Mazda 6 Wagon GL 2,5 Skyactiv G192 A/T Revolution Top

Hodnoceno: 25× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Vím, že Mazda 6 není nové auto a napsáno o něm bylo snad vše podstatné. Ani jsem neuvažoval, že bych psal vlastní recenzi na Auto.cz, kdyby mě nezarazily dvě věci. Já sám jsem si nové auto vybíral od léta 2016 a zpětně mě trochu překvapuje, že od té doby v této sekci žádná další Mazda 6 nepřibyla. To je ta první okolnost, která mě rozhoupala k napsání vlastního názoru. Tou druhou věcí je, že jsem si všiml, kolik lidí se o Mazdu zajímá a ptá se na zkušenosti s tímto vozem. Je tedy docela škoda, že více majitelů nesdílí své pocity, protože mám někdy dojem, že u Mazdy se často skáče z extrému do extrému. Buď jsou názory na ni nekriticky oslavné, nebo naopak nesmyslně kritické.

Auto vlastním od března 2017, jedná se o model GL, tedy po druhém faceliftu. Pro informaci - teď v létě přijde na náš trh třetí facelift, model 2018, ale to je vedlejší. Podstatné je, že píšu tuto recenzi v době, kdy auto vlastním 16 měsíců a mám najeto 32 tisíc km. To už je poměrně slušný nájezd, během nějž jsem se s vozem seznámil více než dostatečně. Troufám si také říct, že nejsem zrovna typickým zastáncem japonských vozů, právě naopak. Doposud jsem řídil spíše koncernovou klasiku - Audi A4, VW Golf, VW Passat, OII Scout, OIII, Superb druhé i třetí generace, manželka má VW Polo atd. Trochu uniformní, přiznávám, zejména když většina z uvedených aut měla dvoulitrový diesel. Co se tedy stalo, že jsem po letech otočil kormidlo?

Víceméně to byla trochu souhra okolností. Jedno z našich aut, Octavia Scout, mělo najeto pomalu 200 tisíc km a nastal čas na jeho výměnu. Zveřejnil jsem inzerát a počítal s tím, že mám měsíc nebo dva, kdy budu v klidu objíždět autosalony a testovat. Jenže už minutu po zveřejnění inzerátu mi zazvonil telefon a na druhý den ráno bylo auto v rukou nového majitele. Tak bleskurychlý prodej jsem nečekal. Ano, byl jsem naivní, zvláště když se jednalo o stříbrnou Oktávku 4x4 - svatý to grál všech českých chalupářů a zahrádkářů. Mírně konsternovaný jsem proto musel okamžitě jednat a najít odpovídající náhradu. Volbou byl opět kombík, tentokrát ale v benzínu a ideálně 4x4. Jenže jak jsem si později uvědomil, sehnat takové auto nebude úplně snadné.

Předně, byl jsem limitován financemi a stropem byl 1M Kč s DPH. Ačkoliv bych tedy nejraději pořídil Audi A6 Allroad, pokud jsem nechtěl ojetinu, musel jsem se snu o prémiové značce vzdát. Líbil by se mi Passat Alltrack, ale i ten byl už nad mé finanční možnosti. Obyčejný Passat mi zase připadal strašně „strejcovský“. Manželka mezitím rozdýchala prodej svého miláčka, Scout opravdu zbožňovala, a táhla mě ještě do Volva, prý se jí líbí XC60. Naštěstí ji tahle vize pustila potom, co si auto prohlédla zblízka. Ne že by se nám tohle Volvo nelíbilo! Naopak, je to krásný, impozantní vůz. Ale v rozumné výbavě je to opět palba nehledě na to, že auto nám nepřišlo příliš praktické, ani zábavné na řízení. Letmo jsme se zakoukali ještě do V60 a V40CC, ale obě auta jsme nakonec vytěsnili z mysli. První znovu kvůli ceně, druhé kvůli prostoru.

