Recenze

vondry87 (muž 31 let) Poslat zprávu
 
10 Majitel

Volkswagen Passat Highline 2.0 TDI DSG

9,67 Uživatelé

Hodnoceno: Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Volkswagen Passat, foto 1 Volkswagen Passat, foto 2 Volkswagen Passat, foto 3 Volkswagen Passat, foto 4 Volkswagen Passat, foto 5
 

Technické info

Přezdívka auta pašík Rok výroby 2014 Koupeno ojeté najeto [km]:40320 palivo: nafta počet válců: 4 objem [cm3]: 1968 výkon [kW]: 110 počet rychlostí: 6 převodovka: automatická průměr kol [palce]: 18 pohon kol: přední

Popis vozu

Už to tu zaznělo mnohokrát. Passat se nekupuje, Passat se fasuje. Jenže co když ho ne a ne nafasovat? No tak si ho musíte koupit.

Má cesta k němu byla poměrně dlouhá a trnitá a v podstatě se jedná o první auto, které jsem si kdy koupil. A je to zároveň poprvé, kdy jsem si mohl vybrat, čím budu jezdit. Celý život jsem se těšil, až budu vybírat, shánět informace, porovnávat, testovat.. jenže nakonec na nic z toho nedošlo, ale o tom až za chvíli. Tedy po rychlé rekapitulaci mé dosavadní řidičské historie. Rád bych totiž tuto recenzi částečně pojal i jako srovnávací test.

