Ford F-150 SVT Raptor 6.2

Hodnoceno: 55× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Koukal jsem, že je tu na webu spousta pěkných aut, ale málo pickupů. Tak jsem se rozhodl přidat ten náš žebřiňák, aby i kategorie zemědělských strojů měla důstojné zastoupení!

JAK JSME VYBÍRALI

Nejdřív bych měl říct, že žijeme s rodinou v Kataru a že tento drobný fakt se nám na výběru auta dost podepisuje. O víkendech jezdíme na pláž a hoblujeme přitom 50metrové duny, což je hezký koníček, ale při nejlepší vůli se nedá provozovat s Kiou Picanto a podobnými předměty. Potřebujete seriózní vehikl, jinak si děsně zrasujete záda tím, jak furt chodíte pro lopatu a vykopáváte z písku zbytky svého autíčka. Benzín tu naštěstí stojí jen 6 kaček nebo i míň, a tak vás větší stroj finančně nesežere.

Takže když u nás nastal čas na nové auto, měli jsme v požadavcích jasno. Za prvé jsme chtěli dostatek prostoru, aby se tam pohodlně vešla 4členná rodina a těch 500-600 kg věcí, které moje žena pokládá za nezbytné pro malý odpolední výlet na pláž. Dále by to měl být osmiválec, protože v písku je znát každých sto koní navíc. Když se šestiválec dostane do úzkých, tak většinou nemá sílu vyhrabat se vlastní silou. No a taky jsme chtěli, aby s autem byla troška legrace, protože k čemu by jinak život byl, že.

Od začátku jsme uvažovali o třech autech, která jsou tady úplně nejpopulárnější – Toyota Land Cruiser V8, Nissan Patrol nebo nějaký plnotučný pickup. Lanďáka jsme vyřadili jako prvního. V terénu je výborný, to jo, ale je to už docela dědouš – současný model se dělá od roku 2007 a zvlášť na interiéru je hodně vidět, že vzniknul někdy v druhohorách souběžně s plavuněmi a přesličkami. Navíc je to auto malé – jako jediný z trojice má pod pět metrů na délku a kufr nic moc.

Nissan Patrol je o číslo větší, v interiéru o chloupek hezčí a navíc je i velmi kompetentní v terénu, takže to byl můj favorit. Ale děti i žena prohlašovaly, že vypadá jako rozvařená brambora a že takovou obludu doma nechtěj. Je pravda, že Brad Pitt automobilového průmyslu to zrovna není, navíc s ním už od pohledu není velká sranda, a tak ostrouhal i Patrol.

Takže zbýval velký pickup. Vím, že trucky se v Evropě pokládají za pakárnu a že se tam nikdy neprosadily, protože Evropa má ty svoje dodávky. I moji čeští přátelé si klepali na čelo – na co náklaďák? Co tam dozadu budete dávat? Ale já jsem měl celý život slabost pro Ameriku a pickupy se mi vždycky tak nějak líbily. Představte si třeba takového rančera, jak odjíždí do západu slunce ve svém odrbaném Chevym – z toho úplně voní dobrodružství. A teď si před tím sluncem představte siluetu dodávky – vidíte, nejde to, bylo by to směšný. Takže za mě pickupy ano. No a nejlepší z velkých pickupů je momentálně asi Raptor, takže volba padla na něj.

O AUTĚ

Ford F-150 je otec všech pickupů a Amerika si v něm vozí zadek zhruba od doby, kdy Old Shatterhandovi umřel Hatátitlá. Posledních 32 let je to rok co rok nejprodávanější vehikl v USA, takže ňáký kvality asi mít bude.

Naše verze SVT Raptor je taková trošku uhozená edice f-stopadesátky, kterou pro Ford staví jeho divize Special Vehicle Team. Raptor původně vznikl s cílem obsloužit tržní segment asi 12 pošahaných farmářů z Arizony, kteří cítí potřebu objíždět svá pole rychlostí 150 kilometrů za hodinu a občas si střihnou pouštní závod 1000 mil Baja. Takových magorů není zas tolik, takže původně se mělo vyrábět jen pár kousků ročně. K velkému překvapení Fordu se kolem Raptoru brzy vytvořil takový menší kultík a dneska fabrika v Dearbornu nestíhá uspokojovat zájem sociálních deprivantů nejen v Americe, ale i na Blízkém východě.

