w-a
Dá se říct, že to co popisuješ platí (zjednodušeně) o tvrdším naladění podvozku obecně, tedy, že se při větších rychlostech a ostřejší jízdě začínají mnohem více uplatňovat klady tvrdšího naladění podvozku a ta tvrdost najednou méně tzv. obtěžuje, navíc je (při rychlé jízdě) člověk podstatně víc vtažen do děje a vnímá tak více jiné, v tu chvíli zajímavější, věci. Auto se tolik nehoupe/nenaklání a minimálně pocitově tolik "neplave", samozřejmě i přesto ideálně na slušnějším povrchu, kde kola nemají problém s výraznějším odskakováním od vozovky, i když je taky pravda, že určité díry auto, od určité rychlosti nahoru, prostě "přeletí", ale "nevymete", jako při rychlosti menší. Ale na tu rychlou jízdu s opravdu tvrdým podvozkem taky člověk potřebuje cestu (aspoň relativně) prázdnou, aby tou větší rychlostí mohl jet i bez většího ohrožování bezpečnosti silničního provozu. Taková místa se naštěstí stále dají najít, ale spíš jich ubývá, než naopak. Teď je otázka jestli bud hh převážně provozovat, tak, že budu taková místa cíleně vyhledávat a opačným se budu naopak cíleně vyhýbat, nebo budu naopak převážně jezdit tam a tak, jak budu aktuálně potřebovat, a u toho se případně "svezu", tedy pokud to aktuální podmínky dovolí. Podle mě byl právě hh "stvořen", spíš pro ten druhý "model" jeho využití a proto považuji případnou rezignace na jeho (i když pouze relativní) komfort, rezignací na velkou a podstatnou část jeho principu/charakteru. HH by měl umět slušně zvládnou jak "víkendovou zábavu", tak i určitou všednost běžných dní, aniž by to řidiče (případně posádku) zbytečně obtěžovalo, na čemž se asi zrovna my dva (a věřím, že nejen my dva) docela shodneme.