Už jsem se pomalu smiřoval s další Škodovkou, když jsme se jen tak mimoděk zastavili v Mazdě. Žena doufala, že si jako další vůz pořídíme červenou CX-3. Auto ji naprosto nadchnulo, ale nakonec uznala můj argument, že je příliš malé. Do „šestky“ jsem nakouknul jen tak z nudy, kdy jsem čekal, až si manželka do sytosti osahá Mazdu CX-3 a smíří se se skutečností, že tohle auto nekoupíme. A v tom okamžiku jsem byl v pasti. Já vůbec netušil, že Mazda udělala pro tento model nový interiér! Starší model, před faceliftem, by mi nesměl do garáže. Ačkoliv se mi zevnějšek líbil, asijský interiér mě úplně odpuzoval. Takže si představte můj údiv, když jsem uviděl nádhernou, perleťově bílou Mazdu s interiérem z bílé kůže. Dokonalé překvapení a já poprvé v životě dostal kacířskou myšlenku – co kdybychom koupili Mazdu?

Někdo si možná zaklepe na hlavu, že bych kupoval nové auto jen kvůli interiéru. Samozřejmě, nebylo to jen díky parádnímu pocitu, který u mě vnitřek vozu navodil. Ono to ani nebylo snadné rozhodnutí. Přestože žena měla jen poradní hlas, byla z designu šestky trochu nesvá a zviklala mě. Auto se jí líbilo, připadalo jí elegantní, ale trochu usedlé. Konkrétně řekla, že „je málo sportovní“. Nedokázal jsem to pochopit. Mazda 6 snad s nejsportovnějším designem v tomto segmentu a žena má dojem, že nepůsobí sportovním dojmem!? Pak jsem pochopil, že její vnímání dělí auta na ta „sportovní“, s vyšším podvozkem (SUV), a ta obyčejná, s nízkým podvozkem. Věděl jsem, že bez návštěvy autosalonu Škoda to prostě nepůjde.

Sebrali jsme se a jeli o pár kilometrů dál prohlédnout si novou Škodu Octavii Scout a Superb. No a ve finále právě interiér současného Superbu nám pomohl v rozhodování. Dát za auto mega a dostat interiér na úrovni Octavie, to se mi moc nezamlouvalo. Zřejmě to spoustě lidí nevadí, ale mě právě interiér Superbu odradil. Pokud člověk neinvestuje do nejvyšší výbavy L&K, nebo si nekoupí kožené odvětrávané sedačky, působí interiér trochu obyčejným dojmem. Zcela absurdní mi proto přišlo hodnocení interiéru v jednom českém testu Superb vs Mazda 6, kde autor článku jednoznačně vyzdvihl kvality interiéru Superbu oproti Mazdě. Můj dojem z interiérů obou aut byl a je přesně opačný. Každopádně potom, co si i manželka sedla do všech zmíněných aut, uviděla a ucítila ten rozdíl - Mazda 6 byla i pro ni jednoznačně nejhezčí a nejpohodlnější. Bylo vymalováno. Naším novým autem bude poprvé v životě Japonec. Sice na něj budeme čekat pět měsíců, ale klasickou skladovku v profláknuté červené barvě a dieselu jsem vážně nechtěl…


Jaká teda je Mazda 6?

