Mitsubishi Galant V6-24V

Hodnoceno: 67× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Jak to všechno začalo:

Auto koupeno v září 2006 s 225000km. Objevili jsme ho, když už jsme odcházeli z bazaru, a hned se pro něj nadchnuli (i když jeho cena dosti převyšovala cenu, kterou jsme chtěli zaplatit - ale to už tak bývá, když se člověk pro něco nadchne). Mělo najeto dost, ale zase ne málo, což by odpovídalo přetočení tachometru... navíc předchozí majitel auto pravidelně servisoval v servisu Mitsubishi a byl to postarší podnikatel. Neodradil ani motor V6, ani lehké oděrky karoserie, které jsou na stáří vozu přijatelné. Občasné prohlubeniny od krup taky nevadily.
Ani po prohlídce auta zespoda nebyly objeveny žádné nedostatky, takže se auto zdálo být takřka v ideálním stavu. Všechno vypadalo dobře, včetně interiéru, který nebyl nikde poškozený, nebo jinak znehodnocený.

První dojmy:

Po prvním svezení autem, byl pocit dosti rozporuplný, protože auto se mi zdálo dost líné...netáhlo od spodních otáček (nějak mi tam chybělo turbo, nebo jsem možná jenom čekal něco víc od V6), a na pětku netáhlo vůbec. Dostal jsem nemilý dojem, že V6 na víku kufru je jenom pro parádu, jako si to většina lidí nechá dát na auto, aby působilo drsně.
Abyste si nemysleli, že to neskončilo dobře, tak se nám to auto rozleželo v hlavě a rozhodli jsme se pro koupi.
Auto domů jsem řídil sám a první, co mi doslova vyrazilo dech, bylo to ticho v autě. Do 3000rpm v podstatě neslyšíte žádný motor (opět mi v hlavě vrtalo, zda je tam opravdu V6). Po překročení 3000rpm už o sobě dá trochu vědět a doslova vám napovídá: „šlápni ještě trochu na plyn, chci se provětrat.“ Jen málo lidí takový zvuk nechá chladné, ale po pár nadržích se už přemluvit tak lehce nenecháte.
Do 100km/h není slyšet žádný hluk od proudění vzduchu. Auto je prostě dokonale zvukově izolované.
Auto je docela slušně naladěné, co se týče podvozku, už ze série. Není ani moc měkký, ani moc tvrdý (naladění podvozku V6 je tvrdší, než v Galantech se slabšími motory), pokud chcete zostra proletět zatáčkou, nemusíte se bát, že byste letěli zadkem napřed...to spíš vylítnete předkem, ale dá se to zachránit sešlápnutím plynu. Samozřejmě vše záleží na použitých kolech a pneumatikách…já tam mám nově 17“ ráfky ze Sport Edition a pneu 215/45 R17 91W TOYO PROXES T1-R. Předtím jsem jezdil na 15“, ale po přezutí na 17“ jsem objevil nové možnosti a jízdní vlastnosti svého auta. Tam, kde dříve auto už vyjíždělo ze zatáčky je nyní jisté jako ryba ve vodě a nebojím se do zatáček vlítnout pod plynem a auto drží a nepustí. Jediné co zasáhne do tak krásného zážitku je Váš vlastní pud sebezáchovy.
Jak už jsem řekl, na pětku auto netáhne skoro vůbec, takže to je taková nouzovka na dálnici. Zato ostatní rychlosti jedním slovem: PARÁDA. Ale musíte mít jasno v tom, jakou rychlost tam máte a kolik je na tu rychlost ideálních otáček…většinou tak těch 2800-3200rpm pro absolutní zážitek po plném „knedlíku“ ze zatlačení do sedadel – červené pole začíná na 6500rpm omezovač je na 7000rpm. Na 1.-55km/h; na 2.-110km/h; na 3.- 140km/h; atd. s plynem na podlaze a ručičkou zastavenou omezovačem v červeném poli. Auto je to velmi zábavné a živé…pružné zrychlení je nádherné! Auto se nezakucká, jako většina aut, při sešlápnutí plynu, ale okamžitě reaguje na potřebu zrychlit.

