Fiat Punto 60 SX

Jak je to po deseti letech.

Myslím, že přišel čas, podělit se o zážitky. Za těch deset let s Puntem je jich opravdu hodně, i přes pouze 60 tisíc kilometrů (154900–215000), co jsme spolu najeli. Dokud jsem studoval, péče o auto byla kvůli nedostatku financí dost omezená. Většinou jsem jezdil do chvíle, než se něco rozpadlo a pak šetřil na opravy. Zároveň jsem Punto pomalu vylepšoval. Jedna z prvních úprav byla náhrada předních brzdičů z původních s kotouči 240 mm na větší 257 mm z Fiatu Bravo. Také jsem vyměnil sedačky za pohodlnější z Fiatu Coupé. Nejdříve látkové, později kožené. Také jsem koupil litá kola z Lancie Lybra, nechal je opískovat a při touze ušetřit je nalakoval sám. Tím jsem je dost zprznil. Auto naštěstí nemělo žádné závažné závady, až do chvíle, kdy jsem si ulomil vnitřní zpětné zrcátko a tím si rozbil čelní okno. Koupil jsem druhé bourané auto bez papírů, verzi 1.1 6speed. Rozebral ho, něco málo použil na výměnu ve svém autě, zbytek prodal. Tak jsem získal středový tunel, nové čelní okno, zánovní výfuk, lakované nárazníky, zánovní spojku a asi dva kýble šroubů. Auto dál jezdilo, já začal chodit do práce a pokukovat po tom, co na autě změnit. Koupil jsem čirá světla DEPO a převodovku 6speed, kterou jsem sice už předtím měl, ale bláhově ji prodal. Cestou domů jsem proletěl díru a zničil v ní pneumatiku. To mě motivovalo ke změně kol. Převodovka a spojka šly brzy na auto, protože mi začala původní spojka odcházet. Byla docela sranda, když se v kopci začla protáčet a já nemohl kopec vyjet. Na aukru jsem koupil litá kola Alutec Kyro 5 v rozměru 7×15" a obul je do pneu 195/45. Super bylo, že disky měly Fiatí rozteč 4×98. Auto s tím vypadalo mnohem lépe a krásně sedělo v zatáčkách. Nevýhodou ale byl nárůst spotřeby o cca 1 litr na 100 kilometrů. Potom jsem koupil nábu a sportovní volant 28 cm. Jezdilo se s tím super. Ale parkování díky širokým gumám a absenci posilovače bylo peklo. Další nevýhoda příliš malého volantu byla, že jsem skrz něj neviděl na budíky. Takhle jsem vydržel asi tři roky. Mezitím jsem koupil nárazník s velkou "tlamou" z Punta GT a nástavec nárazníku od Novitecu. A také prahy z Punta GT. Neměl jsem peníze na lakovnu, tak jsem to po prasácku nastříkal sprejem. Vypadalo to sice celkem hezky, ale nekvalitní lak dost trpěl na odletující kamínky a rychle se oprýskal. Také jsem sehnal prahy ze Sportingu, vyvral díry do prahů a nacvakal je na auto. Z bazoše jsem koupil zavařené třetí dveře s křidýlkem, vyřízl díru na SPZ do zadního nárazníku, ten dolaminoval a namontoval. Mezitím namontovaná krátká převodovka auto hodně oživila. Trošku klesla maximální rychlost (dle GPS 157 km/h), ale Punto bylo najednou mnohem živější a vzlhedem k tomu, že jezdím hlavně po městě a mezi vesničkami, o chlup nižší maximálka mě netrápila. Honit mnohem silnější auta z kopcích byla vysloveně radost. Také jsem si udělal bílé budíky, které jsem si nakreslil v počítači a vytiskl na bílou folii. V té době jsem měl tuningářský zápal – vyměnil jsem všechny reproduktory v autě za lepší a v kufru se objevil subwoofer. S tím také přišlo lepší rádio od Panasonicu. Od kamaráda jsem dostal koncovku Ragazzon a tu mi jiný kamarád přivařil na koncový tlumič. Punto mělo moc pěkný zvuk, ale nebyl to žádný uřvanec. Výfuk se dále upravoval a tak zmizel středový tlumič, který nahradila trubka a zmizel katalizátor a na jeho místě se objevil rezonátor. Bylo znát, že ve vyšších otáčkách se motor míň dusí a auto jelo fakt suprově. Koupil jsem další věci na vylepšení, ale buď nebyl čas, nebo peníze, tak se úpravy dost protahovali. Pořídil jsem si krátké tvrdé tlumiče TA Technix a snížené pružiny H&R. A zadní nápravu s kotouči z GT. Pružiny jsem