Omlouvám se za ten sáhodlouhý úvod, ale snažil jsem se nastínit, jak složité to máme my konzervativní vlastníci koncernových značek. My prostě nevěříme, že dobré auto může vyrobit i někdo jiný než Němec. Francouze nechceme z principu. Korejcům nevěříme, Američanům a Italům už vůbec ne. Co nám teda zbývá? Šikmooký Švéd a nejistý Brit. Mimo to, zkuste si v této kategorii poskládat benzínového kombíka střední třídy se slušnou výbavou a vlézt se do jednoho mega. U prémiovek nemáte šanci. Pak už mi zbývala jen těžkopádná Insignia (v té době ještě nový model nebyl ani představen), nebo rozporuplné Mondeo. Jak tak nad tím zpětně přemýšlím, nakonec ta volba nebyla až tak těžká. Přesto nechci, abyste si mysleli, že teď Mazdu nějak glorifikuji. Pořád realisticky vidím, v čem je to auto skvělé a kde naopak na konkurenci ztrácí. Alespoň se pokusím o realistický pohled na věc, protože subjektivnímu hodnocení se prostě nelze tak úplně vyhnout. Začnu plusy, věcmi, kterými mě tohle auto příjemně překvapilo…


Jízdní vlastnosti

O pár řádků výš jsem napsal, že byste mě považovali za blázna, kdybych si koupil nové auto jen podle interiéru. To, co ale rozhodlo definitivně, tím byly jízdní vlastnosti. Mazda 6 se úžasně řídí. Nevím, jak to popsat? Asi jako esenci radosti z řízení. Musíte milovat řízení aut, abyste tohle pochopili. Právě takovou optikou se na auta dívám. Potřebuji auto pod zadkem cítit, sžít se s ním a užívat si jeho chování. Úplně mě ubíjí, když někde na služební cestě dostanu v půjčovně auto, které mě nebaví, protože jeho zpětná vazba ze silnice je nulová nebo, v tom lepším případě, jen gumová. Některým značkám se tak už po zkušenostech raději vyhýbám a v půjčovně smlouvám a prosím, ať mi tam najdou aspoň Golfa nebo jedničkového Bavoráka.

Pokud řídíte jen proto, že musíte, asi vám tohle nikdy nedocvakne. Když ale jen tak pro pocit svobody vyrazíte ven protáhnout pár okresek, pak jste řidič tělem i duší, pro kterého Mazda vyrobila tohle auto. Ta chuť doslova se vrhat do zatáček jako o třídu menší auto, je stěží popsatelná bez praktické zkušenosti. Zdůraznil bych určitou lehkost a plavnost auta, kdy neslyšíte žádné rány od podvozku ani na velkých 19“ kolech. I když jsou některá japonská řešení možná trochu svérázná v porovnání s evropským mainstreamem, naladit podvozek umí výborně. Ani nevíte, jak spokojeně se cítím, když po týdnu na služební cestě přesednu z běžné konfekce do téhle Mazdy. Je to doslova jako nervové sanatorium…


Motor

Slabé benzínové pohonné jednotky jsou Mazdě vytýkány opakovaně a kritici tvrdí, že Mazda stěží dokáže konkurovat motorům 1.4TSI, na silnější benzíny nebo diesely pak prý vůbec nemá odpověď. Nemyslím si, že je to pravda. Naopak si troufám říct, že atmosférický benzín v pohodě stačí i papírově silnějším přeplňovaným motorům. Popravdě, kdyby Mazda nabízela i v Evropě benzínový turbo motor, neváhal bych. Atmosféra 2,5L je sice skvělá, ale v nízkých otáčkách nemá takovou tu jiskru, jako přeplňované motory. Auto sice vykazuje ochotu vystřelit vpřed, ale chybí tam ten typický turbo kopanec, na který jsme si všichni za ty roky zvykli. Motor pak působí, že je poněkud mdlý, ale je to klid před bouřkou.

