Škoda Octavia 1,8 T

Hodnoceno: 14× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Dobrý den, večer, ráno… Vyberte si. Je víkend a já se rozhodl splnit svůj slib z recenze Mondea a napsat pár řádků k bývalému povozu, Škodě Octavia kombi 1,8T in memoriam. Ne, neumřela, i přes kupu najetých kilometrů si myslím, že bude novému majiteli ještě dlouho a věrně sloužit.

Takže jak to všechno začalo? Ve vzpomínané době jsem byl majitelem Felicie 1,9D (ne, na tu skutečně psát recenzi nebudu) a poohlížel se po změně vozidla ani tak proto, že by felda zlobila, vůbec ne. Naopak, čistě z racionálního pohledu jakožto na nástroj k dopravení mé osoby do práce, školy a za nějakou tou zábavou, který nic nechce a jezdí za 5 litrů to auto nebylo vůbec špatné. Důvod byl ten, že mě to auto příšerně nudilo. Jejích 47 kW z motoru VW, jenž pochází asi z první poloviny 80tých let zkrátka nemohlo ukojit touhy mladé duše… Jakmile to tedy bylo možné, ležel jsem v inzerátech a hledal toho správného nástupce.

Nástupce byl nalezen relativně rychle a tak jsem se po několika týdnech od zahájení akce stal majitelem Škody Octavia kombi 1,8T, 110kW z roku 2000. Ač jsem kombi původně nechtěl, velmi rychle jsem si na něj zvykl a posléze se mi začalo líbit více než klasický liftback.

Auto jsem kupoval ze druhé ruky, individuálně dovezené z Německa s najetými 112.000 kilometry. Kilometrů jsem se nebál, protože jsem v té době již měl zprostředkované zkušenosti od táty, který vyměnil jeho 1,8T ve 270.000 kilometrech a s autem nebyl problém. Navíc mi přijde zvláštní, že v našich vodách jsou k vidění auta s nájezdem max 150.000 km, bez servisní knihy, ale ty „kilometry stoprocentně odpovídají“, zatímco v Německu vidím kusy i půl milionem na tachometru. Zvláštní…

OK, zpět k mému (bývalému) vozu. Jedná se o model 2000, tedy po faceliftu interiéru – černá palubka místo šedé, navíc jinak tvarovaná, jiná sedadla, apod., ještě však se starou tváří a světlomety se skleněnou optikou. Výbava SLX/Elegance, plus nějaké drobnosti navíc. Z těch méně obvyklých jmenuji 4 airbagy, tempomat, vyhřívaná sedadla a orig cd. Barva fialová L&K. Člověk mající auto přede mnou jej navíc zušlechtil dobře vypadajícími koly o průměr 17“. S těmi jsem si však posléze užil, když jsem je chtěl nechat zapsat do TP. Co se týče „tváře“, zde jsem byl mírně zklamán, neboť vozy po faceliftu se mi líbí o mnoho více, než ten starý, ale v tu dobu jsem nevěděl, že problém se vyřeší záhy…

Záhy se v tomto případě rovnalo asi dva měsíce po koupi vozu, kdy jsem asi ve dvě ráno na dálnici D8 kousek za Prahou při návratu domů levým předkem v rychlosti asi 120 km/h „líznul“ kance, který se rozhodl štrádovat na dálnici. Trefil jsem ho rohem LP světlometu a následně se mi sklouznul po boku. Zajímavé bylo, že čuník mazal dál, jen jsem trochu změnil směr jeho procházky… Dostal ho až ten za mnou – naloženej kamion s návěsem. Poté co ho ťuknul předkem, vzal ho ještě tuplákem a zapravil ho tak do asfaltu. Skutečně hnus. Od té doby si říkám, že to byla celkem klika, vzít ho o metr jinak, tak ho mám na klíně a tuhle recenzi možná nepíšu…

Jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré a já tak využil opravu vozu k udělání faceliftu a mohl tak umístit vysněné xenony. Od té doby jsem naštěstí žádnou pletařinu řešit nemusel a krom jednoho většího škrábance na boku, který mi v Praze na parkovišti způsobil ohleduplný spoluobčan, který parkoval vedle a nakládal cosi s ostrou hranou…

S autem jsem za pět let, co jsem ho měl najezdil téměř 170.000 km a při prodeji tak na tachometru svítilo číslo 280.000 km. Protože jsem si opravdu nedělal poznámky co a kdy se mi přihodilo, zkušenosti s technikou vezmu souhrnně, snad prominete.

