Fiat Coupe Limited Edition 545 - PRODÁNO

Hodnoceno: 71× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

JAK JSEM DO TOHO VLETĚL
Mám svou alfu 145 rád, ale časem jsem dostal chuť na něco ještě zajímavějšího a brutálnějšího.. Už dlouho jsem neslyšel od rodičů, že musím jezdit opatrně a slušně, takže jsem usoudil, že už si na Alfu zvykli a smířili se s ní. Bylo na čase je zas trochu pozlobit. Na Fiata Coupé jsem myslel už dřív, ale pořád jsem ještě nebyl připravenej, pořád jsem ještě tak úplně nechápal jeho kouzlo, takže byl pořád tam někde vzadu a jen jsem na něj občas koukl na internetu.. Moje pozornost byla věnována Alfě 156. Byl to vlastně takový kompromis ta Alfa, chtěl jsem být dál alfistou a nic jiného lepšího mi tato značka nabídnout nemohla. Takže 156 3,2 GTA… No tak to bohužel ne. Celej vzrušenej jsem na ní sice koukal na internetu na videích a představoval si tam sebe, to jako jo. Jenže to je jiný kafe a pro chudého mladého kluka až příliš drahé kafe. Takže jsem vymyslel ten kompromis v podobě 156 2,5 V6 , 140kW. Jenže jsem si vymyslel že musí být černá a musí mít uvnitř červenou kůži.. No a taková prostě nebyla. Nebyla. A pořád nebyla. Abych si zkrátil čekání, koukal jsem na videa na netu a občas se mi mezi těma alfama objevil můj starý známý Fiat Coupé.. No tak jsem začal koukat i na něj a tak si říkám, že to není až tak špatný, že si to ty 156ky celkem dává. Po bližším informování jsem zjistil moc příjemnou věc. A to, že takové Coupé pětiválec s dvaceti ventily a turbíčkem, se v mnoha směrech vyrovná i oné nedostupné 156 GTA, což byla už nějaká frajeřina. Toto zjištění přidalo Coupéčku hodně plusových bodů.. Na základě tohoto jsem se začal zajímat o takzvané „Ferrari pro chudé“ více a řekl si, že Budu hledat i 156, i Coupé, a co najdu dřív, to vezmu. Pro Fiata hrál výkon a pro Alfu to, že je to Alfa. Pak tedy koukám na obrázky toho Fiata a říkám si, že ty divný blatníky jsou vlastně tou svou divností dost sexy, možná jsem zvrácenej, ale ty zářezy jsou dobrý. Každý auto má blatníky prostě jen kulatý, moc se většinou neřeší jak vypadaj, prostě je to díra na kolo a musí to vypadat celkově hezky. Coupé to má jinak.. Tady jsou blatníky umělecké dílo samo o sobě, je to jako by auto řezalo vzduch, jako by to byly křídla stíhačky, ploutve žraloka… Zjistil jsem, že mi už ta 156ka příjde taková obyčejná.. Najednou jí něco chybělo… Ale jdeme dál. Coupéčko nezapře podobu s Ferrari, může za to především velice chytrý tah vedení Fiatu a to svěření studiu Pininfarina a lidem, co normálně Ferrari navrhují.. Fiat chtěl prej navázat na překrásnou minulost značky a připomenout lidem, že dříve někdy v 60. letech vyráběli malé a stylové sporťáčky pro lidi, co je bavil život. Tak vznikly v první polovině devadesátých let projekty Fiat Coupé a kabriolet Fiat Barchetta. Ale zpět k Designu Ferrari.. já miluju Ferrari a řekněte sami.. je snad někdo, kdo miluje auta a nemá rád Ferrari? Nejspíš jo, ale to je mi fuk :-D Dneska už jsou i silnější auta než Ferrari, ale k čemu to všechno je dobrý? Ferrari je prostě pořád Ferrari, ať se Japonci a Němci snaží sebevíc, nikdy neudělaj sporťáka, který by tak chytil za srdce, jako právě Ferrari. A právě na to hráli i ve Fiatu. Uděláme Fiata kterej dá majiteli pocit, že jede ve Ferrari, které měl celé dětství na plakátu nad postelí. No a tak nějak to fungovalo i u mě. Proč mít praktické auto na nákupy a pro rodinu, když nejezdím na nákupy a nemám rodinu, he ? Proč vrážet těžce vydělané peníze do drog, když je můžu vrazit do oprav italského nepraktického sporťáka, které mi připomíná mé Ferrari v měřítku 1/43, se kterým jsem si hrával jako malej, he !? Už jsem nepochyboval a do Coupéčka se zažral na plno. S každým videem a každým dalším obrázkem jsem se zamilovával víc. Hltal detaily i celek. Přední světla v kapotě, která je v jednom celku s horní částí blatníků a celý se to tak strašně divně otvírá až se nakonec vyklopí skoro půlka auta nahoru.. mazec!
Nemůžu si pomoct, ale když má Coupéčko tu mastodontní kapotu zvedlou, připomíná mi to žraloka co vás chce sežrat. To nemá chybu! Teda vlastně jo má to chybu.. kapota je těžká a časem odejdou plynové vzpěry a při výměně žárovek na spodní straně si zlomíte páteř, ale čert to vem tyhle detaily, když to vypadá tak rajcovně! Světla taky zrovna moc dobře nesvítěj, ale líbí se mi. Ono prostě o praktičnost se tu nehraje, na to prdět.
Ostré zářezy a křivky na jinak ladné a něžné karoserii mi připomínají jizvy na tváři bojovníka, jako takovej rváč na silnici, co je sice fešák, ale těmahle znakama dává jasně najevo, že je zatraceně ostrej. Kliky schované ve sloupkách aby nenarušovaly celistvost dveří a pod nima začínající šípovitá hranka postupně se rozšiřující a přecházející do hranatější zádě. Tento dyzajnový zlepšovák auto nejen opicky rozšiřuje, ale hlavně vypadá dobře a italsky a to je hlavní. V blatníkách je zezhora víčko od nádrže, další stylová záležitost, kterou někdo nepřekousne a jinej miluje. Krátká prdelka ukrývá čtyři zapuštěná kulatá světla (to také dost lidí nepřekousává) A hladké víko kufru , které také spousta lidí odsuzuje... No tak koukám a říkám super, tak tohle auto já chci, to je kára přesně pro mě! :) Pak výběr motoru... já teda vlastně až tak moc nevybíral, člověk je jednou magor a tak se moc nerozmejšlí a jde do nejsilnějšího co existuje... Takže ve své době nejrychlejší předokolka na světě jo? Nejrychlejší sériový Fiat v dějinách jo? No to by šlo, to se mi zamlouvá! :-) Takže moje pozornost se zaměřila už jen na nejbrutálnější motorizaci, a to dvoulitr s pěti válci a dvaceti ventily, trošku okořeněnej turbem. Maximálka nějakejch 250km/h a stovečku to má za 6.3 sekundy a podle nějakých testů umí sériovej 20 VT dokonce za 6 sekund. To není špatné si myslim.

