Mini 3 door F56

Hodnoceno: 13× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

VÝBĚR AUTA

Vybíralo se auto pro jednoho člena rodiny. Vzhledem k tomu, že majitel nemá přehled o všech současných modelech aut, protože se o auta až tolik nezajímá, tak mne požádal, abych mu pomohla s výběrem. Jasné bylo zpočátku jen to, že by to mělo být auto převážně do města - menší rozměry, a zároveň, aby jízda na dálnici nebyla utrpením (zbytek jízd jsou dlouhé dálniční trasy), benzínový motor a pokud možno ne úplně tuctové auto. Budoucí majitel neměl konkrétní představu, co by chtěl, takže jsme to vzali vylučovací metodou. Prvním sítem byla nesympatie k některým značkám – např. Škoda, VW, Renault, Citroen, Hyundai a Kia nepřicházely v úvahu. Pak se mě zeptal, co je lepší – SUV nebo klasická karoserie, co je „cennější” volbou - no jasně, že jsem SUV vyřadila, do terénu se stejně nepodívá, póza je zbytečná a stálo by to statisíce navíc. Dalším krokem bylo ujasnění si, že hledáme více směrem k řidičskému autu než pouhý povoz z bodu A do bodu B. ( Rozhodli jsme zúžit výběr vyřazením některých konkurentů podle vzhledu). Nakonec jsme se domluvili tak, že vyberu 3 různorodé kandidáty, ze kterých si po zkušebních jízdách budoucí majitel vybere, co mu nejvíc sedne.


1. Peugeot 308 GTi
- mnozí konkurenti byly vyřazeni kvůli značce a Cupra nezaujala, protože je jich dost v našem okolí
- pochopitelně více zaměřené na řidiče než obyčejné verze a není na naších silnicích tak běžné
- prostě Gtčko nevelkých rozměrů (dálnice a město) – podobně jako kandidát č.2
- největší přednost oproti ostatní kandidátům – největší vnitřní prostor

2. Audi TT
- malé rozměry, není to v našem okolí tuctovka
- vyrovnané jízdní vlastnosti
- ve výběru je také proto, že byly někteří konkurenti vyřazeni kvůli vzhledu
- jediné kupéčko
- největší přednost oproti ostatním kandidátům – displej navigace přimo za volantem, skvělá egonomie interiéru

3. Mini Cooper
- přímé konkurenty nemá
- do města ideál, na dálnicích se však také překvapivě neztratí
- není to tuctovka
- největší přednost oproti ostatním kandidátům – hravé jízdní vlastnosti


První zkušební jízda byla v Peugeotu při Emotion Day. Rozmístění displejů nevadilo, vnitřní prostor potěšil, ale co vadilo, byla řádně rozkvedlaná řadička, protože před náma GTi zkoušelo už dost „borců”. Nové auto to může mít v pořádku, ale dobrý dojem to přece jenom nezanechá.
Další v pořadí bylo odzkoušeno TT, tady vládlo nadšení z interiéru a celková spokojenost – vzhled i jízda.
A co Mini? Zatím nevyzkoušeno, protože jsme chtěli nejprve vyřadit jednoho z předchozích dvou kandidátů. Vyřazeno TT. Zní to překvapivě? Ani ne, protože by muselo být lehce ojeté, a i když to vypadalo, že by mělo najeto třeba jen 10tis.km, tak nikdy nevíte, jak s tím ten před vámi zacházel (a zvlášť ještě u kupé Audi – nic proti :) ) , takže to nakonec padlo. Musím však pochválit autosalon Audi Jarov, před 5 lety děsivá zkušenost, nyní vše na jedničku. Zbyly tedy poslední 2 kandidáti. Budoucí majitel měl obavu, aby vlivem svého nadšení z vybírání nového auta nevybral to „horší” , tak chtěl, abych mu doporučila z těch dvou jedno. Ne! Ať si Mini vyzkouší také, třeba mu nesedne nebo naopak sám zjistí, že se mu líbí víc. Se zkušební jízdou v Mini byl spokojen, ale stále se nemohl rozhodnout. Takže jsme udělali závěrečný přehled.


Peugeot

výhody – prostorné, pohodlné, velmi jednoduché na řízení také pro lidi, co přecházejí z malého výkonu (to s tím výkonem budu rozebírat o pár odstavců dál)
nevýhody – nenápadnost - budoucí majitel chtěl, aby se jeho nové auto více designově odlišovalo a bylo více originální, rozpaky z řazení u testovaného kusu


Mini

výhody - líbil se design a ještě jsem musela poskytnout opakované ujištění, že tak originální design opravdu moc aut nemá, je menší než Peugeot (dobré parkování ve městě), jízdně je na vynikající úrovni (překvapení budoucího majitele z toho, že to opravdu bez problému zvládá dálnice)
nevýhody - snad jen ten malý kufr, ještě jsem měla obavu, jak by se budoucí majitel popasoval s tak řidičským autem a nárustem výkonu – ne, to není vtip, testovačku měl s One a chtěl by mnohem výkonnější verzi


Zvítězila originalita, menší vnější rozměry, lepší mrštnost ve městě a moje lobby za zábavnější auto :) (přece jenom, s tím budu občas jezdit i já) , tak jsme se dobrali k Mini.