Raptor se od běžných verzí F-150 liší motorem s lodním objemem 6,2 litrů, dále vylepšeným podvozkem se závodními tlumiči Fox Racing a o sedm palců větší šířkou. K tomu se ještě dostaneme.

VZHLED

První, co vás na Raptoru praští do očí, je jeho potrhlá vizáž. Design podle mě dělala parta dvanáctiletých kluků, kteří to dostali za úkol ve škole. Úplně je slyším – namalujte to hodně hranatý! S ohromnýma písmenama F-O-R-D vpředu! A ať to má velký kola! A nálepky, ty tam nesměj chybět! Kluci si splnili všechny svoje sny – a výsledek kupodivu funguje.

Auto má velmi jednoduché tvary v nejlepších tradicích brutalismu. Za jízdy trošku připomíná jedoucí panelák nebo stolovou horu, kterou pomalu unáší do dáli posun pevninských desek. Nic na autě není decentní nebo jemné. Už samotné logo Ford vepředu je větší než leckteré evropské vozy. Místo zrcátek jsou obrovské zasklené desky, které by v mnoha rodinách posloužily jako hlavní zrcadla v koupelně. Kliky dveří jsou jak od hradní brány. 35palcová kola by se dobře vyjímala i na korečkovém rypadle v mostecké uhelné pánvi. Designové detaily se nekonají, pokud jimi nemyslíme metrové samolepky Raptor s desénem stříkajícího bláta vzadu na korbě.

Ale víte co? Ten primitivní design se k té velikosti hodí. Kudy Raptor jede, tudy otáčí hlavy, a to i v Kataru, který je na ledacos zvyklý. Kluci si na něj ukazují, Indové se s autem na parkovištích fotí. A zvláštní znamení – Raptor se překvapivě líbí ženským, a to i těm, které na auta moc nejsou. Je to holt ten nejvíc macho design, co se ve světě aut vůbec dělá, a na spoustu ženských tohle funguje.

VELIKOST

Rozměry vozu jsou značné. Když říkám značné, mám tím na mysli, že auto je viditelné z oběžné dráhy, úplně jako Velká čínská zeď. Mrcha má na délku skoro 6 metrů (přesněji 5895 mm) a na šířku skoro dva metry dvacet (2192 mm), takže na vjezd do spousty automyček můžete rovnou zapomenout. Abyste si to snáz představili, auto je o metr delší, o čtvrt metru širší a o 23 čísel vyšší než BMW X5, které se v Evropě pokládá za velký vůz. Všechno je relativní.

Ale nebojte se! Auto je na své rozměry velmi agilní. Díky kamerám bez problémů parkuju i v podzemních garážích v práci, do kterých si jiné trucky moc netroufají. Ve městě manévruju jako nic (i když je fakt, že Doha má velkorysý design amerických metropolí, Staré Město pražské to zrovna není). Za rok se mi jen jednou stalo, že jsem v úzké uličce mezi parkujícími auty radši sklopil zrcátka, abych se vešel.

Velikost má naopak své výhody. Katar má největší silniční úmrtnost ze všech zemí na světě. Když chcete rodinu ochránit, tak vám 2,8 tuny oceli přijde vhod. S Raptorem není silniční provoz něco, čeho se účastníte – silniční provoz je něco, co se vám motá u kotníků. Jezdí tu mraky indických řidičů, kteří už dosáhli duchovní jednoty s vesmírem a je jim evidentně putna, jestli příští kruhák přežijou nebo ne. I tihle fatalisté se ale před Raptorem klidí z cesty a dvakrát si rozmyslí, než přede mě hodí myšku.

Interiér je něco jako Mamutí jeskyně v Kentucky. Auto je tak široké, že ze sedadla řidiče nemám absolutně žádnou šanci dosáhnout na kliku u spolujezdce, ať se vykláním, jak chci. Box v loketní opěrce je větší než některé skříně IKEA, co jsme kupovali zamlada. Krásně se tam vejde zrcadlovka s velkým objektivem, několik knih a ještě flašky s vodou. Vzadu normálně vozíme děti, ale zrovna tak by se tam dalo převézt menší stádo krav k otelení. Pro nohy tam máte 45-50 cm (od hrany sedáku k zádům přední sedačky), což je myslím lepší než v Superbu nebo S-Klasse. Všechny tři sedačky vzadu mají plnou šířku a podlaha je zcela rovná, bez středového tunelu, takže prostřední pasažér nemá cestu za trest. Závěr: nejlepší rodinný vůz je pickup. Je to ovšem tím, že máme verzi supercrew, která je asi o půl metru delší než normální supercab.