obrousil a natřel Alkytonem. Složil s tlumiči a namontoval je. Zároveň jsem vyměnil přední ramena. A v tom přišla první zrada. Špatně jsem odhadl délku šroubů pro zajištění čepu v těhlici. Čep vyšel do závitu a vymlátil v něm díru. Při zatáčení tak čep lítal a rok jsem zoufale hledal příčinu. Když jsem měnil zadní tlumiče, urval jsem šroub, který drží tlumič v zadním rameni a to byla další zrada, která mě donutila k výměně zadní nápravy, kterou jsem dva roky skladoval ve sklepě. Nápravu jsem nechal opískovat, pečlivě natřel Alkytonem. Koupil nové silentbloky a šel vesele měnit. K tomu jsem musel samozřejmě pořídit nové lanovody, protože u kotoučových brz jsou jinak dlouhé. A přišla další zrada. Zarezlé brzdové trubky. Takže jsem musel natahat pod autem nové. Ale nápravu se podařilo vyměnit a Punto sloužilo další dva roky bez závad. Přišel jsem do nového zaměstnání. Říká se, že z první výplaty si má člověk koupit něco pro radost. Tak jsem koupil černé semišové sedačky Recaro Speed z Hondy Integra. Stejné, jako má i Lancia Delta Integrale. Povedlo se mi také koupit komplet interiér z GT s tvarovanými tapecy v černé semiši a černý koberec. Interiér hodně ztmavl a vypadal sportovněji. Byla to paráda. A to posezení v Recarech! Nejdřív jsem z toho byl celkem nešťastný, než jsem si zvykl že brutální boční vedení drží nohy u sebe. Ale když jsem poznal, jak pěkně drží tělo v zatáčkách, zamiloval jsem si je a neumím si představit nic jiného. Dokonce mě v nich přestaly bolet záda při delších cestách. Super je také sklápění sedaček, které je po obou stranách. Moc praktická věc. A šlo se na motor. Krátká převodovka udělala hodně. Ale dost tomu pomohl i výfuk a úprava vstřikování a sání. Sehnal jsem sací parohy z novějšího Punta, s větším průměrem sacích kanálů. To jsem celé vybrousil a ještě zvětšil a spasoval s hlavou. Pryč šla původní škrtící klapka a nahradila ji upravená z verze MPI s o 6 milimetrů větším průměrem. Také jsem probrousil restriktor na průměr 40 milimetrů. Trošku jsem také přidal tlak paliva regulátorem na vstřikovači. Krátce na to přišla zase zrada. Pokukoval jsem po motoru 1,4 8V z Grande Punta. Jel jsem pro něj, jenže koupě nedopadla a při cestě domů jsem rozerval laminátové lízátko na nárazníku. Takže na auto se vrátil nárazník s malým otvorem, který zůstal několik další let... čas běžel a já začal zase řešit výfuk. Ten na autě se začal rozpadat. Dostali jsme vánoční prémie a já objednal Ragazzon Gruppo N. Koncový tlumič a středovou trubku. Leden byl poměrně teplý, tak jsem zalehl pod auto a výfuk vyměnil. Ale auto s ním bylo i na můj vkus moc hlučné, takže po delších cestách jsem byl trochu nahluchlý. Hrozně mě to štvalo, protože ty dva díly výfuku mě stály skoro 9 tisíc. Nakonec to skončilo tím, že jsem místo trubky musel koupit za dalších 6 tisíc středový tlumič. Naštěstí to pomohlo, auto je teď do cca 3500 otáček poměrně tiché, rozparádí se až když na to pořádně šlápnu a tak se mi to líbí. Za dalších 7 tisíc jsem si objednal nerezové svody 4-2-1 z Anglie. Po měsíci jsem je měl doma a šup s nimy do auta. No a to byla další zrada. Svody jsou úplně jiné než originální a jsou o něco delší. Takže vyšel o dobré tři centimetry níž i rezonátor, který vycházel přimo za zadní kola, takže jsem s ním všude dřel. Naštěstí se to trošku zkorigovalo tím, že jsem udělal držák, který výfuk přitáhl k podlaze. Ale i tak to nebylo ono. Jenže na další hrátky nebyl čas, tak se jezdilo. Byli jsme spolu čtyřikrát v Itálii, vždy kolem 2000 km a bez závad. Jednou dokonce na mezinárodním srazu Punt u Lago di Garda. Punto si tak užilo silničky v Dolomitech i okresky podél Jadranu. Čas utíkal a mě se přestaly líbit zavařené kufrové dveře. Takže se na auto