Výběr nám však nekončil. Je třeba vybrat motor ( teda alespoň já tak začínám), nějakou výbavu a blbosti. Tentokrát už to bylo (až na komfortní výbavu) celé na mne. Zadání znělo - „Vyber to nejlepší!” No jo, ale nejlepší je JCW a to se už dostáváme k tomu problému jménem výkon. Teda já bych JCW brala všemi deseti, ale musela jsem se krotit. Budoucí majitel přecházel z SX4 - 88kw! Takže mrštná bestie by asi nebylo to pravé ořechové. Z toho důvodu jsem nechtěla dát do výběru (teda strašně moc chtěla, kvůli zadokolce a šestiválci) BMW M140i – když bych jedničku dala do výběru, majitel by chtěl za každou cenu ten nejsilnější motor (to M by mu před názvem nic neřeklo), ale už by v tom nadšení z výběru zapomněl, že ten nárust výkonu je fakt brutální. JCW mu bylo v autosalonu prezentováno skoro jako závod´ák, takže naštěstí sám uznal, že by to na něj bylo výkonově a naladěním už moc. Zpětně mi poděkoval za tu jedničku, protože by se nadšeně rozhodl přesně tak, jak jsem myslela a byl by pak zklamaný.
Tedy zpět (už víme, že to nebude JCW) - „Vyber to nejlepší!”, zní nadále příkaz. „Jseš si jistý?” … „Jo!”. Jdu na to!

Motor? - Cooper S už musí zvládnout!
Karoserie? – není o čem – třídveřák.
Převodovka? – ještě se mne ptáte? - manuál.
„Lak si vyber sám.” ... „Tady se nevybírá jen lak..., vím, že vybereš to nejlepší, tak vyber lak, střechu i kola.” … „No, dobře.”



EXTERIÉR


Jdu na to tradičně, takže volím lak British Racing Green , je to Mini, takže taky pruhy. Na přídavná světla kašlu, protože by byly první na ráně (jako bych to nepovídala – auto mělo nehodu a vztek by šel na to, že jsem tam nechala dát ta světla) a už by to bylo hodně přeplácaný. I tak mě osobně ten design přijde trochu na hraně (pro sebe bych si Mini z tohoto důvodu nevybrala), takže všeho s mírou.
Vůbec se mi nelíbí bílé střechy, takže je střecha černá (včetně zpětných zrcátek). Aby se to oživilo, na léto jsou tam 18” bílá litá kola Cone Spoke... Majitel je z konfigurace nadšen, a to je hlavní! Musím říct, že zvlášť s těmi letňáky to budí velkou pozornost, kdo by řekl, že malé auto s tmavým lakem a tmavou střechou bude budit jen svým zjevem takovou pozornost...

Cooper S má agresivnější spodní část nárazníku, otvor v kapotě a jiný difuzor s dvěma koncovkama výfuku uprostřed . Uznávám, má to něco do sebe. Kromě toho samozřejmě označení S na mřížce chladiče, na víku a na bočních blinkrech.
Výbava exteriér- kromě zmíněného na začátku jsou to LED světla, LED mlhovky, paket vnějších zpětných zrcátek , světelný paket, Chrome line.



INTERIÉR


Rychloměr naštěstí není na tom šíleném středovém „budíku”, ale před řidičem. Originální je ukazatel paliva napravo od rychloměru, kde ubývají čárky. Ze začátku mě trošku rozhodilo, když zůstala svítit poslední čárka, protože jsem si říkala, teď zhasne a je to. Ručička je přesnější ukazatel. Jasně, vím, že se na to můžu podívat na palubním počítači, kolik přibližně můžu ujet km, ale na první pohled vypadá poslední rozsvícená čárka trochu děsivě :). Líbí se mi „letadlové” spínače ve spodní části palubní desky, jasně, trochu blbůstka, ale je radost zapínat tlačítko Start. Celková úroveň zpracování interiéru je na vysoké úrovni, stejně tak kvalita použitých materiálů.

