Recenze
Renault R19 Renault 19 GTR
Technické info
Přezdívka auta Renault R19 Rok výroby 1991 Koupeno ojeté najeto [km]:73000 palivo: benzin počet válců: 4 počet ventilů na válec: 8 objem [cm3]: 1390 výkon [kW]: 43 maximální rychlost [km/h]: 161 počet rychlostí: 5 převodovka: manuální průměr kol [palce]: 13 pohon kol: zadní spotřeba [l/100km]: 6
Popis vozu
Renault 19 jsem si pořídil jako náhradu za Citroen ZX, který jsem odkoupil jako služební vůz na dojetí za pár korun. S Citroenem jsem byl poměrně spokojen, ale zadní náprava se začala pozvolna podobat písmenu A, což je typická závada téměř všech ZX, a tak jsem se rozhodl Citroena prodat. Navíc jsem byl odmala fanoušek vozů s kosočtvercem ve znaku a věděl jsem, že dříve či později bych ZX vyměnil za vůz mé oblíbené značky. Jako malý jsem obdivoval Renault 19 a říkal si, že si ho jednou pořídím.
Pomalu jsem se tedy pustil do hledání nějaké pěkné 19, což se posléze ukázalo jako dost těžký úkol. Požadavky byly, aby to byl vůz bez potenciálních velkých investic, s minimální korozí, v dobrém stavu a s cenou do 10t. Díky těmto požadavkům jsem aspoň navštívil mnoho koutů naší krásné země. Vždy jsem si na netu vyhlédl nějakou pěknou R19, prodávající mi pak poslal fotky a já potom vyrazil. Občas jsem se divil, jak automobil, který na fotkách vypadal po leckdy mnohahodinovém zkoumání jako ve vynikajicím stavu, byl ve skutečnosti naprosto zrezlá a vylítaná popelnice. Většinou jsem totiž narazil jen na vozy v dosti bídném stavu, které měli nalítáno daleko přes 200 000 km (ačkoli na tacháči se čísílka jen mírně přehupovali nad cifrou 100000). Nakonec jsem hledání skončil tam kde jsem začal - v jednom autobazaru nedaleko mého bydliště.
Inzerát zněl lákavě - vůz po první majitelce v ČR, najeto 68000 km (vzhledem k tomu, že je vůz z bazaru, tomu stejně nevěřím, ale vzhledem k celkovému stavu by se tomu i možná dalo věřit), plno fotografií, které jsem hodiny prohlížel a stále nemohl najít žádnou vadu. Prvním majitelem byl německý občan, narozený ve 40. letech, rovněž jako česká majitelka. Tak jsem se tentokráte vypravil jen čtvrt hodiny od baráku :)
Na první pohled mě uchvátil perfektní stav vozu, podvozek ošetřen Tlumexem, ošetřené všechny dutiny, super lak, interiér skoro jako nový, motor naskočil napoprvé a nikde nic neteklo. Na karoserii bylo jen pár míst, kde jsem nalezl drobounké puchýřky. Jediná věc, co se mi nezdála, byli přelakované blatníky, což značilo nějakou havárku. Ale nenašel jsem nic, co by svědčilo o nějaké větší havárii, nejspíše se jednalo o menší kolizi. Při zkušební jízdě jsem na autě nic špatného neshledal, jen občasné povrznutí z palubní desky, což jsem ochoten téměr 20 let starému autu odpustit. Vzhledem k pár nedokonalostem se mi podařilo uhádat docela velkou slevu a tak jsem auto nakonec vzal.
Ihned po koupi následovala preventivní výměna oleje + filtrů, kontrola rozvodového řemene, výměna brzdové kapaliny a seřízení brzd, kontrola geometrie a výměna ještě původních pneumatik za nové. Od té doby již jenom jezdím. V následujících odstavcích se pokusím charakterizovat vlastnosti devatenáctky tak, jak je vidím já.
Design
Podle mě má toto auto velmi nadčasový design, zejména verze z Phase 2 (1992-1995) vypadají i dnes velmi dobře. Porovnám-li pak Phase 1 s tehdejší konkurencí, rovněž bych jí volil jako designového vítěze. Provede-li se na autě decentní tuning (nemyslím tím všudypřítomný tuzing), vypadá i v dnešní době docela k světu. Je až neuvěřitelné, co s třídveřovými verzemi udělají pěkná kola. Auto pak vypadá jak sporťák.
