Alfa Romeo Giulietta 1,4T MultiAir, Distinctive

Hodnoceno: 94× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Dva roky s Julií
----------------------
2.7. 2012 jsou tomu přesně dva roky, kdy došlo k první a zatím jediné registraci mojí Jůlinky. Po celé dva roky mě vozí naprosto spolehlivě, bezpečně a stále stejně zábavně. Během 24 měsíců jsme spolu urazili přes 65 000 kilometrů, navštívili třináct různých evropských států. Z jižních teplých krajin jsme navštívili zimní velehory, absolvovali letní výjezdy do tříkilometrových výšek a také dojeli až k ruským hranicím.
Za ty dva roky dostala Julda napít nejrůznější druhy paliv od českého standardu přes německou kvalitku, až po ruský veletok. Vyzkoušeli jsme nesčetné množství povrchů – od nezpevněných postsovětských šotolinových silnic po německou Autobahn, zažili jsme vichřice, průtrže mračen a krupobití. Počasí však není to, co může cuore sportivo vyvést z míry. Jak Julda stárne, přibývá na ní šrámů a česká hovádka a závistivci na ní zanechávají své stopy. Paradoxně se objevují vždycky po ránu nebo u obchoďáků. Takže co jsem za dva roky o Giuliettě zjistil?


Sousedi, hovádka, silničáři a jiná verbež
---------------------------------------------------------
Dvě čelní skla za dva roky provozu. No co, dostat kamínkem z protisměru na německé dálnici při rychlosti skoro 200km/h je poměrně dobrý důvod k výměně. Pavouček se sice neobjevil, ale dírka po dopadu byla přímo před mýma očima, takže jsem ji při každé jízdě pečlivě pozoroval. O to míň pozornosti jsem věnoval řízení. Muselo to pryč. Výměna proběhla rychle, čistě a bezproblémově, vřelé díky za připojištění skla. To bylo zhruba třech měsících ježdění. Od té doby sklo odolává i zimnímu posypu, který ani v červnu není úplně uklizen. Ach jo.

Čemu ale neodolá ani nejtvrdší plech, to je parkující soused. Každý přece umí parkovat… Nebo ne? Narazit při parkování do jiného auta je poměrně častá věc, na to máme nárazníky. Ale když do někoho najedu zboku tak, že mu promáčknu levý přední blatník do takové míry, že se plech zlomí a je potřeba jej vyměnit, možná by to chtělo trochu toho parkování potrénovat. A to nemluvím o tom, že se hodí za stěrač hodit vzkaz na způsob „naboural jsem Vás, moje číslo je to a to, zavolejte.“ Snadná cesta jak přijít o bonus na havarijní pojistce.

Nastanou ovšem situace, kterým odolá plech, méně však moje nervy a lak. To jde takhle hovádko kolem parkoviště, uzří hezké a k tomu čerstvě umyté auto, hlavou mu probleskne bůhví co, vytáhne klíče a auto objede od předních dveří až po kufr. Nebo možná jen vyráběl rychlé pruhy?

Promáčknuté dveře od otevření sousedova auta opět ustojím, stejně jako šrám vpravo vpředu na nárazníku. Infarkt se o mne pokusil před třemi měsíci znovu, když ráno na parkovišti opět levý přední blatník zdobí promáčklina, tentokrát kouká i stříbrný plech. Ozdůbka se táhne až na nárazník, doplněný o stopy bílého laku. Parkoval jsem podél silnice, možná nějaký řidič z povolání… I tentokrát marně hledám cedulku za oknem, tohle se u nás asi vážně nenosí.
Finální třešničkou na škrábancovém dortíku je pak šmouha v pravém předním rohu auta na nárazníku. Holt prostě někdo nevybral na parkovišti zatáčku a otřel se… Julda je prostě přitažlivá pro všechny.