Z výbavy ještě zmíním třeba automatickou klimu, multifunkční volant, vyhřívané sedačky (ve 3 stupňích) , dešťový senzor ( funguje velmi dobře) , navi Professional, bluetooth, keyless, loketní opěrka, kožené sedačky (po stranách tenké pruhy z „alcantary“) adaptivní tempomat (funguje od 30 do 140 km/h , sám zpomalí, když dojedete jiné auto a po uvolnění cesty sám zrychlí, auta sleduje na vzdálenost 120 m, zasahuje při 90 m, nemá radar, ale kameru, takže vidí také stojící překážky,... když je venku špatné počasí, objeví se upozornění pro řidiče), MINI Excitement Paket (ambientní osvětlení) a teď se asi zasmějete – parkovací senzory a zadní parkovací kamera... ( no, co má být, výbavu jsem přeci nevybírala) a ještě parkovací asistent, ale tomu nedůvěřuju (nemám dobrý pocit, když si auto řídí/zasahuje do řízení samo), takže jsem to nezkoušela, ale má si umět najít parkovací místo (to člověk umí líp než umělé systémy) a zaparkuje, řidič jen ovládá pedály, ale vzhledem k senzorům, kameře a dobrému výhledu je asistent opravdu nadbytečný...


Posaz a výhled

Nejvíc se mi líbí, jak nízko jdou spustit sedačky, celkově posaz za volantem je opravdu výborný! Když si dám sedačky nejníž, stále lehce vidím na kapotu a její zakulacené „rohy” vedené od horní části světel, výhled vpřed je skvělý, dobrému výhledu přispívají A – sloupky. Špatné je to s výhledem čelním sklem směrem nahoru k semaforům, je to daň za originální design. Nepříliš obvyklá auta někdy mají méně obvyklé nevýhody. Takže pro nás to nevýhoda není. Musí se budˇ zastavit dál od semaforu nebo naopak vedle a koukat bočním oknem (za předpokladu, že je také semafor na řidičově straně nebo stojím v levém pruhu a je vidět oknem spolujezdce).


Sedačky a prostor

Přední sportovní sedačky s nastavitelnou délkou sedáku mají dobré boční vedení. Na předních sedadlech se při určitém nastavení sedaček musí člověk výrazně otočit, aby mohl uchopit bezpečnostní pás. Na zadní sedadla se tlusťoch asi neprorve, přední sedačka vypadá, že se posouvá a odklápí dost, ale na poprvé jsem měla v bundě co dělat i já, abych se tam šikovně poskládala, teď už mi to jde bez problému. Doporučuji nastupovat dozadu přes sedadlo spolujezdce, už jsem viděla, jak to někdo zkoušel přes řidičovu stranu a do auta se nenarval. Zadní sedačky jsou samy o sobě pohodlné, což u třídvéřáků není vždy samozřejmostí, ale pochopitelně je tu málo místa na nohy, třeba, pokud bych si měla sednout sama za sebe – pokud před vámi sedí někdo vysoký 190 cm a výš, tak už se dá říct, že se vám tam nohy nějak vejdou (respektive je tam namáčknete), ale to musíte měřit méně než 165 cm :) (můžete si to přepočítat na svou výšku, kdo se za vás vejde), pokud chcete mít nohy v pohodlí, tak si ještě z výšky odečtěte tak 10 cm. Nad hlavou vzadu není až tak málo místa, jak by se dalo čekat, sedačky jsou nízko. Výše zmíněné záležitosti nám nevadí, s tím se to pořizovalo. Samozřejmě tahle verze je nejvíc „mini”, takže kromě rozcvičky při nasedání na zadní sedadla se může o středovou loketní opěrku opřít buď jen řidič nebo jen spolujezdec, žádnej kompromis nejde. Chválím Mini za klasickou ruční brzdu! Opravdu tu nepřekáží , jak se snaží někteří marketéři Mini uchlácholit lidi, že musí mít el.brzdu u větších modelů. Kufr? Kufřík? Je jasné, že malé auto nebude mít kufr pro stěhováky. Podlaha zavazadelníku se dá o kousek snížit a vznikne trochu více prostoru, pod podlahou je další úložný prostor, takže pro dva lidi naprosto vyhovující. Výhodou je, že po sklopení sedaček vznikne rovná plocha, za předpokladu, že je podlaha nastavena na vyšši úroveň. Výhodou a nevýhodou v jednom je vyšší nakládací hrana, ale je to tak vlastně dobře, je vidět, že se dbalo na tuhost karoserie.