vrátil originál. Také jsem zase žačal koukat po nových kolech. Chtěl jsem něco lehčího, origiál od Fiatu, ale patnáctky. Padly mi do oka Speedliny z Fiatu Bravo Abarth. Nesehnatelná věc! A o týden později jsem je objevil za tři tisíce na Bazoši. Nechal jsem je opískovat a nalakovat a koupil pneu 165/50 R15. Spotřeba šla rázem dolů a řízení bylo o poznání lehčí. Jenže, jak už to u mě chodí, přišla zase další zrada. Kamarád mi kola obul den před odjezdem na dovolenou, ale špatně je vyvážil. Přesněji je spíš rozvážil. V nižších rychlostech to nešlo poznat, zjistil jsem to až na dálnici v Rakousku. Dva tisíce kilometrů s vibrujícími koly se podepsali na homokinetickém kloubu, na kterém praskl vnější prstýnek jednoho ložiska. To jsem ale nevěděl. Po dovolené jsem nechal kola převážit, vibrace zmizely, ale od nápravy se ozývalo ťukání. Postupem času se zintenzivňovalo až došlo k totální destrukci poškozeného ložiska a zničení domečku na převodovce. Auto s sebou při vyšší rychlosti šíleně škubalo ze strany na stranu, hlavně při akceleraci a ozývalo se i nepříjemné křupání. Závadu jsem s pomocí táty poměrně rychle identifikoval a ložisko i domeček jsme vyměnili. Mezitím se mi při cestě na chalupu povedlo srazit srnu. Bohužel, na Puntu se to fatálně podepsalo. Je trošku posunutý levý nosník, plechy špatně lícují. Ale odnesla to jinak pouze světla, blatník, kapota a nárazník, tak se to povedlo opravit. Pření dolní příčku a výztuhu nárazníku jsem vyměnil, vytáhli jsme horní příčku, koupil jsem novou kapotu a blatník a nalakoval je. Přední světla jsem rozebral, vyčistil, plasty nalakoval načerno a zalepil černý silikonem. A koupil tmavé blikače. Opravil jsem poškozený nárazník z dřívějších let, nalakoval ho a vrátil na Punto. Ta srážka srny pro mě byla docela rána, protože den před tím jsem si přivezl auto ze servisu, kde jsem si nechal dodělat kus výfuku mezi svody a středovým tlumičem, na auto se vrátil katalyzátor (ale s kovovou vložkou). Měl jsem vážně radost že je to hotové a že už nikde výfuk netahám po zemi. Ještě před tím jsem měl zážitek se zadními brzdiči. Nějaký koumák, který měl zadní nápravu z GT předemnou, vyměnil šrouby která drží brzdiče na rameni. Jenže tam narval obyčejné šrouby a tím zničil závity. Nenapadlo mě to zkoumat. Jenže pak mi nějaký dobytek s dodávkou nedal přednost, já to zadupl a přitom jak se brzdič zakousl, posunul se oproti kotouči a bylo vymalováno. Destička tak přibržďovala a kotouč byl tak po dvou kilometrech rozžhavený. Závit je v držácích brzdiče a ty nešlo nijak opravit. Sehnal jsem brzdiče z Alfy 145. Stejné, ale hliníkové. Zjistil jsem, že jsou o polovinu lehčí, což mě potřešilo. Vyčistil jsem je, vyměnil prachovky a namontoval. Závada byla pryč. V posledních měsících se začalo dost projevovat stáří auta. Ulomila se mi dvířka nádrže. Zkřehlý plast to prostě vzdal a dvířka upadla. Ulomila se mi páčka na otevírání kufru. Nebo mi praskla pružina ve sluneční clonce a ta zůstala viset... ale vše jsou to naštěstí drobnosti, co jsou opravené za pár korun a během chvilinky. Potrápila mě akorát poslední závada, kdy odešla dioda v alternátoru. Ale po těch více než dvaceti letech měl už nárok na odpočinek. Alternátor za sedm stovek z vrakoviště to vyřešil.

Punto stále slouží, ale podlaha už je poměrně rezavá, z motoru začíná unikat olej a je už celkem otlučené. Ale se vším se pere statečně a věrně slouží. Uvidíme, jak dlouho ještě bude.

Vyměněny brzdové čelisti a odvzušněn brzdový systém. Docela jsem se s tím bál jezdit, protože se rozpadlo obložení a začalo chytat za buben. Zasekávalo se mi potom kolo, naštěstí jen při couvání.
Už je to ale v pořádku (také díky tátovi, který mi pomohl), Punto najednou brzdí jak blázen :D