Mazda 323f BJ 1.8 16v

Hodnoceno: 12× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Jak jsem k autu přišel

( Pokud se chcete vyhnout obkecávání a designu, přejděte rovnou na podkapitolu interiér )

V době, kdy se mi pomalu ale jistě rozpadala moje stará Mazda 323f vysněná mrkačka se před hlavní branou zastavil soused (důchodce) s tím, že prodává svou Mazdu a jestli ji nechci projet. Moje finanční situace tehdy byla mizerná, ale podařilo se mu mě přemluvit, abych si auto alespoň zkusil. Při výběru a rozvažování nad dalším autem jsem tento model zavrhl, ale stačilo ujet kilometr kolem domu, abych začal přehodnocovat své priority. První svezení mě prostě dostalo. Motor byl výkonově ještě lepší než u mrkačky, podvozkově jednoznačně jistější, tišší, skoro až sportovně tuhý. V autě panovala akustická pohoda, tedy hlavně nikde nic nemlátilo, nevibrovalo a neskřípalo. Soused mi pak auto zapůjčil, takže jsem týden jenom jezdil, prolézal a zkoumal tak abych přesně věděl, do čeho jdu. Dostal jsem nabídku o řád výhodnější, než byly ceny stejného modelu na bazarovém trhu, takže nebylo nad čím dumat a plácli jsme si. Auto mělo své chyby, ale s pořizovací cenou skoro za hubičku a všemi svými vlastnostmi to byla koupě století. Počítal jsem s investicemi, ale naštěstí jsem neviděl žádné natolik nutné, abych se jimi musel hned zabývat. Znal jsem veškerou historii, takže stačilo natankovat a jezdit. A ještě prodat starou mrknu, což už je ovšem příběh jiný.

Exteriér

Autu nesmírně sluší tmavě modrá metalíza. Odstín slušně maskuje oděrky nebo prasklinky, auto stále vypadá na první pohled jako nové. Na pohled druhý už to tak slavné není, ale co čekat po patnácti letech provozu. Velmi se mi líbí tvary předních světel s linkou masky chladiče a navazujícím obloukem ve spodní části nárazníku s mlhovkama. Auto tak ze předu působí agresivně, má vyvážené proporce a myslím, že i po těch letech má svým kukučem co říct. Jako by svým pohledem vyzývalo. Pojď se projet, šlápni na to! Kapota není přehnaně boubelatá, jak bývá zvykem u mladších aut, k tvarům blatníků taky nemám výhrady. Designová škola devadesátých let mi prostě sedne.

Z boku působí jako běžný hatchback nižší střední, proporčně vyvážený až skoro usedlý. Mírně svažující se horní linka bočních oken dodává na dynamičnosti a tak trochu prozrazuje japonský původ.

Zadní lampy mírně zasahují do boční části auta, takže i v noci by o sobě mělo dát vědět. Nikdy jsem z designového ani praktického hlediska neoceňoval ploché, až přímkově rovné zadky. Proto oceňuju svažující zadní sklo s praktickým zadním stěračem, který je v deštivých podmínkách doopravdy třeba. Nejvýraznějším prvkem zádi je pak decentní střešní spoiler s integrovaným brzdovým světlem. Zadní lampy bych sice tvarově představoval jinak, nicméně svou funkci plní bez problémů. V jejich případě se mohli kluci japonští trochu více odvázat, obzvlášť když si vzpomenu na kontroverzí krásné zadnice předchozích modelů výrobce z Hirošimy. Efko tak v poslední generaci trochu zcivilnělo, jakoby rezignovali na originalitu. Ještě nesmím opomenout masivní zadní nárazník, který auto opticky rozšiřuje a navíc se na něm dá vcelku pohodlně sedět při otevřeném kufru.

Interiér a praktičnost

Řidičův prostor je poměrně vzdušný, takže i člověk mé velikosti (185cm) se bez utlačování pohodlně usadí. Posadím se dokonce i za sebe a mám dost místa nad hlavou, přičemž místa pro kolena by mohlo být víc, delší cestu bych přesto přežil. Naštěstí jako řidič nemusím.

Středový sloupek s tunelem nabízí ukládací prostory ne nepodobné novému Rapidu a mé nohy nijak neutlačuje ani neobíjí. Další malá celkem praktická schránka je na levé straně pod volantem, v ní si klasicky schovávám zapalovače. Kromě velké schránky od spolujezdce nabízí přední kabina poměrně plytké kapsy ve dveřích (maximálně na klíče, účtenky užší předměty) a velmi praktickou a hlubokou schránku pod loketní opěrkou, samotná opěrka by však mohla být širší a delší. Dva lidé se o ni prostě pohodlně neopřou, aniž by se nedotýkali. Další ergonomickou výtku bych měl k elektrickému ovládání oken. To u řidiče prostě jede dál po sebemenším kliknutí a vypnout se musí kontra pohybem. Ovladač je tak citlivý, že své pohyby musím věčně opravovat a přesné nastavení okénka je peklo na delší čas. Prostě jezdím tam a zpět a nemůžu se dostat k vypnutému stavu. U spolujezdce naopak není hardstop, takže se tlačítko musí celou dobu držet což je někdy otravné, ale na druhou stranu se mnohem lépe nastavuje. Velmi špatně se v noci hledají tlačítka mlhovek, která jsou schovaní dole na levo od volantu nad malou schránkou a bohužel nejsou podsvětlena. K elektrickému ovládání zrcátek nemám výhradu.

