davidmach14 (muž 53 let)

Peugeot 206 1.4i Husky

Hodnoceno: 7× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Tento profil mého prvního auta, které jsem si vybíral srdcem, píšu jako epilog - už pár dnů má naše rodina nového plechového miláčka...

Tohle auto byla opravdu láska na první pohled. Na svou dobu mělo odvážný design a image závoďáku podpořenou úspěšnou účastí speciálu Peugeot 206 WRC s Marcusem Grönholmem za volantem v mistrovských soutěžích. Slintal jsem nad ním od roku 1998, kdy byl uveden na trh až do roku 2002, kdy jsem změnil zaměstnání a přišel tak o služební automobil. No a jelikož jsem chtěl dojíždět za jednou slečnou a protože mi právě skončilo stavební spoření, tak jsem se rozhodl pro asi první závažný krok v životě. :-)

Auto jsem koupil u nejbližšího koncesionáře Peugeot v Novém Boru, firmy Top Auto NB. Kupoval jsem ho nové ve speciální zimní úpravě Husky, která zahrnovala zimní pneumatiky zdarma (výborné Continentalky, které se v prácheňské zimě osvědčily) a vyhřívání předních sedaček. Volba padla na modrou metalýzu, protože v té době moc dvěstěšestek s touhle barvou nejezdilo na rozdíl od stříbrné, šedé a bílé. Navíc modrá je dobrá - a jde mi k očím... ;-) Ke standardní výbavě patřily mj. dva airbagy, posilovač řízení, imobilizér, automatické stěrače, samočinná aktivace světlometů, reflexní čelní sklo, tónovaná skla, přední mlhovky, elektricky vyhřívaná zpětná zrcátka, elektricky ovládaná okna vpředu, centrální zamykání s dálkovým ovládáním, výškově nastavitelný volant a sedadlo řidiče, síťka k uchycení zavazadel v kufru a velurové potahy. Na tehdejší dobu docela luxus. Do klimatizace jsem nešel - jednak mi připadala zbytečná (do té doby jsem žádným autem s klimatizací nejezdil) a jednak přišla na pořádný prachy - bratru 32 000 Kč za manuální!

Místo klimatizace jsem si ke standardní výbavě naporoučel zámek zpátečky, autorádio Kenwood (standardně dodávané bylo hrozné, ale zase jsem tím přišel o ovládání rádia na páčce pod volantem), zástěrky dopředu i dozadu a samozřejmě zmiňovanou modrou metalýzu. S gumovými koberci a povinnou výbavou to po "slevě" 5000 Kč vyšplhalo na závratných 353 400 Kč. Jelikož stavební spoření zdaleka nepostačovalo na koupi auta v hotovosti, tak jsem musel využít služeb leasingové společnosti, což to auto prodražilo ještě více, ale nikdy jsem toho nelitoval. Jak už jsem napsal výše - tohle auto byla prostě prostě srdeční záležitost!

Peugeot 206 je Francouz se vším všudy. Byla to právě dvěstěšestka, kdo poprvé přinesl odvážný design s charakteristickou širokou tlamou a světlomety ve tvaru očí šelmy. Podvozek je naladěn na měkkou notu, rovněž v interiéru je patrný francouzský šarm a značná míra komfortu. Vnitřek vozu je na první pohled možná trochu jednoduchý, ale v tomto případě to nikdy nebylo na škodu. Sedadla byla měkká, pro řidiče a spolujezdce příjemně tvarovaná. Sedělo se v nich ale poměrně nízko, takže starší (a těhotné) osoby měly občas problém s nastupováním a vystupováním. Příjemné bylo modré čalounění sedaček i vnitřku dveří vpředu i vzadu včetně dvířek kastlíku, ještě příjemnější bylo (v zimních měsících) vyhřívání předních sedaček. Na tehdejší dobu to bylo v této třídě něco nevídaného. Odkládacích ploch bylo tak akorát - ve schránce spolujezdce, v palubní desce nad ní, dále ve dveřích (pouze v předních pozicích bylo možné do dveří umístit 0,5 l lahev) a mezi sedadly řidiče a spolujezdce bylo místo na 1,5 l PETku, která pak ovšem trochu vadila řidiči při řazení.

