Dacia 1300

Hodnoceno: 4× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Dacia 1300 je automobil vyráběný rumunskou firmou Dacia mezi lety 1969 a 1983. Má stejnou konstrukci i design jako Renault 12. Většina automobilů byla používána ve Východním bloku, exportované automobily byly známy pod názvem Dacia Denem. V roce 1983 automobil nahradila upravená verze Dacia 1310, která se vyráběla až do roku 2006. Vůz již bohužel není v mém vlastnictví, ale jako mladý a nezkušený jsem jej v zaslepenosti po vozu západní produkce prodal za skoro symbolickou částku. Jestli najdu více fotografií, tak je doplním. Vůz byl původně v bílé barvě, ale v roce 1986 jej nechal otec opravit a přestříkat na tmavě modrou.
Historie toho to vozu je vcelku jednoduchá, opět jde o licenci Renaultu. Tentokrát dostali Rumuni model R12, který byl i ve Francii žhavou novinkou, protože tento vůz je z modelové řady roku 1969 a do výroby se dostal v roce 1970.

Byl to od Francouzů zvláštní počin dávat, tak nový model do licence, to se v té době nestávalo. Někteří pamětníci té doby říkají, že si to Rumuni vysloužili tím, že z jejich strany nebyla uskutečněna intervence v roce 1968 do Československa. Francii se líbilo, že si Rumunský diktátor zachoval svou tvář a odmítl uposlechnout Kreml, tak svojí podporu tohoto činu dali najevo.
Už na začátku výroby měly určitá „plus“ na rozdíl od jiných současníků ze stejné třídy. Na palubní desce nechyběly kontrolky na sytič, rozsvícená světla potkávací i dálková. V interiéru bylo světelko na stropě se třemi režimy (zasnuto, rozsvíceno, či reagování na otevřené/zavřené přední dveře). Zadní dveře měly dětskou pojistku. A přibližně od roku 1978 měl vůz v základní verzi zapalovač, „cyklovač“ ke steračům, světélko v kaslíku a kufru i kontrolku ruční brzdy.

Další zvláštností byli rozdíly mezi jednotlivými ročníky. Konkrétně: první dva roky výroby 1972 – 1974 dovážené do Československa byly nejlepší, šlo totiž o montování vozů z dílů Renault pod francouzskou „taktovkou“.
Motor:
Je ve předu podélně uložený, svým těžištěm jemně předsunutý před přední nápravu. Prakticky jde o motor z Renaultu 8 GORDINI. Původní litrový (cirka 1100cm3) motor z osmičky byl převrtán na 1289 cm3 . Byl osazen jedním jednokomorovým karburátorem Weber. Což tomuto řadovém benzinovému čtyřválci vyhovovalo ve všech režimech. Není se čemu divit protože, tento karburátor byl špičkou a vyhovoval motorům s obsahem okolo 1,3. Velkou trvanlivost motoru zajišťovala na pětkrát uložená kliková hřídel do velice kvalitních rumunských „lágrů“.

Převodovka byla podélně za motorem směrem do interiéru, a tím stejně jako motor přispívala k dobrému rozložení váhy a dobrý jízdním vlastnostem. Měla 4 rychlostní stupně a poháněla přední nápravu.

Spojka byla trošku menší než u následovníků. Byl menší setrvák, lamela a přítlačák avšak nemělo to vliv na trvanlivost či jen malou, ale spíše na jízdní komfort – bylo to příjemnější a měkčí.

Vodní chladicí soustava byla naprosto dostačující. Vrtule protahující vzduch chladičem bežela neustále, protože je poháněna vodní pumpou. Motor se vždy uchladil, jak při extrémních vedrech či při podávání enormních výkonů. Je vyzkoušeno, že vůz může jet několik hodin maximální rychlostí a přesto se uchladí. Dnes je to standard, ale dříve to byly spíše vyjímky.

Silné stránky

Velmi pohodlné auto s nezaměnitelným šarmem. Sedadla kompletně čalouněné červenou koženkou byla jedinečná.

Slabé stránky

Vůz podléhal korozi neuvěřitelně rychle. Taky spojka byla spotřebním zbožím. Jinak na svůj věk velmi spolehlivý vůz.

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Větší servis a renovaci dělal autoservis na kopečku v Ostravě Hulvákách specializující se na tyhle bouráky.

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Vůz jsem dostal od otce, takže maximální spokojenost.