PRVNÍ PROJÍŽĎKA PO VYZVEDNUTÍ OD PRODEJCE


Trochu divný název kapitoly, ale brzy pochopíte, proč je to vyčleněno zvlášt´. Mini má stále své zvláštní neobvyklé kouzlo a proto toto nemohu zařadit jednoduše pod kapitolu JÍZDA. Začnu s více obvyklou záležitostí. Vyjíždíme od autosalonu, řídím já, majitel sedí vedle. Hned na první světelné křižovatce se začne něco dít, svítí červená, zastavuji a najednou se zapnou parkovací senzory a občas si k tomu pípnou, asi se to zapíná samo, říkám si. O pár set metrů dál na další světelné křižovatce se aktivoval znovu, ale tentokrát už jen bez přerušování pískal jako najatý, přitom místa kolem nás je dost, to se opakovalo i při několika dalších zastavení. „Co to děláš? Rozbiješ to, vypni to!”, křičí zděšený majitel. „Nic nerozbiju, asi tam něco překáží.” , odpovídám. Tak jsem sjela na méně frekventovanou cestu a zastavila, zase se to rozpískalo, takže jsem to v nastavení vypla, aby se to samo při pouhém zastavení nezapínalo. „Už jsi to opravila?” , ptá se majitel. „Uvidíme, co to udělá, zkusím támhle zaparkovat.” , a o pár metrů dál zastavuji - nic se neděje, zařazuji zpátečku - pískání se dostavuje znova, takže to musím při tom manévrování manuálně vypnout . Kontroluji zadní čidla – nic, přední jsem nakonec našla, ale byly napůl skryté. „Je to tak, zakrývá to ta podložka pod SPZ vpředu.”, hlásím. „Ne, určitě s těmi senzory něco je, hlavně to znovu nezapínej. “, odpovídá nervně majitel. V servisu se ukázalo, že tam opravdu překážela ta podložka, takže se značka namontovala rovnou na nárazník a bylo po problému. Proč byl ten majitel, ale tak nervózní? Jasně, nové auto a hned se něco děje... ale to pískání doprovázela ještě jedna prazvláštní záležitost.

Po několikátém zastavení se nejenže opět spustilo pískání, ale začal být uvnitř auta jakýsi smrad, jakoby se něco pálilo. Ten smrad se objevil vždy při zastavení, ale hned po rozjezdu přestal. „Něco tu smrdí jako spálenina, cítíš to?“, ptá se majitel. „ Jo, je to zvláštní.“ , odpovídám..... M: „Nejedeš se zataženou ruční brzdou?“ Já: „Tak určitě.“... Každým dalším zastavením se smrad stal přímo nesnesitelným, takže jsme museli otevřít okna. „Šmarjá, tady se něco vážně pálí, asi bude něco s parkovacími senzory, když to píská a smrdí zároveň!“, šílí majitel. Já: „Podívej, kouří se z motoru.“ (Moje hloupá sranda, po tom, co jsem si v duchu vyvrátila, že by šlo o technický problém, ručka je dole, motor sotva zahřátý, jedu v klidu, spojku nepálím, a smrad je tu jen při zastavení.) „To ne!“ , reaguje vyděšeně majitel. „V klidu, tohle auto je v pořádku.“, snažím se zachránit situaci. M: „Co s tím mám jako dělat? Se teď zase budem muset vrátit.“ … Já: „Nic s tím nedělej, můžeme se vrátit.“ A otočila jsem to...Smrad byl v tu chvíli už tak nesnesitelný, že majitel získal podezření, že mu auto rozbíjím já a tak mi cestou zpět k servisu, řekl, ať okamžitě zastavím a že bude řídit.. Nic se tím samozřejmě nezlepšílo. M: „Kdybych ti to neřekl, nevrátila by ses a jela bys v pohodě dál, že je to tak? Bylo by ti to jedno.“ … Já: „Nevrátila, dojela bych v klidu domů a ono by to mezitím smrdět přestalo, technicky bych tomu neublížila, to zas poznám, když má auto problém, vždycky jsem to u našich aut správně odhadla, co tomu může být a k tomu mám praxi z autoservisu. Jedno mi to není, ale tohle vážné není, vsaď se se mnou.“ M: „Tak co to je, když to není porucha?“ Já: „Asi se něco přebytečného pálí třeba u motoru, tím jak je auto nové. Začalo to smrdět až po zahřátí motoru, takže někde se něco teplem pálí, ale nic vážného to nebude.“ Už jsme skoro u servisu. M: „Jestli to bude něco vážného, tak ti to auto nikdy už nepůjčím, protože by ses sama do servisu nevrátila.“ Ale vrátila, ale až další den kvůli té překážející podložce pod SPZ, to už jsem mu radši neříkala. :D … V servise: „To nejste zdaleka první, komu se hned při první jízdě s Mini děje něco podivného . Mini je prostě takové. Je to originální auto, tak musíte počítat s tím, že se u něj takové nezvyklé věci můžou dít. To tak bývá s méně běžnými auty.“ Poukazuju na svůj tip, že by se mohlo jednat o něco navíc, co se (asi u motoru – to nevím) pálí. Servisák nejprve prohlíží motor – nic. Zvedne auto a prohlíží podvozek.... Úlovek! Na výfukovém potrubí se nacházejí dvě nálepky od výroby, jedna už je přiškvařená a nejde sundat, druhou odlepil a řekl: „Ta jedna nejde odlepit, to se nedá nic dělat, ale budete jí muset dopálit, takže nějakou dobu ještě smrdět bude a pak už to bude v pořádku.“ Je to daň za neobvyklé auto, ale aspoň máme nevšední zážitek :). Naštěstí jsem měla pravdu, že o nic nešlo, takže proto můžu psát tuto recenzi. Stačilo jen pár jízd a smrad je zcela pryč a auto jezdí nadále bez poruch.



