Dodge Caliber SXT 2.0 CVT2

Hodnoceno: 9× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Vzhledem k dotazům a připomínkám, které jsem obdržel přes sz a email k blogu na stejné téma, rozhodl jsem se do dohodě s Ricardem , že upravený text hodím na macz, kde může probíhat případná diskuze (na blog chodí málokdo, a diskuze se musí povolovat ručně)
Přidávám sem tedy cizokrajný automobil z kategorie jejich.auto.cz respektive zpujcovny.auto.cz, který je zde zastoupen pouze jednou a v celkem skromném popisu.

Pro případné nekoukače jsem tedy tento vůz NIKDY NEVLASTNIL, NEVLASTNÍM A DOUFÁM, ŽE VLASTNIT NEBUDU :-)

DÁLE BYCH RÁD UPOZORNIL NA TO, ŽE SE JEDNÁ O AMERICKOU VERZI

A teď k té věci…

Na dva týdny po USA jsme si po dlouhém výběru ještě z Čech objednali Pontiac G6 or similary car. Doufali jsme, že ho tam také najdeme ale hned po příchodu do půjčovny bylo jasné, že na parkovišti jsou všechna možná auta jen ne Gé šestka.
Okamžitě nám cpali dvoudveřovou G5, což jsme z prostorových důvodů zamítli a jediná čtyřdveřová možnost byla PT Cruiser, což jsme zamítli taktéž. Po chvilce vymýšlení nakonec vyhrabali finální zázrak, který byl v polozklamání přijat.

Bílý samolet Dodge Caliber SXT 2.0 16V
Rok výroby 2009
Najeto: 24918 mil (40093km)
Výkon: 118kW (158 koní)
Automatická převodovka CVT2, manuální klimatizace, rádio cd, tempomat, elektrická okna, 8x airbag a slušná porce bezpečnostních systému jako abs, esp, kontrola tlaku v pneu atd. …toť vše potřebné.

První dojmy:
Nijak dvakrát atraktivní krabice, která jde vidět i v našim končinách.
Vnitřek celkem prostorný, vyšší stavba karoserie, pro naše potřeby poměrně ideální vůz.
Lak byl v slušném stavu, občas nějaký škrábanec, bez koroze
Překvapením bylo, že jsou na autě obuty M+S pneumatiky, navíc tři Firestonky a jedna Pirellka.

Druhé dojmy, aneb sžití s američanem.

Silné stránky

Nic jsem neočekával, ale mile mě překvapil fortelně zpracovaný interiér, který nijak nevrže a vše drží na svém místě.
Uvnitř vozu je příjemné ticho, motor neproniká výrazně do interiéru, od kol a podvozku se ozývají přijatelné zvuky.
Prostornost ve všech směrech. Tři osoby 183-188cm nemají problémy s koleny ani hlavou. Kufr má dostatečné parametry.
Sedadla už sice nevypadala nejnověji, ale i po delších přesunech nikdo neměl rozlámaná záda.
Cestovní komfort je proti běžné evropské produkci nadstandardní
Spotřeba dvoulitru se stále pohybovala při průměrných 8 litrech (75% dálnice / 25% město). Při ceně cca 13Kč za litr to je sranda.
Obrovský plus si zaslouží audio. Reproduktory zabírají snad třetinu dveří a podle toho i hrají.
Některé zajímavé vychytávky jako například v kufru umístěná vyjímatelná led lampička, “panic” tlačítko pro spuštění alarmu k odhánění nenechavců, nebo automatické zamykání dveří za jízdy.
I s vypnutými světly svítí po zamčení cca půl minuty “na cestu domů”
Držák na nápoje mezi sedadly počítá s místními monstrozními fast foody a vejde se tam gigantický kelímek McDonald, který má zhruba litr a půl. (Ano, velké pití v mekáčí má litr a půl, malé “jen” půl litru)
Před spolujezdcem je chlazená schránka na plechovky nebo malé pet flašky.
Možná, že to dnes umí kdejaké rádio (nemám přehled), ale moc se mi líbila možnost volby stanice a hudby dle žánru. Měl jsem chuť na rock, nacvakal jsem požadovaný žánr a rádio samo našlo stanici kde zrovna hrají co chci.
Za celou dobu zápůjčky se nic nepokazilo :-)

