d.a.m. (muž 55 let)

Suzuki Grand Vitara 1,9 DDiS

Hodnoceno: 88× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Jelikož jsem na internetu nalezl jen velmi málo uživatelských recenzí na Grand Vitaru, rozhodl jsem se,že si jednu napíšu sám:-))

Vůz jsem koupil vloni u autorizovaného prodejce Suzuki v Liberci, kde jsem se byl zeptat původně na vůz nový. Když mi prodejce(mimochodem velice příjemný člověk)ukázal ceník s tehdejšími cenami (loni ještě nebyly akce jako letos), s díky jsem odmítl a zeptal jsem se, zda-li nemají nějaký zánovní vůz-zabavený leasing, nebo tak něco.

Měl jsem kliku.

Na prodej byla Vitara 1,9 DDiS,půl roku stará, po člověku,který onemocněl velmi vážnou nemocí a z důvodů dlouhodobého léčení nabídl vůz k prodeji. Původní cena s doplňky (nášlapy,přední a zadní spojlery,hagusy,tažné a nějaké parádičky okolo) 800 000,nyní za 550 000-no nekupte to! Auto bylo v opravdu výtečném stavu, takže zbývalo jen poshánět penízky a Vitara byla naše.

Tady si dovolím trochu odbočit. Jelikož svět je opravdu malý, stala se mi u benzínky zajímavá příhoda.
Vylezu z auta a vidím, jak si to ke mě rázně šine čiperný dědula. Říkám si,co asi bude chtít, a on že se jde podívat na svoje auto!! Ano,byl to původní majitel. Dali jsme řeč a dozvěděl jsem se, že prodejcova historka o nemocném pánovi byla zcela pravdivá. Vše o historii auta mi pán potvrdil, dokonce i cenu, kterou mu nabídli. Naštěstí se ze zlé choroby vykřesal, takže auto ani prodávat nemusel. Když jsem se ptal, jak se mu jakožto důchodci podařilo najet za půl roku 20 000 km,říkal, že jezdí často za zbytkem rodiny do ciziny.
Ze setkání jsem měl velkou radost. Jednak,že pán je zdráv, a jednak, že mi v prodejně vůbec nekecali, což je dneska opravdu veliká vzácnost, jak sami uznáte!

Ale zpět k autu.

Jak jsem již uvedl, jedná se o Grand Vitaru s dieselovým motorem o objemu 1,9, výkonem 95 kw a točivým momentem 300 Nm.

Celkem chápu argumenty lidí ve smyslu nač takové auto, a nevadí mi nenávistné štkaní na majitele offroadů. Je to jejich problém. Ano-offroady jsou auta hřmotná, neekologická,nahrazují majiteli zcela určitě chybějící sebevědomí a centimetry v rozkroku. Aspirovat na nejúspornější vůz roku také nemohou.
Ale-vážení kritici-tato auta se nekupují rozumem, ale srdcem!Lidé si je pořizují zkrátka proto, protože tato auta existují.

Já osobně jsem s manželkou po takovém autě vždycky toužil a jeho pořízením jsme si splnili takový malý sen. A naplno využívám jeho předností, jako vynikající výhled z vozu, pocit opravdového bezpečí, výtečné jízdní vlastnosti, jak já říkám, ve sračkách a vědomí, že se dostanu téměř všude, bude-li potřeba. A pak-na našich silnicích auto nemusím vůbec litovat, neboť je na podobné tankodromy tak nějak stavěné.

Motor, jak jsem se dozvěděl, pochází z konstrukčních dílen francouzkého Renaultu, což mne,upřímně, zpočátku trochu vyděsilo. Ale zatím tedy šlape jak hodinky a celkem věřím tomu, že mu to i vydrží. Jak jsem i vyčetl z různých fór a diskusí na internetu a z článků v časopisech, neměl by za podmínek, že se k němu budu chovat slušně, být s tímto agregátem problém. Konec konců-s podobnými turbodiesely bývají (když už) problémy až tak kolem 80-100 tis. km, takže-času dost...

Opět malinko odbočím-předcházející auto-Š-Octavia 1,9 TDi 66 Kw,byla naprosto skvělá do doby,než se začal sr@t etalon kvality-motor VW. Postupně mi odešla váha vzduchu, ovládání turba a nakonec samotné turbo, takže co... Ale auto to bylo jinak opravdu dobré, jen chci říct,že asi nejde paušálně říct-VW gut, Renault scheisse...