První auto, které vlastně ani nikdy nebylo moje, byl Ford Ka (viz. samostatná recenze). Provozovali jsme jej s tehdy ještě přítelkyní během našich studentských let a po ukončení studií jej vrátili rodičům pro mladší sourozence. Psal se rok 2011 a já nastoupil do prvního zaměstnání, kde jsem hned první den vyfasoval úplně nový Ford Focus combi. Zrovna nastupovala třetí generace, která se mi moc líbila. A já byl v práci ujištěn, že právě takovou dostanu a to rovnou ve výbavě Titanium. Jaké bylo moje zklamání, když na mě v autosalonu čekala generace druhá v doprodejové Trend výbavě a motorem 1.6 TDCi 66 kw. Asi jeden z posledních kusů, kterého se potřebovali zbavit. No proti Káčku to byl stejně posun o světelné roky vpřed a my s vozem prožili spokojené dva roky. Pak se na mě pro změnu usmálo štěstí. Jeden služebně starší kolega, který si před dvěma lety nakonfiguroval auto podle svých představ, dal nečekaně výpověď a facility manažerka řešila, co s autem. Totiž firma je plná ženských a služební auta jsou většinou konfigurace typu “rodinný vůz a nákupní taška v jednom“. Jenže kolega si nakonfiguroval přesný opak – černý Ford Focus v sedanu (do té doby jsem ani nevěděl, že se sedan vyrábí a od té doby jsem viděl asi 2 exempláře), 2.0 TDCi s automatem a xenony a strašně “praktickou“ výbavou ve smyslu všechno v chromu, velká kola a spousta blbostí uvnitř jako příplatkové audio nebo variabilní ambientní osvětlení. No prostě sen mladého kluka, ale noční můra maminy od rodiny. Facility manažerka si na mě jako na chlapa vzpomněla, zavolala mi a zeptala se, jestli bych neměl zájem. Trochu mě vyděsila tím automatem, protože jsem s ním v životě nejel a měl jsem v hlavě zažitý názor “automat je pro staré a auto bez manuálu není auto“. Na stranu druhou manželka tou dobou teprve začínala řídit a já si říkal, že automat by její řidičské začátky mohl poněkud usnadnit. Tedy souhlasil jsem. Ve firmě mi ještě několikrát děkovali za to, že jsem se obětoval a pomohl jim vyřešit problém. To auto jsem miloval já i manželka. Poprvé v životě jsem řídil něco s 100+ kw a mohl normálně předjíždět. Poprvé v životě jsem nemusel řadit a v kolonách relaxoval. Poprvé v životě jsem okusil xenony a pochopil, že i v noci se dá něco vidět. Tenkrát začínala doba LED denního svícení a já se těšil na každé ráno, až auto odemknu a ono mě přivítá nádhernými LED proužky. A to nezmiňuji vyhlášené jízdní vlastnosti. Na každou cestu jsem se těšil. Auto se bohužel po skončení operativního leasingu vrátilo a já vyfasoval firemní klasiku tzn. ford focus combi 1.6 TDCi s manuálem a halogeny. Pořád je to dobré auto, ale po zkušenosti s vymazlenou variantou už to prostě nebylo ono. Brzy přišla změna zaměstnání a s tím spojená změna vozového parku. V nové firmě se jezdilo koncernem a dokonce se mohlo vybírat. VW Golf nebo Škoda Octavia. DSG nebo manuál. 1.8 TSI nebo 2.0 TDI. Ano hádáte správně – garáž byla plná oktávek 2.0 TDI DSG. Nechápu. Já bych vzal golfa v benzínu. Nicméně takto bylo rozhodnuto za mě a já dostal auto po odcházející kolegyni. Oktávku 2.0 TDI DSG Elegance. Černou. Ta barva mi je asi souzena. Ač nejsem fanda koncernu, 2.0 TDI DSG je pořád víc než 1.6 TDCi manuál, takže to vypadalo, že si snad zavzpomínám na staré dobré časy. A taky jsem si zavzpomínal, ale ne s úplně dobrým výsledkem pro koncern. Po usednutí do škodovky jsem byl mile překvapen – konzervativní interiér mi i přes mé snad ještě mládí paradoxně vyhovoval víc než scifi kokpit ve Fordu. A ve škodovce byla spousta místa. I vzadu. Kufr taky paráda – obrovský a skvěle přístupný. Vyrazil jsem tedy na cestu domů a říkám si, že je to nějaké hlučné. Ale třeba se mi to jen zdá. Dojel jsem tedy domů (cca 70 km), vystoupím a chystám se cestu nějak zhodnotit. No a zjistil jsem, že moc není co. Pochopil jsem, co to je to “sterilní řízení“, o kterém jsem tolik četl. Totiž během řízení oktávie se pocity nedostavují žádné. Tam, kde jsem si s focusem užíval zatáčky, s oktávkou jde o pouhou přepravu z bodu A do bodu B. Přijel jsem tedy domů, nabral manželku a vyrazili jsme na nákup. A manželka.. "proč je to tak hlučné?" Aha tak to asi nebude jen subjektivní pocit. Hluk nám na oktávii vadil asi nejvíc a s narozením dítěte to bylo ještě horší. Na dlouhých cestách jsem musel jet maximálně 120 km/h, jinak byl v autě takový hluk, že malá špatně spala. Vyloženě stupidní mi přišlo ovládání tempomatu, který se ještě jako bonus občas na dálnici samovolně vypínal, pravděpodobně při otřesech na dálnici. To bylo velice nepříjemné. Ve Fordu se ovládal na volantu a nemělo to chybu. Tragické byly i halogenové světlomety, v noci jsem toho opravdu mnoho neviděl. Ford na tom byl v tomto ohledu lépe. Abych jen nehanil, auto opravdu vyniká vnitřním prostorem, líbila se mi kvalita zpracování a ekonomický provoz. To auto snad jezdilo na vzduch. Já měl dlouhodobou 5,5 (většina dálnice při 140 – 150 km/h), manželka jezdila pravidelně za 4,5. S oktávkou jsem strávil 2 roky a pak jsem se rozhodl začít pracovat sám na sebe. S tímto krokem jsem samozřejmě přišel o veškeré zaměstnanecké benefity včetně auta. 2 měsíce utekly jako voda a já se najednou ocitl v nové práci a bez auta. No alespoň jsem si připomněl, co je to autobus a MHD. Jenže moje práce obnáší hodně cestování, takže jsem potřeboval auto a to hodně rychle. Celou dobu jsem měl