Starosti…
---------------
Moje Giulietta byla jedna z prvních vyrobených… konkrétněji něco přes 4000 v pořadí. Takže pár bolístek první série se na ní objevilo. A pár takzvaných závad, které se bohužel ve statistkách spolehlivosti projevují, na funkci však nemají žádný vliv. A na funkci rostlináře už vůbec ne! Jako první přestalo asi po roce správně fungovat otevírání pátých dveří. Zámek fungoval správně, jenom jeho tlačítko nereagovalo. Otevírat jsem musel klíčkem. Zhruba ve stejnou dobu, plus minus pár dní, přestala svítit část světla v pátých dveřích na pravé straně. A začalo klepat levé vnější zrcátko, které jakoby se uvolnilo. K tomu svolávací akce na táhla přední nápravy. Začaly také vrzat pružiny předního sedadla řidiče, při každém zavrtění zavrzalo. Všechno toto opraveno při první garanční prohlídce. Zrcátko - vyměněno, tlačítko otevírání kufru a světlo – správné připojení kabelu (ano, Taloš ho při montáži špatně „zacvaknul“), táhla nápravy – vyměněna, sedadlo – opraveno. Cena první garanční prohlídky + po zimě kontrola geometrie – 11 000 Kč. Během první zimy se také objevil problém s otevíráním dvířek palivové nádrže, kdy šla dvířka zatlačit, ale již nevyskočila zpátky otevřená – páčil jsem klíčkem. Mechanismus ve dvířkách se zanesl českým sajrajtem a šprajcoval se. Vyřešeno kapkou benzinu, od té doby se problém již neobjevil, letošní zima asi byla čistější :-)

Druhý rok života Juldy je již bezproblémový. Když pominu vrzající sedadlo spolujezdce minulý týden upadnutou horní část koule řadicí páky. Neustále pak trvá problém se systémem Blue&Me, konkrétně s přehrávačem mp3, který se jednou za čas usmyslí, že přestane zobrazovat názvy skladeb (svítí jen nápis Blue&Me Media Player), jindy se rozhodne pro menší kvíz, když názvy skladeb neodpovídají realitě. Volba systému Windows for Automotive se FIATu asi moc nevplatila :-) Každopádně na všechny windowsy platí restart, v případě Automotive verze odpojení baterky, ale to by dělal jen hlupák, když stačí updatovat fimware z USB flešky a je vymalováno. Proces trvá asi minutu. Je třeba to dělat tak každé dva, tři měsíce…

Druhá garanční prohlídka s desinfekcí klimy, povinnou výměnou svíček – 14 000 Kč. Také mi při prohlídce odstranili drnčení v interiéru, které se objevilo asi 3 měsíce před ní. Od té doby je zatím 3 měsíce klid.


… a radosti
-----------------
Mezi ty rozhodně patří neustávající potěšení z jízdy. Ať už jde o popojíždění v kolonách, které zpříjemňuje poměrně slušné audio, jízdu po okreskách a běžných silnicích, kde je Julda naprosto nejlepší – pružná, úsporná a zábavná – nebo jízdu po dálnici, kterou částečně zpříjemňuje tempomat a sekunduje mu úměrná hlučnost motoru, příjemně laděné pérovaní a jistý držení stopy. Ale popořadě.

Ještě na jaře 2011 jsem nechal 16“ kola zimním pneumatikám a pořídil hezké 17“. Je až neuvěřitelné, jak velkou část vzhledu auta tvoří kola. Giulietta nesmírně prokoukla a vypadá mnohem líp. 17“ se projevily také ve zlepšených jízdních vlastnostech. Na 16“ sedí auto jako přilepené, na 17“ pak jako na kolejích. V kombinaci s Pirelli P Zero Rosso je pak docela problém dostat se v zatáčce do úzkých. Rozdíl pro přesedlání z 16 na 17 palců je poznat i na volantu – větší kola vyžadují více síly. Rozdíl ve spotřebě nepozoruji. A odskakování? Lhal bych, kdybych tvrdil, že něco jako odskakování neexistuje. Na správné díře ve správně rychlosti se správně působícími silami odskočí vše. I Julda. Na 17“ je jízda tvrdší, není tak plavná a uhoupaná, zato je mnohem jistější. A ano, na nerovnosti mnohem citlivější. Nikdy jsem se však nesetkal se situací, kdy bych se musel kvůli nerovnostem obávat uskočení zádě, dokonce jsem se nemusel při rozvlnění zádě spoléhat na stabilizaci. Podvozek to vždy zvládl sám. Bezpečně a s rezervou.

