Ford Mondeo ST200 (nové foto)

Hodnoceno: 14× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Mondeo druhé generace v nejostřejší vyráběné verzi s továrním označením ST200 se ke mně dostalo přesně 9. dubna roku 2011. Zároveň se tak stalo mým oficiálně prvním autem. Změna to pro mne byla docela zásadní, neboť jsem předtím jezdil Fordem Escort 1.6, původně mých rodičů. Moje ST bylo vyrobeno v roce 1999, takže v první polovině z celkového období jednoho roku, kdy se verze ST200 vyráběla. Dohromady jich do roku 2000 z výrobní linky stihlo sjet jen cca. 6000 kusů, jedná se tedy o auto v dnešní době docela ojedinělé. A to byl také jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl pro jeho koupi.

-> Koupě

Jak už jednou někdo napsal, eSTéčko se určitě nekupuje náhodou. Ani u mě tomu nebylo jinak. Nicméně to nebyla má úplně první volba. Nejdříve mé, pro Ford bijící, srdce zatoužilo po modelu Escort RS2000 ze začátku devadesátých let s výborným dvoulitrovým atmosférickým čtyřválcem, který tehdy vlastnil (a stále vlastní) můj kamarád, tudíž jsem měl možnost se v něm svézt. Byl jsem jím naprosto ohromen, ale stejně jako ST200, ani jich se nevyrobilo moc. Takže byl docela problém sehnat nějaký v ještě zachranitelném stavu.

Zároveň jsem ale pokukoval právě po eSTéčku. Taky si mě naprosto získalo, a to hlavně zásluhou videí a recenzí kolegů ZonixXe a Pavla (tigerbp79), díky kterým jsem zjistil, že se něco jako ST200 vůbec vyrábělo, za což jim moc děkuji. Tolik jsem toužil sedět v polokožených Recarech za volantem svého vysněného ST200, slyšet burácení vytočené V6, hltat jeden kilometr za druhým. Měl jsem ale stále strach z toho, abych takhle výkonný šestiválec vůbec uživil. A tak jsem myšlenku na koupi často v beznaději zahazoval, protože jsem si myslel, že jej stejně nikdy mít nebudu. V té době navíc ani žádná dvoustovka na českých inzertních serverech k prodeji nebyla. To se ale změnilo 7. dubna 2011, kdy jsem na serveru bazos.cz objevil dvoustovku v nádherné barvě Performance Blue na prodej jen kousek od místa mého bydliště. Řekl jsem si, že jej stejně asi nekoupím, navíc se mi sedan ani nelíbí, ale když je to takový kousek, zajedu se podívat. Nutno podotknout, že jsem nikdy předtím žádné ST200 v reálu neviděl, i dnes vím ve svém širokém okolí tak o jednom (kromě mého). Domluvil jsem se s prodávajícím a druhý den vyrazil na obhlídku. A pak už to šlo ráz na ráz.

Pan prodávající ještě těsně před příjezdem na smluvené místo stihl nevědomky provést pěknou věc. Čekali jsme na něj na jedné benzínce, on se trochu opozdil. Najednou jsem v dálce uslyšel hlasitý zvuk šestiválce a vzápětí kolem prosvištěl modrý blesk, málem se mi podlomila kolena. Prodávající místo setkání v tom spěchu omylem přejel, ale právě to mu podle mě v prodeji docela pomohlo… Po zkušební jízdě už jsem byl zamilovaný. Vzhledem k nutným opravám (spíše běžná údržba) mi dokonce nabídl hezkou cenu. Ještě večer jsem zmobilizoval všechny dostupné finanční prostředky a druhý den jsem si jej přivezl domů. Takhle rychle jsem nikdy nekoupil snad ani boty. Později jsem sice byl ještě párkrát v situaci, kdy jsem myslel, že jej snad budu muset prodat, ale tohle auto je prostě srdcovka, nakonec se vše vždy vyřešilo i bez nutnosti prodeje, za což jsem dnes nesmírně rád.

-> Co je to ST200?

Mnoho lidí neví, co ono označení vůbec znamená, i já jsem mezi ně kdysi patřil. Jedná se buď o černé, modré nebo stříbrné Mondeo - krom červené v Británii se totiž v jiných barvách nevyrábělo - v mém případě ve verzi sedan, které je ale „krapet“ upravené…

Design dvoustovky je podle mě i po těch letech stále přitažlivý a líbivý. Z linky sjelo oproti obyčejnému Mondeu lehce sníženo, na 17“ 14-ti paprskových kolech s pneu 215/45 (já používám širší 225/45). Zvenku je docela nenápadně odlišeno, dle mě velice povedeným, bodykitem, který zahrnuje agresivněji vypadající přední nárazník, masku z nerezové mřížky, prahové nástavce, decentní křídlo a zadní upravený nárazník se dvěma otvory pro koncovky dvojitého výfuku, který je pro ST200 také velmi typický. Víko kufru pak zdobí malý stříbrný znáček „ST200“. Mnoha neznalým řidičům může tato relativní nenápadnost přidat pár vrásek na čele (a taky že často přidává…). Docela bezpečně se o to postará právě ono vynikající výkonné a spolehlivé šestiválcové srdce, ale o tom později.