v plánu vzít nějaký operativní leasing. Vyhovovalo by mi pravidelné měsíční splácení bez nutnosti vysoké počáteční akontace, finančně nás docela vycucala stavba domu. Představoval jsem si nějakou skladovku, ale brzy mi došlo, že ty relativně výhodné operáky jsou vždy spojené s objednáním vozu do výroby. Smířil jsem se tedy s tím, že si na auto 3 měsíce počkám a nějak to přechodné období vyřeším. Zmapoval jsem trh a nejvýhodněji vycházel Passat. Tedy začal jsem poptávat. Každý autosalon měl na webu nějakou konkrétní nabídku, na kterou jsem reagoval. Vždy to dopadlo stejně – měli radost, že mám o službu zájem a poslali mi nabídku, která byla na hony vzdálená té na internetu. Na přímý dotaz, proč se cena liší, moc nechtěli reagovat. Někdo se vymlouval na zdražení vozu, někdo na akci, někdo to ani nechtěl komentovat a raději nabídku z internetu stáhl. No při těch upravených cenách už mi to tak zajímavé nepřišlo. Nebyl jsem si jistý ročním nájezdem a strach jsem měl i z vracení vozu, takže jsem počítal s tím, že měsíční splátka není ani zdaleka konečná a ještě budu hodně doplácet. No v součtu bych za 3 roky klidně zaplatil 2/3 ceny vozu a to mě přišlo jako šílenost. Taky jsem se podivil, že většina vozů v akci byly Passaty R-Line s halogeny. Takže Passat se sportovním paketem za milion se základními světlomety. Kdo tohle dává dohromady. Už se těším, až toho budou za tři roky plné bazary. Pak jsem ještě narazil na akci na BMW X1. Nijak jsem po tomto typu vozu netoužil, vlastně je to úplný opak toho, co jsem chtěl, ale recenze byly relativně pozitivní (až na hluk od pneumatik) a já si chtěl vždycky zkusit prémiovku, tak jsem do toho šel. Je to na dva roky a to nějak přežiju. A v podstatě za cenu OL oktávky. Vyplnil jsem tedy papíry a čekal na schválení. Bohužel jsem neprošel testem bonity. To mě trochu pobavilo, protože jsem jim řekl, že o auto stojím a nutně ho potřebuju a jsem ochotný zaplatit OL dopředu na celou dobu trvání tzn. celé dva roky na ruku. I tak jsem byl zamítnut. Ale když už jsem jim ty papíry naposílal, byly mi nabídnuty OL na horší a dražší vozy. Na ty jsem asi bonitní byl dost. Znovu se musím pozastavit nad konfigurací vozu – vůz měl třeba příplatkové sportovní sedačky, ale opět základní halogeny. No každopádně jsem byl opět na začátku. Už jsme byli týden bez auta, nemohli jsme ani pořádně nakoupit, byli jsme zoufalí. Týdny věnované shánění operáku se ukázaly jako naprostá ztráta času a došlo nám, že budeme muset něco koupit. A to hodně rychle, takže to bude muset být skladem. V podstatě jsem hledal něco, co uveze rodinu s dítětem (do budoucna se dvěma) a zároveň důstojně zvládne mnohdy dlouhé pracovní cesty. Něco přiměřeně reprezentativního, ale zároveň ne okázalého, nechci zbytečně poutat pozornost. Určitě jsem neodešel z práce, abych si pohoršil, takže slušně vybavenou oktávku jsem vzal jako výchozí bod. Vzpomněl jsem si i na Focuse, jenže u toho se opět doprodává stará generace a ta už přece jen technologicky dost zaostává a rodinu s dětmi vlastně ani prostorově neuspokojí. Díval jsem se tedy na ceny skladovek nových oktávií a polil mě pot. Začínaly někde na půl milionu. Bez motoru a výbavy. Naše konfigurace byla kolem 700 tis. Za auto, na které jsme spíš nadávali. Nejvíc nám vadil hluk, takže co takhle jít o stupeň výš? No cena Superba už byla samozřejmě úplně totální úlet, ale já vlastně ani nepotřebuju nové auto. Koukal jsem tedy na ojeté vozy aktuální generace a ty ceny byly taky úplně mimo. Je vidět, že spousta firem koupí Superba, na tři roky ho někomu půjčí a pak ho chtějí prodat za nákupní cenu. Šílený. Nic mrkneme na starší oktávie. Jsou po modernizaci a o starý model by nemusel být zájem, takže bude levný. Zase vedle. Je vidět, že Češi si rádi připlatí za možnost jezdit v domácí značce. Byl jsem zoufalý. Vzpomněl jsem si na kolegyni, co před rokem vyfasovala Passata a firma dostala hodně zajímavou slevu. Vlastně i operák vycházel u VW mnohem lépe než u škodovky. Tedy koukám na ceny VW a skutečně to vychází cenově o mnoho příznivěji. Mám radost a říkám si, že bych se do cenového limitu mohl vejít dokonce i s pašíkem. Nechtěl jsem stočený vrak, proto jsem hledal pouze mezi ověřenými vozy přímo od VW. Požadavků jsem neměl moc – aktuální model, rozumný nájezd (tzn. do 50 tis. km), kombi, výbavu highline, LED světla, motor 110+ kw a DSG. Tyto parametry jsem zaškrtal ve vyhledávači a zaměřil se na nejlevnější vůz v nabídce. Opět černá barva. To musí být znamení. A v podstatě za cenu oktávie. Na vůz jsme se tedy dojeli podívat a dopadlo to dobře. Vůz koupil podnikatel manželce, takže druhé auto v rodině, po ženské, která ho plně nevyužívala, tak se prodává. Výbava je slušná – vůz má vše, co jsem chtěl a něco málo navíc – např. automatické parkování (manželka měla radost, mně to přijde zbytečné, ale na wow effect dobré), kožené čalounění, vestavěná navigace, vyhřívaný volant, pádla pod volantem a možná ještě nějaké další drobnosti. Zkušební jízda dopadla dobře, žádný problém jsem neodhalil a jelikož je vůz ještě rok v záruce a měl u prodejce kompletní servisní historii, plácli jsme si. Opravdu už se mi nechtělo zase hledat něco dalšího. Nakonec se domluvilo, že před předáním na náklady původního majitele ještě v autosalonu provedou servis s výměnou oleje a k vozu jsme dostali 2 kompletní sady kol.

