Jaguar Sovereign 3.6 XJ40

Hodnoceno: 81× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Můj v pořadí druhý Jaguar typu XJ40, vínový Sovereign 3.6 litru. Koupil jsem ho 1. listopadu 2008, shodou okolností přesně 20 let od první registrace. Je to anglická verze bez katalyzátorů, takže má 163 kW (jenom o 2 kW míň než pozdější čtyřlitr s kat.) a jde raději do otáček než katalyzátorová verze. Je dodatečně přestavěná na provedení "čtyřoko", které bylo z výroby jen v základní výbavě, jinak měla XJ40 hranatá světla. Perfektně udržovaná, vůbec nevypadá na to, že má 20 let a najeto teď už přes 200 tisíc km. Důkazem dobrého stavu je že ujela 1600 km v jednom kuse a velmi rychlým tempem bez jediného zaváhání.
Bohužel při nákupu měla 15'' kola z BMW a sjeté pneumatiky značky Nankang. Už jsem je vyměnil za nové originální lité ráfky "Pepperpot" a obutí Dunlop SP Sport (přechodně jsem auto ještě provozoval na dobových originálních kolech "Teardrop", ovšem s 20 let starými gumami to není úplně ono). Další zvláštností je tažné zařízení, což se vidí málokdy. V kapotě jsou navrtané díry na sošku Jaguara, ta byla k autu taky, ale odmontovaná. Zatím ji tam dávat nebudu - díry jsou skoro v dvojnásobné vzdálenost od přední hrany, než by měly být (někomu se to tak ale líbí). Navíc se bojím nenechavců...
Výbava Sovereign zahrnuje originální rádio od Clarionu (samozřejmě jen FM/AM/kazeta), dvouzónovou klimatizaci, centrál, el.sedadla, kožené čalounění v lacinějším provedení, palubní počítač a spoustu dalších běžných věcí. Z příplatků má střešní okno, tempomat, samosvorný diferenciál a self-levelling na zadní nápravě, jinak má naprosto standardní výbavu. Chybí proto vyhřívání předních sedadel nebo přední mlhovky. Barva karoserie je CEV Crimson (šarlatová) a kůže AEE Doeskin (česky to má znamenat srnčina nebo zámiš...?).
Dál se na tomto místě o samotném autě rozepisovat nebudu, kdo má zájem může si přečíst historii modelu a spoustu postřehů tady http://moje.auto.cz/Ricardo/svesticka-1.html

Toto auto je k vidění taky zde http://club.autofun.cz/Ricardo/svestka-3.html a zde http://www.jaguar-club.net/car_detail.php?id=246


JAK RICARDO KUPUJE AUTO
Bylo pozdně říjnové pondělí a zrovna jsem měl náladu prohlídnout si inzerci Jaguarů. Už delší dobu jsem uvažoval o autě, které by podle anglické filozofie posloužilo jako studnice "zánovních" náhradních dílů. Jedno mně ale padlo velmi do oka, a tak stačil jeden telefonát Filipovi (předseda Jaguar clubu), po jeho nadšeném souhlasu objednat letenky a pak už jenom vydržet do soboty. V sobotu ráno jsme letěli a už ve dvě hodiny odpoledne jsme byli na místě - v průmyslovém městečku na severní straně Londýna, co by kamenem dohodil od letiště Luton. Auto bylo na první pohled ve velmi dobrém stavu, dokonce lepším než na fotkách, což se nestává často. Předchozí majitel ho měl jen pár týdnů a manželce se viditelně ulevilo když jsem šel do kuchyně potvrdit transakci podpisem smlouvy.
Od prodejce jsme vyrazili dobrodružně úplně náhodným směrem hledat nejbližší bezninku. Prvních pár mil potrvdilo že auto je mechanicky ve velmi dobrém stavu, převodovka řadí naprosto hladce, digitální přístroje neukazují jedinou chybu. Na benzince jsme natankovali plnou, nafoukali gumy nankang z 0,7 na 2,7 atmosfér (dálniční nahuštění) a oklikou vyrazili domů - přes Coventry. Byla to první taková expedice v dějinách a myslím že každý další Jaguar by měl po nákupu okamžitě jet na Browns Lane, tedy do místa svého vzniku :D
Pro cestu do Coventry jsme zvolili silnice první třídy.
Ráno jsme auto pokřtili driftováním na hotelovém parkovišti pod dohledem bezpečnostních kamer. Tím se taky rozhodlo o tom, že v Coventry další noc už nestrávíme, protože nás šla na recepci udat jedna postarší Angličanka se zánovním Peugeotem. Dalším bodem programu byla opět návštěva Browns Lane a tradiční oběd v restauraci White Lion. Odpočatí a najezení jsme šli ještě udělat drift show před vjezdem do továrny a pak už nám nic nebránilo v odjezdu směrem na trajekt.
Další epizodou byly kruhové objezdy u Doveru. Naštěstí jsme odjeli včas, takže maják policejního auta jsme viděli až když jsme vystupovali ze čtyřictítky abysme udělali opět tradiční přestávku na skaliskách nad Doverem. V Doveru jsme natankovali kvalitní britský benzín a poté co si auto na lodi odpočalo nám nic nebránilo pokračovat s plným nasazením na kontinentu.
Prvních 200 km skrz Francii a Belgii jsme urazili za 1h20min, včetně motání se po kruhových objezdech v Calais. Na první benzince v Německu jsme ji nechali trochu vychladnout, zkontrolovali všechny kapaliny (nezmizela ani kapka) a vyrazili na nejnáročnější část našeho zatěžkávacího rychlostního testu.
Můj nový miláček pod Filipovým vedením s rezervou dosáhnul 240 km/h (podle GPS 223 km/h, což je víc než je udávaná max rychlost), a to na nekvalitních gumách a v podmínkách reálného provozu. Jedinou lehkou nepříjemností byly sideways v mírném deštíku a mlze na německé dálnici, v táhlé zatáčce zhruba při 180 km/h. Odladění podvozku a řízení je ale slušné, na standardy dnešních aut až vynikající, takže stačilo si uchovat bystré smysly a hbité reakce a ze smyku bylo je zajímavé zpestření cesty.
V Rozvadově jsme naposledy dotankovali a vyrazili na Prahu. V Plzni jsme byli za 15 minut a v Praze za 50. Příjezd na Agip Chodov v 5:50 ráno znamená, že jsme 1100 km po evropských dálnicích urazili za vynikajících 7 hodin. Na Chodově jsme si s Filipem navzájem pogratulovali k volbě dobrého auta, správné posádky a té nejlepší trasy a hudby.