Stále stejnou radost jako před dvěma léty mi dělá převodovka, která je stále stejně výborná, jako byla. Klade přesně ten správný odpor, jaký se od ní očekává a převody sází jedna radost, krásně, ladně a sametově. A s hezkou mechanickou zvukovou kulisou. Stále dokola se ve všech časopisech, v televizních pořadech i na internetu omílá věta „Stop&Start vypínáme, jakmile usedneme do auta“. U mě rozhodně neplatí, že Stop&Start je fuj. Mně se to líbí. A rozhodně mě nebrzdí. I s aktivním Stop&Start se lze snadno rozjíždět ještě před naskočením zeleného světla na semaforu – jen to chce s tím umět žít. A když vím, že se budu potřebovat rozjet o ten zlomek rychleji, prostě si motor nahodím dle uvážení dříve nebo jej nenechám vypnout. Všecko v cajku. Jestli šetří palivo nevím. Myslím si, že asi úplně ne. Vypnutý motor je rozhodně tišší (čímž neříkám, že zapnutý motor je na volnoběh venku či uvnitř slyšet) a rozhodně méně smradlavý, než motor zapnutý. Co bych pro tu naši planetku neudělal…

Pomaloučku po lehoučku jsem se dostal k té největší radosti. Ke „cuore“ celého vozu. K tomu malému tichému nenápadnému motůrku pod kapotou. 1,4 litrů objemu s technickou vychytávkou MultiAir a výkonem 170 mechanických koníků, 125 kilowattíků, chcete-li. Takové stádo koní natlačené do tak malého prostoru vyžaduje spoustu kyslíku, takže proč mu ho nedat. Budeme jim kyslík foukat rovnou do nosu turbodmychadlem. A jak jede? No pořád bravurně. I po dvou letech musím stále obdivovat, jak dokáže vystřelit kupředu při předjíždění, jak neúnavně táhne ve vyšších rychlostech, jaký je strašný nezmar v kopcích. A v režimu Dynamic je to ještě lepší. Čím větší překážka před ním stojí, tím víc ze sebe umí vydat, ať už jde o zrychlování na dálnici s plně naloženým autem nebo o poměrně ostrou jízdu po Grossglockner Hochalpenstrasse.
Jeho jízdní výkony podtrhuje opravdu pěkný zvuk, který rozhodně nezní jako 1,4. Jako správný Ital je motor výbušný, zábavný a rád se předvádí. Každý kůň se musí krmit, 170 koní tím spíš. Pozitivní je, že tihle koníci jsou nenároční. Sice hodně záleží na jízdním stylu a na tom, jak má člověk těžkou nohu, dlouhodobý průměr dělá slušných 7,3 litrů na 100 kilometrů. Na okruhu si řekne o 23. Při konstantní 90 km/h (například jižní spojka od Barranďáku až na Černý Most) spotřebuje 4,5 litrů na 100 km. Následuje léty ověřený seznam vzdáleností s naměřenou spotřebou:

Po Praze jezdím za 7,5 l/100 km
Celá délka dálnice D1 při rychlosti 130 km/h za 7,3 l/100 km
Celá délka dálnice D1 při rychlosti 150 km/h 8,2 l/100 km
Praha – Val di Fiemme (700 km, 4 osoby + střešní box s lyžemi) za 7,1 l/100 km
Praha – Benátky – Praha (1800km) za 6,9 l/100 km
Praha – Kodaň – Praha (2250km s rychlostními vložkami v Německu) za 7,9 (německý benzin nám dělá dobře)
Praha – Varšava – Vilnius – Riga –Tallin – a zpět (6500 km) za 6,5 l/100 km

Maximální dosažená rychlost dle tacho : 240 km /h, motor táhne neúnavně do 220, kdy mu dojde dech. Cokoliv na 220 již vyžaduje vynaložení velké psychické energie při tlačení ručičky očima směrem k rostoucím cifrám. Chce to čas a příhodné podmínky.