V tomhle motoru dříme skutečná šelma, jen ji musíte probudit. Motor dávkuje výkon lineárně, a čím rychleji jedete, tím více se budete usmívat. Ačkoliv drag race na křižovatce nevyhrajete, z dálničního omezení z 80km/h budete zrychlovat tak prudce, že všechny běžné dvoulitry necháte za sebou. Zrychlení ze 100km/h na nějakých 140 je pak pro mě doslova nirvánou. Auto se promění ve skutečnou střelu a je radost s ním předjíždět. Na Youtube snadno najdete videa, která ukazují, jak dobře si tenhle motor vede v přímém srovnání s koncernovými dvoulitry. Ale pokud si z mých dosavadních zkušeností chcete vzít nějaký závěr, pak tento:

Dvou a půllitrová atmosféra je výborný, pružný motor, se kterým se nebudete bát předjíždět, ani se nebude bát zastavit u pumpy. Dlouhodobě jezdím se spotřebou 7,3/100, přičemž není naprosto žádný problém dostat se i pod hranici šesti litrů. Srovnatelně silný motor 2.0TDI 140kW mi nepřijde v provozu zdaleka tak živý, proto mě častá kritika atmosférických motorů od Mazdy celkem udivuje. Přičítám to spíše tomu, že řidiči s atmosférami zapomněli jezdit. A pak taky tomu, že mnozí použijí slovo motor jedině pro jednotku, která má minimálně 6 válců nebo alespoň 200kW. Tady však Mazda nemá co nabídnout. Je to jen slušně rychlé, ale pořád relativně běžné auto.


Automatická převodovka

Jedno z největších plus tohoto auta a vedle něj já, jako exemplární příklad člověka, který automat dlouhá léta apriori odmítal. Dnes bych se naopak nevrátil k manuálu, jaká ironie. Předně, vždycky jsem rád řadil, takže jsem nechápal, proč bych měl tuhle zábavu předat nějakému bezduchému mechanismu. A potom, neměl jsem vždy nejlepší zkušenost s DSG převodovkou u staršího Passatu, který při podélném parkování v kopci nepříjemně cukal. Měl jsem trochu strach, že při snaze zacouvat ťuknu do auta stojícího za mnou. Tohle cukání přitom pozoruji i u zcela nového Superbu. Při rozjezdu auto jakoby lehce poskočí a mě to trochu znervózňuje.

U tohoto hydroměniče ale nic podobného nehrozí. Auto se nádherně jemně rozjíždí i couvá, žádné parkování v kopci není problém a v podzemních garážích můžete v klidu popojíždět i o pouhé milimetry, aniž byste převodovku jakkoliv znejistěli. Automat vždy ví, co má zařadit, ať už jedete pomalu nebo rychle, ve městě či na dálnici. Pádla pod volantem prakticky nepoužívám, není důvod automatu kecat do práce. Snad jen jednu věc nezvládá úplně dokonale. Při extrémním zatížení v kopci příliš dlouho drží nízký převodový stupeň a motor zbytečně řve. Většinou když předjíždím - přestože již pustím plyn, převodovka jakoby vyčkává, jestli si to ještě nerozmyslím a nebudu v předjíždění pokračovat. Tohle je jediný případ, kdy jinak bezchybná logika automatu selhává.


Luxusní interiér

O krásném interiéru, který mi učaroval, jsem již jednou básnil. V bílé Nappa kůži je opravdu moc hezký, fotky zdaleka nevystihují skutečnost. Mnozí kolegové se až báli sednout dovnitř, aby jej neušpinili. Sedačky se přitom moc nešpiní, a pokud už se nějaké tmavší místo objeví, je snadné jej vyčistit. Kůže je stále v perfektním stavu. Žádného zvrásnění nebo odření jsem si nevšimnul. Vše odpovídá stavu nového vozu, ale jedním dechem dodávám, že se o auto starám a udržuji jej.

Ergonomie odpovídá evropským standardům, pozice za volantem bez připomínek, prostornost stejně tak. Mazda sice nemůže prostorem konkurovat Superbu, ale i já sám se svými 187cm se za sebe bez problémů posadím. V interiéru nic nevrže, neskřípe, k výtkám toho opravdu moc není. Vadí mi vlastně jen dvě věci. Podsedák je příliš krátký a neposkytuje na delší cestě takovou oporu stehnům, jakou bych potřeboval. A trochu mě štve velikost displeje infotainmentu. Ten sice nabízí svižný a funkční systém, ale 7“ uhlopříčka je v dnešní době opravdu málo. Dejte tam 10“ displej a interiér Mazdy 6 se může směle poměřovat i s Audi nebo BMW.


