Mercedes-Benz C 280 W202

Hodnoceno: 38× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Chvíli jsem přemýšlel jak začít, ale asi bude nejlepší začít od začátku. Protože jsme v roce 1998 často jezdili do zahraničí a v té době používaná Felicie byla na dálnici už poněkud zadýchaná, začali jsme se poohlížet po něčem pohodlném, rychlém a pokud možno ne moc drahém. Podle posledního požadavku bylo jasné, že nepůjde o nic nového, na druhou stranu auto mělo reprezentovat, takže spoustu aut jsme ze seznamu potenciálních vítězů hned ze začátku vyškrtli. Vybírali jsme jenom auta od oficiálních prodejců, kde byly auta buď po leasingu, nebo byly jen málo jetá. Ve finále zbylo jen Volvo S40 a Mercedes C, který jak už možná někdo pochopil, výběrové řízení vyhrál :-). Tak jednoduché to ale nebylo. Volvo bylo daleko mladší, mělo míň najeto, úspornější motor, ale absence jakékoliv výbavy hrálo hodně do karet Mercedesu. Ten byl zase o kapánek starší, měl najeto něco málo přes sto tisíc a motor byl až zbytečně silný a v té době byl mínus i automat. Teď se mi to zdá srandovní, protože s automatem je to teď přesně naopak – no kdo s automatem chvíli jezdil, asi mě chápe. Každopádně maximální výbava, perfektní stav, image a zázemí prodejce nakonec vyhrály.

S autem jsme se chvíli sžívali. Rozdíl oproti všem zatím poznaným čtyřnohým miláčkům byl opravdu propastný. Nejde to moc dobře popsat, protože veškeré věci v autě, jejich funkce a promyšlenost začnete člověk brát za chvíli za samozřejmost a jakékoliv přesednutí do jiného auta je opravdu velkým procitnutím. Mě to ale naštěstí pomohlo některých věcí si daleko víc vážit a ostatními neopovrhovat. Člověk se ale začne setkávat i s druhou stranou věci jako je závist a všude přítomné pohledy, kterými jste ohodnocený buď na nějakého zbohatlíka nebo přinejmenším mafiána. Naštěstí jsme ale často jezdili do zahraničí, kde byly podobná auta úplně normální a nikdo si Vás vůbec nevšímá.

Po více než roku, kdy se člověk s autem plně sžije, začne vidět i nějaké ty věci, které by mohly být lepší. Po stránce výbavy nemělo cenu něco moc měnit. Jenom jsem vyměnil ošoupaný spínač předního levého okna, doplnil pár chybějících krytek a auto bylo skoro jako nové. Pravidelně jsem auto čistil, umýval, vysával, ... no prostě s tímhle jsem si vždycky vyhrál a autíčko muselo být vždy v té nejlepší formě. Ani s motorem nemělo cenu moc co dělat, v tu dobu to bylo skoro to nejsilnější co člověk mohl v této kategorii mít.

No když jsem už u toho motoru, trošku se rozepíši nejenom o něm. Jde o klasický řadový šestiválec s obsahem 2.8 litru a necelými dvěstě koníky. Motor má krásný sametový zvuk a běh, v nižších otáčkách a rychlostech je to ale trošku lenoch. Pokud najezdíte na sportovní režim a chcete jezdit trošku svižněji, naučíte se používat kickdown. Ten funguje vždy spolehlivě, ale lepší je zvolit si sportovní režim a o nic se nestarat. Kolem stovky, kterou na tachometru máte během chvilky je ale auto úžasně rychlé a jakékoliv předjíždění je opravdu zábava. Tak jak jsem ze začátku psal, že automat jsme bral jako mínus, postupem času se s ním naučíte jezdit a jakékoliv situace zvládáte s přehledem. Dnes na automat nedám dopustit i když vím, že jsou auta, kde za nic nestojí nebo se do nich vůbec nehodí. V tomto modelu je sice ještě čtyřstupňový, řadí ale rychle a bez nějakých rázů – podřazovat si do jisté míry můžete manuálně sami, což hodně využívám například z kopce, kdy šetříte brzdy. Ty jsou vcelku ostré a po jednom pokusu nejkratší brzdné dráhy 150-0 km/hod Vás mozek přesvědčí, aby jste něco podobného už nezkoušeli. Náhon je na zadní kola, což je v běžném provozu fajn, v zimě si ale musíte dávat pozor. Auto je ve smyku opravdu rychle – doporučuji nějaký těžší náklad v kufru a kvalitní pneumatiky na všech kolech a auto se dá používat celoročně. S tím souvisí podvozek, který je standardně trošku houpavý - komfort je prostě na prvním místě. Řízení nemá moc rádo vyjeté koleje nebo třeba i tramvajové koleje, kde máte spíš pocit, že auto se řídí samo a řidič do toho nemá co mluvit.

Auto se původně pořizovalo na delší tratě a tam se cítí nejlépe. Komfort je opravdu vysoký. Tisíc kilometrů ujedete jako nic a celou cestu si užíváte – šlápnete plyn a jedete kopec nekopec. Poslední dobou auto používáme spíš už jen na kratší tratě a do města a i na to se dá vcelku rychle zvyknout. Posilovač je při parkování opravdu velkým pomocníkem :-). Co se týče spotřeby, možná to překvapí, ale dá se jezdit vcelku rozumně. Autíčko má myslím šedesátidvalitrovou nádrž a na dálnici se dá na jedno natankování ujet i šestset kilometrů. Nepočítejte ale, že pojedete v průměru dvoustovkou – to jde spotřeba samozřejmě nahoru. Když už jsme u té rychlosti, nejvíc jsem zkoušel jet něco přes dvěstětřicet, ale nějak takové rychlosti nemusím. Stát se může cokoliv a pak Vám žádný airbag nepomůže... Pokud budete jezdit po okreskách a ve městě, počítejte s průměrem kolem dvanácti litrů.