Sedačka řidiče má nastavitelný sedák ve dvou směrech pomocí otáčecích knobíků takže jde dobře nastavit úhel posezu. Sklon opěradla se ovládá pomocí klasického kolečka, u spolujezdce páčkou z pravé strany. Sedačka spolujezdce má navíc funkci sklopení opěradla dopředu pomocí rychlé páky dostupné od řidiče. Posez řidiče mi bohužel plně nevyhovuje. Sedačka nenabízí příliš velké boční vedení, není však laděná ani na komfort. Chybí mi větší opora v bederní části, sedák by mohl být delší.

Volant je nastavitelný pouze výškově takže jej mám při pohodlném posezu daleko. Řadící páka by z hlediska ergonomie mohla být trošičku blíž sedačky, resp. Dál od středového panelu, ale někomu jinému by toto mohlo naopak vyhovovat.

Velmi praktická je svítilna uprostřed střechy s dvěma samostatnými a jedním centrálním světlem. Příjemně osvítí interiér a zároveň neoslňuje řidiče, protože je za ním. V zadní části je pak už jen malý popelník ve středovém tunelu, který se hodí hlavně pro ty vzadu. Zadní lavice je řekl bych standartní. Je dělená 2:1 a širší strana obsahuje loketní opěrku, která ovšem po otevření není průchozí do kufru, takže při přepravě delších předmětů je třeba sklopit sedačky. Ty se dají sklopit do ostřejšího úhlu nebo po vyklopení sedáků do skoro rovné plochy.

V kufru je pak klasické papundeklové plato, které je relativně robustní, ale musí se neustále vyndávat a hledat pro něj místo za předními sedadly. Kufr má celkem nízkou nakládací hranu, lampičku a po obou stranách uzavíratelné schránky na nářadí. Pod látkovým dnem se skrývá uzoučká ošklivá rezerva do 80 km/h. A nakonec jedna věc, která mi dost vadí. Kufr se zamyká a odemyká na opačnou stranu vůči dveřím, takže si to pořád pletu. Auto má centrál bez dálkového ovládání, takže občas přes kufr skutečně zamykám.

Motor, zpřevodování, brzdy a řízení

O pohon vozu se stará benzínová jedna osmička o výkonu 84 kw s rozvodem DOHC a 16 ventilovou technikou. S 1250kg těžkým autem nemá mnoho práce. Do 2000 otáček má mrtvé pásmo, do 3500 o sobě dává vědět velmi solidním zátahem a od poslední hodnoty výše jede jako ďábel za závodně hrubého a velmi líbivého zvukového doprovodu. Takový splašený šicí stroj. Občas si motor vytočím pro radost do omezovače, který zasahuje někdy pod 7000, kde už výkon klesá a křivka je za špičkou. Zátah na dvojku je fenomenální na auto téhle třídy a věku a dosáhnu na ni 100 km/h bez řazení.

Zpřevodování pro běžné ježdění

3 – 40km/h – 2000ot
4 – 55km/h -2000ot
5 – 65km/h – 2000ot
5 – 130 km/h – 4000ot

Převodovka je postavena hlavně na využití výkonu, takže pokud neklesnu pod 2000, mám vždy jistotu solidního zátahu. Pro rychlejší manévry podřazuju na 3000 a výše. Problém je při kolonách do 20km/h kdy se dvojka poměrně dusí a jedničku tam logicky dávat nechci. Další problém je při 50km/h kdy někteří pařidiči jedou 40, jenom aby náhodou nepřekročili limit, a já pak musím točit za tři, což znamená vyšší spotřebu. Plynulé tempo cca 53 km/h (pro mě cca 2000 otáček na 4) je prostě pro české řidiče nedosažitelné a tak neustále přeřazuju a nadávám. Při prázdných cestách brouzdám v noci ideálně 65-70 km/h na pětku a 90 km/h mimo město pro ideální spotřebu. Při takto vysoké rychlosti ve městě pak dávám větší pozor na chodce, ale to dělám tak jako tak.

Při dálničních rychlostech auto točí opravdu vysoké otáčky za což mě odměňuje překvapivě silným zátahem až do 180 km/h. Hluk v autě je ale nad hranicí snesitelnosti, pak přichází na řadu hlasité rádio. Také spotřeba rapidně roste. Na dálnicích však najedu asi 800 km za rok, takže to zase tolik neřeším.