Vynikající poměr cena/výkon

Mazda má, pro mnohé, špatně nastavené stupně výbavy. Když chcete třeba head-up displej, musíte si koupit minimálně výbavu Revolution. Chcete-li kožené sedačky, musíte zvolit maximální stupeň výbavy Revolution Top. V těchto vyšších výbavách už ale platíte za úplné zbytečnosti, které prakticky nevyužijete. Na druhou stranu, dát za auto střední třídy v maximální výbavě méně než 840 tisíc Kč, to je neuvěřitelné. Je to zkrátka něco za něco. Pro mě je třeba konfigurátor Mazdy rozhodně lepší a přehlednější, než paketový chaos u některých jiných značek.

Pro zajímavost, zkusil jsem si seskládat model A6 Avant s nejslabším motorem 1.8 TSI a podobnou výbavou. Ani jsem nedokončil konfiguraci, protože jsem se okamžitě dostal na dvojnásobnou částku. Raději nechci vědět, kde bych skončil. Totéž jsem zkusil u Superbu, kde jsem znovu volil 1.8 TSI v automatu. Cena byla vyšší o 230 tisíc Kč. Abych byl absolutně přesný, bylo to na korunu 229.800 Kč. A teď si uvědomte, že Japonec někde v Hirošimě seskládá tohle auto, pošle ho do Evropy, zaplatí dovozní clo, prodá ho tu za méně než polovinu v porovnání s německou prémiovkou a pořád na tom vydělá. Doteď jsem nepochopil, jak to dělají? Můžeme je podezírat z toho, že šetří na laku, antikorozní úpravě apod. Ale když vidíte to precizní zpracování a skvělou výbavu a ke všemu si uvědomíte, že nemají s kým sdílet náklady na vývoj, pak to nutně říká dvě věci: Buď jsou neuvěřitelně efektivní, nebo jsou evropští výrobci příšerně drazí.


Adaptivní LED světlomety

Rozhodl jsem se doplnit recenzi o ještě jeden kladný prvek. Tím jsou vynikající LED světlomety, o kterých se příliš nepíše. Mercedes pořád prezentuje nejrůznější světelné hrátky, Audi a BMW propagují své Laser Matrix nebo Laser Light technologie a Mazda mezitím recituje něco o duši v pohybu. Mazda obecně tu reklamu moc neumí. Lidé chtějí slyšet, jak je jejich auto nejlepší, nejsilnější nebo nejpokročilejší. Básnickou duši má jen málokdo. Přitom právě Mazda má světlomety velmi kvalitní, což dokazuje i jejich skvělé hodnocení v IIHS. Neumí sice žádné světelné hrátky, ale svítí zatraceně dobře.

Už v potkávacím módu je jejich výkon ohromující, ale teprve v automatickém se zapnutými dálkovými světly poznáte jejich sílu. Okolí je doširoka osvětleno, přičemž LED segmenty se šikovně vypínají a neoslňují okolní vozidla. Ještě nikdo na mě neblikal. Systém nerozhodí ani reflexní značky, pouliční lampy nebo třeba blikající železniční přejezd. Funguje to tak nějak inteligentně k mé naprosté spokojenosti. Nesvítím ani chodcům do obličeje, světla je ozáří jen po krk. Jakmile vjedu do obce, dálková světla se vypnou, ale mám dojem, že systém není řízen mapovými podklady GPS navigace, ale spíše zpomalením rychlosti. Každopádně, tohle je další silná stránka vozidla a překvapení, že i malý výrobce dokáže nabídnout podobně pokročilou technologii.


Tím bych uzavřel celkem rozsáhlé povídání o tom, co se mi na autě opravdu hodně líbí. Teď bych se trochu stručněji věnoval těm negativním věcem nebo tradovaným mýtům.