JAK JSEM V TOM LETĚL
Bazary jsem neřešil, to je jiná liga a od toho já se držím dál, projížděl jsem inzeráty ale žádnej dobrej kousek nebyl k nalezení.. Až jednoho dne jsem jedno našel přímo v klubu Fiatu Coupé.. jeden klučina z Plzně, co jedno Coupé prodával, se rozhodl, že zlevní a tím se dostal na cenu, jakou jsem bych schopnej zaplatit. Limitovaná Edice je Limitovaná Edice, to auto je úžasný samo o sobě, na netu jsem někde našel, že jednu vlastnil ve své době i Schumacher, takže prostě image slušný :) Fotky luxusní, popis parádní a co se s Coupéčkem dělo za poslední roky šlo najít v diskuzi. Navíc žádnej podvodník a tak ,všichni ho tam znali a tak jsem si řekl, že to risknu. Po domluvě jsem i s tátou letěl Alfičkou za Coupéčkem, jakože to omrknem, budem se cukat a budem chtít lepší cenu. Bohužel (tedy vlastně bohudík :D) lepší cena nebyla možná a ani jsem jí už nechtěl, protože auto mě ohromilo. Udržovaný, krásný na pohled i na poslech. Motor pěknej. Sice byl motor dole trošku mastnej, ale přecejen už jsem byl trochu z Alfy zvyklej, tak jsem to neřešil. Po prohlídce a usednutí do kožené sedačky a obhlídnutí interieru jsem věděl že tohle je to co hledá moje dětská šílená dušička, že tohle je to, v čom se chci zabít ;-) Majitel nasedl a že to teda jdem projet a já že jasně. Otočit klíček, startovacím tlačítkem nahodit pětiválec, pohodlně se usadit do červeno-černé kůže, připoutat červenými pásy a jedem. Vyjeli jsme z parkoviště, projeli kruhák a pan majitel to trošku sešláp. Byl jsem ohromen, jelo to fakt moc pěkně, tiché to bylo a svižné.. Pak ovšem majitel zastavil a říká: "Tak a teď ti ukážu jak to jede." Tu větu jsem moc nepochopil, protože jsem myslel že právě to už několik minut dělá. Pochopil jsem za chvilku. Zařadit jedničku, plyn zadupnout, Fiat zahrábl a vystřelil. Akcelerace mi odkrvila mozek, za vteřinku, možná ani ne, zabralo turbo a já myslel že už ani mozek nemám, že už se mi protlačil do kufru. Ještě jsem registroval řazení dvojky... A ze zátahu na dvojku jsem měl pocit, že se mi už neprokrvuje spodek těla, koule cpou do břicha a že mi za chvilku uletí hlava... Ano chápu, že pokud má někdo něco takového a nebo silnějšího, tak mě považuje za blázna, co je vyplesklej z takového autíčka, ale pochopte kluka co na to není zvyklej... No po chvilce se mi asi vrátila krev do všech částí mozku, nebo alespoň do té jazykové části, a já řekl že to je moc pěkný, jak to táhne. Majitel v klídečku poznamenal, že poprvé z toho byl taky hotovej ,ale že teď už mu to ani nepříjde. Na trojku už jsme jeli přibližně světelnou rychlostí, když začal brzdit a na první křižovatce jsme se otočili směrem zpět. U nějaké odbočky, nebo co to bylo, zastavil a řekl ať si to zkusím. Bylo mi zle, začal jsem litovat že jsem sem jel, začal jsem litovat sebe i majitelova času a benzínu. Panika. musím domu, co tady sakra blbnu, taková rakteta šílená, to sem už kretén neboco, že jsem se rozhodl pro tohle auto? No ale co, aspoň to zkusím, když už tu dřepím a snažím se nevypadat vyděšeně. Ale ne. On vylejzá a chce abych opravdu řídil. Dobrá, vylezu a půjdu na to. Otevřel jsem dveře a snažím se vysrčit nohu ven, ale prahy jsou nějak moc čiroké a já sedím hrozně nízko a navíc se klepu. To není dobrý. No nějak jsem už ven vypadnul a obešel auto a dosedl na místo řidiče. Ty vole to je špatný, nějak moc budíků, vůbec se v tom nevyznam. Nevadí, na to čumět nepotřebuju, hlavně abych to neštrejchnul o svodidla. Kouknu do zdrcátka a nic nevidim, jsou malý a vidím v nich jen zadní blatník a kus oblohy, nevadí, kouknu přes rameno dozadu a rozjíždím se. Pěkně v klídečku pomalu (přecejen to řídím poprvé a není to moje) jsem se rozjížděl. Asi tři vteřiny trvalo než jsem se otrkal a sešlápl to víc. Zrovna jsem se trefil do otáček kdy spíná turbo, takže nás to nakoplo a já letěl za pár vteřinek stovkou. A sakra. Měl jsem pocit extáze a bylo mi fuk jesti to rozbiju, za těch pár vteřin to prostě stálo! Tuhle káru chci!! Moc jí chci!! musím jí mít!!! Jenže před náma byl kruháč. Jenže tyhle káry maj vepředu sviňsky ostrý Bremba s vrtanejma kotoučema a to nejsou brzdy ale zbraň. Italové maj prej rychlý brzdy, ale moje Alfa je nemá a tak jsem to ve Fiatu zadupnul jak s Alfou... Zatavilo to z tý stovky.. no můj lajckej odhad je, že ta brzdná dráha byla dlouhá 1, možná 2 centimetry. Oči my málem vyletěly z důlků a mozek málem vycáknul za nima.. Část mozku jsem tím nejspíš opravdu poškodil, protože jsem už měl jasno, že tuhle šílenost prostě chci!!