Zlatý hřeb je ovšem nákladový prostor. Korba má standardně 1226 litrů – do výšky bočnic. Ale krása pickupu je v tom, že vás bočnice nijak neomezují a že můžete jít výš! Na dopravu hnědých krabic z IKEA nepřekonatelné! Na rozdíl od normálního auta taky můžete vylézt na korbu a srovnat si tam náklad a podávat věci bokem – k nezaplacení. A když převážíte delší věci, stačí položit čelo, otočit integrované držáky a prodloužíte si bed, jak říkají Američané, o dobrý půl metr. Sklopené čelo je super i jako stůl při piknikování. Je v něm dokonce zabudované i malé schodiště se zábradlíčkem (viz foto), které unese 150 kg.

V našem případě využíváme auto k výletům do pouště a na pláž. Nic jiného než pickup už bychom nechtěli. Fór je v tom, že pickup neberete jako normální auto, kde se sedí jen uvnitř a kterému se nesmí nic stát. Pickup je hrubý pracovní nástroj, po kterém můžete šplhat, jak chcete. Děti skáčou z korby s rozběhem do dun, lezou na střechu, spí na autě – pickup je prostě pojízdná herna i hrad. Je to jiná filozofie, ale dobrá.

MOTOR

Motory pro Raptor se vyrábí v michiganském městečku Romeo, a musí to být velmi malé městečko, protože tam nikdy neslyšeli slovo downsizing. Zaplaťpámbu. Tenhle Raptor je poslední Mohykán, který se dělá s poctivým velkým blokem o objemu 6210 cm3. Mezi námi, už byla ohlášena druhá generace Raptoru, která přijde v modelovém roce 2017 a bude mít jen 3,5litrové biturbo V6. A ty dva válce tam podle mě budou sakra chybět. No ale zatím tam jsou, motor tahá 306 kW (416 koní) a má točivý moment 588 Nm. Určitě by se dalo z toho objemu vydřít i víc, ale takhle ten šestilitr rozhodně nepracuje ve stresu, a to se u strojů taky počítá.

Mimochodem, motor je z řady Boss, kterou Ford staví proti legendárním motorům HEMI od Chrysleru a Vortec od General Motors. Na rozdíl od Chrysleru a GM ovšem Ford název motoru marketingově nevyužívá a nebuduje kolem něj žádné náboženství, jako to dělá Chrysler s HEMI. Fordovská řada se původně měla jmenovat Hurricane, ale po hurikánu Katrina v roce 2005 si to v automobilce rozmysleli a šli do Bosse.

Automatická převodovka má 6 stupňů. Řadí rychle a logicky –ale hodně jí pomáhá i fakt, že motor stejně utáhne skoro všechno, takže aktuální rychlost je mu celkem ukradená. Při denním dojíždění do práce strávím tak 90 procent času na šestce. V terénu se ovšem převodovka chová jinak, což je velmi dobré.

Spotřeba. Už při prvním pohledu na Raptora je jasné, že z tohodle auta služebák v Greenpeace asi nebude. Šestilitr, okázalé ignorování pověry zvané aerodynamika a sloní hmotnost, to nemůže skončit dobře. A taky že ne. Než se motor zaběhl, měl jsem průměrnou spotřebu kolem 22 litrů, někdy i víc. Časem spotřeba klesala a teď, po 35 000 km, mám dlouhodobý průměr krásných 19,9 l/100 km. Poklidná jízda na dálnici si vezme třeba jen 16-17 litrů. A víte co? Vzhledem k výkonům auta a přepravním rozměrům mi to ani nepřijde jako moc. Parádní je obří 136litrová nádrž. Sice tankováním strávíte tolik času, že vám pumpař stačí říct všechno o své rodině a životních plánech svých dětí, ale zase máte dojezd skoro 700 km, což je velmi pohodlné. Je to holt auto udělané na velký pouštní tahy, to se nedá nic dělat.