Model auta:

Je to Galant vyráběný od konce roku 1996 do roku 2004. Podvozek je shodný s předchozí generací...proč asi se dozvíte v samostaném odstavci! V roce 2000 proběhl facelift modelu a vzhledem k tomu, že moje auto bylo vyrobeno v prosinci 2000, mám hezký sportovně laděný facelift. Čím se vlastně liší starší model od faceliftu? Na první pohled je zřejmé, že je jiný přední nárazník (více dravější, méně uhlazený), jiná přední maska, jiná přední světla (zmizely žluté blinkry i žluté blinkry na blatnících a byly nahrazeny bílými) a jiná zadní světla. V interiéru posléze zaujmou jiné budíky, plazmové neboli jak jsem se někdo dočetl optitronové (-což není pojem ze Star Wars, ale znamená to, že na ně za normálních světelných podmínek není vidět…až po otočení klíčku se rozsvítí!). Snad jsem na nic nezapomněl.

Výbava auta:

Je to Elegance, což znamená: dřevo na středové konzoli…to je asi tak všechno co mě napadá. Jinak k výbavě. Je to vrcholová motorizace (pokud nepočítáte VR4 pro japonský trh) V6 24V 120kw 163HP s automatickou klimatizací (to byla podmínka při koupi), 4 kolama, jedním jako rezervou…no a co dál: 4x airbag (volant, pasažér, postranní), ABS, centrální zamykání s dálkou a automatickým zamčením vozu, alarm, všechna okna v elektrice, výškově nastavitelný volant, vyhřívaná zrcátka v elektrice, venkovní teploměr, výškově nastavitelné sedadlo řidiče, tempomat. Výbavy není moc, ale co si budeme povídat…to hlavní je pod přední kapotou

Podvozek:

Poháněná kola: přední
Rozvor: 2635mm
Rozchod vpředu/vzdadu (mm): 1510/1505

No a teď jak jsem slíbil podvozek, což je kapitola sama pro sebe. Jak už jsem zmínil podvozek je převzatý s mírnými změnami z předchozí generace! Přece mitsubishi to nejlepší nebude měnit ne? Myslím si, že to byl dobrý tah, protože podvozek je tak komplikovaný, že snad ani víc nemůže být, ale na druhou stranu odvádí neskutečně parádní práci. Je tam změť všelijakých stabilizátorů, zkrutných tyčí, ramen, všelijakých tyčí, atd... tenhle totální chaos je tak dokonalý, že před vývojáři podvozku smekám... i když konstruktér musel být asi opilý, protože se mu houpal celý svět, a tak měl dojem že se i galant houpe:) Výsledek stojí za to... měl jsem čest jezdit s hodně sportovně laděnými auty (galant ve své době neměl být sportovní, ale spíše manažerský popř. rodinný - přirovnal bych ho k současnému passatu co se zaměření týče), ale žádnému jsem tolik nevěřil! Odezva od volantu je dobrá a zpřevodování je vynikající! Pokud jedu ve městě stačí na projetí 90° zatáčky překřížení rukou a ani se nemusí přehmatávat! Auto krásně tlumí nerovnosti a pokud si dopřeji ostřejší jízdu, jen tak nějaká boule na silnici ho nerozhodí, protože položení auta a jeho těžiště je příjemně nízko...občas si připadám jako v nějakém sporťáku, když mám linku oken pod úrovní ostatních sedanů... prostě u mitsubishi zase jednou věděli co dělají:) Tlumiče ani pružiny nehodlám měnit za tvrdší respektive nižší, protože chci zachovat komfort a protože si občas dopřeji jízdu po polních cestách. Naladění je vynikající a já ho nehodlám prznit... jak říká můj otec... proč prznit auto nějakými extra nárazníky, spojlery apod., když při vývoji designu na tom dělalo několik desítek lidí, takže to jeden člověk asi těžko zlepší! A to samé se týká podvozku. Podvozek je měkký, komfortní a dobře čitelný... při ostřejší jízdě se ani trochu nebojím poslat ho do zatáčky pod plynem, je to předokolka. Hodně často ho ženu do extrému a nemyslím si, že jsem měkký, ale najít jeho limit jde docela těžko...jednou ho snad vezmu na okruh abych ho konečně našel, protože ho nechci najít tak, abych musel auto odmotávat ze stromu...palec nahoru pro podvozek! Good Job

