Saab 9000 CSE 2.0t

Hodnoceno: 29× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Saab 9000 alias Viking, první z mých aut, které jsem cíleně chtěl, často po nich v inzercích koukal a nenarazil na něj tím pádem náhodou, jak tomu bylo u všech mých předchozích povozů. Značka Saab mě totiž vždy lákala a má touha nějakého seveřana vlastnit, se ještě více zintenzivnila poté, co byla tato automobilka bohužel nucena v roce 2011 ukončit výrobu. Je sice pravda, že jsem zpočátku koukal spíše po novější devítistovce, časem však můj názor vykrystalizoval a já se rozhodl zkusit dnes už přece jen velice řídce vídanou devíti tisícovku. Krom finančních důvodů hrály svou roli také nevšední tvary od Giugiara a především původ v dobách, kdy Saab ještě nepatřil pod fanoušky dnes tak nenáviděný GM koncern. Čistokrevný seveřan to ale nikdy nebyl, jelikož počáteční vývojové práce na začátku osmdesátých let probíhaly společně s koncernem Fiat v rámci projektu Tipo 4 a i když po čase Švédové kvůli neshodám z projektu odstoupili, určitá tvarová spřízněnost se společně vyvíjenými vozy Fiat Croma a Lancia Thema zůstala.

Protože nabídky těchto vozů jsou v inzercích poměrně řídké a relativně málo se obměňující, měl jsem již od podzimu loňského roku celkem dobrý přehled o většině nabízených severských paroháčů. A když Saaba, tak jedině s turbem, jelikož to byla právě tato značka, která jako jedna z prvních v polovině sedmdesátých let rozpoutala turbo mánii u běžných vozů. Tím se nabídka opět o něco zúžila a tak mi nakonec zůstali jen dva favorité, u kterých jsem si tajně přál, aby na mě ještě počkali, než skončí zima a já prodám Sirku. Ve skutečnosti však mé přání bylo více než reálné, protože koupit 15 let starý turbo benzín od zkrachovalé automobilky, navíc se čtvrtmega na tachu, může podle českých měřítek ala „VochcáfkaFTéDéÍčkuF KombiStočenáNaBazarovejch120tkmAnebMamoTatoDytToTahne
VocpoduJezdiToZa3ADoJugoslavieKMořuNásToOdvezeVšechny ISLedničkou“ opravdu jen blázen. Sierra šla nakonec z domu dřív, než jsem čekal a já se tak už pár dní na to, hnal v půli února na obhlídku mého prvního favorita.

Saab tam stál, jak se na správného seveřan sluší a patří, pod pořádnou přikrývkou sněhu a já si při následném ometání uvědomil, že jsem si dříve asi nikdy žádného detailněji neprohlížel, jelikož můj první dojem byl, jaký je to poctivý kus auta. Aby také ne, při své délce téměř 4,7 metrů, byl Saab 9000 v době svého uvedení na trh vlajkovou lodí společnosti a zároveň také jejím prvním vstupem do kategorie manažerských vozů. Na severoamerickém trhu dokonce získal dle EPA normy rating full size, čímž se zařadil po bok tehdejších obrů, jakými byli například Buick Electra, Cadillac Brougham, Ford Crown Victoria nebo Rolls Royce Silver Spur.