MILUJU HO ,CHCI HO, BERU HO
Nadpisem jsem vám zkazil překvapení, ti chytřejší z něj pochopili, že jsem Fiata skutečně koupil. Ti ještě chytřejší už to pochopili z toho, že jsem založil tuhle recenzi ;-)
Takže si to zase ženem Alfičkou po dálnici za Fiatem. V mé hlavě je spousta myšlenek a představ, snažím se nemyslet na finanční problémy, které mi tento Fiat přinesl a nejspíš jetě přinese, a zaměřil se na přítomnost. Byl to krásný den, v tomto roce jeden z prvních krásných teplých víkendů. Cesta super a v cíli už čekala zaparková Limitka. prohlédl jsem jí a už si pomalu zvykal, že už je vlastně moje. Majitel nás přivítal a šlo se kupovat. Vysvětlil mi ještě jakési specifikace tohoto konkrétního vozu, jako například nefunkční dálka a nehezké zatékání do kufru po návštěvě myčky. Pokec a rozloučení a tradá domu! Ne vlastně tak snadný to nebylo.. ve Fiatu svítilo hladové oko, takže jsem nevěděl jak dlouho rezerva vydrží a s tímto jsme se vydali hledat benzínku. Cedule se šipkou ukázala směr, ale tam jsme zjistili, že nejspíš zrušili benzínku ale ceduli u silnice nechali, takže další kilometry hledání, to už jsem byl vážně nervózní. Kilometry po dálnici se mi nejely dobře s představou, že mi to každým momentem chcípne. Až najednou zázrak. Fata morgána to nebyla, na takovou běžnou fata morgánu to bylo moc drahý, byla to skutečná Shellka. Ale za předraženej stooktanovej benzín jsem dostal alespoň kartičku a sedmdesát bodů na nějaké šel konto. Povídám že teda dík a TRADÁ DOMU! Jízda po dálnici byla suprová, cítil jsem tu svobodu, kterou dá člověku na dálnici jedině silné auto. Držel si 130 aby mi táta v Alfě stačil aniž by jí musel zbytečně vytáčet a hlavně to byla sobota na kterou byly hlášený nějaké policejný manévry neboco. No a najednou mě přejížděl Tranzit. Si řikám že to ne teda, takže počkat až bude vedle mě, podřadit z šestky na pětku a šup před něj a ujíždět... krása :) Pak teda zas doprava a čekat na tátu no, ale pro ten pocit, že to můžu každýmu nandat, to stačilo. V dálničničním tunelu nás dojelo rudé Ferrari a lehounce překročenou maximální rychlostí nás pomalu předjel.. úžasnej zvuk, skoro tak dobrej nako Boxer v mé Alfě :) Zato zvuk pětiválce ve Fiatu mi furt nějak neladil, byl takovej moc uhlazenej a pravidelnej, chybí mu ten bublající šmrnc, na kterej jsem zvyklej z Alfy, ale tak je to jinej motor, tak se to tak nesmí brát. Jinak jízda po dálnici předepsanou rychlostí je nuda, takže jsem si mezitím zprovoznil rádio a objevil v něm CD od předchozího majitele, takže jsem si pustil alespoň muziku. Lepší to bylo po sjezdu z dálnice, kdy jsme projížděli serpentýnama. Na zadek se mi nalepila černá otuněná Impreza a kluk chtěl závodit. Velice nepříjemné, když víte že na to máte, ale pořád se toho ještě bojíte, ale zrychlil jsem, to se ví ;) Jenže nejsem zvyklej na turbo a v zápalu boje jsem na turbo efekt zapoměl. na dvojku vjel do zatáčky a začal v ní přidávat plyn jak jsem zvyklej. Jenže v půlce zatáčky se ozvalo turbo a Fiat hodně nepříjemně zrychlil a zapoměl při tom zatáčet, tak jsem se celkem zapotil abych ho zklidnil. Sakra první den a už takhle blbnu, na to si musím dát bacha, v těhle Fiatech už si dost mladejch řidičů bacha nedalo. Musím příznat, že to bylo porvé co řídím, kdy jsem měl v autě strach. Ta představa mě děsí a od téhle zatáčky mám k tomu autu ještě větší respekt, bez kterého by to ani nešlo.