ŘAZENÍ A MOTOR


Nejdřív něco málo o motoru. Moc se mi líbí, že to je dvoulitrový čtyřválec – v tak malém autě?! Hezký upgrade od předchůdce. Je to 141 kW verze přeplňovaného baworáckého motoru s označením B48. Ten je mimochodem i v JCW (170 kW). Pod kapotu se motor vejde tak akorát :) .
Při nízkých otáčkách je motor velmi tichý, když máte moc nízké otáčky, cítíte a slyšíte jen velmi nenápadně, že máte podtočeno. Pokud byste na Mini přesedlávali z nějakého hlučnějšího/starosvětštějšího auta, tak si budete muset chvilku zvykat a koukat více na otáčkoměr. Je to posun směrem ke komfortu, aby ten motor pořád „neřval“, když se jede zrovna v klidu. Do takových 2 300 ot./min je motor při stálejší rychlosti velice tichý, pak už se začíná zvukově probouzet. Pružné zrychlení je velmi dobré, auto má dobrý „odpich“ při velké škále rychlostí. Škoda jen, že motoru chybí výraznější špička.

Teď se podiváme na řazení. Dráhy jsou krátké a přesné. Pan majitel si stěžuje jen na to, že mu připadají jednička a trojka těsně u sebe a že si je někdy plete a to včetně zpátečky. Mě to problém nepřijde, protože je velký rozdíl, jak točí motor při zařazené jedničce a trojce a jak už jsem zmínila, dráhy jsou přesné, takže tam vždycky padne správná rychlost. Co se týká zpátečky, je tam lehký odpor, co se musí překonat, takže rozdíl je mezi zařazením jedničky a zpátečky samozřejmě cítit, když to tam náhodou padne „samo“ , vím, že tam nemám zpátečku.


Dosah rychlostních stupňů (tachometr):

1.rychlost - téměř 60 km/h
2.rychlost - do 100 km/h
3.rychlost - do 140 km/h

Otáčky na dálnici při rychlosti 130 km/h (reálná rychlost):

4.rychlost – cca 4.600 ot./min
5.rychlost – cca 3.800 ot./min
6.rychlost – cca 3.300 ot./min


Start-Stop - je to blbost, co by u takového auta nestála ani za zmínku, ale příjemně mne překvapilo, že se občas neaktivuje (zato u Civiku se aktivuje po zahřátí vždy) – i když je přitom motor zahřátý! Čím víc to bude nefungovat, tím líp pro auto :) , takže to vždycky, když zastavím, volantem vyhodím z provozu dřív, než se motor při přeřazení na neutrál stihne vypnout, mám to už zautomatizované, takže neřeším, jestli systém zrovna stávkuje nebo ne a neřeším vypínání. Navíc manuální převodovky mají tu výhodu, že při krátkých zastaveních si neutrál ani dávat nemusím, když nebudu chtít, a Start-Stop si v tu chvíli může políbit...elektroniku.



JÍZDA


Zpočátku mi překážela středová loketní opěrka při řazení, takže jsem jí odklápěla dozadu, ale pak jsem jsi najednou zvykla a teď mi ani jako sklopená vůbec nepřekáží. Navíc je za příplatek, takže jí nemusíte povinně mít, pokud váháte, a je to. Celkově je místa všude poměrně dost a posaz, jak už jsem zmínila, je perfektní, takže se řidič může nerušeně věnovat řízení.
Řízení - to je tu naprosto přesné, dostatečně strmé, s ostrou reakcí ve středové poloze. Vynikající je řízení ve spojitosti s podvozkem, kdy se k vám od podvozku dostávají informace také skrz volant.