Myslím si, že naftový motor se k autu typu GV hodí lépe, než motor benzínový. Tento agregát moji domněnku jen potvrzuje-je opravdu silný a točivý moment je i na tak těžkém autě znát. Výkon není nijak oslnivý, dá se říct,že je tak akorát a auto jede velice pěkně. Pravda-není to žádný tichošlápek a za jízdy o sobě dává vědět hlasitým brumláním, ale k podobnému autu to tak nějak i patří. Tento vůz není (a ani si na to nehraje) žádná manažerská limuzína, ale poctivý dělník. Předem jsem se trochu obával spotřeby, ale zatím jsem příjemně překvapen. Z Oktule jsem byl zvyklý na nějakých 5 litrú na 100, teď jsem se bál apetitu kolem deseti litrů, ale není tomu tak a spotřeba(měřená, ne podle palubního počítače) se pohybuje kolem 8 litrů na sto, což je pro mě více než akceptovatelné. Paradoxně nejmenší spotřebu auto vykazuje při ježdění po městě-7-7,5 l, nejvíc žízní při prohánění po dálnici (Rakousko-čtyři osoby,bagáž na týden + rakev s lyžemi a snb-9,5 l/100km). Může za to větší čelní odpor, hmotnost a množství poháněné hmoty-auto je stálá čtyřkolka, a také styl jízdy-po dálnici v Némecku, jak sami uznáte, nejde jet pomalu. Ale jinak motoru opravdu nejde nic vytknout, je silný, předjíždění mu nedělá žádné problémy a relativně je i málo žíznivý. Nejvíc mu vyhovují jízdy po různých okreskách, kde lze využívat jeho točivého momentu a prakticky není třeba řadit. Ale neznamená to, že na dálnici je za nějakého outsidera-jízda kolem 150-160 km/hod není vůbec žádný problém, motor si stále přede svou a jede krásně, ale za cenu vyšší spotřeby. No a jízda po městě je i kvůli podvozku už úplná balada, takže motoricky je auto opravdu v pohodě.

S komfortem jízdy úzce souvisí naladění podvozku-tady japonští konstruktéři opravdu odvedli kus poctivé práce. Nebudu zabíhat do detailů, neboť tomu stejně tolik nerozumím, ale podvozek je až neskutečně univerzální! Při jízdě po běžných silnicích necítí posádka prakticky nic, jízda po kvalitní dálnici se jeví jako velmi pohodlná a rozbité komunikace podvozkovému ústrojí nedělají vůbec žádné vrásky na čele. Člověk by čekal, že se auto podobné konstrukce bude při ostrém průjezdu zatáček nějak naklánět, ale není tomu tak! Díky nízko položenému těžišti se auto chová naprosto standartně a řidič vůbec nemá pocit, že se musí každou chvíli převrátit. Celkový dojem je ten, že nejde poznat, že neřídíte normální osobní auto. Naopak při jízdě s některými osobními auty často nemám takový pocit jistoty a stability, jako při jízdě s GV. Samozřejmě, nemůžete toto auto srovnávat s čistě sportovními silničními vozidly, ale i svižná jízda opravdu není nic,čeho by se musel uživatel obávat. Díky stálému pohonu na všechna čtyři kola je pro normálně uvažujícího řidiče prakticky nemožné, aby auto utrhl, a to i za velmi ztížených podmínek. Tam,kde ve sněhové kalamitě ostatní čekají na pomoc silničářů, popřípadě i hasičů, řidič Vitary má jen jeden úkol-zapnout blinkr a elegantně všelijak po příkopech rozstrkaná auta objet. Má-li dobré srdce, může i přiložit ruku k dílu a nešťastníky ze sněhu vytáhnout...dělám si legraci, ale co se týče jízdních vlastností ve ztížených podmínkách, těžko hledat GV konkurenta i mezi ostatními SUV.

