Dacia 1310

Hodnoceno: 44× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Po prozkoumání tohoto serveru jsem si řekl, že sem přidám i své první auto, aby i ti mladší poznali auta dříve vyrobená.

Dacii jako nové auto koupili rodiče v březnu 1989. Do mého užívání se dostala v květnu 1999.

Toto auto nevlastním již od jara 2004. Dostal jsem nabídku na Škodu Felicii 1,6 GLX a tak šla Dacie do světa (teda spíš domů do Rumunska).

Výbava byla velmi skromná. Otáčkoměr nebyl součástí výbavy. Vlastně mě jeho nepřítomnost nevadila. Extrémem byly např. plynule stavitelný cyklovač stěračů (v té době v ČSSR zcela nadstandardní prvek výbavy), ukazatel tlaku oleje a ukazatel stavu dobíjení. Podle ukazatele tlaku se velmi dobře dalo zjistit, zda je motor již prohřátý.

Světla nebyla špatná a po osazení žárovkami R2 bylo svítivost lepší než např. u Seatu Ibiza (r.v. 99). Dále jsem nechal domontovat mlhové světlomety.

V době kdy jsem s autem jezdil, byla dostupnost některých náhradních dílů velmi mizerná nebo byly díly za velmi přemrštěné ceny. Důsledkem toho např. bylo, že jsem musel odpojit zátěžový regulátor zadních brzd. Díky tomu byla jízda v zimě na sněhu adrenalinovým sportem.

Ač to nebyl výkřik techniky, zůstane toto auto navždy v mých vzpomínkách.

Silné stránky

Silnou stránkou tohoto auta byla prostornost a to i zavazadlového prostoru. Kufr měl naprosto rovnou ložnou plechovou plochu. Pod ložnou plochou byl další úložný prostor (spodní plochu tvořila nádrž), o kterém neměl skoro nikdo ponětí. Rezerva byla umístěna v pravém boku za zadní nápravou a byla dobře přístupná i v případě plně naloženého kufru. Naložit i těžší předměty nebyl žádný problém, protože hrana kufru byla nízko a bez jakéhokoli schodu. Zámek byl taktéž zcela zapuštěn, takže nepřekážel.

Design karoserie měl za následek, že díky tvarování boků nedocházelo téměř k zašpinění horní části dveří včetně klik, citlivost na boční vítr byla velmi nízká a v neposlední řadě jsem zadní stěrač skoro nepoužíval, protože zadní okno se vlastně vůbec "neohazovalo".

Ostřikovač zadního skla měl svoji vlastní nádobku tekutiny. Nedošlo tedy k tomu, že by si člověk vyplýtval veškerou tekutinu na zadní sklo a na předek by již žádná nezbyla. Což se mi stávalo dost často v zimě na Felicii :-(

Již zmíněná učinnost světlometů byla velkým kladem a subjektivně je hodnotím lepší než u vozů řady Škoda Felicia.

Známí, kteří měli Felicii byli překvapení, jak je auto při jízdě ve městě pohodlné, tiché a jak dobře filtruje nerovnosti.

Klikový hřídel byl pětkrát uložený, což snižovalo vibrace a hlučnost motoru. Hlučnost byla zvyšována řetězem, ale ten se na rozdíl od řemenu nemůže tak snadno přetrhnout.

Spotřeba oleje byla taková, že olej, který se do motoru nalil při výměně se při následující výměně vypustil, tj. skoro žádná.

Na to, že byla použita pouze 4 stupňová převodovka jelo auto až neskutečně rychle (uvedena tachometrová rychlost):
1. 50 km/h
2. 90 km/h
3. 135 km/h
4. 165 km/h

Výplň dveří tvořil papundekl potažený koženkou. Vyčištění bylo dílem okamžiku za pomoci vody se saponátem. Kéž by se dnešní čalouněné výplně daly tak lehce čistit.

Dalším kladem byla regulace intenzity podsvícení přístrojového štítu. Felicia tuto vychytávku neměla. Až nynější i30 je touto užitečnou drobností vybavena.

V případě nouze bylo možno nastartovat klikou. Jednou nebo dvakrát jsem takhle musel startovat, sice se dost zapotil, ale vyhrál jsem.

Slabé stránky

Mechanická výdrž některých dílů byla až obdivuhodně krátká (manžety homokinetických kloubů, atd.).

Karoserie vcelku rychle podléhala korozi, pokud člověk netrval na laku, tak byla oprava i velmi levná.

Auto velmi dobře větralo a to tak, že při cca. 15°C a zatažené obloze muselo být zapnuté topení.

Pokud by v zimě nebyla zakrytá část chladiče, tak se motor nezahřál na provozní teplotu.

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Zkušeností se servisem bylo hodně. Naštěstí se těmto vozům věnovaly a dodnes věnují dva servisy ve Vejprnicích, takže byla i konkurence servisů a opravy bylo proto možné financovat z brigád při studiu.

Obrovskou nevýhodou tohoto auta byly poloosy a homokinetické klouby. Při mém tehdejším stylu jízdy nevydržely více než 10 000 km.

Kuriozity

Kuriozitou samo o sobě byl systém řazení. Řadící páka byla dosti dlouhá. Pokud člověk věděl, kam má zařadit, tak to šlo přesně, lehce a celkem rychle.

Zpátečka byla umístěna vlevo od dvojky. Původním záměrem byla nutnost zatlačit řadící páku dolů při řazení, ale tato pojistka časem přestala plnit svoji funkci.

Neutrál se taktéž nenacházel mezi trojkou a čtyřkou, jak je tomu u moderních aut. Nacházel se tak nějak mezi jedničkou, dvojkou, trojkou a čtyřkou. Kulisa byla navíc uspořádána jako "H" psané kurzívou. Kdo toto nevěděl, tak neodjel, ani když měl klíče. Byl to ten nejlepší zabezpečovací systém.

Myslím, že každý kus byl originál, takže to, co jsem tu napsal nemusí platit pro všechny 1310.