existuje i chlazení sedaček.

Vytknul bych opěrku loktu ve dveřích. Buď mám ruku moc nízko a musím si dát volant dost dolů, nebo opřu-li se u skla, mám ruku zase velmi vysoko. Středová opěrka je ale pevná s velkým odkládacím prostorem, pohodlná. Pro lidi menšího vzrůstu je ale dle mě poměrně krátká (vzdálená od řadící páky).

Vzhled palubní desky se mi nejprve moc nelíbil, je to přeci jen jiný styl než u Škodovky nebo VW, na který jsem byl zvyklý. Rychle jsem se ale s interiérem sžil a nyní se v něm cítím útulně, líbí se mi.
Ergonomie je perfektní. Vše je na dosah, dobře umístěné a především přehledné. Velmi si cením ovladače rádia pod volantem. Audio zajišťuje rádio Blaupunkt s velkým displejem a navigací. Navigace je ale v našich podmínkách naprosto k ničemu, navíc ,,žvatlá“ Německy. Jedná se o levnější nebarevný systém. Do lépe vybavených Mondeí se ke konci výroby dávaly i barevné navigace s rádiem (myslím že s dotykovým displejem). Ten zároveň obsahoval nastavení automatické klimatizace, na kterou mám zvlášť display s ovladači nad rádiem. Dovolí-li finance, možná si jednou barevný display pořídím, vypadá to o mnoho lépe.

Naprosto špičková věc je přední vyhřívání okna. Nemuset škrábat ráno auto je prostě super. Oškrábu boční okénka, pak jenom setřu stěrači čelní a jedu. Díky vyhřívání neexistuje zamlžení okna. Už nikdy nechci auto bez vyhřívání čelního okna. Věc, kterou sem před tím kritizoval, a nyní jsem si na ní zvykl a je celkem pohodlná, je senzor stěračů. Většinou stírá opravdu tak, jak si přeji, aby stíral. Někdy ale spadne kapka ze stromu a stírá jak divý. Občas zase jen mží a nestírá. Lze ale nastavit citlivost, která to poměrně dobře ovlivní.

Nechybí elektrické otevírání všech čtyř oken a elektrické nastavení zrcátek. Elektricky nastavitelná je také sedačka řidiče. V autě je zabudován alarm s pohybovým čidlem a dvojité zamykání. To si spousta lidí chválí, já jsem ještě jeho přednosti nějak nezjistil.

Z výbavy mě chybí palubní PC, na který jsem z jiných aut zvyklý. Ocenil bych také tempomat, protože udržet tento vůz v předepsaných rychlostech je opravdu dosti těžké. Nejvíce pak dodržovat padesátku na pražské magistrále. Ale snažím se, na pokuty nemám.

Automatická klimatizace funguje dobře. Asi jako každé velkoobjemové auto chvíli trvá, než začne topit. Větrák je opravdu účinný a výborně odmlžuje všechny okna.
Interiér je tmavý a poměrně dobře se udržuje. Výhodou je osvětlená přihrádka a bodová světla nad řidičem a spolujezdcem. Dobře osvětlený je kufr, ve kterém nechybí 12V zásuvka.

Co mě ale vadí velmi a nejsem schopen pochopit, proč to v takovém autě není, je absence jakéhokoliv světla nad sedačkami vzadu. Jelikož mám ještě celkem tmavé folie, není vzadu opravdu vidět. Je to problém, i když vysávám auto někde v tmavších prostorách, nebo pokud si tam odložím věci a něco následně hledám.

Často jsem slyšel kritiku na zavírání kufru, týká se to ale nejspíš starších modelů před faceliftem. Kufr jde zavřít lehce. Trošku více musím vynaložit sílu při zavírání řidičových dveří, ale údajně to jde seštelovat.

Kritika se taky u modelů před FL snášela na malá zpětná zrcátka. Na mém Mondeu jsou již větší, přesto bych ale ocenil na tak dlouhém autě zrcátka větší. Jsem zvyklý couvat právě podle nich, ale u Mondea to moc dobře nejde. Například Octavia II má zrcátka perfektní a auto je to menší. Dozadu zase nevidím večer přes tmavá skla.

Ještě nedávno jsem tvrdil, že si Forda nikdy nekoupím. Naštěstí jsem porušil to, co jsem sám řekl. Po deseti tisících kilometrech jsem spokojený. Auto zatím šlape jako hodinky, přední ohromná kapota mi dává pocit bezpečí. Auto se mi líbí i po designový stránce, je pohodlné a praktické. Určitě jsem udělal lépe, než kdybych si koupil orezlý a stočený Passat.

A tak mám auta dvě, Mondeo, pro denní jezdění, které mi dělá radost svým pohodlím a výkonem a Felicii, kterou mám rád, protože je to moje první auto, se kterým jsem objel půl Evropy a nikdy a nikde mě nenechalo stát. Ta nyní zimuje v garáži a přes léto bude sloužit už jen pro moje potěšení.

Nakonec jediná věc, která mně mrzí je, že nemám stále auto 4x4 a každou zimu budu bojovat s příjezdem k domu. Alespoň se nebudu nudit. I když, jestli ty zimy budou takové, jako ta letošní…

Silné stránky

- výkon motoru
- jízdní vlastnosti
- komfort a prostor
- velký zavazadelník
- líbivý design
- dobrá svítivost světel
- vynikající na vlečení přívěsů
- slušná výbava
- kožený paket
- cenově přijatelný servis

Slabé stránky

- systém Comon Rail náchylnější na kvalitu nafty
- na dieslový motor vyšší spotřeba
- absence osvětlení prostoru nad zadními sedadly
- dražší pojištění

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

- jediný problém zatím představuje EGR ventil, který se zatím nepodařilo úplně dobře nastavit. Momentálně auto se studeným motorem ,,škube" na jedničku a dvojku
- vadný EGR ventil byl již při koupi. Prodejce/ servis vadu odstranil, následně po pár km se rozsvítila chyba motoru. Servis problém řešil v rámci záruky. Teď v zimě co auto začalo ,,škubat" jsem zatím neměl čas to řešit.

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

- zkušenost s prodejcem ( a klidně udělám reklamu) Auto Přibyl u Pardubic je opravdu více než kladná. Tak přátelský a profesionální přístup, čisté a krásné prostředí, auta vyčištěná, naleštěná, ochota řešit problémy se dnes moc nevidí. Po měsící a půl objíždění autobazarů - šejdířů a podvodníků, obhlížení spíš polovraků než aut, to byla příjemná změna.