PODVOZEK A TERÉN

Přední náprava má nezávislé zavěšení typu double wishbone (dvojité lichoběžníky), přičemž ramena jsou extra zesílená dobrými muži ze Special Vehicle Teamu. Vzadu je stará dobrá tuhá náprava, na kterou dodnes přísahají všichni pravověrní příznivci offroadů.

To nejlepší na Raptoru jsou ale speciální modré tlumiče Fox Racing, které mají monstrózní zdvih 28,4 cm vpředu a 30,7 cm vzadu. Menší kaňony díky tomu přeskakujete, aniž byste si jich vůbec všimli, velehorská pásma a průlivy mezi kontinenty zdoláváte jedním plavným zhoupnutím. Aby tlumiče Fox měly prostor na práci, museli ve Fordu dát kola dál od sebe. Díky tomu je celý vehikl ještě o 17,8 cm širší než běžná F-150, která sama o sobě taky není žádný drobeček. Líbí se mi to a navíc to zase posiluje stabilitu. Je to jeden z důvodů, proč Raptor působí v každém okamžiku při jízdě tak suverénně. Podvozek je proti normální F-150 zvednutý o necelých 6 cm.

Vpředu je diferenciál typu Torsen, vzadu je elektronická závěra diferenciálu. Náhon je standardně na zadní, čtyřkolka se zapíná manuálně. K dispozici je redukce s poměrem 4.1:1 – velice se hodí, když je člověk v úzkých. Gumy jsou kolosální 35palcové drapáky BFGoodrich All-Terrain T/A LT 315/70, které v terénu odvádějí překvapivě dobrou práci. Kola mají systém beadlock (to jsou ty šrouby kolem dokola) proti vyzutí podhuštěných pneumatik. Nehrozí tak, že by se gumy při náhlém obratu v poušti svlíkly.

JÍZDA

Už nastupování je zážitek, protože do Raptora musíte po schodech. Šlápnete na boční stupeň a hned se vám zalíbí, že je tak široký a tlustý a vyrobený z tak masivní oceli. Klidně byste tou fošnou mohli umlátit Terminátora T-1000, kdybyste měli páru. A tak je to u Raptora se vším. Nic není fórové a vyžvejknuté z nějakých odlehčených plastíků, jako u jiných aut. Všechno je z nějakého kryptonitu a přivařené jak v tanku. Raptor není jemný Bruce Lee, co elegantně tančí ze strany na stranu jak baletka. Raptor je Arnold Schwarzenegger, když je namíchnutý a má na zádech mašinkvér. A střílí.

Vystoupáte do větší nadmořské výšky, usednete za volant a obhlídnete situaci. Ten horský hřbet před vámi je palubní deska – je tak velká, že v leckterém pajzlu by z ní mohli udělat bar. Ale volant naštěstí moc velký není. Ne, není to jako točit táckem pod pivo, jako v některých malých sporťácích, ale není to ani kolo od náklaďáku. Volant se poved.

Posez najdete snadno – křesla jsou široká, pohodlná, dají se nastavit do miliónu směrů a zrovna tak se elektricky dají posouvat i pedály. V pohodě si sednete i v případě, že jste si na Raptora vydělali v NBA. Ale tak dá to rozum – kdyby se vysocí lidé nevešli ani do Raptora, tak čím by asi jezdili?

Otočíte klíčkem - ale sakra. Co to je? Připadá vám, že se barák před vámi pohnul. Jsou tu docela častá zemětřesení, takže koukáte poplašeně ven, jestli se na zdech nedělají praskliny a jestli lidi nesprintují k východu. Pak vám dojde, že to nepadá Carrefour, ale že to je zvuk vašeho motoru.

Je to tak. Už ten brum na volnoběh je opravdu zlý. Šestilitr vydává tak hluboké tóny a vibrace, že se z toho chlapům rozbuší srdce a ženským i jiné věci. A co teprve když to párkrát prošlápnete. Od 4000 otáček motor řve jako raněný grizzly. Kterému někdo zrovna vzal právě ulovenou rybu a omlátil mu ji o čumák. Jestli si to dovedete představit. Přesně tak Raptor řve – jako že smrt je jen sekundu od vás.

