Peugeot 206 1,1i XR

Hodnoceno: 40× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Recenze uzavřena, po pěti společných letech se Francouzka podívá k novému majiteli. Čest památce té, která nikdy nezradila!

Původně jsem Peugeot nechtěl, uvažoval jsem o daleko praktičtější a pro naši zemi typické Felicii. Jenže tahle malá francouzská dáma má něco do sebe. Něco, čím mě zaujala natolik, že jsem si ji nakonec odvezl domů.

Moje dvěstěšestka spatřila světlo světa v květnu roku 1999, první registraci si odbyla v Německu. Původní majitel auto asi moc nešetřil, na několika místech jsou známky výrazných odřenin a opravovaného laku. Na druhou stranu, podvozek a motor byly v době koupě ve výborném stavu. Samozřejmě, čas a kilometry jsou stále více poznat, ale spíše na podvozku a vnějším vzhledu.
Motor je základní jedenáctistovka (přesně 1124 cm3), 44 kW, 91 Nm (otáčky neuvedeny). Ale já ani silnější auto nechtěl. Je to třídveřový model, základ z řady verzí. Možná jsem mohl být vybíravější a hledat pětidveřovou nebo kombi SW a dnes bych asi i náročnější byl. Jenže před třemi roky, kdy jsem ji pořizoval, mě žádné úvahy o převážení něčeho většího než sebe a malého batohu nenapadly. Ale teď... stěhování, závody ve dvou, třech lidech, tréninky v podobné sestavě, pravidelné návštěvy s rodinou a u příbuzných... najednou je takové auto malé a zoufale nepraktické. Posadit někoho staršího dozadu? Problém. Jízda ve čtyřech či pěti? Není to ono. Dvě velké krosny plné věcí? Vejdou se, ale chce to umět. Kočárek do zavazadlového prostoru? Ani nemluvím.

Nevím, jaká bývala v té době základní výbava 206, proto jen vypíšu, co obsahuje výbava té mé: kromě dvou airbagů, ABS a posilovače řízení má navíc centrální zamykání s dálkovým ovládáním, elektrické stahování oken , elektricky posuvné střešní okno, sklopná zadní sedadla v poměru 1:2 a originální křídlo vzadu. Křídlo jsem ovšem po roce používání sundal a daroval jiné dvěstěšestce. Dále už jsem jen doplnil rádio. Rád bych doplnil akorát tmavší fólie na zadní okna (kvůli čumilům) a možná jiná zadní světla.

Auto bylo koupeno se stavem počítadla 116700 počátkem dubna 2007.

Interiér: pro řidiče pohodlný, příjemný. Vše je na dosah ruky, snadno ovladatelné, s minimálními silami. Ovládání oken je na středové konzole, kde mi přijde vhodnější, jak na dveřích; nemusím se totiž natahovat dopředu. Odkládacích prostorů je i na třídveřové auto dostatek - velká přihrádka před spolujezdcem, dlouhé kapsy ve dveřích a malé "kapsičky" ve dveřích, malé kapsičky po bocích zadních sedadel, "vanička" za airbagem spolujezdce. Chybí jen nějaké opravdu dobré místo na větší mobil - s klasikou není problém, smartphone už ano. Boční kapsy pojmou půllitrovou lahev, i sedminku mattoni, s litrovkou už mají problém. Větší není kam dát. Královský prostor nabízí přihrádka před spolujezdcem s objemem 10 litrů a krásně pravidelným tvarem.
Řízení: klasika s hydraulickým posilovačem, manévrování ve městě je naprosto bezproblémové, trošku větší citlivost je ve vyšších rychlostech na škodu, hodilo by se spíše degresivní nastavení posilovače.
Řazení: delší dráhy, ale jasně vymezené. Rychlosti jsou bez problémů řaditelné, páka nikde nezadrhává. Výjimkou je zcela prochladlé auto v zimě, kdy se zpočátku hůře řadí jednička, to jsem ale zaznamenal u více aut.
Sedadla: poměrně měkká, po téměř 170 000 km začínají být prosezená. Ovládání je mechanické, bez výškového nastavení, nicméně místo za volantem se dá najít celkem snadno. Volant je nastavitelný pouze výškově.
Zavazadlový prostor: to je i na třídu malých aut bída. Pouhých 245 litrů, ovšem na druhou stranu aspoň v pravidelném tvaru a bez výstupků. Po sklopení zadních sedadel pak i s rovnou plochou. Odvézt se dá ovšem leccos, stačí jen vědět jak. Složená skříň, středně velká lednice nebo třeba dvojice jízdních kol (po demontáži předních kol z vidlic). Postrádá jakékoli schránky na povinnou výbavu, ta se částečně dá uložit do nečalouněných prohlubní v karoserii v oblasti nárazníku. Lékárnička, žárovky a drobné nářadí se pak bez problémů vejdou do přední přihrádky před spolujezdcem.