Ve výbavě je spousta blbin, které jsem v autě nikdy neměl a vlastně je ani člověk nepotřebuje, ale hodně usnadňují život a zpříjemňují cestování. Třeba tří-zónová klima. Manželka už na mě nekřičí ze zadní sedačky, ať přitopím nebo uberu. Nebo parkovací kamery do všech stran. Radost parkovat. To samé senzory hlídající mrtvé úhly. Také příjemné. Automatické světlomety a stěrače. Fungují skvěle. Úžasná je možnost na dálku nebo z místa řidiče otevřít a zavřít el. víko kufru a z oblasti kufru páčkou pohodlně sklopit zadní sedačky. Smíšené pocity mám však z adaptivního tempomatu a dost mě překvapilo, že nejde používat jako obyčejný tempomat. Tady totiž hodně záleží na okolnostech. Když je na dálnici hodně hustý provoz, tak je to super, protože se pověsíte na auto před vámi a relaxujete. Pokud je hodně slabý provoz, pak funguje stejně jako obyčejný tempomat a vše je v pořádku. Jenže v případně normálního či středního provozu se nejedná o úplně příjemného společníka na dlouhé cesty. Člověk si jede v poklidu v pravém pruhu a když se v dálce na horizontu objeví auto, vůz začne brzdit. Ano trochu přeháním, ale i přes nejmenší možnou nastavenou vzdálenost je vůz na můj vkus až zbytečně moc opatrný a jedinou obranou je včas změnit pruh. Tedy zbytečně brzy. A aby to bylo ještě horší, čím větší je rozdíl rychlostí obou vozidel, tím časnější je reakce vozu. Ono logiku to do jisté míry samozřejmě má, jenže když jedete v pravém pruhu, kde každou chvíli dojedete kamion, který jede podle logiky vozu o mnoho pomaleji než vy a auto s opravdu groteskním předstihem začne brzdit, přestože je před vámi místa dost a vlastně ani v levém pruhu nic nejede, je to neskutečně otravující. Takže jak jsem se vždycky snažil být tolerantní a setrvával v levém pruhu jen po dobu nutnou k předjetí, tohle auto z člověka dokáže vychovat sobce, který vjede do levého pruhu sto metrů před překážkou a dokáže ho okupovat po několik kilometrů. Pokud pruh člověk nezmění včas, připadá si jako schizofrenik, protože auto začne brzdit a vzápětí zase zběsile zrychlovat po tom, co ho řidič umravní prudkým sešlápnutím plynového pedálu. Spotřebě tento styl jízdy samozřejmě taky neprospívá. Když už někoho úspěšně předjedu a někdo mě dojíždí, s normálním tempomatem se na dvě vteřiny vmezeřím do pravého pruhu a vzápětí se vrátím zpět. Jenže s adaptivním tempomatem auto po návratu do pravého pruhu dostane strach, že se řidič chystá spáchat sebevraždu, na což reaguje divokým bržděním. Což se většinou nelíbí vozu za vámi, který jste právě předjeli, zařadili se před něj a dupli na brzdu. Člověk se tedy velice rychle naučí tempomat preventivně usměrňovat plynovým pedálem, což není problém, jenže ve výsledku do řízení zasahuji mnohem častěji než s obyčejným tempomatem, u kterého jsem s trochou odhadu pedály v podstatě nepotřeboval. Paradoxně jsem se s obyčejným tempomat na jízdu nemusel tolik koncentrovat jako s ACC, ale to je samozřejmě dáno i tím, že se snažím být ohleduplný k ostatním účastníkům provozu a tím si komplikuju život. Kdyby šlo ACC degradovat na úroveň klasického tempomatu, určitě bych preferoval ten. Resp. ideální by byla možnost si vybrat, protože pro různé situace se hodí různý typ.