Nedostatečná antikorozní úprava

Rezivějící Mazdy předminulé generace nenávratně poškodily renomé této japonské automobilky. Lidé zkrátka těmto autům už nevěří a podle mě bude trvat minimálně ještě dvě modelové generace, než se podaří na tento problém zapomenout. Je ovšem nezbytné, aby i současné Mazdy měly kvalitní antikorozní úpravu. Na webu se občas objeví informace, že stávající Mazda 6 je na tom už srovnatelně s evropskými výrobci, ale údajně se může objevit rez na podvozku. Každopádně, tohle nemohu potvrdit, ani vyvrátit. Na to mám auto příliš krátce. Pevně doufám, že model 2017 bude v tomto směru naprosto v pohodě. Viděl jsem kupříkladu Mazdu 6 z roku 2013 s najetými 95 tisíci km a trochu rezivý byl pouze výfuk, jinak naprosto bez problémů. Přesto majitelé Mazdy nechávají houfně stříkat podvozek a dutiny a na všech fórech doporučují tento postup jako jedinou jistotu. Já to ignoruji, ale budu stav sledovat a v případě nutnosti zakročím.


Aerodynamická hlučnost

Tohle je snad nejčastěji vyčítaný prvek, který Mazdu údajně deklasuje ze střední třídy prémiových vozů. Jsem rád, že tohle mohu vyvrátit. Aby nedošlo k omylu. Mazdu nepovažuji za prémiovou značku. Ale pokud jde o aerodynamický hluk, nemám výhrady. Před faceliftem to nejspíše problém byl. Nedokážu to objektivně posoudit, protože nemám zkušenost se starším modelem. Ale u mého auta žádné výhrady k hlučnosti nemám. Ok, snad v rychlostech nad 120km/h už to není taková pohoda, ale ani žádná tragédie. Model GL má zesílená skla a výrobce použil i lepší tlumící materiály. Určitě nepopírám, že Audi nebo BMW jsou na tom líp. Nicméně, musel bych mít ta auta k dispozici hned po sobě, abych zaznamenal slyšitelný rozdíl. Občas se mohu v BMW řady 5 svést a skutečně si nevybavuji nějaký větší akustický komfort. Jediné místo, kde Mazda 6 pokulhává, jsou nedostatečně utlumené podběhy. V zimě do nich naráží kamínky z posypového materiálu a to rachocení je opravdu děsné.


Auto plné kompromisů

Tohle jsem nikde nečetl, ale je to přirovnání, které Mazdě 6 dávám já osobně, když se mě někdo zeptá, co mi nejvíce vadí. Není to moc lichotivé, to uznávám, ale pokusím se to vysvětlit. Japonci tohle auto posunuli hodně blízko k prémiovým značkám. Tak blízko, že lidé Mazdu 6 s prémií začínají srovnávat. Interiér je naprosto úžasně zpracovaný, auto nabízí skvělé asistenční systémy a jízdními vlastnostmi mnohé luxusní značky i překonává. Současně je tu však spousta iritujících drobností, kvůli kterým Mazda 6 na prémii nemá.

Předně, nelze kombinovat benzín a 4x4, o nemožnosti mít benzín s turbem v Evropě jsem již psal. S atmosférou řidiči zapomněli jezdit a turbo zkrátka chtějí, ať si o tom Japonci myslí, co chtějí. Infotainment Mazdy dodnes neumí funkce Apple CarPlay nebo Android Auto, což je v roce 2018 tragikomické. Adaptivní tempomat neumí zastavit, pod 30km/h se vypne. Proč proboha, když má auto současně systém autonomního zastavení v případě hrozící srážky? Moje auto nemá 360 stupňovou kameru pro usnadnění parkování, nemá ani parkovacího asistenta. Mazda 6 model 2018 sice s touto výbavou přijede, ale první ukázky na Youtube moc nadšení nevzbuzují. Zadní páté dveře nejsou v elektrice, Mazda 6 nemá ani plynové vzpěry přední kapoty. Ventilované sedačky nebyly v nabídce a třeba takový MZD Connect není špatný systém, ale když člověk vidí, co s ním dokáže udělat parta amatérů, chce se mu zaplakat.

