Ford Mondeo ST200 Limited Edition

Hodnoceno: 125× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Ahoj,
rád bych se podělil o zkušenost se současným autem.

K recenzi na začátek třeba uvést, že nyní čtete její druhou verzi. Nová podoba byla značně přepracována a rozšířena zejména ve své druhé polovině (tolik pro ty, kteří četli původní verzi).

Ale teď už ...

**** ... SE PŘIPOUTEJTE, VYRÁŽÍME ****

Napíšu vám o Fordu Mondeo ve verzi ST200, v tradiční (a krásné) "fordovské" modré metalíze, s poměrně vzácnou karosérií kombi. Čím se ale hlavně odlišuje, tak provedením velmi vzácné 600-kusové limitované edice (300 mělo volant vlevo, 300 vpravo).
ST200 je nejsportovnější verze faceliftovaného provedení první generace Mondea vyráběného v letech 1997-2000. 205-koňové ST se vyrábělo pouze v posledních dvou letech a celkově se jich vyrobilo velmi málo, alespoň v porovnání s masovou produkcí běžných verzí. Byl to první STčkový Ford.
Mnoho technických i subjektivních podrobností o Fordu Mondeo ST200 máte možnost se dočíst ve dvou již stávajících (a velmi povedených) recenzích. Nejdříve se zde ZonixX rozepsal o vzácném černém sedanu, později i Tigerbp79 o krásném modrém liftbacku.


**** LIMITED ****

Nejdříve bych měl napsat, že přesto že se o auta hodně zajímám, o nějaké 300+300 kusové limitované edici Mondea ST200 jsem ještě nedávno neměl ani ponětí.
Limitované edice byly před takovými deseti lety docela v kursu a více či méně odlišené série běžnější produkce měla v nabídce kdejaká automobilka. Tuto limitovanou sérii považuji za jednu z těch "ortodoxních". Počet vyrobených kusů byl skutečně limitován a jejich odlišení relativně výrazné.
Nicméně v posledních letech limitovaným sériím prakticky odzvonilo, a to s rozmachem globalizace a potřebou snižovat náklady. Auta dělají čím dál více pomocí robotů a každá odlišnost se hodně prodraží.
Moje kombi Limited Edition z roku 2000 má oproti „běžným“ STčkům jiný interiér. Sedačky (přední Recaro, vyhřívané) v kombinaci modro-černé kůže. Stejně tak volant. Jiný je dekor obložení palubní desky a hlavice řadící páky. Pro jistotu je v interiéru štítek s výrobním číslem z třísetkusové edice. Až na několik dalších detailů je zbytek auta shodný se "standardními" ST200.
Auta z limitované edice s levostraným řízením (limitovaná edice s pravostranným řízením byla určena pro britský trh) se, pokud vím, prodávaly jen v Deutschlandu. Tam bylo auto koupené, ale od roku 2001 jezdí v ČR.


**** MALINKO Z MINULOSTI ****

Nejprve jak jsem se k "estéčku" dostal. Koncem roku 07 jsem začal hledat nové auto. Hlavním motivem byla touha mít něco relativně prostorného a co možná nejvíc řidičsky zábavného. Mondeo nebylo podmínkou, jen jedna z alternativ. ST200 jsem cíleně nehledal. V prosinci jsem ho objevil, ale jelikož bylo ode mne 250km, zpočátku jsem ho ignoroval. Několikrát jsem si pak volal s prodávajícím, na internetu si našel a požádal o setkání majitele stejného STčka v mém okolí, trochu progoogloval recenze a bylo rozhodnuto. Zajedu se na něj kouknout. V lednu jsem se na něj jel podívat a ... rovnou jsem si ho odvezl.
Ještě než jsem si ho odvezl, požádal jsem o zkušební jízdu s prodávajícím. Pak ještě o jednu bez něj. Musím uznat že důvěru měl velkou.
Auto jsem si důkladně prohlédl, otestoval funkčnost výbavy vč. klimatizace (leden neleden), objevil několik drobností, mírně stáhl cenu, zaplatil a vyrazil na zpátečních 250km.