Interiér a prostornost
Po otevření dlouhých dveří se ocitnete v prostorné kabině v designovém stylu konce 80. let. Můj vůz má navíc interiér vyveden ve světlém provedení, kterých se moc nedělalo a které dává kabině luxusní nádech. Vrchní část přístrojové desky je v tmavě hnědém a spodní část ve světle hnědém provedení. Sedadla pak jsou v jakési šedohnědé barvě. Ačkoli tvary dveřních výplní by možná obstáli i dnes, přístrojová deska jakoby narýsovaná podle pravítka prozrazuje veteránský věk auta. Po nasednutí do širokých a velmi pohodlných sedadel (připomínajích křesla) Vás překvapí v porovnání s dnešními vozy nepříliš hluboká přístrojová deska končící pár centimetrů za oknem a tenké sloupky, přes které je ve spojení s velkou prosklenou plochou dokonalý výhled. Rozhodně se nemusíte obávat nadměrné zátěže krčních svalů, způsobené častým předkláněním a zakláněním při snaze vidět, co se skrývá za mohutnými dvojitými předními A sloupky, kterými dnes disponují i mnohá mini auta. Chodec se Vám tam určitě neschová. Dokonce vidíte i dozadu, což dnes též nebývá pravidlem. Co se mi též líbí a schází mi na dnešních autech, je že po stáhnutí okna si bez vykloubení ruky mohu vyndat a opřít loket o dveře. Když v autě jedete, je Vám vidět více než jen hlava. Dnes už jsem si zvykl, ale ze začátku mi přišlo úsměvné, když jsem potkal řidiče ve dvojkové Oktávce, kterak mu skrze úzká okna kouká pouze hlava. Připadalo mi to, jako by na sobě měli helmu. Prostě stará dobrá automobilová škola má něco do sebe. Není nad to v horkém létě jentak plout krajinou, loket ležérně opřený ve dveřích a v dáli při tlumeném rádiu poslouchat symfonii 4 válců. Ačkoli vůz má z výbavy jen otáčkoměr, nechybí teploměr chladicí kapaliny a dokonce ručička udávající stav oleje (raději stejnak měřím pomocí měrky). Rovněž sedadlo je výškově nastavitelné s volitelnou tuhostí bederní opěrky. Po nastartování, které jde dobře i ve velkých mrazech, se stačí pohodlně posadit a jet. Hlavu si můžete opřít do opěrky, která je hodna svému jménu a skutečně si do ní můžete opřít hlavu (též není samozřejmostí u některých aut dodnes). Pedály jsou od sebe dostatečně daleko a dá se v pohodě řídit i ve velkých kozačkách. Všechny ovladače jsou na dosah, akorát nastavení pravého zrcátka není zrovna pohodlné. Vpředu je místa dostatek, nikde Vás nic netlačí, středový tunel žádný není. Vzadu je dost místa i ve srovnání se současným Méganem. I ze zadních sedadel je vidět ven, což u současného třídveřového Méganu prakticky nejde. Celkem tedy nemám interiéru nic vytknout až na jednu věc, která mi sice nijak nevadí, ale je všudypřítomná. Tou věcí jsou mnohdy neskutečné zvuky linoucí se z přístrojové desky, vrzání, praskání, rezonance apod. Na hladké silnici to ještě jde, ale na kostkách mám občas pocit, že se interiér během chvíle snad rozsype. Nicméně drží pořád pevně a myslím, že téměř 20ti letému autu mohu toto s klidným svědomím odpustit. Po vjetí na hladkou silnici, která je v Čechách spíše raritou, ale vše utichne.
Jízda
Jízda v 19 má zvláštní kouzlo. Auto není stavěné na nějaké rychlé rozjezdy z křižovatek, ale spíše na poklidné polykání velkých porcí kilometrů. Motor je sice poměrně živý, ale komfortně naladěný podvozek, jako by mu říkal, aby se nikam nehnal. Prostě si nastavíte křeslo, nastartujete a jentak proplouváte krajinou. Problémy mohou nastat jen při předjíždění. Motor ve verzi GTR je základní motor s pouhými 43 kW, který nemá síly nazbyt a tak je třeba si důkladně rozmyslet každý vyhýbací manévr. Je-li auto plně obsazeno, má motor už dost práce, ale při troše snahy se nestanete brzdou provozu.Jízda se vyznačuje značnou plavností, tak typickou pro Renaulty z 80. a 90. let. Tlumení nerovností je na velmi vysoké úrovni. Jízdní vlastnosti jsou poplatné době vzniku, není zde ABS, ESP ani ASR a vše je tedy čistě mechanická záležitost. Kdybychom porovnali jízdní vlastnosti se současnou produkcí, devatenáctka by si moc neškrtla, ale nenáročného pohodového řidiče plně uspokojí. Zapomeňte na rychlé průjezdy zatáček, efektní rozjezdy z křižovatek a jízdu rychlostí 200 km/h na dálnici - to nemá základní devatenáctka ráda, od toho tu byly silnější motory s 99 kW.