Palubní deska byla tvořená z kombinace měkčeného plastu a tvrdých částí (hlavně kaplička s budíky a středový sloupek). Dezén palubní desky měl nicméně příjemný vzor. Podsvícení budíků v kapličce bylo v červené barvě, která ale není nijak křiklavá, ale je naopak příjemná pro oči i při dlouhých nočních jízdách. V podobném duchu je podsvícené autorádio Kenwood, které jsem si koupil na místo ohyzdného rádia dodávaného v sérii. Budíky jsou přehledné s dostatečně velkým písmem. Volant je tříramenný a byl na řízení velice příjemný - jak velikostí, tak i tloušťkou věnce a použitým materiálem. Páčky ovládání pod volantem byly oproti těm škodováckým netradiční - kulaté a dost tlusté. Na to si člověk ale rychle zvykl. Horší už to bylo s nezvyklým ovládáním mlhovek a hlavně dálkových světel. Pokud jsem chtěl cestou někoho varovat třeba před zvěří pomocí světelné houkačky, tak byl problém o páčku zavadit takovým způsobem, který by byl dostačující, ale zároveň nepřepnul trvale dálková světla. Zpočátku jsem se snažil rovněž využívat dešťový senzor, ale postupem času jsem dal přednost ručnímu ovládání. Automat se totiž dost často zbláznil a stíral jak o život, jindy mu zase trvalo neúnosně dlouho než při dešti stěrače spustil. Auto nemělo palubní počítač, ale senzor stavu motorového oleje a dále počítadlo celkově ujetých kilometrů a resetovatelné počítadlo ujetých kilometrů od posledního tankování. Na displeji v malé kapličce na středovém sloupku se ukazoval datum, čas a aktuální teplota. Příjemné bylo to, že v rozsahu od 3 do -3 stupňů Celsia ukazatel teploty blikal a také akusticky upozorňoval na nebezpečí náledí.

Výdechy vzduchotechniky měly celkem dostačující výkon, na předních sedadlech se dařilo v zimě rychle zatopit, ale na zadních sedačkách byla dlouho zima. Pokud v autě jelo více (dospělých) pasažérů, tak se často zevnitř rosilo sklo. S tím čelním nebyl problém, zadní bylo vytápěné, ale boční okna nebyla dostatečně ofoukávána a tak lidé vzadu toho moc z venku neviděli.

Řazení Peugeotů (a francouzských aut obecně) je negativně hodnoceno v mnoha diskusích a recenzích. Je pravda, že oproti jiným autům má řadicí páka dlouhé dráhy a ne vždy do nich přesně zapadá. Je to ale také o zvyku - poté, co se mi auto dostalo definitivně pod kůži jsem měl málokdy problém s tím, že by mi nezapadla rychlost (a to řadím docela bleskově). Motor jsem si zajel dobře, zabíral už od nízkých otáček a na vyšší stupeň jsem přeřazoval mezi 2500 a 3000 otáčkami. Předpisovou devadesátku motor zvládal na 2500 otáček (později ale až na cca 2600), stovka už byla za 3000, dálničních 130 už bylo za 4200 otáček. Předjíždět se dalo i bez podřazování - stačilo šlápnout více na plyn, ale do kopce bylo přeřazení většinou nutností. Motor reagoval na pokyn od plynového pedálu vždy bez prodlení - výjimkou byla snad jenom pětka do kopce. Řízení samotné bylo velice pohodové. Posilovač reagoval dobře a předvídatelně tuhnul se zvyšující se rychlostí. Při jízdě jsem měl vždy solidní zpětnou vazbu, o čemž si mohou současná auta často jenom nechat zdát...