S tím souvisí i konstrukce pohonného ústrojí. Jak již jsem uvedl, tento automobil používá i k normálnímu pohybu pohon všech kol. Ale to není vše. Ovladačem na přístrojovém panelu lze zvolit ještě další možnosti, a to uzavření mezinápravového diferenciálu, což lze využít na velmi kluzkém povrchu (lze zařadit i za jízdy do rychlosti max.100 km/hod) a v další poloze se nachází redukovaný převod, který běžný uživatel ani nemá šanci využít. Já sám jsem redukci musel použít jen jednou, a to při sjíždění velmi prudkého kopce a následném tahání kamarádova auta, když v letošní zimě nenadála napadlo velké množství sněhu. Jinak si vystačím s normálním režimem. Ale abych byl objektivní-fyzikální zákony oklamat nelze a také se mi při poměrně rychlé jízdě ve sněhu po dálnici stalo, že při najetí do levého neprohrnutého pruhu podvozek řekl-dost! No málem jsem si rozbil hubu, ale byla to spíš chyba článku mezi sedadlem a volantem, než auta.Zkrátka ani čtyřkolka nedokáže nemožné a spoléhat se na jinak výtečné jízdní vlastnosti za nedodržení zásad bezpečné jízdy může být fatální chybou...

Samostatnou kapitolou je jízda v terénu. Vzhledem k tomu,že jsem dlouhá léta pracoval v lese jako dřevorubec, znám v okolí místa, kde se člověk dostane jen pěšky, s koňmi,Pragou V3S a nebo traktorem. Teď už vím, že do drtivé většiny těchto míst se lze dostat i Grand Vitarou! Věřte nebo ne, ale terénní schopnosti tohoto auta jsou skutečně vynikající a pokud to člověk umí, má v rukou opravdu plnohodnotný terénní dopravní prostředek. Jediným limitujícím faktorem pro mě osobně je to, že auto nechci odřít a umazat, ale pokud je potřeba, lze se skutečně dostat na místa řidiči běžného osobního (a často i rádoby terénního) auta nepoznaná...

Kdybych tedy měl shrnout jízdní vlastnosti jako celek, musím konstatovat,že že auto je neskutečně univerzální. Chcete jezdit jen po silnici? Budiž! Potřebujete jezdit i v terénu? Žádný problém! Toto auto vám určitě nebude na obtíž ani při jedné činnosti!

Řazení je takové tužší a někdy máte pocit, jakoby jste měli řadit přes zuby, ale také to jaksi odpovídá charakteru auta. Je tedy mírně traktorové, ale kupodivu to nijak neobtěžuje.
Ještě jedna zmínka k jízdním vlastnostem - opravdu mě překvapila přítomnost bubnových brzd vzadu. Nevím,co vedlo Japonce k takovému řešení, ale to jsem vážně nečekal. Je ale pravda, že absence kotoučů vzadu řidič za jízdy vůbec nepozná, auto brzdí skvěle a na brzdy se lze za všech podmínek spolehnout. Takže snad jediná nevýhoda bubnových brzd spočívá v tom, že vypadají blbě, zvlášť, když bubny oreznou...

Co se týká pohodlí pasažérů, nemá zde auto vyloženě slabé stránky. Na všech místech je dostatek prostoru, příjemné je vyhřívání sedadel řidiče a spolujezdce, sedadla jsou příjemně potažena i tvarována a celková pohoda je na velmi slušné úrovni. Pravda, boční vedení by mohlo být o něco lepší, a nastavování sedadla pomocí skokové páčky není ideální. Otočná růžice jako třeba ve zmiňované octávě je podstatně lepší. Ale s trochou úsilí řidič najde tu svoji polohu a pak je již vše v pořádku. Celkový prostor pro řidiče a cestující je vyřešen velmi dobře a člověk má pocit takové vzdušnosti a prostornosti kolem sebe. Další pocit, který zaujme, je pocit robustnosti a bezpečí-při posedu do sedadel máte opravdu dojem, že jste dobře chráněni. Tomu jistě přispívá i vědomí, že v případě nárazu máte kolem sebe šest airbagů. Ale celkově auto působí skutečně hodnotným a bytelným dojmem.

Výhled z vozu je velmi dobrý, řidič sedí výš, než ostatní řidiči, což poskytuje dobrý přehled o dění kolem. Limitující jsou A sloupky, které jsou velmi mohutné a někdy tak brání jinak dokonalému výhledu ven, ale to je daň za robustnost karosérie. Při sledování situace za vozidlem při couvání je třeba mít na paměti, že na pátých dveřích je umístěna rezerva, která není moc vidět. Měl jsem v úmyslu pořídit si za cca 6 000 Kč parkovací asistent, ale nakonec jsem se celkem s autem naučil couvat, takže zmíněnou částku jsem mohl použít na hodnotnější věci, jako jsou třeba cigarety a alkohol:-).
Opravdu vynikající jsou ohromná vnější zpětná zrcátka, v nichž řidič vidí výtečně úplně vše. Ovšem nevýhoda je ta, že při jízdě v noci v koloně vás za vámi jedoucí vozidla docela dost oslňují.