LIMITOVANÁ EDICE
Když se pomalu blížily poslední roky výroby Coupéček, postavil Fiat ještě limitovanou edici pěti set vylepšených vozů. Díky velkému úspěchu jich nakonec vyrobili cca 1500, což určitě řadu majitelů původní pětistovky dost naštvalo, ale já jsem za to rád, protože díky tomu mám i já tu svou Limitku.
Takže, jedná se o LE s číslem 545 a tady pár limiťáckých odlišností od „obyčejných“ Coupé:
Nejdůležitější je použití šestistupňové převodovky, která se pak ještě dávala do vozů Coupé Plus a od roku 99 i do sériových 20VT. Další funkčním prvkem je rozpěra mezi předníma tlumičem Sparco. Dál už jen estetické vylepšení, jako na červeno lakovaný hořejšek motoru, kterému říkám po vzoru mého oblíbeného Ferrari – testarossa :-)
Zrcátka vypadají velice luxusně, jsou nebezpečně malé, sportovní a nalakována do titanové barvy. V této barvě mám i vnitřky předních světel, tubusy zadních světel, Coupácké čtyřpaprskové liťáky a víčko nádrže. Ohledně víčka od nádrže bych se trošku rozepsal.. Je fakt stylový a prďácký! První tankování mi dělalo trochu problém, ale bolest v nepřirozeně zkroucené ruce jsem přežil a natankoval. Další tankování už bylo v pohodě, asi už jsem nějak našel vhodnou polohu a od tý doby je to dobrý.
Další známka Limitované Edice je pruh táhnoucí se palubní deskou a přes dvěře, který má také titanový lak, u stropu kovový štítek s pořadový číslem vozu, červené bezpečnostní pásy a především červená kůže na sedačkách, ruční brzdě, řadičce, dveřích a volantu. Mám pro červené interiéry slabost :-) Zevnějšek je dokrášlen originálními spojlery a prahy, které by mi na běžném Coupé chyběly.