Zpět ale do současnosti. Usedám za volant, koukám přes zdánlivě nekonečnou kapotu a stejně jako z venku, i zevnitř na mě Viking působí obřím dojmem. Prostorný, vzdušný interiér, spousta místa nad hlavou, kolem ramen a pro nohy. A ten volant, podobně jak v Sirce se jedná spíše o takové nevzhledné obří kormidlo. Těch obřích věcí je vlastně v interiéru více. Počínaje tlačítky mlhovek a seřizování světel na levé straně, přes grafiku budíků, mohutné páčky blinkrů a stěračů pod volantem a konče celým panelem klimatizace. Přeneseno do IT světa, celé to na mě působí, jako kdyby někdo v dobách dnešních HD rozlišení přepnul Vaši plochu do prehistorických 640x480 pixelů. Na druhou stranu, rozmístění je logické, člověk dlouho nic nehledá a rychle se zorientuje, i pokud přesedá z vozu úplně jiné značky. Jediná výtka by mohla směřovat ke čtveřici ovladačů elektricky stahovaných oken, jenž jsou umístěny mezi sedadly a nikoliv na řidičových dveřích, kde bych je viděl raději. Tam má své místo pouze páčka elektrického seřizování vyhřívaných zpětných zrcátek. A když už jsem u té kritiky, kam se při faceliftu v roce 1992 poděla inženýrům z Trollhättanu odkládací schránka u spolujezdce? Nahradil ji airbag! Jistě, chápu, bezpečnost především, ale copak tehdy i dnes neměla a nemá drtivá většina aut obojí? Co se dá dělat, techničák a zelená karta si musejí najít místo pod hůře přístupnou, ale zato uzamykatelnou schránkou mezi sedadly a kdo si běžně za jízdy zvládá vyhazovat ramena, může využívat i zádové kapsy obou předních křesel. Ano, křesel. Obřích, nesmírně pohodlných a s typickou saabovskou siluetou, leč s téměř nulovým bočním vedením a díky koženému čalounění také dost klouzavých, takže má člověk občas co dělat, aby se v nich udržel. Obdobné pohodlí a navíc spousta místa pro nohy je i na zadních sedadlech, kde nechybějí dokonce čtecí lampičky v C sloupcích. Mezi sedadly se navíc dá vyklopit rozměrná loketní opěrka s integrovanými držáky nápojů, a pokud budeme pokračovat dál, dostaneme se přes průvlak na lyže až do kufru. A zde by měli zbystřit především čeští chalupáři se svojí liftbackovou Vochcáfkou, protože jejich vlhký sen dostává od Vikinga na frak. 625 litrů oproti 528 je při víkendovém výletu z Žižkova na Vidlákov přeci jen znát. Jen škoda, že zadní opěrky po sklopení nevytvoří zcela rovnou plochu. Samostatnou kapitolou v interiéru je klimatizace, jejichž 15 tlačítek možná na první pohled působí poněkud chaoticky a i já musel jednou nahlédnout do manuálu, co které znamená. Ve finále však člověk zjistí, že mu ke spokojenosti stačí pouhá dvě, určená k regulaci teploty, protože onen nápis Automatic Climate Control není jen další z marketingových blábolů, nýbrž skutečně skvěle fungující věc, kdy krom výše zmíněné teploty opravdu není potřeba žádná další interakce řidiče. O vše ostatní, včetně ofuku zadních bočních skel se postará systém samotný. A ne, opravdu jsem neobjevil Ameriku v podobě automatické klimatizace. Zkrátka, kdo nevyzkoušel, nepochopí.

V předchozím odstavci jsem v podstatě vyjmenoval veškerou výbavu, která je u seveřanů (včetně Volva) tradičně bohatá. V mém případě se jedná o střední stupeň CSE, takže pouze pro doplnění, co nebylo zmíněno výše: SID (Saab Information Display) je vlastně palubní počítač (dojezd, průměrná spotřeba, aktuální spotřeba, venkovní teplota, voltáž) dohromady s check controlem, dále tří stupňový výhřev předních sedaček, čtecí lampičky vepředu, make-up clonítka a třešničkou na dortu jsou pro mě osobně stěrače a ostřikovače předních světlometů. Předchozí majitel ještě přidal zadní parkovací senzory, které sice na můj vkus plaší zbytečně brzy, ale u liftbackové karoserie přijdou vhod, stejně jako takzvané pěti mílové nárazníky vídané spíš na amerikách. A jen tak mimochodem, které auto mělo v roce 1997 automatické rozsvěcování světel po nastartování? Zřejmě jen seveřané, kde je celoroční svícení snad odjakživa povinné.

Po důkladné prohlídce a krátké projížďce, kdy víceméně všechno důležité bylo v pořádku a navíc veškeré minulé opravy byly podloženy spoustou faktur z těch správných, Saabisty uznávaných autoservisů, jsem došel k závěru, že není co řešit. Rozhodl jsem se pro koupi a na prohlídku druhého favorita už ani nedorazil.