Pár změn se týká i interiéru, tou nejzásadnější jsou asi právě brilantní sedačky značky Recaro + pár dalších věcí, o kterých se také rozepíšu později…

Od obyčejného Mondea se ST200 v době jeho představení lišilo také cenou. Na plně vybavené eSTéčko jste si v roce 1999 museli připravit více než 1 000 000 Kč!

-> Motor

Důvod, proč se do ST navždy zamilovat. Jedná se o velice spolehlivý vidlicový šestiválcový Duratec o objemu 2495 ccm, se čtyřmi ventily na válec, rozvody poháněnými řetězy (takže prakticky odpadá nutnost jejich výměny) a díky úpravám divizí jako Sport Technologies (ano, odtud označení ST), Ford Cosworth nebo dokonce Roush dosahuje výkonu 151 kW (205 koní) a kroutícího momentu 235 Nm. Na atmosférický „dvouapůllitr“ jsou to hodnoty myslím si velmi pěkné.

Jako správný atmosférický benzín dosahuje nejvyššího výkonu právě v těch nejvyšších otáčkách, které zastaví omezovač až v 6950 rpm. Díky proměnné délce sání se dvěma větvemi lze normálně jezdit s velice slušnou spotřebou. Já jsem se plynulou jízdou dostal až na příjemných 7.5l/100km! Při tomto způsobu jízdy motor ani neslyšíte. Změna ale nastává, když chcete slyšet V6 burácet. Díky dodatečné instalaci otevřeného filtru sání lze opravdu mluvit o burácení, ten zvuk je neskutečný. Ale ani tehdy to se spotřebou není nijak tragické, s výkonem je to ale jinak…

Nevím proč, ale často se mi stává, že mě ostatní řidiči vyzývají na „souboj“, možná to bude i tím, že mám po cestě do práce hned dvě světelné křižovatky ideální pro krátký sprint (čtyřproudová silnice, semafor hned na výjezdu z obce, …). Nevyhledávám to, ale člověku to občas prostě nedá. Často si tak ve zpětném zrcátku užívám výrazu překvapených TDIčkařů (no offense…) mizejících někde v dáli. Miluju ten pocit. Svítí červená, adrenalin stoupá, oranžová, ten vedle už vyrazil, zelená, šlápnu na plyn, v kabině se rozezní hlasitý zvuk V6, Recaro mě kopne do zad a už je třeba pevně držet volant, protože začne docela tahat na stranu, v 5500 ot./min přijde díky proměnné délce sání známý kopanec do zad, auto za hlasitého ryku V6 ještě více zrychlí, ručička otáčkoměru už olizuje červené pole, spojka, za dva, je třeba stále pevně držet volant, protože při opětovném sešlápnutí plynu až na podlahu zase na chvíli silně potáhne, tři, to už bývá soupeř za mnou, za čtyři a pomalu se zařazuji před něj, brzdím, protože musím odbočovat… Po tomhle mi pak snad pokaždé běhá mráz po zádech :-)

Síla motoru je na přední kola přenášena klasickou „mondeáckou“ spojkou (rozdíl je jen v odlehčeném setrvačníku). Pedál spojky se mi zdál zezačátku dost tuhý, člověk si na to musí zvyknout, teď už mi spíš u jiných aut přijde divné, že jde spojka moc lehce. U sériové pětistupňové převodovky dost často postrádám šestku. Při běžné jízdě to tolik nevadí a na dálnice tak často nezavítám, ale chybí tam.

K motoru bych už snad jen dodal, že i pohled při otevření kapoty je na něj velice příjemný. Krásně tvarované černě lakované větve sání s nápisem „Ford ST200“ a pod tím stříbrná písmenka hlásající „Duratec 2.5L V6 24 Valve DOHC“ dávají tušit, že tady se neskrývá něco nudně tuctového.

-> Interiér

Přijde mi stále strašně útulný. Do eSTéčka se interiér dodával v polokoženém provedení. Označení Mondeo také dává tušit, že tady byste nedostatek místa hledali marně, a to i na zadních sedačkách, o kufru verze sedan nemluvě, ještě nikdy se mi jej nepodařilo zaplnit úplně celý. Na vnitřku eSTéčka si jako první odlišnosti všimnete designově velmi povedených předních anatomických sedaček značky Recaro. Jsou oproti obyčejným sedačkám trošku tvrdší, měl jsem proto obavy, že se jízda na delší trasy stane nesnesitelnou, ale opak byl pravdou. Díky skvělému tvaru ani po delší cestě necítíte žádnou bolest. Zadní sedačky jsou zase naopak jako pohodlný gauč.