Motor
Motor má obsah 1,4 litru a výkon 43 kW při 475O otáčkách. Je to nejslabší motor, který se do devatenáctky montoval. Parametry nejsou nějak oslnivé, ale pro běžnou jízdu v pohodě dostačují. Subjektivně mi přijde tento motor v nižších rychlostech živější než verze 1,7 55 kW. V úvahu je též nutno brát, že vůz váží jen 925 kg, což už nevypadá zase tak zle. Spolu s převodovkou si můžete dopřát poměrně svižnou jízdu v rámci předepsaných rychlostních limitů. To ovšem platí, cestujete-li max. ve dvou lidech. Ve více lidech motor začne ztrácet sílu a dynamika jízdy tím značně utrpí. Výhodou je nízká sazba povinného ručení a spotřeba kolem 7 l Naturalu. Motor má osmiventilovou techniku, rozvody poháněné řetězem a spaliny z něj procházejí skrze jednocestný řízený katalyzátor. Cestujete-li převážně po městě, je tento motor ideální volbou. Rovněž díky jednoduché a odolné konstrukci často přežije celý vůz. Je to motor pro nenáročné řidiče, kteří si neléčí ego předjížděním podobně posedlých řidičů. Chcete-li závodit na semaforech nebo na dálnici, pořiďte si jiný vůz, protože z 99% prohrajete. Motor nevyžaduje žádnou zvláštní údržbu a budete-li hlavně pravidelně měnit olej, odvděčí se Vám velkou životností.
Převodovka
K motoru je z levé strany připevněna převodovka ovládaná táhly řazení. Jednotlivé převody jsou krátké, naskládané těsněji za sebou v rámci zvýšení dynamiky při nižších rychlostech. Pětka je pak rychlostí spíše dálniční a je dost dlouhá. Překvapila mě přesnost řazení. Nekoná se žádné zadrhávání v kulise, nepřirozený odpor či nadměrné vůle. Řazení jde velmi lehce bez vetšího odporu a stupně jdou měnit velmi rychle. Některé současné Citroeni a Peugeoti by mohly jenom závidět. Samozřejmě srovnávám vůči stáří vozu, při srovnání například s cvakačkou v novém Accordu by se páka devatenáctky jevila jak táhlo kombajnu z JZD.
Silné stránky
podvozek - měkčí naladění spolu s dobrým držením stopy mi vyhovuje
motor - v rozsahu běžných rychlostí cca do 80 km/h mi přijde živější než silnější agregát 1,7 55 kW
brzdy - jsou-li dobře seřízeny, brzdí skoro jako u nových modelů Renault
řazení - nebudete mi věřit, ale řazení je velmi přesné, bez vůlí a s rozumně dlouhými drahami
pohodlí - perfektní všestranně seřiditelná přední sedadla, která poskytují maximální komfort
design - nejenom mě se 19 stále líbí, světlý interiér vypadá docela luxusně
Slabé stránky
stáří vozidla - dnes je to již prakticky veterán
koroze - pozink tehdy ještě nebyl standardem, zatím se mi docela vyhýbá
bezpečnost - z dnešního pohledu, ovšem v době vzniku velmi dobrá
výbava - verze GTR nedisponovali ani centrálním zamykáním
dynamika - v rychlostech nad 130 km/h mu začíná pozvolna docházet dech a začíná být hlučný
Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):
PROFIAUTOSERVIS - klasický servis po koupi, seřízení geometrie, světel, brzd
Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)
AUTO LABUT
Přidat názorDiskuse: Renault R19 Renault 19 GTR
zobrazené auto není aktivní, nelze diskutovat
Další vozy Renault R19
-
Renault R19 (1994) Majitel: parkoviště
Přidáno: 3.6.2010 278 Majitel 9.91 Uživatelé
-
Renault R19 (1991) Majitel: DrFrank
Přidáno: 12.4.2010 3710 Majitel 9.90 Uživatelé
-
Renault R19 (1995) Majitel: mihau
Přidáno: 20.5.2007 288 Majitel 9.85 Uživatelé
-
Renault R19 (1992) Majitel: Fráňa09
Přidáno: 8.12.2009 1410 Majitel 9.83 Uživatelé
-
Renault R19 (1992) Majitel: DrFrank
Přidáno: 21.7.2011 710 Majitel 9.76 Uživatelé