Motor, motor, motor:

„I Had a Dream!“

V6 24V 2498ccm
vrtání x zdvih (mm): 81,0 x 80,8
stupeň komprese: 9,5
rozvor: DOHC
výkon: 120kw(163HP)/5750
točivý moment: 223Nm/4500

Při 130km/h točí 3300ot./min

První dojem z údajů je dost rozpačitý... přece jenom V6 a 163 koní je celkem málo...ale co si člověk musí uvědomit je následující: STAČÍ TO!!! Při představě jak ten motor s Galantem mává teď, jak s ním asi bude mávat motor co je ve VR4? No uvidíme... zatím nám bude muset stačit následující popis:
Motor je spřažen s pětistupňovou ručně řazenou převodovkou, která je odstupňovaná následovně:
na 1.-55km/h; na 2.-110km/h; na 3.-140km/h; na 4.-200km/h; na 5. jsem zatím jel tachometrových 230km/h a pořád to lezlo... nedělám si iluze, že jsou to údaje 100% přesné, ale autíčko je to rychlé. Taková příhoda z dálnice: jel jsem těch tachometrových 220km/h a předjel jsem E55 AMG, které mohlo jet asi tak 180km/h a typan za volantem docela koukal, co si to dovolilo ho předjet...pak mě teda předjel, ale nezávodil jsem s ním…netrpím TDI komplexem a rád si tak hezké auto prohlídnu znova;)

Motor není nadopovaný žádným turbem, a přesto je rychlý. Pokud si chci opravdu užít veškerý potenciál motoru, nechám ručičku vystoupat k 3500rpm a dám plný plyn, dokud mi stopku nevystaví omezovač na 7000rpm. Funguje to u dvojky, trojky i čtyřky. Ale největší zážitek poskytuje dvojka:) Zvuk motoru je nádherný. Jeho zvuková kulisa doslova vybízí k rychlejší a rychlejší jízdě! Pak se nestačíte divit a na tachometru je 180km/h a vy tam pořád držíte čtyřku. Lehce přibrzdíte do vesnice, dáte trojku, máte 50km/h, v klidu si jedete a korzujete vesnicí, nějaký kokos v octávce vás zbrzdí na 40km/h a následovně na asi tak 10km/h, páč přejíždí příčný práh, tak aby se mu ten jeho skvost nevysypal po silnici. Řadíte dvojku, plnej kotel a předjedete borce v krásném autě:), protože se obává nějaké zpětné vazby od auta po přejetí prahu a tak pro jistotu jede zase pouze 40km/h. Dáte trojku a držíte 50km/h (předpisy). Ale to už se blíží konec vesnice a vás hřeje u srdce, že tomu zase naložíte. Minuli jste bílou ceduli s červeným pruhem a šlapete na pedál, mocný zátah motoru vás kopne dopředu řeknete si, ale co to? Kde je ten zátah? To zatlačení do sedačky? Pocit tahu motoru? NIC!!! A najednou 110km/h za cca 4sec. Jak se tam ksakru ta rychlost dostala? Proč jsem necítil zátah? 223Nm mluví za vše! Zátah nikde, rychlost leze. Subjektivní pocit ze zátahu motoru se nedostavil. No a teď zpomalíme na 90km/h (předpisy). Ale co to? Kopec a do něj se plahočí náklaďák! Jede sotva 60km/h a my ho dojíždíme! Dáváme postupně: spojka, čtyřka, spojka, trojka a tu tam necháváme (dvojka by začala hrabat při plném kotli)! Koukneme se lehce do protisměru, jestli nejedou nějaká auta, dáváme blinkr a plynový pedál. Autu se zpočátku nechce, je to mírný kopeček a jak jsem řekl 223Nm nic moc, ale najednou je náklaďák za námi a my už se řadíme do správného (toho pravého) pruhu. Vesele si to jedeme tempomatových 90km/h. Ale co to? Nějaký závodník, žebrovaná maska s okřídleným šípem, ojojoj, radši se hrnu k pravému okraji a nechávám tohoto místního závodníka projet, než mě vezme sebou do hrobu:(