ZKUŠENOSTI Z OKRUHŮ
1) Sosnová 29. června 2009 - na akci Jaguar klubu jsem měl unikátní možnost projet svoji XJ40 v tak elitní společnosti, jako je XJ220 a první vyrobený kus XJR-S. Obě tato auta ten den poprvé a naposledy okusily tento okruh, v mém případě to bylo taky poprvé ale doufám, že ne zdaleka naposled :)
Auto se mně díky novým pneumatikám a brzdovým destičkám povedlo přivést na hranici jeho schopností a následně i přiblížit se téměř jeho smrti. Ale postupně... v perfektní pohodě i technickém stavu jsem vodil auto technickými zatáčkami, nutno zdůraznit bez jakýchkoliv úprav s autem v ryze komfortní verzi Sovereign. Prakticky pořád jsem byl na nebo za hranicí smyku, nedotáčivost, přetáčivost... podle toho jak se to zrovna hodilo nebo zdálo být rychlejší. Nejbrutálnější byl nájezd na cílovou rovinku, při jednom průjezdu jsem se z něj rovnal na třikrát, jindy diváci na tribuně zírali na zadní tlumič vnitřního kola vytažený úplně na maximum a prý tipovali, kdy se převrátím na bok.
Jednoduše řečeno, snaha byla velká, dvakrát jsem docílil času na kolo pod 55 sekund, prakticky shodně jako XJ12, která má při stejné hmotnosti o 100 Nm víc. Plné nasazení člověka nezanechalo žádné následky a vydržel bych ještě hodně kol, technika na tom byla jinak, při průjezdu posledním měřeným kolem už šla voda přes 100°C, benzinové čerpadlo začalo vydávat nepěkné zvuky, měnič moc nechtěl přenášet moment na kardan, od diferenciálu šlo do interiéru teplo a když jsem si chtěl zapnout klimatizaci, tak úplně zkolabovala. Chlazení v okolí okruhu a pak hlavně jízdou na dálnici ale uvedlo auto do normálu, takže celá akce skončila s doživotními zážitky a bez jakýchkoliv přímých ztrát :)
Palivové čerpadlo si ještě odsloužilo nějakých 500-700 km a pak mně dalo definitivně sbohem...
V galerii jsou nádherné fotky, které akci dokumentují. Děkuju jejich autorovi, Ondrovi z GlamourCar.cz!