ZBYTEK
Když je dobré počasí, tak s ním jezdím do práce, po ránu je to velice příjemné probrání z polospánku ;-) Asi je každému jasné, že občas někoho předjedu a občas se nechám unést volnou silnicí, která je kupodivu celkem kvalitní. Člověk si musí dávat jen bacha na teplotu motoru, za studena netočit turbo a po zahřátí ho zas nechat při volnoběhu dochladit a nevypínat dřív motor. Jak je u italů pravidlem, kontrolovat častěji olej a včas dolejvat, jinak to vyjde hodně draho a přebude další člověk nadávající na italský auta, každý znás určitě takového člověka zná, já hned několik :)
Ale jezdit se dá i pomalu a kupodivu je to také velice příjemné. Stáhnout okýnka a vozit se krajinkou, nebo frajeřit na semaforech ve městě a prostě takové ty věci co mladí a neklidní kluci v autech dělaj. Jen teda nenosím placatou kšiltovku a okolí neobtěžuju hiphopem, ale jen tak si občas protůruju pětiválec a sem tam do toho odfoukne turbo. To přiláká zrak kolemjdoucích mnohem víc :)

Silné stránky

Design a celkové image sportovního vozu
Výkon motoru v celkem lehkém autě
Jízdní vlastnosti
Ostré brzdy Brembo
Kupodivu i komfort
Krásný kožený interiér
Anatomické sedačky drží
Velký (až zbytečně) kufr
Skvěle provokuje řidiče silných vozů

Slabé stránky

Špatné rozložení hmotnosti, těžký motor vpředu není ideální
Špatný přístup v přecpaném motorovém prostoru
S předepsanýma žárovkama v noci téměř nulová viditelnost
Počítat se musí s větším množstvím benzínu a oleje

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Prasklá nádrž. Kolísání a chcípání motoru po startu – výměna váhy vzduchu, kontrola krokového motorku a tlaků paliva a vyčištění škrtící klapky. Jinak se o to stará osvědčený automechanik, který se mi stará i o Alfu.

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Kluk zblázněnej do italských aut, takže se o auto staral podle všeho vzorově, lil co se lít má a kdy se to lít má. Veškeré opravy mi doložil účtenkami a povyprávěl co a jak se dělo.

Úpravy

Já žádné úpravy nedělal a ani žádné neplánuju, ale předchozí majitelé nějaké drobnosti udělali: Laděný výfuk, vyjmutý předposlední tlumič, Green filtr v originálním sání.





A na konec jedno moudro, které se mi strašně líbí:
„Kdo má peníze, koupí si auto. Kdo je nemá, umře jinak.“ ;-)