Ulevilo se mi, že jsem přežil střetnutí s místním závodníkem a hrnu si to pořád dál do dály, nic mě nemůže zastavit a už je tu hranice a za ní cedule NDR…plný očekávání se připojuji na první dálnici a už na přivaděči mám plný plyn a zařazenou trojku, řadím se do pravého pruhu. Trojku vytočím do omezovače a pomalu se začínám zařazovat do levého pruhu, aby mě nikdo nebránil v nabírání rychlosti. Na rychloměru je postupně 130,140, 4., 150, 160, teď už jde lehce pomaleji a já začínám svět vnímat jinýma očima. Zorničky se rozšíří, dech se zrychlí, srdce začne pumpovat 2x více krve do mozku, mozek se přepne do stavu nejvyšší bdělosti, do krve se mi uvolňuje adrenalin, ruce se začínají potit, celý organismus je připravený na okamžitou reakci a já si připadám jako puma číhající na svoji kořist. S tím rozdílem, že já svůj čenich natahuji k tachometru a kontroluji, jak nabírám rychlost. 170, 180, 190, 200, 5., 205, 207, 210, svět se začíná lehce rozmazávat a moje vidění se zcela soustředí na dění přede mnou, jedu v levém pruhu a nechávám za sebou všechna auta a starosti, všechno se najednou zdá být nicotné a já si žiju ve svém světě tvořeném kastlí, motorem, volantem a pedály… před očima se mi míhají situace na silnici a já na ně reaguji podvědomě a přeci plně soustředěně. Jediné co vnímám je věnec volantu a jak mě jeho švy dřou na konečcích prstů. Rychlost se nezadržitelně sune k 220, 230 a zde se zastaví! Pedál mám pořád tvrdě přitisknutý k podlaze a na otáčkoměru vidím, jak se ručička lehce pohybuje k vyšším hodnotám. Moje tělo je srostlé s autem a vsadil bych se o cokoli, že ho jen tak něco neodtrhne. V tuto chvíli jsme prostě jenom Ty, moje Mitsu, a já! My dva a volná silnice. Pokud ten nahoře dá, nic nás nezastaví a my z našeho světa nikdy neodjedeme! Adrenalin je cítit z nás obou, oba jsme v našem světě bez hranic. Mým tělem projíždějí návaly adrenalinu a stahy svalů, když nastane nějaká nepředvídaná situace. Známka toho, že se moje tělo dokáže připravit na krizovou situaci a zabránit škodám, které by mohly nastat, stejně tak jako ježek, který nastaví své bodliny proti nepříteli! Známka toho, že jsem plně soustředěný a nic nám nebrání pokračovat v naší jízdě.

„I Had a Dream!“

Probouzím se a slunce mi svítí do očí.

Zmatenost střídá pocit cizího prostředí.

Co se stalo?

Umřel jsem?

Vypadá takto nebe?

Pokud žiju, neměl bych být v nemocnici?

Proč jsem tu sám?