Moje auto jsem kupoval na konci listopadu roku 2002 - tedy v roce, kdy naposledy platila pouze jednoletá zákonná záruka. Od roku 2003 ji nahradila dvouletá. Mě to nijak nezasáhlo, protože závady se začaly objevovat stejně až po více než dvou letech provozu. Jako první se objevila drobná závada ostřikovačů a vyhřívání sedaček (vypadlý konektor). Na konci třetího roku provozu se začala projevovat koroze na výfukové soustavě (výměna zadního dílu) a opotřebení brzdových destiček (také výměna). Po pěti letech jsem musel měnit děravý katalyzátor a to už byla větší pálka. V roce 2008 jsem musel vyměnit brzdové disky a destičky a nechat přetěsnit vanu motoru, o rok později jsem musel řešit prasklý chladič, prasklou tyčku stabilizátoru a ačkoli jsou ramena zavěšení předních kol údajně jednou z nejčastějších bolestí Peugeotu 206, tak já jsem je měnil teprve po 105000 km. Na podzim 2010 už jsem uvažoval o prodeji Bžotka a tak jsem nechal udělat poslední prohlídku u autorizovaného servisu, kdy byly mj. vyměněny rozvody. Zpráva z prohlídky nicméně byla neúprosná a tak jsem začal vážně vybírat nové auto. Emisím a STK v lednu 2011 jsem ale už neunikl...

Využívání vozu
-------------------
Nejčastěji jsem tímto autem jezdil sám cca 14 km trasu do práce každý pracovní den. K tomu je třeba přidat ještě kratší víkendové cesty ve dvou po blízkých supermarketech. Se dvěma dětmi jsme pak příležitostně jezdili po příbuzenstvu (většinou opět okolo 15 km) nebo známých (10-60 km). Delší trasy jsem pak jezdil nejčastěji při sportovních akcích. To se pak do dvěstěšestky nacpalo i pět chlapů! Auto sice bylo těžké na zadek, ale motor to zvládal a na dynamice ztrácel vlastně jen do kopců. Spoluhráči ale můj vůz moc v oblibě neměli vzhledem ke stísnění v oblasti ramen a tak jsme většinou jezdili ve čtyřech (zvláště delší trasy a těch nebylo málo). Dvakrát jsme podnikli také cestu za přáteli do Itálie - jednou za svobodna a jednou s jedním dítětem. Trasu čítající více než 2200 km zvládl Peugeot výborně, nezadýchával se ani na horských dálnicích v Alpách (které jsou mimochodem ve výborném stavu, o kterém si mohou nechat zdát všechny silnice u nás).

Způsob jízdy
----------------
Cesty do práce a za nákupy, stejně jako cesty s rodinou na palubě, se odehrávaly v režimu jízdy na co nejmenší spotřebu. Nebylo výjimkou, že jsem se v létě přiblížil magické hranici 6 litrů / 100 km. Při dálkových jízdách a hlavně při cestách za sportem jsem dost často při plném obsazení vozu musel šlapat na plynový pedál hodně intenzivně, abychom stihli turnaje včas. Na německých dálnicích jsem neměl tendenci kopírovat své krajany a soutěžit s bavoráky a mercedesy, takže jsem se držel na rychlosti 130 - 140 km/h.

Spotřeba
------------
Spotřebu jsem pravidelně sledoval pouze poslední dva roky. To se pohybovala okolo 6,2 litrů v létě a 6,8 litrů Naturalu 95 v zimě. Tím pádem jsem se držel okolo průměru, který udává výrobce. Se spotřebou jsem byl rozhodně spokojený.