Hodíte tam D a vyrazíte vpřed. Raptor zrychluje na stovku za 6,6 sekundy. Papírově to není nic moc, kdejaké nízké brko to zvládne rychleji, ale pocitově to je bomba. Rozpohybovat takovou horu železa tímhle tempem ve vás probudí hotovou extázi. Je to jak rozjet lavinu jedním kopnutím nohy. Ten pocit je takový až geologický. Od té chvíle se budete v Raptoru křenit takovým zvláštním, blaženým úsměvem. Tohle Raptor dělá všem.

Vyrazíte do ulic a osaháváte si velikost auta. Zpočátku je to jako kombajn o žních. Ne tak pomalý, ale tak široký. Ale dá se to, do pruhu se vejdete. Projedete malý kruhák a jste trošku překvapení. Není vám úplně jasné, jak je to fyzikálně možné, ale ono to docela zatáčí. Ono se to v zatáčce vůbec nenaklání. Tam, kde byste třeba ve Volvu XC90 už měli mořskou nemoc, tam Raptor suverénně drží pozici a glanc. Jasně, sedíte v druhém patře a máte pod sebou parník, ale ten parník je dokonale stabilní a klidný, jakoby nad věcí. A je z toho cítit sebevědomí a taková nějaká zvláštní tuhost. Není to parník, je to spíš letadlová loď.

Auta před vámi brzdí. Je tam jeden ze zpomalovacích prahů, jakých jsou v Doze stovky. Nějaký borec s Caymanem (asi GTS) najíždí na práh šikmo a téměř zastavuje, aby si neodřel spodek. I auta za ním ostře dupou na brzdu, protože místní retardéry kopou opravdu hodně. Vy práh přejedete prakticky nezměněnou rychlostí a ani nevíte, že tam byl! Žádná rána, žádné nepohodlí, jen příjemné zhoupnutí. Monstrózní tlumiče Fox Racing prokazují svou genialitu. Je to tak, tenhle zdánlivě neohrabaný pickup je možná to nejpohodlnější auto, co si do města můžete pořídit!

Vyjíždíte na dálnici. Bestie drží stopu jako vlak, nic s ní nedělá ani silný vítr, který je v Kataru normální. Skoro tři tuny jsou skoro tři tuny. Jedete 130 a motor se jen tak v pohodě převaluje kolem 2200 otáček. Ale když chcete někoho předjet, zase se ozve ten šílený ryk. Na okolní řidiče to funguje skvěle - velmi zřetelně je to informuje, že moudřejší ustoupí a že oni dneska budou ti moudří. Cesta se před vámi rozvírá úplně sama. Trošku vás ruší přece jen větší hluk od pneumatik. Jak se ostatně dá od takových traktorů čekat. Občas uslyšíte zvláštní kovové cinknutí. To vaše drapáky sebraly kamínek a mrskly jím na kovové pláty, které máte pod podvozkem. Zvyknete si na to - naopak vás uklidňuje, že tam ty šílené bloky železa jsou. V terénu se ukážou být k nezaplacení.

Když je řeč o terénu – strhnete volant a v plné rychlosti sjedete z dálnice rovnou do pouště. Raptor zpozorní, zařičí nadšením a metelí to dálniční rychlostí pořád pryč, tentokrát ovšem po nerovném dně pouštního údolí. Jízda je intenzivní, ale překvapivě hladká – dokonce je vidět, že čím jedete rychleji, tím lépe tlumiče cestu žehlí. Široký rozchod, monstrózní gumy a vyladěné zavěšení dělají svoje. Raptor je konečně v prostředí, pro které byl postaven a v kterém je nepřemožitelný. Protože Raptor není nejlepší offroad světa – je jen ze všech offroadů nejrychlejší. Však taky několikrát vyhrál Rallye Dakar a pouštní závod Baja 1000, kvůli kterému vůbec vznikl.