Při plně nacpaném autě nemusím v rámci otáček nad oněch smrtelných 2000 podřazovat na žádný stupeň. Výkon a točivý moment je prostě stále k dispozici v dostatečné porci a auto stále solidně táhne váha neváha dokonce i do prudkých kopců. Předjíždění není při vysokých rychlostech problém ani na pětku. Pravidelně dávám na zadek slabším Oktávkám, Golfům, Focusům a autům podobného ražení. Souboje se slavným chrochtem 2.0 TDI dopadají většinou plichtou, záleží na rychlosti a zkušenostech řidiče. Na výkonější auta nemám šanci.

Řazení jako takové již má svoje nejlepší léta za sebou, celkem špatně tam jde zpátečka a občas je problém při podřazování, toto se však projevuje výhradně při sportovní jízdě, kdy je kladen důraz na rychlost řazení. Při klidné jízdě je však výhradně přesné, lehké s letmým cvakutím při dorazu. Dráhy jsou krátké, přesné a řadit se dá doslova prstíčkem.

Brzdy jako jedna z mála věcí na autě nejsou originál. Ve předu jsou polokeramické destičky Red stuff s k tomu odpovídajícími kotouči. Auto pak při razantnějším brždění spíná ABS na suchu, někdy za velmi vysokých rychlostí. Vzadu jsou obyčejné klasické kotouče. Jsou velmi jemně dávkovatelné a ještě se mi nestalo, že by jejich účinek vadl i při ostré sportovní jízdě. Prostě zastavím na pětníku.

Plynový pedál je už bohužel elektronický, takže po každém sešlápnutí má mírnou prodlevu a při studeném motor s autem mírně cukne což je občas otravné. Zabírá prakticky už od lechtání, je velmi citlivý a zamáčknutí odpovídá zátahu motoru, takže až podlaha znamená opravdu plný výkon.

Řízení je pozitivem a zároveň velkým problémem auta. Je příjemně tuhé a relativně přesné. Nemá velkou vůli na středové poloze a přináší uspokojivou zpětnou vazbu. Převod řízení je bohužel přiliž malý, takže točím a točím. Rejd je na takto malé auto příšerně velký, takže se na klasické dvou ani tříproudovce prostě neotočím na jeden zátah. Občas je to docela boj i při parkování ale už jsem se s tím naučil žít.

Jízdní vlastnosti

Auto je vyloženě návykové. Řízení je velmi hravé a přesné, díky dobré zpětné vazbě. Do zatáček se vrhá vyloženě s chutí. Nejradši má dlouhé táhlé šikany, při vracečkách a ostřejších zatáčkách omezuje dlouhý převod volantu. Přiliž se nenaklání a ani při ostrých výjezdech neztrácí stabilitu. Motor jde neustále za plynem, někdy je problém udržet stálou rychlost . Při plném naložení se chová ještě krapet lépe. Více sedí v zatáčkách a je předvídatelné. Při vyšších rychlostech je poměrně stabilní, větší kola by dodala více jistoty ve všech směrech. Auto není moc náchylné na boční vítr, občas zaznamenám nějaký ten kamion, ale to jen zřídka. Nejvíc mu sedne sportovní dovádění a nemusím jej vodit na limitu, aby vykouzlilo úsměv na tváři. Užívám si i krátké cesty do obchodu nebo za rodinou. Mazda, to je prostě radost z jízdy !

Doporučení

Auto můžu rozhodně doporučit všem, kteří milují řízení a zároveň neprahnou po vyloženě závodním náčíní. Je to prostě vůz pro běžné ježdění se sportovním cítěním. Dokonce i pro rodinu je rozhodně lepší a praktičetější, než nějaká Fobie nebo jiné tříválcové kulhavé potvrstvo. O bezpečnost se starají 4 Airbagy, takže bych se i vzhledem k věku auta nebál a navíc je velmi spolehlivé, pokud se staráte o základní věci. Určitě doporučuju nastříkat podvozek, Mazdy mají tendenci k hnití. Ostatně to byla první věc, kterou jsem po koupi nechal udělat. Důležité je hlídat hladinu oleje, jinak se staráte jenom o opotřebení klasických podvozkových dílů, brzd, gum atd.

Silné stránky

Výkon a charakter motoru
Design
Jízdní vlastnosti
Je to Mazda, takže je zábavná a návyková
Není to další auto z davu
ale zároveň je poměrně nenápadné

Slabé stránky

Převod řízení, rejd
Dálniční otáčky
Hluk při dálničních rychlostech
Někdy dražší náhradní díly
Spotřeba

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Uložení zadního tlumiče 1200,-
Táhlo ruční brzdy 2500,-

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Koupeno od souseda, dovoz ze švýcarska. Znám servisní historii a mám jistotu najetých kilometrů.