Nájezd kilometrů dle dokladů
-----------------------------------
6/2003: 9500 km
3/2004: 24500 km
6/2004: 29800 km
11/2005: 55200 km
11/2006: 64320 km
12/2006: 69000 km
4/2008: 88000 km
12/2008: 96000 km
10/2010: 116200 km
1/2011: 119600 km

Praktičnost
---------------
Pro 95% případů kufr o objemu 245 litrů dostačoval (víkendové nákupy, přeprava hraček nebo sportovního vybavení). S příchodem dětí jsme však stáli před problémem, jak naložit kočárek. U skládacích golfek to nebyl celkem problém (to jsme si vyzkoušeli při jejich koupi). Velký kočárek s boudou jsme museli ovšem skládat také a do kufru jej dávat položený na bok se sejmutými koly. Byly to vždy pořádné manévry a zvláště v zimě a v deštivých dnech interiér kufru značně trpěl. Kočárek v kufru zabíral cca 60% místa, takže se do něj ještě vešly nějaké drobnější věci (např. pár tašek). Pokud jsem potřeboval přepravovat delší předměty (např. 2,5 m lišty na podlahu nebo konzole na záclony, tak stačilo sklopit sedadlo spolujezdce a za spolujezdcem a zmiňovaný materiál položit od palubní desky ke hraně kufru. V jednom či ve dvou lidech to nebyl problém. Dokonce jsem takto vozil před Vánocemi i stromeček, přičemž jsem si ho nechal balit do ochranné sítě. Díky tomu zabíral méně místa, dalo se s ním lépe manipulovat a nebylo po něm příliš mnoho nepořádku. Kvůli přepravě objemnějších nákladů jsem si musel půjčovat větší káru vlastně jenom 2x - vždy šlo o nějaký nábytek (IKEA v Praze a obchod s nábytkem v Polsku). Při cestách na dovolenou jsme hojně využívali i prostor pod nohama ve druhé řadě a mezi nohama spolujezdce (tam jsme většinou umisťovali přenosný chladicí box, který byl připojen do elektrické zdířky pro zapalovač). Rakev na střeše jsme využili pouze jednou při dovolené v Jižních Čechách.

Údržba
-----------
Před pořízením vlastního auta jsem jezdil pouze služebními nebo zapůjčenými vozy. Nikdy jsem tak vlastně nemusel řešit jejich údržbu (kromě občasného umytí v myčce). Bohužel tenhle návyk jsem si přenesl i na svoje auto a ve výsledku to bylo znát... :-(

Údržba se konala vlastně pouze dvakrát do roka - po skončení zimy a po skončení letních prázdnin. Spočívala ve vysátí interiéru, ošetření plastů na palubní desce pomocí speciálního spreje, vyčištění skel a dále samozřejmě v umytí karosérie (většinou v automyčce, v posledních dvou letech jsem ale dával přednost ručnímu mytí). Čas od času byla karosérie špinavá tak, že to bilo do očí a tak jsem opět zajel do myčky na některé z místních pump (nejčastěji OMV nebo Agip). V zimě jsem většinou auto nemyl, protože byly myčky v okolí kvůli mrazu zavřené. Kromě umytí jsem karosérii nijak neošetřoval (kromě toho, že jsem občas využil drahého programu v myčce, jehož součástí bylo i voskování, což většinou nemělo valného účinku kromě mého dobrého pocitu). Podvozek byl opět omýván pouze při mytí v myčce. V poslední době jsem omýval alespoň podběhy u všech kol a zbavoval je gigantických nánosů soli po zimě. Nulová péče a náročné, skoro horské prostředí tak dalo podvozku pěkně zabrat. A když se k tomu připočítá fakt, že Peugeot prostě nedělá auta do těchto podmínek (kromě plastů v podbězích chybí jakákoli ochrana podvozku!), tak to vlastně ani nemohlo dopadnout jinak...

Ohledně údržby se chci rozhodně poučit a u nového auta dělat maximum pro to, aby bylo co nejdéle v nejlepší kondici a mohli jsme ho využívat více než devět let.