Jízda po rovině

Jela jsem asi 30 km/h a rozhodla jsem se na to na rovině šlápnout naplno asi až do 80 km/h - přesné rychlosti nejsou podstatné, podstatnější je, že silnice byla dost vlnitá... Plyn na podlaze, Mini v mžiku vystřeluje vpřed, vzápětí začíná lehce nadskakovat, kola hvízají o „vlnky“ na silnici a při tom opakovaném nadlehčení kol se několikrát decentně vlní záď a to byla stabilizace zapnutá. Je zábavné to na "vlnách" kočírovat, protože nejen pod sebou, ale i ve volantu přesně cítíte, co auto pod vámi dělá, co se děje pod koly, ale v zatáčce bych si to takhle pod plynem na hrbolech „rozletět" nenechala, to by nemuselo skončit dobře. Podvozek je tuhý, karoserie pevná, auto lehké, volant si s vámi celkem „povídá“ , takže na takovýchto hrbolech je to docela sranda, ale samozřejmě zdaleka nejen na nich.


Jízda po okreskách

Esko miluje zatáčky, čím prudší, tím lepší a zábavnější. Ani pomalu nevíte, co milovat dřív, jestli to řízení, podvozek, pružné zrychlení na výjezdu nebo snad zvuk? Okresky jsou „moje“, takže jsem byla moc zvědavá, co na to Mini. Když se předemnou objevilo několik ostrých vraceček, eSko mi ukázalo, čemu nejraději „šéfuje“. Brzdím doslova bezvadně, brzdy jsou na okreskách asi neutahatelné, daří se mi přesný meziplyn, z koncovek výfuku se ozve hluboce znějící „odfknutí“ . Hmm, to bude asi pěkně zajímavá jízda! Říkám si … Zatáčím …strmé a přesné řízení mi umožňuje jisté vedení tohoto „prcka“ i v těch nejprudších zatáčkách, kde mu je oporou také tuhý podvozek, který dopustí jen minimální náklony auta....zatáčím a od podvozku necítím žádnou nedotáčivost - na předokolku je neskutečně dobře naladěný a k tomu je to malé auto, tudíž vracečky to sluplo rychleji, než jsem si vůbec stihla uvědomit, že už před námi žádné nejsou. Vyjíždím z poslední zatáčky, zrychluji, silnice se zcela srovnává, domáčknu plyn až na podlahu a eSko vystřeluje bezprostředně jako z praku vpřed za doprovodu příjemně brumlajícího zvuku z koncovek výfuku, řadím .. „ BRRRUM!“ , ozve se hlasitě z koncovek za mnou... Nádhera!!! Dáme si to ještě jednou?... co myslíš eSko? ;)
Vidíte, a to jsem si myslela, že budu smutnit z toho, že si takhle nemůžu zkoušet Workse... že eSko bude nudnější, než by se k němu slušilo, vzhledem k tom, že je v některých ohledech naladěno více do pohodlí než jeho předchůdce.


Jízda po dálnici

Dáme si trošku oddych a jedeme na dálnici směrem do města. Nájezd není s tímto motorem a lehoučkým Mini žádný problém a hned předjíždme při nájezdu několik aut a řadíme se před ně. Klepeme se v pravém pruhu, abychom to na dálnici s malým autem přežili? Jasně, že ne, tohle by mohl být i dálniční stíhač. Kde je boční vítr, co odnáší malá auta kdovíkam a dělá z dálnice spíš divokou horskou dráhu? Kde je nesnesitelný rámus od motoru, kterého dálnice očividně štve?....nikde nic. Zrychlujeme... a už i při mírném přidání plynu slyším lehce bručet koncovku výfuku, neruší to. Dokonce to neruší ani při masivnějším zrychlení, kdy se ze zadní části auta od koncovek začne ozývat jadrnější zvuk. Odhlučnění je na vysoké úrovni, ale od bezrámových oken je slyšet lehký svist. Celkově tu ale není nic, co by bylo po delší cestě únavné. Stabilita ve vyšších rychlostech je překvapující. Nemusíte si korigovat směr, aby jste jeli pořád rovně, jindy citlivý volant vás tu neruší. Rozčiluje vás někdy, když někoho chcete na dálnici v kopci předjet a ten v tu chvíli jede najednou 130km/h, to 100 km/h a mezitím už jede zase rychle? S dálničním stíhačem o délce 3,8 metru a písmenem „S“ na mřížce chladiče je tento problém otázkou několika vteřin...
Cesta rychle ubíhá, před námi už je město.