Jízdně jsem vozem také nadmíru spokojen. Je to koncern, takže sterilita řízení přetrvává a na žádné blbnutí to není, naopak vůz spíše svádí k plynulé pohodové jízdě. Asi stárnu, ale naprosto mi to vyhovuje. 110 kw k tomuto účelu bohatě postačuje. Na bezpečné předjíždění to stačí (když se používá hlava), dálniční tempo udrží bez problémů, jízda je hospodárná a komfortní. Vůz bohužel nemá adaptivní tlumiče, ale i tak je odpružení s oktávií neporovnatelné. Nejvíc je to znát na příčných nerovnostech. Kousek od domu máme zpomalovací práh, který musím každý den přejet a tam, kde jsem v oktávii dostal pořádnou ránu do pozadí, tak v passatu se příjemně zhoupnu a nerovnost důstojně překonám. Podstatný rozdíl je i jízda na proslulé D1. Zázraky se samozřejmě nekonají a horší úseky D1 jsou v pravém pruhu noční můrou i pro passat, ale zatímco s oktávií se v pravém pruhu jezdit nedalo vůbec, v passatu to jde, i když úplně příjemný zážitek to zrovna taky není. Další rozdíl je v hluku při dálničních rychlostech. V oktávii hluk s rychlostí rychle narůstal a v podstatě bez hlasitě puštěného rádia se po dálnici nešlo pohybovat. Při rychlostech nad 150 km/h byl v autě opravdu neskutečný kravál. Při telefonování jsem vždy brzdil na 120 km/h, abych něco slyšel. Ani v Passatu není na dálnici absolutní ticho, ale hluk s rychlostí narůstá o mnoho pomaleji a subjektivně při 160 km/h není auto o mnoho hlučnější než při 130 km/h. Je to dáno i delším zpřevodováním, kdy Passat na dálnici točí o dost méně než oktávka. Při vyšších rychlostech zároveň zůstává velice dobře ovladatelný a stabilní. To v oktávii byly tyto rychlosti už o strach. Resp. člověk se musel na řízení mnohem víc soustředit, což v tom hluku bylo velice únavné a já do cíle dorážel vyřízený. Takže jsem se velice rychle naučil si ráno přivstat a jet pomaleji, což mi vydrželo dodnes, ale rychlé cestovatele passat určitě nezklame. A neurazí ani na okreskách. V zatáčkách sedí podstatně lépe než oktávka, která byla při rychlých průjezdech velice nejistá. Samozřejmě passat není auto na nějaké blbnutí a rozhodně jsou jeho doménou spíše dálnice, ale byl jsem opravdu překvapen, jaký rozdíl v tomto ohledu mezi oběma vozy je. Člověk sice v zatáčkách cítí tu váhu, ale passat stopu drží opravdu o poznání lépe. Musím říct, že po cestě na zkušební jízdu jsem si říkal, že přesně vím, co čeho jdu, protože jsem dva roky jezdil s vozem se stejným motorem i převodovkou. Ale opravdu mě překvapilo, jak odlišně jsou obě auta nastavená. Největší rozdíl samozřejmě plyne z odlišného zpřevodování. Tam, kde oktávka řadila šestku, si passat bez problému vystačí s pětkou. Až jsem si říkal, jestli s tím autem něco není, když by mohlo jet ekonomičtěji na vyšší převodový stupeň. Obavy se rozplynuly při pohledu na otáčkoměr – i na pětku byly otáčky až nezdravě nízké. Trojka je opravdu neskutečně dlouhá, což se mi líbí, protože auto ve městě a při opouštění města krásně kontinuálně táhne a vyšší stupeň zařadí až pří ustálení rychlosti. Při klidné jízdě ve městě tedy auto při dosažení rychlosti 50 km/h zařazuje čtyřku. To oktávka ve městě neměla problém zařadit pátý stupeň. Řazení passatu je obecně logičtější a dospělejší a podřazování mnohem hladší, což jízdu dělá celkově o moc příjemnější. Jak jsem s DSG v oktávii nebyl úplně stoprocentně spokojen, v passatu nemám co vytknout. Oktávka i passat měly shodně 110 kw, takže dynamiku jsem čekal srovnatelnou mírně ve prospěch oktávie kvůli nižší hmotnosti. To se potvrdilo, rozdíl je ale v tom, že passat zrychlení docela slušně maskuje. Při testovací jízdě jsem byl zklamán tím, jak auto oproti oktávce nejede. Jenže při pohledu na rychloměr jsem zjistil, že jede, jen to není tolik cítit a hlavně slyšet. Ten proces je zkrátka takový plynulý, nenucený a nenápadný. Ekonomika provozu je zatím výtečná. Do práce (70 km – z toho 50 km dálnice) jezdím na zimních pneu za necelých 6, což považuji za velice dobrý výsledek. O mnoho lehčí Ford Focus 2.0 TDCi s PowerShiftem zmíněný na začátku recenze si průměrně vzal ještě o trochu víc.