Výhoda je, že v Kataru se s Raptorem dá řádit úplně všude. Musíte mi věřit, že tady v Kataru má pojem offroad jiný rozměr než třeba v Česku. Doma v ČR vlastně nemůžete svobodně projíždět krajinou, protože všude jsou ploty, pole, lesy, všechno někomu patří a ten někdo by vám dal, kdybyste mu to rozryli. To tady v Kataru je poušť, která vám dává totální svobodu. Můžete sjet z dálnice v kterémkoli okamžiku (zapomeňte na exity) a jet třeba 50 kilometrů přes duny a solná údolí, dokud se nedostanete k moři – a pak třeba po pláži 20 kilometrů zpátky. Raptor může uhánět po nezpevněném povrchu stovkou a je mu skoro jedno, co má pod sebou. Solná pláň? Přelítneme. Duna? Vyhrabeme se. Voda? Brodivost máme 70 cm a tolik vody stejně nikde v Zálivu není. Zkuste se podívat na pár fotek a uvidíte, co mám na mysli.

Když jedete do opravdu jemného písku, musíte nejdřív ufouknout gumy. S poloprázdnými balóny pěkně plavete na povrchu a nezařezáváte se do dun. Já snižuju tlak z normálních 44 psi (3 atmosféry) na 15 psi (1 atm), ale v extrémních podmínkách se dá jít i níž. Pak zapnete pohon 4x4 a můžete řádit. Samozřejmě vám pomůžou mraky asistentů – Offroad Mode, Hill Descent, AdvanceTrac – ale nejdůležitější je stejně zdravý rozum, určitá pouštní zkušenost a v případě nouze samozřejmě lopata. Také už jsem jednou zapadl – naštěstí pro tento účel vozím plastové pásy pod kola, lopatu a super kvalitní záchranné lano. Ale mnohem častěji se mi stane, že někoho vytahuji z bryndy já, než aby to bylo naopak. A to je na Raptoru to nejlepší – ten pocit suverenity a bezpečí.

Samozřejmě i s Raptorem je potřeba dávat pozor. Na nějaké trialové triky či extrémní dune-bashing to auto není. Zvládne mnohem víc než já, ale fyziku oblafnout nemůže. Má sice sílu a slušný nájezdový úhel 30,2 stupně, ale taky má trošku moc dlouhý rozvor (na hřebeni může zůstat viset na břiše) a je příliš těžké. Ideální auto do pouště je lehká krátká bugina s absurdním 800koňovým motorem, jakou si staví moji katarští kamarádi. A i s tou se lidi kolikrát přizabijou, což je pro mě dostatečné varování, abych se o takové blbiny nepokoušel. Když znáte svoje hranice, tak je pro vás Raptor dokonalým parťákem.

ZÁVĚREM
Řídil jsem v životě přes 80 aut (dělal jsem si čárky) a nejvíc adrenalinu jsem cítil ve dvou – první bylo Porsche 911 Turbo a druhý právě Raptor. Je to auťák, ve kterém můžete každý den vozit rodinu, ale který vám zároveň splní vaše klukovské sny. Mám ho rád a chci si ho nechat jako veterána i do časů, kdy poctivé benzínové osmiválce vymřou stejně jako dinosauři. Myslím, že se jednou bude líbit i mým vnukům.

VÝBAVA

Raptor má jen jeden výbavový stupeň, ve kterém je všechno, co se do F-150 dá pořídit. Samozřejmě to musíte brát optikou pickupu. Ale ty hlavní věci tu jsou:
- Navigace
- Přední a zadní kamera
- Vyhřívaná a odvětrávaná kožená sedadla
- Xenony
- SecuriCode Keyless Entry
- Střešní okno
- 6 airbagů
- Elektricky stavitelné pedály
- Integrovaný žebřík včetně zábradlíčka

Silné stránky

- Obrovský prostor pro posádku i zavazadla
- Nekompromisní jízdní výkony na jakémkoli povrchu
- Překvapivě pohodlná jízda po asfaltu
- Výborný výhled do všech směrů, gigantická zrcátka
- Velký dojezd díky obří nádrži
- Celková robustnost a suverenita
- Zaručená zábava

Slabé stránky

- Plasty v interiéru tvrdé
- Hlavice řadičky málo hodnotná, měli dát kůži
- Přední kamera se musí zapínat ručně v módu 4x4 - nešikovné

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Zatím (35 000 km) absolutně bez problému. Garanční prohlídky každých 5 000 km - dost často. Nejsou ale příliš drahé, obvykle stojí cca 4 600 Kč.

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Bez problémů. Auto připravili na značky a pojištění vyřídili během jednoho dne.