Skrz kožený věnec stavitelného volantu vidíme na modré budíky s logem ST200 s klasicky zeleným „forďáckým“ podsvícením (jako tomu je i ve zbytku interiéru). Otáčkoměr s omezovačem téměř v 7000 otáčkách a tachometr značený až do 260 km/h dávají opět tušit, že pod kapotou nečeká úplně obyčejný motor. Palubovka a dekor na dveřích je v provedení imitace karbonu (nebo něčem karbonu hodně podobném…), stejně tak jako hlavice řadící páky, které nese hrdě logo ST200. Upřímně bych uvítal spíše koženou hlavici, při svižnější jízdě, kdy se začne vyplavovat adrenalin a ruce potit leštěná hlavice řadící páky z pravačky lehce vyklouzne. Často se mi tak stalo, že jsem zařadil přes zuby, a to není hezký zvuk. Ale měnit za neoriginál to nehodlám.

O hudbu se v mém autě stará originální rádio Ford 6000CD, s možným ovládáním páčkou pod volantem, na které si člověk velice rychle zvykne. Rádio přehrává jen obyčejná CD, bez mp3, ale k dispozici je i měnič na dalších 6 kusů, který je tak šikovně schovaný pod sedačkou spolujezdce, že jsem o něm nevěděl ještě půl roku po koupi. Rádio je pro mě plně dostačující, protože abych byl upřímný, málokdy využiji jeho plný potenciál, raději stáhnu okýnko a poslouchám předení šestiválce :-)

-> Jízda

Balada! Auto řidiče za volantem rozhodně usnout nenechá. Citlivé řízení je třeba neustále korigovat, hlavně na horší cestě, jinak se řidič při troše nepozornosti může hodně divit. Každý by asi čekal, že díky těžkému šestiválci nad přední nápravou se mu nebude chtít do zatáček, ale je tomu naopak. Když mu šlápnete na krk, vystřelí ze zatáčky ven jako nic. A to hlavně i díky nezávislému zavěšení všech kol. Tvrdší odpružení dává autu větší stabilitu při rychlejší jízdě, ale není zase tak tvrdé, aby byla obyčejná jízda nesnesitelná. ST se dá úplně bez problému používat na denní ježdění, taky jej denně používám, jsem tak asi jediný, kdo vchází v pondělí ráno do práce s úsměvem, protože to právě při výjezdu z kruháče osolil :-)

Jako většina majitelů dvoustovek bych za zásadní nedostatek určil brzdy. Ty jsou totiž z obyčejného šestiválce (125 kW), větrané kotouče vpředu i vzadu na běžnou jízdu stačí bohatě. Ale když se chce člověk občas svézt rychleji (jakože majitel ST určitě chce), rychle vadnou. A proto, stejně tak jako to má spousta mých „kolegů“ už za sebou, i já se chystám na upgrade předních brzd z 272mm kotoučů na 300mm z Focusu ST170, jejichž montáž by neměla být nijak zvlášť složitá, ale rozdíl v účinnosti je obrovský.

Mondeo ve verzi sedan je poměrně velké, takže při podélném městském parkování mívám často problém vlézt se. Výhled dozadu přes relativně malé okno a docela vysoký zadek taky není zrovna úžasný, ale časem si člověk natrénuje odhad a pak už to celkem jde.

ST200 jsem si prostě zamiloval. V práci často řídím úplně nová, mnohdy velmi silná, auta. Ale vždy se zase těším na to, až zase usednu do toho svého. ST má prostě charakter, což mnoho dnešních aut bohužel postrádá. Na vlastnictví takového vozu se mi líbí i ten fakt, že jej prostě každý nemá, a když se mě někdo zeptá, co mám za auto, sem tam je odpověď i nadchne. Někteří třeba vůbec neví, co je verze ST200, ale na 2.5 V6 benzín slyší téměř každý :-)

Silné stránky

+ síla, zvuk a spolehlivost motoru
+ citlivost řízení
+ útulný a pohodlný interiér (Recaro!)
+ vzhledem k výkonu dobrá spotřeba
+ každý jej nemá :-)

Slabé stránky

- brzdy
- špatná antikorozní ochrana
- cena a dostupnost některých dílů

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Většinu oprav zvládám sám, případně pomůžou kamarádi. Když už si nevím rady, tak zajedu k p. Dudíkovi (Opava) a s ním jsem nadmíru spokojen.

Vzhledem k nižší pořizovací ceně jsem byl na autě nucen leccos vyměnit, dokoupit, opravit. Prozatím:

- 4x pneu Goodyear Excellence 225/45/17
- PP krytka prahu, krytka Z nárazníku
- komplet brzdy Textar (4 kotouče, 8 destiček)
- nové koberce šité na míru
- zámek PZ + LZ dveře
- tyčky + uložení obou stabilizátorů
- termostat
- klínový řemen + řemen vodní pumpy
- otevřený vzduchový filtr Simota
- boční bílé blinkry
- 4x pokličky na kola, originál Ford
- 2x čep řízení
- 12x matice kol
- lakování kapoty, př. nárazníku a obou př. blatníků

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Koupeno od soukromého prodejce. Až na nervy při dlouhém čekání na velký TP s odhláškou na mě proběhlo vše v pořádku.