Co říct závěrem? S vozem jsme zatím maximálně spokojení a splňuje vše, co jsme od vozu očekávali. Je po servisu a stále v záruce a my tak doufáme, že nás nečekají žádné větší investice (ťuk ťuk). Až budeme jednou řešit nástupce, pevně doufám, že to nebude tak narychlo, výběr si vychutnám a pravděpodobně koupím nové auto, v tuto chvíli vzhledem časovému presu i finančnímu limitu jsem rád, že jsme se rozhodli takto a nekoupili za podobné peníze novou oktávii skoro v základu nebo ač o pár měsíců mladší, tak v současné době už neaktuální model oktávie se stejným nájezdem a o něco horší výbavou. Chvíli jsem uvažoval i o Audi A6, jenže ta už by v této cenové hladině měla sice stejný věk, ale přibližně trojnásobný nájezd. Od toho mě odradila i jedna zdejší recenze, kde jsou popsány servisní náklady takového auta. A já si uvědomil, že bych Audi kupoval s téměř takovým nájezdem, s jakým plánuji jednou Passata prodávat právě z toho důvodu, že s tímto nájezdem se už auto může začít kazit a stane se z něj kasička na peníze. Tím spíš, když je tak nacpané elektronikou. Tak pevně doufám, že jsme udělali dobře a nebudeme litovat. Vzhledem ke zklamání z oktávie se může zdát jako nerozum kupovat jejího dražšího brášku a i já měl z toho strach, ale nyní můžu říct, že to, co mi na oktávii nejvíc vadilo, se v passatu podařilo eliminovat či podstatně vylepšit a zároveň to, co se mi na oktávii líbilo, zůstalo, takže passat se mi jeví jako ideální rodinný vůz. O nižších třídách bych však v rámci koncernu už neuvažoval.