Během dlouhých zimních večerů jsem pak pročítal různé internetové diskuze věnované Saabům, abych věděl, co mě případně čeká. Příjemné bylo zjištění, že ještě existují na českém internetu automobilová fóra, kde nejsou na denním pořádku různé flame wary, nadávky, urážky či osočování a kde se dodržují veškerá pravidla a off topic se drží v rozumných mezích. O něco méně mě už potěšilo, že studnice ojetých náhradních dílů asi nebude příliš hluboká a také to, že s každým druhým problémem je zde člověk spíše odkázán na autoservis, než na domácí kutění. No jo, to jsou ti nejinteligentnější řidiči a architekti, jak v jednom z Top Gearů pronesl Jeremy:)

Asi týden od koupě, jako naschvál, napadla pořádná hromada sněhu, coby poslední záchvěvy zimy a já měl hodně silné nutkání jít se s Vikingem někam pořádně vyblbnout. Nicméně po těch třech zadokolkách, co jsem předtím vlastnil, by mi asi byla hanba pokoušet se puberťácky tahat za ruční brzdu za účelem vyvolání smyku. Ne, ne, správné auto (rozuměj zadokolka) se má řídit plynem. K Vikingovi by se navíc ani podobné blbnutí nehodilo, i když na druhou stranu, dle mého by k charakteru manažerského vozu přelomu osmdesátých a devadesátých let více sedl náhon zadní, viz evropská konkurence tehdejší doby jako například Opel Omega A, Mercedes Benz W140, BMW E32 a jiné. O Amerikách ani nemluvě. Ostatně, pomineme-li dnes už nevyráběnou Omegu, je tomu tak snad kromě Audi A8 dodnes.

Po nějaké době se mi konečně podařilo sehnat několik kýžených náhradních dílů a tak jsem si na Vikinga vyhradil celý víkend. Zatímco vyměnit u starších Saabů evergreen, v podobě oloupaných znaků s logem Griffina a Scanie, byla otázka pár minut, vyoperovat prasklou prahovou lištu mi zabralo dobrou půlhodinu. Na jednu stranu jsem vzpomínal na Pelecha, kde podobné věci odpadávaly, jen pokud se na ně člověk zle podíval, na stranu druhou jsem byl nadšený z robustnosti i takovéto prkotiny. Ono nadšení mě však zanedlouho přešlo při vymontovávání nefunkčních mlhovek, u kterých jsem se zařekl, že dokud neseženu funkční, budu jezdit s dírou v nárazníku, jelikož podstupovat obdobné martyrium ještě několikrát opravdu nehodlám. Závěrem jsem pak přilepil zadní originální Aero spoiler a Vikinga poprvé opláchnul. Při této příležitosti jsem objevil spoustu kosmetických nedostatků, které ovšem na první pohled, hlavně díky stříbrnému laku, nejsou příliš patrné. Holt u předchozího majitele auto tvrdě sloužilo a staráno bylo více o technickou stránku.

A když už jsme u té techniky, bylo by dobré zmínit, co tluče pod onou obří placatou kapotou. Jedná se o řadový přeplňovaný čtyřválec s 16 ventily a interním označením B204E o výkonu 110 kW, jež byl primárně vyvinut pro menšího bratra Saaba 900 v roce 1994. Osvědčený základ však pochází z osmdesátých let a ve výrobě přetrval až do roku 2009. Specialitkou je pak systém řízení motoru Trionic, často problematické přímé zapalování SDI s typicky červenou kazetou a pro běžného uživatele asi nejpodstatnější je dvojice vyvažovacích hřídelí, jež svým protisměrným pohybem filtrují veškeré vibrace, které jinak řadový čtyřválec produkuje. A to tak zdárně, že jsem z počátku při stání na křižovatkách panikařil, proč mi zhasíná motor. Člověk se totiž musí opravdu zaposlouchat a ztišit rádio, případně sledovat otáčkoměr, aby tlučící sobí srdce zaslechl. Na druhou stranu, motor se zvukově příliš neprojevuje, ani pokud se pořádně roztočí turbína od Garrettu, což je možná trochu škoda, avšak kdo by od vozu této třídy něco takového čekal, že? Zároveň i chování onoho turba je velice civilizované a více než na kopanec do zad je laděno na konstantní zátah v celém spektru otáček. V případě mého Saabu se jedná o nejslabší dodávaný turbomotor LPT (Low-Pressure Turbo), jehož 150 tryskosobů je sice poměrně svižných, ale při pohotovostní váze Vikinga cca 1500 kg nelze logicky očekávat zázraky. Skromnější stádečko sobů pod kapotou aspoň není tolik žíznivé – na okreskách si ze 70 litrového krmelce usrkne kolem 8 litrů každých sto kilometrů, ve městě jim chutná o něco více, tam hltají asi 9,5 – 10 l/100 km.