**** PRVNÍ RADOSTI A STAROSTI ****

Hned na začátku STčko prošlo prohlídkou v autorizovaném servisu včetně výměny oleje a filtrů. K mé radosti nic problematického neobjevili. Zpočátku jsem odstranil nedostatky, zjištěné během koupě. Jednalo se předně o nefunkční motorek výškově nastavitelné sedačky. Motorek jsem si vyměnil sám. Sice mi to trvalo asi tak třikrát déle (no to si možná ještě fandím), než mechanikovi v servisu, ale měl jsem z toho dobrý pocit.
Proběhla kosmetika, vyčištění volnoběžného ventilu, škrtící klapky, výměna oleje, filtrů, svíček, geometrie nápravy atd.
Něco adrenalinu jsem si užil se sháněním koncové části výfuku. Původní díl se tváří, že bude chtít brzy do důchodu, tak už mám pro jistotu nový, originál Ford. Napíšu raději jen tolik, že jsem si ho musel nechat kamarádem dovézt až z Leicestru (UK). Historkou (ač zajímavou) ohledně jeho shánění, nebudu natahovat recenzi. Po určitých dohadech by mi ho, i když ne právě ochotně, dodal i autorizovaný servis. Zbavil se však elegantně starostí tím, že mi nacenil "shipping costs" pěticifernou částkou. Mnohé asi nepřekvapí, že cena samotného dílu byla v cenové nabídce dvojnásobná oproti té, kterou jsem pak zaplatil v UK.


**** TAK CO JE TEDY ZAČ? ****

Mondeo ST200 je sportovně laděná střední třída z přelomu tisíciletí.
Mondeo v karosářském provedení kombi bylo ve své době, v druhé polovině 90.let největší kombi na trhu. Přesto se, myslím si, podařilo designem exteriéru i interiéru vytvořit jakousi sportovní verzi. Bylo k tomu použito tradičních nástrojů, ke kterým patří zejména výkonnější motor s relativně dost sportovní charakteristiou. K němu vhodně odstupňovaná převodovka. Značně přitvrzený podvozek, odlišně naladěné řízení, relativně velká kola, sada vkusných ale vcelku výrazných spojlerů, sportovní sedačky Recaro atd. Dále potom řada detailů. Detailů, jako např. drátěný výplet přední mřížky, nebo křídlo nad pátými dveřmi.
K takto sportovně laděným verzím také patří patřičně upravená pořizovací cena. Aby se z nich náhodou nestala masová záležitost. Kolik stálo mé Mondeo, ze zmíněné třísetkusové limitované edice, v roce 2000 jako nové, sem psát ani nebudu, skoro nikdo by tomu stejně nevěřil :). V tomto směru těžko chápu že si ho první majitel vůbec koupil.


**** VÝBAVA ****

I přes rok narození 2000 má STčko slušnou výbavu. Nebudu vypisovat všechno, ale vysoko hodnotím třeba dostatečně účinnou automatickou klimatizaci, vyhřívané sedačky nebo čelní sklo. Dále v elektrice vyhřívaná zpětná zrcátka, výškové nastavení sedačky, všechny okna.
ABS/ASR, 4 airbagy, střešní okno, imobilizér, 6CD měnič, ovládání rádia pod volantem, volant stavitelný ve dvou osách, dvojité centrální zamykání ... atd. Na přelomu století vcelku nadstandard. No ještě aby ne, za tu cenu :).
K tématu výbava stojí za zmínku že i přes poměrně velkou vzácnost verzí ST200 se výbavy všech které jsem viděl docela značně liší.

A ještě něco. Ta modrá metalíza je nádherná. I po osmi letech.
Ale teď už ...