Co bych zlepšil
-------------------------
1) Alfa DNA – elektronický diferenciál Q2 (přibržďování prokluzujícího kola) bych přidal i do režimu All Weather, zejména pro jízdu na sněhu
2) Výstražné blikání – poměrně často při lehce razantnějším brzdění blikám jako vánoční stromeček

Silné stránky

Tah motoru a výkon
Tenhle motor se hodně vydařil. Ani ve snu bych netipoval, že se jedná o 1,4l. Zátah je téměř konstantní od 2000 otáček až po omezovač, zhruba od 4000 otáček je zátah ještě trošku větší.
Motor jde krásně za plynem, nezadýchává se a výkon mu nechybí ani při vyšších rychlostech na dálnici, kdy dokáže ručička rychloměru uhánět daleko do "zakázaných" čísel až neuvěřitelně rychle - nehledě na rychlostní stupeň. Tenhle motůrek je dravec který klame tělem, hmotností i projevem.
Po první jízdě se může zdát, že motor trpí turboefektem, ale nenechte se zmást. Stačí si voličem DNA přepnout auto do režimu Dynamic a turboefekt je ten tam, reakce na plyn je okamžitá. Nestačí se divit ani majitelé objemnějších vozů :)
V režimu Dynamic rozhodně není radno se posouvat v kolonách, člověk se pak akorát bojí, že se při rozjezdu někomu podívá do kufru. Na běžné ježdění je opravdu lepší režim Normal.


Zvuk a hlučnost motoru
to je kapitola sama pro sebe. Nevím kolik času strávili návrháři při ladění výfuku, ale zvládli to bravurně. Zevnitř není motor v podstatě vůbec slyšet až do nějakých 3500 otáček - mimochodem, při 145 km/h motor na šestku točí právě tolik. U 4000 otáček se začíná ozývat nádherným zvukem, který se nenuceně prodírá přes přístrojovku dovnitř kabiny. Jasně, šestiválec to není, ale zvuk je rozhodně libý a návykový... Při zmíněných 145 na dálnici je slyšet hluk od kol, který je dán především povrchem (hlavně na některých částech D1). Julda se rozhodně řadí mezi tichá auta.

Výtečné jízdní vlastnosti
Dlouholeté doména Alfy. Ve své době už 147 kralovala silnicím a hravě pokoří i některou dnešní produkci. Giulietta jízdní vlastnosti Alf posouvá zase ještě o kus dál. Na běžných silnicích (a v provozu zvláště) je téměř nemožné auto jakkoliv rozhodit. Julda jede jako po kolejích. Daní za to však není přehnaná tuhost podvozku. Naladění je přesně takové jaké by mělo být. Nerovnosti žehlí alfa taktéž výtečně. A když má člověk špatný den a nechtěně nabere díru... No bolí to víc mě než Juldu.

Účinné brzdy
Ostřejším brzdám jsem se nemusel ani dlouho přizpůsobovat, vážně. Jde do přirozeně. Přední kotouče o rozměru 305mm brzdí úžasně. Zvláště v režimu Dynamic je jejich nástup bleskový. )Účinnost je pak ukázková. Soudě podle toho, čím si brzdy musely projít na okruhu při maximálním nasazení a téměř bez přestávky, soudím, že nemají ani problém z uvadáním. Z brzdění ze 180 jde pak strach, jak moc to vlastně brzdí :)


Bohatá výbava za odpovídající peníze
Sice Julda začíná cenou na nějakých 450k Kč, ale už základní výbava je solidně bohatá. Stejně vybavená konkurence je pak vesměs dražší (neříkám, že o moc, ale je). K výsledku pak stačí přičíst kompletní 5 letou záruku (ano, i na mechanické opotřebení) a není co řešit.

Slabé stránky

1) Lak - je na něm vidět každé smítko prachu, holt častější návštěvy myčky
2) Lak - perleť bude při případných přelakováváních dražší
3) Odkládací prostory na lahve - nachází se pouze v přihrádce před spolujezdcem, a to pouze tři držáky na 0,5l lahve, větší není kam dát, do kapes ve dveřích se nevejde ani litrovka
4) Po vypnutí zapalování není možné přehrávat hudbu s flashky přes Blue&Me, pouze rádio/CD
5) Výstražné blikání při intenzivním brzdění - bliká to dřív než by muselo.
6) Vyšší spotřeba kapaliny do ostřikovačů - přisuzuji xenonům

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Dvě garanční prohlídky - OK
Výměna čelního skla - OK
Výměna blatníku a lakování - OK
Vše u Srba Servis

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Jen ty nejlepší.