Nějak jsem se ale rozepsal o technických věcech a zapomněl na to, co jsem po určité době začal vidět jinak. Autíčko bylo sice hezké, ale poněkud usedlé... Začal jsem proto hledat, brouzdat a vymýšlet co by se dalo zlepšit. Chtěl jsem nechat nalakovat i nějaké už trošku ošlehané části auta, za které ale mohl převážně původní majitel. Nějak se mi do toho ale nechtělo... Znamenalo by to absenci auta alespoň na měsíc a to prostě nešlo. Osud si s námi ale trošku pohrál a jednoho dne se můj bratr, který s autem jezdil minimálně, rozhodl zahrát si přetahovanou s tramvají.

Autíčko se sice bránilo zuby nehty, ale skoro všechny přední plechy, nárazník a jeden elektron to odnesly... Po rodinné radě co dál jsem se věci ujal a vzal věc do svých rukou. Rozhodl jsme se, že auto dostane nový lak, kola, pružiny, tlumiče,....
Protože jsem auto bral už víc než jen dopravní prostředek, vzal jsem věc s maximální pečlivostí do svých rukou a nedal auto do první opravny. Než jsem posháněl veškeré potřebné věci, které jsou vždy originální nebo od známých značek, auto jsem kompletně odmašlil a připravil na zásah pánů chirurgů. Naštěstí nikde nic nebylo hnuté, tak se měnili jenom plechy, nárazník a nějaké další plasty. Současně jsem vyměnil brzdy, tlumiče, vyměnil pružiny za sportovní Eibachy a ještě některé čepy, které by se stejně později měnily. Jak bylo vše spasováno a na chlup sedělo, převezl jsem „krasavce“ do lakovny, kterou jsem chvíli vybíral. No, dělat celolak není žádná láce, navíc čekat na auto více než měsíc není také ideální, ale výsledek stál za to. Ještě jsem dal vystříkat dutiny a hurá do garáže, kde jsem začal skládat jedno velké lego :-).

Času mezi plechy a lakem bylo vcelku dost a tak jsem alespoň veškeré „vnitřnosti“ dal do perfektního stavu – jedna vana nezůstala suchá. Auto jsem postupně dával dohromady a každým dnem jsem měl lepší a lepší náladu, protože ten vytoužený den, kdy autíčko zažije svoje znovuzrození se začínal blížit. Veškeré díly byly dány na původní místo, jenom jsem přidal některé prvky, které ještě víc podtrhly krásu tohoto auta. Přední maska je typu „Avantgarde“, přibyly sedmnáctipalcové elektrony ve stylu AMG a pružinami se autíčko snížilo asi o tři centimetry, což ve výsledku vypadá sakra dobře. Díky pružinám je jízda teď sice trochu tvrdší, ale už to není taková ta jedna velká houpačka. Spodní část nárazníků a prahů jsem nechal nastříkat do barvy auta a i když by si někdo řekl že je to maličkost, jako celek to vypadá určitě lépe.

Vevnitř toho na vymýšlení moc nebylo. Jenom jsem na budíky přidal chromové rámečky, které jsem ale musel objednat až v německu, protože u nás jsem narazil jen na nějaké šíleně vypadající plastové výlisky... Jinak jsem chtěl taky vyměnit muziku, protože obstarožní kazetový přehrávač v době MP3 vypadal už celkem zajímavě. Začal jsem se tak hodně zajímat o AutoHiFi, ale asi po měsíci kdy jsem dospěl do stavu, že bych vystříkával všechny dutiny antirezonující pěnou, použil asi dvacet reproduktorů, tři zesilovače a další dříve pro mě neznámé věci jsem akci „nové AutoHiFi“ zastavil. Navíc celková suma jenom za audio by byla skoro stejná jako za celkovou opravu a to bych už prostě nezvládnul. Nakonec jsem tedy jenom staré rádio vyměnil za originál Mercedes CD a spokojil se se stávajícími osmy reproduktory. Navíc rádio do interiéru přesně zapadne a nevypadá to jako někde na všemi barvami blikající tržnici.

No a hotovo. Auto si teď užívám víc než předtím a navíc vypadá opravdu dobře. Jezdím s ním v podstatě už jenom já a tak se snad už žádná soutěž v přetahování s tramvají konat nebude. Myčkám se na hony vyhýbám a lak udržuji jenom houbou s vodou, autošampónem a voskem. Navíc je autíčko každý večer v garáži, tak doufám, že to nejhorší už máme oba za sebou.

FOTKY:
Uspořádal jsem je v chodu dějin od úplně prvních až po současnost.

Silné stránky

+Komfort
+Výkon
+Image
+Spolehlivost
+Výbava

Slabé stránky

-Zadní náhon
-Spotřeba

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Jezdil jsem vždy k HošekMotor Brno, kde vždy vše proběhlo v pořádku. Auto už ale hodně znám, takže běžné opravy pro mě jsou maličkostí a servis kromě běžných prohlídek v podstatě nepotřebuji.