**** ... ŠESTIVÁLEC ****

Parametry motoru jsou i na dnešní dobu nadprůměrné, což je samo o sobě poklona. Projev motoru je typicky atmosféricky šestiválcový. Výkonu má dostatek i v nízkých otáčkách. Přesto ve vysokých citelně narůstá. Pocitově, pro řidiče, je motor jedno z největších lákadel ST200. V současné dieselové éře by zřejmě řada lidí s tímto mým názorem polemizovala, ale většina nadšených řidičů souhlasí.
Jistě velmi atraktivní na každém ST200 je zvuk jeho šestiválce a celé výfukové soustavy. Těžko se to popisuje, ale zvuk tohoto dvouapůllitru v zátěži (a hlavně ve vyšších otáčkách) lze bez nadsázky označit jako sportovní.
Šestiválec patří mezi hlavní klenoty auta, mnoho parametrů o něm je uvedeno ve dvou výše zmíněných recenzích. Už v 1500 otáčkách dokáže bez trápení udržovat městskou 50-ku. Znatelný nárůst výkonu se dostaví při překročení 3500 otáček. Nárůst výkonu (lidově jinak "kopanec") v 5200 otáčkách za doprovodu zvukové kulisy je třeba zažít, na to už je klávesnice krátká. Omezovač přichází ke slovu (v mém případě pouze výjimečně) těsně před sedmi tisíci.
Příjemně mne překvapilo, že při civilním stylu jízdy ani moc nebere z nádrže. Při necivilním bere samozřejmě víc, ale extrémy jako 20+ to nejsou.
Z pohledu spotřeby lze s STčkem zažít dva extrémy. Jedním je plynulá jízda mimo obec rychlostmi 80-100, ve středních otáčkách, bez zdržování provozu. V takovém režimu se spotřeba vejde do osmi litrů. Při snaze o lehkou nohu (třeba když dochází benzin - jednou se mi stalo) v nepříliš kopcovatém kraji i kolem sedmi. Druhý extrém je agresivní jízda po okreskách, otáčky 4-7 tis., brzda plyn, dvojka trojka. Při takové jízdě se (mě jen výjimečně, takovou jízdu nemám rád) na palubním počítači objeví hodnoty okolo 15 litrů.
Po tankodromu stabilní tacho stopadesátkou je to za deset. Stabilní dvěstědvacítkou (jistěže v Německu a opět jen výjimečně) je to za sedmnáct.
Jako každý „správný“ starší Ford, i ten můj bere olej. Během 15tis.km litr až dva (no spíš ty dva). Nicméně ve Fordu tvrdí že ještě čtyři jsou „normální“. Dá se to opravit výměnou, v mém případě 24, pístních kroužků, ale náklady na opravu se rovnají cca 200tisícům km dolévání, takže opravují jen opravdoví fajnšmekři.
Další sqělá věc na tomto autě jsou ...


**** ... JÍZDNÍ VLASTNOSTI ****

Jeden z nejvíce subjektivních postřehů ohledně auta se týká právě jich. Proto se zaměřím spíše na mnou vnímaná fakta.
Začnu tím horším. ST200 má opravdu tvrdý podvozek. A není moc rozdíl při obutí letních 17' nebo zimních 15' pneu. Na špatné silnici nezatají žádnou spáru. Na panelovém tankodromu lze zažít pravý opak komfortní jízdy (i když tak je to i v mnoha jiných autech). Přesně opačné pocity zažívá nadšený řidič na hladkém asfaltu, kdy auto nabízí skutečně sportovní feeling. Auto se moc nenaklání, drží stopu až z toho jde strach, do smyku přechází všemi koly současně (to moc nepraktikuji) a s řidičem komunikuje „jako 911-ka“ :) … téměř.
Chci vyzdvihnout schopnosti řízení. Je opravdu velmi zábavné a komunikativní. Lze to poznat po několika zatáčkách a není k tomu třeba zrovna objevovat hranice přilnavosti.
Celkově komunikativnost nejen řízení skrze volant, ale i celého podvozku skrz sedačku, je překvapující. Příjemně překvapující. Pro mne. Uznávám že v tomto jsme každý jiný. Někdo chce aby volant komunikoval, jiný přesně naopak.


**** RECARO ****

V neposlední řadě chci vyzdvihnout sportovní přední sedačky. Mimo to, že vypadají skvěle (aspoň podle mě), mají i přesvědčivé boční vedení (viz. foto) a jsou příjemně (= vcelku hodně) tuhé. Abych je jen nechválil, moje záda by uvítala výraznější bederní podpěru. Ta ovšem ke sportovním Recarům nepatří, takže je to něco za něco. Takto tvrdě laděné auto stejně k celodenním přesunům po Evropě není určené.
Překvapily mne zadní sedačky. Bohužel nikoli v dobrém smyslu. Jsou sice celokožené, prostoru je na nich podélně i příčně více než dostatek, ale nechápu jak mohl někdo instalovat sedačky s tak extrémním sklonem opěradla. Pobyt na nich je někde mezi sedem a lehem. Kdo upřednostňuje svislejší polohu při sezení, bude si těžko zvykat. Zajímavé je, že v liftbacku mají opěradla sklon zcela běžný. U kombi je tomu skutečně znatelně jinak. Zvláštní.