2) Brno 9. července 2009 - s Mojitem (VW Scirocco) a Vette93 (Corvette C4) jsme byli společně vyzkoušet veřejné jízdy na Masarykově okruhu. Nepočítaje Audi RS4, BMW M5 E39 a Alfu 75 byl jsem jediný sedan, co se odvážil na okruh, a zcela určitě jediné pětimetrové auto. Auto jsem příliš nehnal s vědomím toho, že není na takovou jízdu dělané a že mé jízdě předcházel ozdravný celonoční pobyt v lihovaru.
Potvrdilo se mně v plné síle to, co už dávno více méně vím - komfortní podvozek Sovereignu se na táhlé zatáčky Masarykova okruhu vůbec nehodí a automat sráží akcelerační potenciál auta, navíc odstupňování čtyřkvaltu vůbec nesedí na dosahované rychlosti (+ brzdy příliš nestačí a vysokoprofilové pneumatiky jsou taky mínus). Jednou jsem projel první zatáčku tak, že jsem se už viděl na boku... to znamená ještě radikálněji, než v Sosnové a rovnou po jenom třech kolech s 1900 kg těžkým autem. Problémem je také v zatáčkách, do kterých se najíždí z kopce, přenos hmoty mezi brzděním a zatáčením. Do zatáčky proto nejde najet tak ostře, jak by brzdy a řízení dovolovaly - ale to je čistě problém měkkých tlumičů a pružin.
Dvě kola, co jsem si chtěl projet spíš pro zajímavost na čas, mně bohužel nevyšly. V jednom mě dojela skupinka asi sedmi rychlých aut, tak jsem se uklidil ze stopy, v druhém z těch kol byla přede mnou nehoda. Potvrdilo se mně, co jsem si myslel už dřív - zbytečná šířka trati se mně nelíbí, kazí to dojem z jízdy hlavně s ohledem na vnímání rychlosti (která ani tak není na tom okruhu vysoká). Kdyby byla poloviční, bylo by to mnohem lepší svezení. Na druhou stranu díky tomu okruh pojme mnohem víc aut najednou a kromě pár zatáček, kde je jenom jedna myslitelná stopa, si s trochou tolerance skoro vůbec nezavazí.
Ve standardní konfiguraci už nemám potřebu brát XJ40 na okruh znovu. S předělaným podvozkem a manuální převodovkou to ale asi bude adrenalinové svezení. Každopádně s odstupem jsou dojmy výhradně pozitivní, byl to velmi příjemně strávený podvečer.

Silné stránky

Motor. Jede bez jediného zaváhání, rozdíl proti Švestičce je výrazný i přesto, že se jedná o stejný typ motoru. Svůj podíl na tom mají i chybějící katalyzátory (v Německu, odkud je Švestička, to už byl v té době standard).

Převodovka. Bohužel automat, řadí ale fantasticky. Ve 160 km/h se stačí víc dotknout plynu a hned řadí na trojku, ve 120 km/h tam sekne dvojku. Přitom vůbec necuká a navíc motor pouští do červených otáček.

Spotřeba. Když si v režimu město a dálnice kolem 140 km/h řekne o 11 litrů a při rychlostech nad 200 km/h o 13,8 litrů tak to nejde než chválit. Motor 3.6 l automat se spotřebou dvoulitru!
Dlouhodobě vypozorované hodnoty:
- dálnice běžným tempem: 10 až 11 litrů
- mimo město 9 litrů
- město 14 až 16 litrů (se starým olejem to bylo běžně 18)

Všechno funguje. Palubní počítač nehlásí chyby, rádio hraje ze všech repráků, veškerá elektrická výbava je plně funkční.

Slabé stránky

Pneumatiky, stav podvozku. Tohle se bude řešit - pneumatiky jsou už nové, nazuté na nových litých kolech Pepperpot.

Interiér. Sedadlo řidiče a loketní opěrka jsou už viditelně opotřebené, přesto na počet km pořád v normě. Standardní volant mně od té doby co jsem si zvyknul na Momo JaguarSport vadí. Řesení je jediné - už jsem nasadil dobový volant JaguarSport s logem TWR (r.v. 1987, cena závratná až nepochopitelná...). Pocit z řízení se tím podstatně zlepšil.

Mech na gumových lištách oken :D

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

V podstatě jenom preventivně jsme dolili litr oleje. Na to že auto dva měsíce stálo předvedlo neskutečný výkon. Oleje to ovšem celkem dost spaluje, po 4200 mílích (necelých 7000 km) ho chybí asi litr nebo dva.

Při stavu 199 tkm jsem vyměnil olej+filtr (Shell Helix 10W-40), obě přední ložiska, přední brzdové destičky - celková hodnota materiálu zhruba 6000 Kč (a k tomu práce).

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Člověk co Jaguarům moc nerozumí, ještě má tuningovou Toyotu Celicu. Tohle auto měl jen krátce, před ním ho zřejmě vlastnili lidé co s tím jezdili pohodově a dobře se o něj starali.