Slabé stránky

Těch je bohužel mnoho a některé jsou v dnešní době naprosto absurdní.
Celý interiér je vyroben z betonovoých plastů s katastrofálně hrubým povrchem.
Středová konzole má vynikající, super tvrdý roh, který vychází přesně do kolene pravé nohy – peklo. Říkáte si, že podobně nevhodné rohy má spousta aut? Nemá, takový bodák je k mání pouze v Calibru.
Loketní opěrka i madlo dveří je ze stejně tvrdého plastu se strukturou šmirglu, takže po několika hodinách má člověk úplně rozedřené lokty. Stejná situace se opakuje u zadních cestujících, kdy přední sedadla jsou ze zadu obložená podobně příjemným materiálem, takže při rozvalení si pro změnu šmirglujete kolena.
Paradoxně je tento stavební prvek nachylný na poškrábání a kdekoliv v interiéru uděláte nehtem nenávratou rýhu.
Na to, že má auto najeto jen necelých 25 tisic mil, potah sedadel byl dost vytahaný (sedí se ok, ale nevypadá to zrovna dobře)
Přední sedadla mají neuvěřitelné gumové opěrky hlavy s dírou uprostřed, které jsem naposledy viděl snad ve Favoritu. Zadní jsou součástí celé lavice.
Pásy všech sedadel se v oblibě zasekávali a tahali pás zpátky, takže jsme se museli každou chvíli odpoutat a připoutat znovu.
Displejů je tam spousta, ale suma sumarum nic neukazují, palubní počítač chybí úplně. (nejvyšší výbava SXT)
Jakmile rozsvítíte světla, všechny displeje pohasnou, takže přes den na nich není nic vidět. To se týká bohužel i rádia... tudíž k poštelování vám nezbyde nic jinýho než zhasnout.
Přední dálková světla svítí hůř než potkávací. Sice člověk vidí o trochu dál ale je to spíš šero než světlo. (potkávací se zhasnou)
Palubní cinkátko neúnavně zvoní kvůli kdejaké kravině.
Před spolujezdcem je sice chlazená schránka na pet flašky, ale některé delší půlitrovky se tam nevejdou.
Hned pod chlazenou schránkou je kastlík stupidních rozměrů, u kterého se musíte přesně trefit to podivných výlisků jinak nejdou dvířka zavřít.
V celkem designově zdařilých, i když velmi spartánských výplních dveří jsou prahistorické kolíky zamykání, které při odemčení vyjíždějí snad pět centimetrů ven.
Vzadu chybí jakýkoliv výdech klimatizace, takže vepředu mrznou a vzadu se dusí
Autozamykání má i neduhy. Pokud řidič neotevře dveře, nikdo se nedostane ven i když auto stojí. (resp. může když si za doprovodu cinkátka vytáhne ten obří kolík)
Možná detail, ale mně vadil klakson volantu, který se musí zmáčknout silou 10kN.
U takto nového auta bych bral jako samozřejmost bezramínkové stěrače (všiml jsem si, že v USA je nemá prakticky nikdo)
Další dinosauří záležitost je venkovní napevno umístěná anténa trčící z pravého blatníku. Metrový prut přišroubovaný do plechu.
Zpracování madla zadního víka kufru je hodně levné, div že tam není klika od vrat. Zkrátka jen hrábnete do hluboké díry a cosi velkého tam překlopíte.
Roleta kufru je kapitola sama o sobě. Uchycení je obráceně než normálně (zacvakává se zespoda) navíc její provedení vyvolává něco mezi úsměvem a údivem. Je to jen kus srolované koženky tvaru nepravidelného čtyřúhelníku, k tomu po stranách roztřepená jak kdyby ji někdo vystřihoval doma nůžkami na plech. Kufr tedy zakryje jen zhruba uprostřed a boky jde vidět dovnitř.
Vzadu chybí stropní lampička nebo jiný zdroj světla.
Dozadu je tragický výhled z auta při parkování, což lze ale u hatchbacko-suv-coupe stylu zadní části auta předpokládat.
Zrcátka mají dostatečné rozměry ale zoufalá skla. Hlavně levé je spíš lupa než zrcadlo, navíc ani jedno nepokrývá mrtvý úhel. Nebojím se říct, že s horšími zrcátky jsem ještě neměl tu čest.
Při zamykání vozu zatroubí klakson. Sice jasný signál, ale není nic lepšího než přijet o půlnoci na motel a hezky si tam párkrát zatroubit pod okny bydlících. Bohužel tuhle vlastnost má drtivá většina amerických aut.

No a to nejlepší asi na konec.
Stošedesáti koňový dvoulitr GEMA mající cosi společného s motory Hyundai spojený s automatickou převodovkou CVT2, která prozměnu pochází z dílen Nissanu.
Odezva pedálů trvá poctivou vteřinu, motor zajímavě bučí ale bohužel už moc nejede. Při nízkých otáčkách to celkem ještě odpych mělo, nebo alespoň to odpovídá číslům otáčkoměru, ale když se šlápne na pedál, převodovka po několika dlouhých chvílích podřadí, narve tam až 6000 otáček, motor začne řvát, ale auto vůbec nezrychluje. Rychle zmiznout z křižovatky znamená řádnou porci psychických příprav zda to stihnete nebo ne. Nevím kolik Caliber váží (jen 1384kg), ale 160 koní by s ním mělo cloumat levou zadní. Tohle je poměrně velký průšvih, který se hodí opravdu jen na tempomat a dálnici, kde při maximální povolené rychlosti 70mil (113km/h) točí lehce nad 2000ot za min.
Alespoň, že brzdy brzdí jak mají, i když s tím souvisí další zarážející „výbava“, a to jsou zadní bubnové brzdy. 160 koňový dvoulitr a bubny? No jak myslíte…
K tempomatu si také neodpustím kritiku, protože i po rovině není vždy schopen držet přesnou rychlost a kolísá +- 2 mile za hod.
Poslední i když očekávatelná vlastnost je jízda. Jako každý správný američan, auto pluje, houpe se a nedrží moc dobře stopu. Rychlé změny směru jízdy je potřeba dělat obezřetně. Podíl na tom mají i balonové pneumaticky 215/60 R17. Nechce se ani věřit, že prakticky identický podvozek, nebo lépe řečeno, stejná podvozková platforma je navržena u Mitsubishi a jezdí na ní třeba nový Lancer!

Závěrem ani nevím co napsat, protože Dodge Caliber má extrémní množství negativních a život znepříjemňujících vlastností a přesto s ním bylo celkem příjemné dovolenkové cestování.
Na zapůjčení je to asi dobrá volba, ale kdybych si ho měl koupit, neváhal bych ani vteřinu a šel o dům dál.

Původně jsem nepočítal, že budu někde tuhle krabici popisovat, takže omluvte nízký obsah i kvalitu fotek.

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Poruchy žádné, jen jednou nám lehce ucházela pravá zadní pneu, což si samo auto ohlásilo svítící kontrolkou.

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

V půjčovně moc ochotní nebyli, evidentně se nám snažili procpat jiné auto za příplatek. Jako bonus ještě potají připočítali přes 100 dolarů za pojistku, kterou jsme vůbec nechtěli.