Zkrátka Mazdě 6 chybí v nabídce funkce, které sice nejsou životně důležité, ale jiní výrobci je umí a prodávají. Japonci se zaměřili na pocity pravověrného řidiče tak moc, že zapomněli, co chtějí všichni ostatní. Ti totiž hledají právě tyhle drobnosti a podle nich se rozhodují. Kvůli tomu jsou prodeje Mazdy 6 v Evropě a USA malé, protože většina lidí nehodlá oželet výbavu, která se stala standardem i u levnějších značek. Mazda 6 model 2018 sice mnohé ze zmíněných prvků výbavy bude mít, ale už před rokem bylo pozdě. Nicméně, jeden člověk někde v diskuzi napsal – „Nemůžete chtít vychytávky prémie za peníze mainstreamu.“ A v tom měl naprostou pravdu…


Co říct závěrem?

Vím, že jsem si nekoupil nejlepší auto na světě. Dokonce pro mě osobně není ani nejhezčí, nejkvalitnější nebo nejzábavnější. Obávám se, abych neřešil stejné problémy, na které nadávají na internetu někteří majitelé – nevhodně konstrukčně řešené brzdy, málo odolný lak nebo nedostatečná antikorozní ochrana podvozku. Mazdu 6 trápilo překvapivě mnoho dětských nemocí. Některé jsou určitě opraveny, jestli ale všechny, to je ve hvězdách. I přes všechny možné kompromisy a nedostatky se těším na každou další jízdu. Dokonce dobrovolně vozím ženu na nákupy, což běžně nesnáším a zívám nudou. :)

Nelitoval jsem ani vteřinu, že jsem se stal majitelem svého prvního japonského auta. Naopak jsem strašně rád, že jsem aspoň protentokrát zkusil něco jiného než koncern. Přesvědčil jsem se, že Japonci skutečně dokáží nabídnout více za méně peněz. Tím netvrdím, že dělají lepší auta. Jdou na to prostě jinak a to profláknuté přísloví „Japonec až nakonec“ snad asi opravdu znamená, že u japonských aut člověk jednou skončí. Uvidíme. Momentálně to ale došlo tak daleko, že i manželka se nakonec dočkala a bude mít již brzy svou vysněnou červenou Mazdu CX-3, která právě toto léto přijede v novém faceliftu IPM 2018. Jen ta touha po Audi A6 Allroad u mě pořád přetrvává. :)

Silné stránky

+ Jízdní vlastnosti
+ Automatická převodovka
+ Kultivovaný a úsporný motor
+ Dílenské zpracování
+ Adaptivní LED světlomety
+ Dobře funkční asistenční systémy
+ Skvělé čtení českých emailů a SMS
+ Cena

Slabé stránky

- Špatně utlumené podběhy
- Malá obrazovka infotainmentu
- Nepodporuje Apple Carplay / Android Auto
- Adaptivní tempomat neumí zastavit
- Nemá elektrické zadní páté dveře
- AWD pouze s dieselem
- Ventilované sedačky až od modelu 2018

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Pár měsíců po koupi jsem musel nechat vyměnit sklápěcí mechanismus obou zpětných zrcátek. Zrcátko u řidiče se odmítalo vyklopit, zrcátko u spolujezdce zase pro změnu sklopit. Žádnou jinou závadu jsem nezaznamenal.

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Spíše pozitivní, byť mám dojem, že některé jiné autosalony umí svou práci lépe. Zažil jsem daleko lepší předání nového vozu i trochu aktivnější přístup servisu.