Zetti ( )

Mercedes-Benz S SE

Hodnoceno: 6× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Luxusní sedan, velký, těžký, pohodlný a tichý

Silné stránky

Charisma auta, poctivá stará práce

Slabé stránky

Spotřeba a úzkostlivý strach že budu potřebovat něco co neseženu

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Mám dobré kamarády, co to s Mercedesy umí. Dobře umí

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Prodejce byl zpočátku trochu odtažitý, němcio nechtějí komunikovat přes internet. Chtějí jen telefonovat

Tohle auto zná skoro každý

Proč tohle auto, když jsem ojetinu hodně přes 20 let nekoupil?
Jednoduchá odpověď. Důvodů je víc. Ten první impuls přišel z Evropské Unie. Zákaz výroby spalováků od roku 2035. Ono to není úplně definitivní a já pořád doufám, že pomazané kebule dojdou k rozumu. Už dneska se vyrábí jakoby ekologičtější auta než před lety, jen jsou složitější, nacpaná elektronikou, asistenty, filtrem pevných částic a močovinou a stejně přijde mi že smrdí často víc, než ty starší. A co udělá obyčejný člověk, až ty auta nebudou? Prostě si koupí ty, co budou. Po světě je spousta aut s malým kilometrovým nájezdem a hodně slušným stavem. Když si vyfiltruju na mobile.de auta do roku 2000 z první ruky a nájezdem do 100000, vyskočí na mě stovky, možná tisíce aut. Tisíce aut s potenciálem spolehlivosti stejným, jako dneska auto nové. Auta, která se vyráběla bez spousty povinných parametrů. A ty auta začnou obyčejní lidé luxovat jako první. Ano, myslím, že z Evropy se stane v brzské době muzeum aut. Staré psy nové kousky nenaučíš, zvlášť, když ty nové kousky nemají logiku. Je tu velká množina lidí, pro které je problém auto za sto, nebo dvěstě tisíc, větší, než množina lidí, kteří si nové auto dovolí, natož nové elektrické auto, jehož ekonomická ztráta je taková, že při malém nájezdu, jako mám třeba já, se vyplatí jezdit taxíkem.

A pak do toho přišla koupě elektroauta. To jsem si vymyslel, protože s bývalým PHEV jsem najezdil víc kilometrů na elektriku než na benzín. A to na ní dojel sotva 50 kilometrů. Jenže PHEV měl přes 5 let a to je nejvyšší doba ho poslat do světa, než bude baterka na konci své životnosti. ne, nenavazuju na předchozí odstavec, to prostě u elektroauta je a těžko říct, kdo na něm prodělá víc, jestli ten, kdo ho do pěti let prodá, nebo ten, který bude ukončovat jeho životnost. Toho prvního ty peníze možná míň bolí, když má peníze na nové. 10 let u elektroauta tenkrát vyrobeného už je na pokraji jeho konce, dojezd se citelně zkracuje, to zapřít nejde.
Elektroauto ujede spolehlivě 300, aspoň teď jako nové a mě se posunula potřeba jízd bez nabíjení vysoko nad 90%. A ty s nabíjením, nebo omezeným komfortem jízdy (bez topení) kvůli dojezdu začaly být hodně nepříjemné. A tak jsem začal uvažovat o paralelním fosilu. Vlastně takový multihybrid. Kam nedojede elektrika, tam dojede spalovák. A když spalovák, tak pořádný, vzhledem k předpokládanému nájezdu je spotřeba ten poslední důležitý parametr. V první fázi jsem uvažoval o BMW r7 E38. Moderní a zároveň konzervativní, pohodlný a zároveň sportovní. Pak jsem si přidal alternativu mamuta W140. A protože mám známé mezi mercedesáři a sám jsem 3 měl, nakonec jsem BMW úplně vypustil a hledal jen Mercedes. Mercedes s benzínovým motorem 8V s objemem 5l. Slabší je slabý a silnější má své bolístky. Spolehlivý, nesmrtelný medvěd. Obrovský kolos přes 2 tuny a 5 metrů délky. Když jede, motor přede a je sotva slyšet jako v té elektrické Toyotě. Na silnici se houpe jako křižník na vodě a největší zábava je s ním jet v klidu. Uvniř je prostoru že místo mé paní by vedle mne mohly sedět klidně dvě. Vícezónová klima, sedadla z poctivé kůže, žádný recyklát. Taky to auto stálo tenkrát jako dva velké pražské byty.