Zvazadlový prostor umožňuje převézt bagáž a materiál o objemu zhruba 400 litrů, a ruku na srdce - není to moc. Ale je pravda, že v běžném životě to stačí a v případech, kdy s námi náhodou naše téměř dospělé děti ještě chtějí jet na dovolenou, je tu v záloze střešní nosič a rakev. Tažné zařízení umožňuje jak převoz kol na nosiči, tak zapojení vozíku v případě, že se tchýně rozhodne zakoupit nový mražák. Takže objem kufru není to, co ohromí českého chalupáře, ale jak říkám - mě stačí víc než bohatě.

Dílenské zpracování interiéru je taktéž výborné, ale přeci jen jsem od Japonce čekal trochu víc. Ne že by byl interiér nekvalitní, to v žádném případě - vše je výtečně slícováno, materiály kvalitní - ale v určitém režimu otáček motoru se mi mírně rozvibruje blíže neurčené místo na přístrojové desce. Na garančce mi technik řekl, že se to někdy stává, a že to opraví. Ale po ujetí asi dvou kilometrů bylo vše při starém, tak to už neřeším. Většina spolucestujících si toho ani nevšimne, ale já o tom vím a mírně mě to rozčiluje...

Co mě ale víc než mírně rozčiluje, spíš docela dost vytáčí, je takzvaný palubní počítač!!! No to byste nevěřili - v kapličce nad rádiem se nachází něco, co snad i v Rusku v sedmdesátých letech vyřazovali z náklaďáků - zkrátka o palubním počítači nemůže být vůbec řeč. Sakra - jak může taková elektronická velmoc, jako Japonsko, dát do auta něco podobného? Tento přístroj neumí v podstatě nic-má jen hodiny, a to vůbec ne přesné, venkovní teploměr a režim okamžité a průměrné spotřeby, ale oba údaje jsou podle mě prolhané. Celkový dojem z tohoto Tamagoči jsou, jako byste se dívali na digitálky od Vietnamců - prostě neskutečná sr@čka!! Toto zařízení považuji za absolutně nejslabší článek vozu a kazí celkový dojem z tohoto jinak velmi povedeného auta. Někdy si představuji zfetovaného japonského inženýra, jak se škodolibě chechtá při pomyšlení nad tím, co vytvořil...

Závěrem bych řekl asi tolik - auto mám víc než rok a stále z něj mám velikou radost. Cením si jeho neotřelého vzhledu, jízdních vlastností, zatím absolutní spolehlivosti a vlastností, které z něj činí něco víc, než obyčejné auto. Má totiž zvláštní přidanou hodnotu, cosi nepopsatelného a neuchopitelného, co pochopí člověk až při jeho řízení. Toto charizma způsobuje, že mi nevadí, že nemá spotřebu 5 litrů jako oktávka, že nejede 220 po dálnici, že motor není tichý jak v Mercedesu a že má pouze průměrný zavazadlový prostor. I přes tyto nedostatky mám po usednutí za volant pocit, že řídím Auto s velkým A a kdo nezažil nepochopí!!

Nikdy jsem nebyl zvlášť velkým fanouškem japonských aut a značky Suzuki, ale tohle auto si mě našlo samo a jsem za to moc rád. Je to skutečně povedený automobil a je jen škoda, že je u nás tak trochu nedoceněný.
A nebo to je možná dobře - aspoň nás není tolik a můžeme si vychutnávat jistý pocit vyjímečnosti! :-))

Silné stránky

-celkový dojem z auta
-robustnost, pocit bezpečí
-výborný výhled z vozu
-jízdní vlastnosti za normálních i ztížených podmínek
-spolehlivost
-líbivý design

Slabé stránky

-palubní "počítač"
-hlučnost motoru a převodovky
-pouze průměrný zavazadelník
-nastavování sedadel

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

-pouze garanční prohlídky,výměna náplní

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

-velmi dobré,příjemný a ochotný prodejce