**** KOMBI = QUADRALINK + STÁLÁ SVĚTLÁ VÝŠKA ****

K verzi kombi můžu upřímně napsat, že přepravní kapacita mě ještě nepřestala překvapovat, a přestože nejsem „stěhovací“ typ, mnohokrát jsem ji ocenil. Po sklopení sedaček jsem například v létě několikrát vezl 2,4m člun. Snadno lze převážet nesložená kola, bez sklopení zadních sedaček lyže do 170cm atd. V autě se dá ve dvou docela pohodlně přespat.
Jeden zásadnější technický rozdíl kombi oproti ostatním karosářským verzím přeci jen má, spočívá v konstrukci zadní nápravy. Samozřejmě je to tzv. quadralink, tedy předchůdce multilinku, jeho jednodužší podoba. Quadralink mají i verze liftback a sedan. Co však má pouze kombi, je na svoji dobu poměrně neobvyklý systém udržování stálé světlé výšky. Plně zatížené auto (užitečná hmotnost 545kg) nejde zvenku vizuelně poznat od prázdného, co je ale podstatné, že tento systém značně vylepšuje jízdní vlastnosti.
Kombi ... nemusí vyhovovat každému, ale z hlediska praktičnosti nabízí oproti sedanu nebo i liftbacku nový rozměr.


**** MALINKO MI VADÍ ... ****

Z dnešního pohledu je ST200 v některých směrech již "out". Mezi ně bych začlenil design zádě (hodnotím kombi), zejména relativně hodně malé zadní světlomety. Dnes se dělají podstatně větší.
Další věc, která by dnes byla odlišná je převodovka. Pět stupňů by u takového auta dnes bylo úplné faux-pax. Dokladem budiž současná Impreza WRX. Tam je existence pouze 5-ti rychlostí snad jediná objektivní výrazná slabina.
V čem ST200 ve světle dnešních měřítek taktéž zaostává, jsou (jak už uvedli ve svých recenzích moji předchůdci) určitě brzdy a hudební soustava. No ne že by auto nebrzdilo. Ovšem současná sportovně laděná střední třída brzdí suverénnějším způsobem. Rádio (ač s 6-CD changerem) s reproduktory uspokojí pouze základní požadavky.
Světla, hlavně ty potkávací, by taky mohly být výkonnější. Svítí, svítí dobře, ale už ne tak, jako dnešní střední třída. V době, ze které auto pochází to byl slušný standard. Dnes jsme zvyklí na lepší.


**** UŽ BY TO STAČILO ***

Na závěr můžu upřímně napsat, že i přes nesporný věk je Mondeo ST200 stále atraktivní jak vizuelně (vzbuzuje pozornost okolí) tak motorem a jízdními vlastnostmi, které však vyniknou zejména na kvalitním asfaltu. I v tom je rozdíl oproti současným obdobně zaměřeným autům. Ty již nemusí být tak nekompromisně tvrdé, aby dokázaly nabídnout podobně dynamické svezení.

Jeden známý, v autech se moc nevyzná (toto jistě nečte) mi nedávno povídá : "no, máš teda moc pěkný auto ... jen ten motor, to je hendikep, co?" :)

Přeji všem spoustu šťastných kilometrů. Jo, a jestli se potkáme na silnici, nečekejte že budu závodit :). To si můžeme vyzkoušet třeba na okruhu.

DÍKY ZA PŘEČTENÍ

ST200

Silné stránky

- zábavný podvozek
- sportovně laděný motor
- úžasný zvuk
- komunikativní vyvážené řízení
- sedačky Recaro
- na svou dobu velmi dobrá výbava (viz. předchozí recenze, v mém případě ještě plus vyhřívané sedačky, střešní okno a několik drobností)
- prostornost a praktičnost
- spotřeba
- vzhled

Slabé stránky

- tvrdost podvozku
- brzdy, hudební soustava
- dostupnost některých dílů