Pak na mě jeden vyskočil z inzerce. Měl neuvěřitelných 57000 kilometrů a přijel k nám z Japonska, ale hlavně byl nádherně modrý. Modrý lak, modrý interiér, modré nárazníky, modrý volant. Kontrast tmavé modré a chromovaných doplňků mi normálně bral spaní. Prostě jednoho dne jsem se sebral a po předchozí domluvě jsem pro něj zajel. A stálo to za to. Ten mamut jak vypadá zvenčí, stejný stav uvnitř i zespodu. Prostě je to auto, které jelo jen občas, ale pravidelně. Podle výpisů z Mercedesu od roku 1995 do roku 1999 najel jen 12000km. V Německu udělali potřebný servis, nová světla, protože japonci jezdí vlevo a mají jinou geometrii, nové pneumatiky Michelin, olej v motoru i s filtry. Motor předl jak nový. Zaplatil jsem požadovanou cenu, samozřejmě to nebylo málo a jako bonus dostal čísla pro převoz. V nádrži bylo benzínu neuvěřitelných 3/4 objemu. Tak do auta, dotankovat do plné a domů. Před sebou 730 kilometrů přes celé Německo, Hannover, Lipsko, Drážďany, všecko jen dálnice, 710 kilometrů, jen 20 mimo, to jsem zvědavej, kolik ta almara bude žrát. Docela to překvapilo. Kde to šlo, jel jsem v levém až 160, přeci jen jsem to auto neznal a domů jsem dojel, aniž by se rozsvítilo hladové oko, kdy má být v nádrži ze 100 ještě 12 litrů. Přeci jen dálnice je medvědí revír. Město už je horší, tak ručka padá před očima, ale to je jedno, na město máme elektro. Mamut má zajímavý ekoukazatel, ručička ukazuje kolik aktuálně ujede auto na litr benzínu. Ve městě klidně 6, mimo se to nedá určit. Nic neklepe, nezvoní, jen boční okna trochu zadrhávají při zavírání, asi důsledek věku. Nechce se mi to rozebírat, je to banalitka.

Mám z toho auta obrovskou radost. Preventivně jsem vyměnil brzdovou kapalinu, olej v převodovce, ten už tedy moc pěkný nebyl. Musel jsem vyměnit tlumič řízení, ten těch skoro 30 let nemohl přežít. Do autorádia nechal vestavět Bluetooth pro přehrávání hudby z mobilu, ta instalace rádiu nijak neublížila, jen je nefunkční AM vlnová délka, kterou jsem nikdy v životě nepoužil. Momentálně odpočívá v garáži, takže mám jen omezené množství fotek, až ho vytáhnu, určitě nějaké udělám. To bude ale vzácná chvilka, předpokládám, že nenajede víc, než 2000 kilometrů do roka, prostě jen pro radost nebo občasnou delší cestu, kde bych musel na cestě nabíjet elektroauto. Mám velký apetit k mamutovi koupit jeho menšího brášku, W202, i ty se dají sehnat v šestiválci v krásném stavu s malým nájezdem. Zatím ho nemám kam dát, ale třeba se něco vymyslí. Rád bych ho schoval pro své potomky, protože ti už si takovou krásu, takovou poctivou práci nikdy nekoupí. Navíc na veterány, kam bude i mamut za dva roky patřit se nebudou vztahovat restrikce, které nás určitě v souvislosti s nucenou elektromobilitou čekají. Takže jestli mám mít nějaké další auto, určitě to nebude elektro, ale zase něco co dělá radost jen když na mne vykoukne cestou do garáže.

PS interiér nafotím někdy příště