Motor – jak jsem psal, jedná se o známý VW 1,8 turbo se 110 kW. Motor je velmi tichý, kultivovaný a z pohledu benzínového turba i úsporný. Navíc přihoďte mimořádnou spolehlivost. Za celou dobu, kdy jsem vůz vlastnil se průměrná spotřeba pohybovala kolem 8,5 – 9 litrů v létě (pneu 225/45/17 a klima) a kolem 8 litrů v zimě (195/65/15). Víkendové výlety s přítelkyní a psem po okreskách volným tempem znamenala odběr kolem 6 – 6,5 litru. Náš rekord cestou na mácháč byl neuvěřitelných 5,7 litru. Naopak rychlý přesun po dálnicích v zahraničí v rychlostech kolem 180 km/h znamenal spotřebu kolem 10 – 11 litrů. Pocitově se mu nejvíce líbilo v otáčkách mezi 3 – 4.000 kdy byl zátah nejplynulejší. Na servis jsem jezdil v intervalu 15.000 km a mezi výměnami jsem nikdy nedolil ani kapku. Stejně tak po mechanické stránce bylo vše bez problémů a já nemusel řešit žádnou závadu, která by se týkala přímo motoru. Jednou jsem vyměnil termostat, protože se auto v zimě nedohřívalo, dvakrát potom proběhla výměna čidla teploty nasávaného vzduchu. Když do pohonného ústrojí shrnu i spojku a převodovku, tak spojku jsem měnil jednou, ale to myslím, nelze považovat jako závadu. Jednou pak proběhla výměna kulisy řadící páky.

Podvozek – zde to už bylo horší. 17“ kola jsou zřejmě octavii moc, nebo respektive octavia na 17“ kolech je moc na české silnice… Pohybuju se navíc v Praze a okolí a to je to horší. Možná i proto jsem musel dvakrát řešit přední ramena a čepy. Hezká kola se ukázala jako výrobek firmy Alesio a kromě toho že jsou hezké, jsou také vyrobeny z velmi měkké slitiny a každá větší díra či výmol znamenala šišaté kolo. Občas pomohlo, trefit díru z druhé strany a házení ustalo… Jako pneu jsem si oblíbil Bridgestone Potenza RE050A, které chválím za výborný odvod vody ve vyšších rychlostech a také za trvanlivost – najel jsem na nich 40.000 km, což je z pohledu nízkoprofilu hezký nájezd.

Interiér – zde asi není moc co hodnotit. Interiér vychází z druhé poloviny 90tých let a zub času se na něm podepsal. Je však trvanlivý a funkční. Sedadlo po ani po tolika kilometrech nebylo moc prosezené. Nebylo však ani moc pohodlné a na dlouhých cestách jsem ke konci už jen těžko hledal pozici. Jednou jsem ve voze strávil cestu o délce 17 hodin a měl jsem celkem dost. Interiér má standardní mouchy té doby – není kam zahodit lahev s vodou, není kam odložit kelímek s kávou.
Co mě štvalo hodně, byl mělký kaslík pod autorádiem, z kterého při prudším rozjezdu padali věci ven. Mám ale dojem, že při faceliftu to upravili. Velmi příjemné bylo vyhřívání sedadel.
V kabině prostor tak na dva dospělé a dvě děti. Mám lehce přes 180cm a když řídím, tak by si za mě stejně velký dospělý sedl jen s obtížemi. Kufr potom, myslím, svou velikostí uspokojí potřeby většiny lidí.

Co na závěr? Pokud někdo uvažuje o koupi vozu z čistě racionálních důvodů a potřeb za rozumné peníze, spolehlivé a nenáročné na servis, běžte do Oki 1,8T. Dejte spíš pozor na původ a stav. V mém srdci tohle auto vyšláplo hodně hlubokou stopu.

Silné stránky

motor
spotřeba
nenáročné na provoz a údržbu
velký kufr

Slabé stránky

absence místa na zadních sedadlech

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Pravidelně servisováno V AD Praha, Spojovací. Dlouhodobá zkušenost a spokojenost.

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Koupeno z druhé ruky. Přijel jsem, zaplatil, odjel...