Jízda po městě

Jsem tu. Potřebuji dojet do centra. Před námi se v silnici začínají rýsovat nerovnosti. Auto má 18“ kola, runflaty a podvozek je sám o sobě tuhý. Luxusní plavba na nerovnostech se nekoná. Radši se jim, co nejvíc vyhýbejte, nebo vás podvozek naklepe...Konečně chvíli pěkná silnice – aha, je tu úzký zpomalovací práh, sakra!... „Klep! Klep!“... hnedle je ze mě člověčí řízek... Blížím se k centru, přibývá provozu, a já snadno manévruji mezi ostatními auty. Polechtám plyn a tu se v mžiku a bez omezení ostatních zařadím na hlavní silnici plnou aut. Mrštnost auta se také hodí při přejíždění do různých pruhů, když chci být šíkovností rychlejší než okolní provoz a nikoho tím zároveň nemusím omezovat – s malým autem je to prostě plynulejší a v klidu se můžu zařadit tam, kam se třeba kdejaká Octa musí agresivně cpát... Příjíždím do centra, potřebuju odbočit a pak se ještě vymotat ze série jednosměrek, takže následuje spousta zatáček...jedu mnohem méně než 50 km/h, ale to projíždění malých městských zatáček je i tak zábava... Zábavu mi přeruší pomalu jedoucí auta přede mnou, která hledají místa na zaparkování, já už místo asi taky pomalu začnu hledat, ale není kam spěchat. Několik aut úspěšně parkuje, ale přede mnou je stále hodně aut, z nichž většina hledá parkovací místo. Pokračujeme dál, počet použitelných míst se blíží téměř k nule, některá auta už stojí zaparkovaná tak, že je ulička už téměř neprůjezdná. V tom uvidím podélné místo! Nejsem ale sama, 2 z řidičů přede mnou to místo očividně také zaujalo. 1. řidič (Superb) se u toho místa na chvíli zastavil, zařadil zpátečku, ale po pár vteřinách si to rozmyslel - neměl šanci se tam vejít, a tak jel dál. 2. řidič (Golf GTI 3-dv.) začínal parkovat, vypadalo to nadějně, byl to skvělý řidič, ale na závěrečný manévr neměl místo a kolem předku jeho auta by nikdo neprojel. Zkouší to dokonce i napříč (nechápu, jak to zvládl vytočit v té úzké ulici), ale chodník je moc úzký, takže pořád překáží do silnice. V zápětí, za řevu vytočeného motoru , tedy naštvaně odjíždí. Tohle místo je moje! Těsně, ale vyšlo to, a tak je to velmi často, když tohle Mini zrovna potřebuje do centra. Manévrovatelnost je více než dobrá, rejd to má slušný.


Další jízdy

Bylo po dešti, venkovní teplota se přiblížila nule, nemám potřebu blbnout za takových podmínek, ale eSko se přihlásilo samo. Jedu si hezky v klidu, nikde nikdo. Chystám se odbočít, žádné prudké brzdění, zatáčkou projíždím také v klidu.., ale na výjezdu přidávám o něco víc plynu než obvykle (no, dobrá, trochu to byl úmysl, ale nemuselo se dít vůbec nic, mít jiné auto), cítím, jak záď ustřeluje bokem, dávám kontra a eSko se poslušně srovnává bez snahy ustřelit na druhou stranu (stabilizace byla zapnutá)...Nečekala jsem to až takové! Původně jsem myslela, že si záď odbočí jen tak decentně, ale Mini předčilo má očekávání – v pozitivním smyslu. Na sněhu to funguje podobně, dá se s tím skoro driftovat, tedy skoro, spíš smykovat v podobě driftů, je to přeci předokolka, ale jezdí téměř jako zadokolka, nádhera!
Vyzkouším ještě něco, zastavuji na malé křižovatce uprostřed polí s tím, že se rozjezdu naplno do odbočky a uvidím, co to udělá. Smyky nečekám, jde mi spíš o to, jak se s náporem výkonu a změnou rozložení váhy auta poperou přední kola, když hned v zápětí zkusím zatočit. Začínám se rozjíždět téměř naplno, přední kola jsou už skoro na hranici přinavosti, zatáčím a cítím, jak má vnitřní přední kolo problém s přenosem výkonu a protáčí se. Aspoň, že se tu i přes to neobjevila žádná nedotáčivost.

Trochu tu ještě rozeberu ty meziplyny a koncovky výfuku. Jakmile se nahřeje motor a výfuk, auto si umí dávat meziplyny samo, když běžně podřadím. Samozřejmě si je tam můžete dávat i sami, já to tak dělám, protože je stále trénuju. Ani nemusím popisovat, kolik kolemjdoucích se otáčí, když tam hodím (případně auto samo) meziplyn. Při silné akceleraci s plně prohřátým výfukem se otočí už snad každý. A to mi to auto nepřijde zas tak hlučné, ale zvuk je to i tak dost pěkný. Řidiči kolem se usmívají, chodci se otáčejí, dělník do toho kříčí něco jako „týýjoo!“... Ale když chcete být méně nápadní, udržujte si ty tíché nízké otáčky.
Při mytí auta se samozřejmě voda dostane i do koncovky výfuku, hezky to pak „bublá“ při nastartování a stání a je to dobře slyšet i uvnitř auta :), o následné akceleraci a vyprsknutí vody ani nemluvím... Za normálních okolností je „bublání“ výfuku při stání slyšet jen zlehka.