Silné stránky

kvalita zpracování
jízdní komfort
spotřeba
přijatelná cena
nenápadný vzhled

Slabé stránky

tempomat - nejde vypnout adaptivní funkce

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

zatím žádné

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Auto Vysočina - perfektní

 


Další vozy Volkswagen Passat



Vyhledat podle modelu
Vyhledat pouze:

Další auta majitele

Hodnocení
spolehlivost
10

zatím bez problému

praktičnost
10

rodinný kombík - synonymum praktičnosti

prostornost
9

Interiér je velice prostorný. Bod strhávám za široký středový tunel. Při testovací jsem měl pocit, že pravá noha by si zasloužila trochu víc prostoru, ale rychle jsem si zvyknul a vůbec mi to nevadí.

jízdní vlastnosti
10

V rámci třídy dobré

jízdní komfort
9

V porovnání s oktávkou nebe a dudy. Bod strhávám za absenci adaptivních tlumičů, ale to samozřejmě není chyba auta.

provozní náklady
10

Zatím jen nafta

náhradní díly
10

Zatím jsem neřešil

výkon motoru
9

Pár koní navíc by se hodilo, ale 140 kw verze prý stejně není moc povedená a těch 110 kw ve výsledku bohatě stačí.

spotřeba
10

Vzhledem k velikosti jezdí za pusu

hlučnost motoru
9

Motor je na rozdíl od oktávie slušně odhlučněn. Slyšet ale samozřejmě je.

kvalita sedadel
9

Kožená ergonomická sedadla jsou moc příjemná a dobře se v nich sedí. Ta v oktávii neposkytovala žádnou oporu. Ale zase se z nich lépe vylézalo kvůli absenci bočního vedení.

brzdy
10

Zatím jsem vždy dobrzdil.

zavazadlový prostor
9

Zatím bohatě stačí. Uvidíme, jestli bude stačit i se dvěma dětmi. V nejhorším případě to jistí Kodiaq :-)


Více o modeluVolkswagen Passat B8 (2014-)
VW Passat Variant Alltrack 2.0 TDI (176 kW) – Dá se boj s SUV vyhrát? VW Passat Variant Alltrack 2.0 TDI (176 kW) – Dá se boj s SUV vyhrát?

Volkswagen nabízí oplastované kombi s pořádným…

VW Golf IV VW Golf IV

Už je to tady, představujeme Vám horkou novinku tohoto…

 





Blesk.cz

Policie pátrá po dívkách (13, 12, 12) z Příbrami: Ztratily se cestou do Prahy

Policie pátrá po dívkách (13, 12, 12) z Příbrami:…

Policisté pátrají po třech nezletilých dívkách z Příbrami, které pohřešují jejich rodiny. Třináctiletá Adéla…

Hádka ve Výměně manželek: Petra dává manželovi kapesné jako dítěti!

Hádka ve Výměně manželek: Petra dává manželovi…

Ani v nejnovějším díle Výměny manželek nebude nouze o dusnou atmosféru, výčitky a hádky. Kvůli čemu si po deseti…

 

iSport.cz

Hokej na ZOH 2018: Kdy hrají Češi, Kanada a další favorité?

Hokej na ZOH 2018: Kdy hrají Češi, Kanada a další favorité?

Hokej na olympijských hrách v Pchjongčchangu bude jednou z nejsledovanějších disciplín, i když na ZOH 2018 po…

Giggs kašlal na přáteláky, teď povede Wales. Inspiraci hledá u Fergusona

Giggs kašlal na přáteláky, teď povede Wales.…

První velká trenérská štace a hned u reprezentace? Něco takového si mohou dovolit jen legendy. Ryan Giggs,…

 

Reflex.cz

Očima libertariána: Důvody k optimismu jsou všude kolem nás. Kde je hledat?

Očima libertariána: Důvody k optimismu jsou všude…

Média přinesla zprávu, že ČR je šampiónem inovací. Často takovéto zprávy zapadnou díky standardnímu mediálnímu…

Winston Churchill – válečník i prozíravý politik, který předpověděl obě světové války

Winston Churchill – válečník i prozíravý politik,…

Zájmy Britského impéria obhajoval Winston Churchill nejen jako politik, ale také „se šavlí v ruce“. Roku 1897…