Pak si to uvědomím:

„I Had a Dream!“

Rychle vstávám a běžím o patro níž a otvírám dveře od garáže a tam mi stojí! On, ve své plné kráse a síle, ďábel v rouše ryze beránčím, stádo 163koní čekající na svoji příležitost. Můj Mitsu. Paprsky slunce, hrající hru stínů na naleštěné kapotě, jakoby mě vyzývaly k usednutí a vychutnání si pocitu rozkoše. Otevírám vrata a v ruce třímám klíč s třemi diamanty. Mačkám tlačítko, na kterém je odemčený zámeček. Ozve se zvuk, zvláštní zvuk, nelze ho popsat, ale mě je jedna věc jasná! NIC!!! mi nebrání v tom otevřít dveře. Vychutnávám si ten okamžik, než sáhnu na kliku… je to jako kdysi před dvěma lety, snažím se oživit si ten pocit, kdy jsem poprvé držel tuto kliku v ruce. A pak se to stane! Dveře se otevřou a přede mnou se rozprostře nástupní otvor a přivítá mě chromový práh s neodmyslitelným Mitsubishi. Usedám za volant, zavírám dveře a strkám klíče do zapalování. Ten pocit si vychutnávám snad celou věčnost, čas jakoby ztratil význam a mně se začíná zrychlovat dech a začíná mi hučet v uších, nasávám atmosféru, která by se dala krájet, nic mě nezastaví, dnes ne. Přejíždím dlaněmi po volantu a hladím auto po kapličce přístrojové desky a šeptám mu: "Dnes si spolu užijeme, uvidíš, ale nebuď na mě zlý, nechám si tě jet si svou."

Otáčím do první polohy, rozsvítí se nejprve ručičky a až poté ukazatele, otáčím do druhé polohy a sleduji palubní desku, vše zhasne a rozsvítí se opět nejprve ručičky a poté ukazatele. Z přední kapoty se ozývá jakýsi zvuk, nahání mi husí kůži, ano…

TO BE CONTINUED…

Silné stránky

Mezi silné stránky mého Mitsu patří jak jinak než motor a podvozek:)

Slabé stránky

Nevím, možná jenom, že se dají těžko shánět některé díly.

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Auto bylo a je servisované ve značkovém servisu Mitsubishi. Bylo děláno: hydroštely což byla docela pálka, ale motor je srdce auta, nová spojka a vyměněný 1. a 2. převodový stupeň. Dále byla měněna ramena na přední nápravě.
Zkušenosti se servisem v Kutné Hoře: auto tam šlo na opravu klimatizace (i přesto, že týden předtím zjistili číslo závady, nebyli schopní to opravit), dále na geometrii (neopravili, i když šéf servisu tvrdil, že 5 minut před tím, než jsem přijel to projel a všechno bylo v pohodě), poslední věc bylo STK (z toho jsem měl docela strach, abych nemusel přezouvat na 15", protože 17" nemám zapsaný ve velkým techničáku, ale nakonec ticho po pěšině). Od teď pouze do Prahy.

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Hmmm, tak to bylo docela zajímavé...sekretářka, co nás vyřizovala se tvářila, jako by jí ani trochu nebylo milé, že si to auto chceme koupit!!! Ale pak povolila...bohužel velmi častý přístup českých prodejců:( Ale dostaly jsme 500Kč slevu, protože nešlo táhlo otevírání kufru, ačkoliv bylo jen v poloze LOCK.

Úpravy/Styling apod.

-První co bylo, tak nové koberečky.
-Druhá na řadu přišla manžeta a hlavice řadící páky.
-Třetí chromové rámečky spz.
-Čtvrté chromové lišty pod zadní světla a pod okny.
-Páté byly chromové lišty prahů s nápisem Mitsubishi.
-Šesté byly keramické brzdové destičky.
-Sedmý tuning se týkal nových kol z Galanta Sport Edition...půl roku čekání se vyplatilo a kola sluší.
-Osmý a zatím poslední tuning je decentní křídlo na kufr...zatím je pouze v červené barvě, takže na autě ještě není.