Co se týče podvozku, tak to je takový doktor Jekyll a pan Hide. Na vyžehlených silnicích bez děr je skvělý, krásně tichý a naladěný spíše tvrději, čímž Vikingovi poskytuje jistotu, i pokud se jede trošku na limitu. Málokdy sice jezdím úplně na krev a zřídkakdy ostřeji, ale ani v tom minimu případů, kdy se nechávám unést, jsem se zatím nesetkal s nedotáčivostí či přetáčivostí. Přitom přetáčivost je prý, i navzdory přednímu pohonu, u devíti tisícovky běžnější, než snaha plout po tečně ven. Úplný opak však nastává na rozbitých silnicích nebo při přejíždění příčných či podélných nerovností. Výše zmiňovaná jistota je najednou ta tam, Sob je neklidný jak v říji, zastaralá zadní tuhá náprava znatelně uskakuje a pokud na podobném povrchu jedete trošku pod plynem, auto Vás obdaří totální ztrátou trakce a snahou vyškubnout řidiči volant z rukou. Tak jako tak, Viking se cítí daleko pohodlněji při delších přesunech po dálnicích nebo vyžehlených okreskách, než při poskakování v městském provozu, kde se hlavně díky jeho vnějším rozměrům projevuje jistá neohrabanost.

Měsíc od koupě se přiblížila pro mě zatím vždy osudová meta prvních 500 km, takže jsem se strachoval, jaká pohroma bude následovat tentokrát. A světe div se, nestalo se nic. Viking dostál své robustnosti a pověstné spolehlivosti (viz The Long Run na okruhu v Talladeze) a jako první z mých aut mě zatím nenechal nikde na holičkách. Za odměnu proto dostal do žil nový olej.

V současnosti už spolu máme za nějakého půl roku najeto přes 2 tisíce kilometrů bez jediného zaškobrtnutí, což je sice na vyřvávání ortelů o spolehlivosti sakra málo, ale o to náročnější je dle mého pro starší turbobenzín denní městský provoz a krátké přískoky. Tahle potřeba mi však nedávno díky jiné práci skončila a já musel opět chtě nechtě začít používat mastnou tyč, a proto poslední dobou pro Vikinga postrádám využití. Rozhodl jsem se tedy pro prodej a pořízení nějaké jen ryze víkendové hračky. Kdyby měl někdo zájem, veškeré potřebné informace najde zde:
http://www.rajaut.cz/68814-saab-9000-cse-20-turbo-brno

Silné stránky

Komfort a prostornost, tichá plavná jízda na dobrých silnicích, bezpečnost, robustnost, neokoukaný design, živý motor, nezájem zlodějů, český chalupář by jásal nad velikostí kufru.

Slabé stránky

Slabší podvozek na rozbitých silnicích, horší dostupnost náhradních dílů z druhé ruky, chybějící schránka před spolujezdcem, škaredý volant, sedačky s mizerným bočním vedením, neohrabanost ve městě, přední náhon, český chalupář by pobrečel nad spotřebou.

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Dle toho štosu faktur co jsem k autu dostal, to vypadá, že je většina věcí v pořádku a dlouho se do servisu nepodívám. Klep, klep, klep.

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Kupováno v menším bazaru, dobrý přístup a vstřícné jednání.