SPOTŘEBA


Jedním slovem – spokojenost.

7,1 l - kombinovaná
8,2 l - město
7,6 l – při dálničních 120km/h
6,5 l – při snahách o úspornou jízdu

Čistě sportovní vyjížďky „sežerou“ o něco víc, ale ne překvapivě zase o tolik.

…..


A jak je s autem spokojen sám majitel? - Zpočátku si musel zvykat na výkon a řazení (zvykal si měsíce, než se s autem sladil, na JCW by si nezvykl), ale nakonec si eSko natolik oblíbil, že se rozhodl výběr nového auta (kvůli nehodě, účetnictví) odložit na neurčito a užít si Mini, co nejvíce. Příští auto mu musím prý zase vybírat já.



ZÁVĚR

Tohle okreskové auto ...moment - dálniční stíhač ...ne, počkat! - Vždyť je to auto do města!
Tento silniční univerzál má k nudnosti univerzálních aut hodně daleko. Dobrý komfort zábavnost nezničil. Esko je zábavné, stabilní a mrštné. Je zkrátka to, co od něj asi očekáváte a možná ještě o kousek navíc. Cooper S je možnou volbou pro ty, pro které by bylo JCW na denní ježdění už moc tuhé a hlučné, ale zároveň chtějí, aby je auto při jízdě umělo pořádně pobavit.

Skvělé auto.

Silné stránky

Jízdní vlastnosti
Podvozek – tuhý, cítíte, co se pod ním děje
Motor
Řízení – cítíte, co se pod koly děje, ale zároveň se s vámi volant násilně „nepere“
Posez za volantem – nízký posez, dobrý výhled, sedačky, volant „padne“ do ruky, prostor
Přetáčivost - ale umí jezdit i neutrálně
Koncovky výfuku – zvuk!
Stabilita
Všestrannost – umí město, okresky i dálnice
Prostor na předních sedadlech
Budí pozornost, když chcete
Klasická karoserie – všude se to hemží „nafouknutými“ modely
Velikost – výborná manévrovatelnost
Originální design
Spotřeba
Bezpečnost

Slabé stránky

Moc jich není a vycházejí často z výhod, menší místo vzadu nemá cenu u takového auta rozebírat, takže:

- tvrdý podvozek – nepohodlí na nerovnostech, ale za ty jízdní vlastnosti to prostě stojí!
- špatný výhled na semafory – kvůli nízké horní hraně čelního skla, daň za originální design
- motor by mohl mít citelnější výkonovou špičku
- horší přenos výkonu vnitřního kola v zatáčce pod plynem

...ale to jsou všechno vesměs fakt drobnosti, aby tu těch nevýhod nebylo tak málo :) , mne osobně trochu vadí jen předposlední bod

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Nehoda:

Co se stalo vím (naštěstí) jen z vyprávění. Křižovatka do kříže. Mini stálo na semaforu a čekalo na zelenou a pak se chystalo jet rovně. Napříč byly koleje a doprava (z pohledu Mini) mohla pokračovat jen tramvaj. Zleva tudíž všechna auta musela vždy odbočit. Zelená svítí, Mini se pomalu rozjíždí, najednou se rychle přiřítí někdo zleva, s tím, že bez obav (a hlavně bez brždění) chtěl očividně projet rovně zákazem. Následovala rána, nešlo nic dělat. Hlavní je, že se nikomu nic nestalo! Postarší audi mělo srolovanou celou příď (motor jasně poškozen) – náraz téměř rovně. Mini schytalo ránu do oblasti levého předního kola, motor se lehce posunul (zjištěno až v servisu), ale byl zcela bez poškození, jen kolo, chladič a trochu plechu zboku byly zničené. Vypadalo to, že audina schytala masivní ránu, za to mini jakoby se jen lehce ťuklo. Možná si pomyslíte, co na to krk řidiče v Mini - vůbec nic, náraz byl pohlcen velice dobře. Dá se říci, že na tak malé auto je Mini velmi bezpečné. Viník nehody byl jasný, jel rovně do zákazu, protože čuměl do navigace a k tomu jel na červenou (není přímo důkaz, ale červenou má levá strana vždy, když auta z té strany, kde bylo Mini mají zelenou). Co všechno se z miniho muselo při opravě sundat můžete vidět na konci fotogalerie.
Zkušenosti s opravou a běžným servisem jsou velmi dobré (Renocar).

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Celková zkušenost taky docela dobrá.
Jen nevím, jestli toho v Inveltu v tu chvíli měli hodně na práci, ale každopádně prodejkyně byla trochu popletená. Otázka do telefonu. „Jak to jezdí?“ přišla ještě dřív než stihlo dorazit auto. :)