Kde se nejvíce podepsal zub času
-----------------------------------------
Kromě všudypřítomné koroze na podvozku (viz. fotogalerie) se tento neduh objevil také pod gumovým těsněním u zadních dveří, kde to pod gumou na dvou malých místech trochu "kvete". V interiéru se zub času asi nejvíce podepsal na volantu, který trpěl především kvůli snubnímu prstenu na mé levé ruce. Dále je dost prosezené sedadlo řidiče a při pohybu těla řidiče se v něm ozývá vrzání. Palubní deska i po osmi a půl letech nevydá hlásku. Jediné místo, které se občas projeví nepříjemným povrzáváním, je rámeček autorádia. Dost utrpěl koberec na místě řidiče, kde je na několika místech olysalý. Jediným významnějším šrámem na laku auta (když nepočítám mírné oděrky od odletujících kamínků zejména na čelní kapotě a pod předním nárazníkem) je cca 12 cm šlinc od zahradního kolečka, do kterého jsem najel při couvání u baráku (nebylo ve zpětném zrcátku vidět). Tady se ovšem projevila kvalitní antikorozní ochrana karoserie - náraz odřel pouze barvu, pozink pod ní zůstal nepoškozen a tak ani nebylo třeba něco opravovat.

Silné stránky

- Design interiéru i exteriéru.
- Pohodlí na předních místech.
- Solidní výbava (hlavně vyhřívané podprdelníky).
- Malá spotřeba.
- Kvalitně pozinkovaná karosérie.

Slabé stránky

- Vnitřní prostor na zadních sedadlech.
- Zavazadlový prostor vyhovující leda svobodným párům.
- Absence klimatizace (až v posledních pěti letech, kdy jsme jezdili s dětmi).
- Minimální ochrana spodních partií proti korozi.

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Se servisem v Top Auto NB a později v MK Cars Česká Lípa jsem měl celkem dobrou zkušenost. V průběhu let bylo znát, jak je personál stále více školen v přístupu k zákazníkům, takže se situace zlepšovala z původního "ber nebo nech být" k současnému vstřícnému jednání. Jedinou negativní zkušenost jsem udělal při jedné z pravidelných prohlídek v MK Cars, kdy mi servisáci heverem promáčkli práh (a otevřeli tak dveře korozi), na což jsem bohužel přišel až při výměně pneumatik.

Po ukončení leasingové smlouvy jsem kromě pravidelných prohlídek v autorizovaném servisu Peugeot podstupoval také běžné opravy v místních neautorizovaných servisech. Nejčastěji jsem využíval služeb Autoservisu J-L na Práchni, protože jsem to měl nejblíž. Zde jsem většinou jednal s panem Sládečkem, který měl vždy vstřícné jednání, každou kalkulaci se mnou prošel osobně před opravou a po ní mi předvedl, co všechno dělal za zásahy a které náhradní díly použil (a ukázal mi i ty staré díly). Když se osamostatnil a zařídil si dílnu ve Sloupu v Čechách, tak jsem rád využil jeho služeb, byť to bylo pouze jednou, když jsem potřeboval nejnutnější opravy před prodejem Bžotka.

Do pneuservisu jsem jezdil v České Lípě k panu Česnohlídkovi. Kromě pár případů, kdy jsem musel i přes objednání čekat, jsem byl s jeho službami spokojen.

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Moje první auto jsem kupoval u nejbližšího koncesionáře Peugeotu v Novém Boru, firmy Top Auto NB. Během doby než zkrachovala jsem jejích služeb využíval pouze při pravidelných kontrolách. Způsob jednání mi moc nevyhovoval - bylo to ve stylu "ber nebo nech být".

Jinak za více než osm let, po které jsem tímto vozem jezdil, mě nekontaktoval nikdo z Peugeotu, ani žádný z prodejců. Nikoho nezajímala moje spokojenost s jejich produktem, na který musí běžný uživatel šetřit řadu let. Nikdo se nezajímal o to, jestli po určité době neuvažuji o nákupu nového vozu a nedostala se tak ke mně žádná zajímavá nabídka. Pokud by se Peugeot o své stávající zákazníky více staral, tak by si jich mohl více udržet - takhle naopak minimálně o jednoho přišel...

Shrnutí

Peugeot 206 byl výborným partnerem a členem naší rodiny. Kdyby nebylo rostoucích nákladů na údržbu a potřeby většího auta, tak bych s ním ještě minimálně tři roky jezdil. Byla to láska na první pohled - a na takové se nezapomíná... ;-)