Topení a ventilace jsou dostatečně účinné a hlavně rychlé. Klimatizaci vůz nemá, v největších letních vedrech by nebyla na škodu. Bohužel tak malý motor by si s ní ani neporadil. Podsvícení přístrojů nebije do očí a nikdy nemám problém s čitelností; bohužel dost žere žárovky. Výhled z auta je výborný směrem vpřed a do stran, horší je šikmo vpřed - za široké přední sloupky by se ale schoval v některých úhlech i autobus, takže to vyžaduje větší opatrnost v křižovatkách a ostrých zatáčkách. Šikmo dozadu také trochu vadí široké zadní sloupy. Horní plocha palubní desky se při západu slunce lehce odráží ve skle.
Asi největší vadou při pohledu zevnitř je jednolitá černá barva všech ploch, kterou by stálo za to nějak oživit. V mém případě oživeno modrým nátěrem horního dílu středového panelu a stejným nátěrem lemů bočních mřížek ventilace.

Jízda: ve městě dost hbité, obratné a hlavně poslušné auto. Krátký rozvor ho trošku zneklidňuje na příčných nerovnostech, ale i s tramvajovými kolejemi se dovede poprat bez problémů, díky dobrému odpružení. Parkování ve městě je taky jednoduché, i když velké dveře kladou větší nároky na prostor okolo auta.
Na okreskách a větších silnicích se také cítí jak doma, je malý a lehký, zatáčky se dají projíždět rozumnou rychlostí i bez pískání gum, ve vyšší rychlosti se dost brzy nedotáčivě sune ven. Díl viny na tom mají i kola s pneumatikami, rozměr 165/70 R13 skutečně závody neumožňuje. Není to hothatch, ale auto pro klidného a neagresivního řidiče (ono k tomu ani nemá předpoklady). Příčné vlny zvládá se zhoupnutím, což mi vyhovuje více, než tvrdé kopance a rány.
Kde není doma, je, samozřejmě, dálnice. Jako všechna malá a maloobjemová auta, je tady na hranici svých možností. Asi by dokázal jet i trvale nad hranicí předpisů, ale je to trápení, jak pro motor, tak i pro podvozek a koneckonců i pasažéry. Stotřicet podle přístrojů udrží bez problémů na rovině a do mírných kopců, prudké dálniční kopce na D1 znamenají pokles někam ke stodeseti.

A když jsme už u té spotřeby, běžný meziměstský provoz si řekne o necelých pět litrů, město si vyžádá asi sedm litrů, podle hustoty provozu i méně, a dálnice (rychlost 100-120 km/h) stojí lehce přes šest litrů na každých sto kilometrů. Po společných padesáti tisících kilometrech se průměrná spotřeba ustálila na 5,8 l/100 km, přičemž třetinu provozu tvoří dálnice, polovinu meziměstský provoz a teprve zbytek je čistě město. Spotřeba oleje je přibližně litr na patnáct tisíc kilometrů.

Silné stránky

+ obratnost v provozu, ani není brzdou provozu
+ jednoznačně rozměry - malá délka i vnější šířka jsou výhodou při manévrování
+ úsporný provoz, nízká spotřeba, poměrně levné díly
+ vzhled, i po dvanácti letech výroby je to pořád pěkné auto
+ náhradní kolo pod autem, namísto v zavazadlovém prostoru (vyndavat celý obsah zavazadelníku při výměně je fakt příšerné)

Slabé stránky

- malý zavazadlový prostor i na svou třídu (245 litrů)
- prostor nad hlavou vzadu
- velká citlivost na vyjeté koleje
- velká citlivost na boční vítr
- delší dráhy řazení

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Veškeré výměny jsou vcelku snadné, zvládne je libovolný servis. Ceny dílů jsou zhruba na úrovni ostatních aut té doby, místy levnější. S autorizovanými servisy nemám zkušenosti, opravy provádíme s bratrem-automechanikem sami.
Asi nejvíce citlivou částí je podvozek, české dálnice mu dávají zabrat. Problém taky působí hromadění vody v prohlubni pod zadním oknem, z čehož následně plyne koroze na hraně prohlubně, ne nepodobná korozi pátých dveří favoritů a felicií. Tady je ovšem v hůře opravitelném místě, vyžaduje demontáž zadního skla.

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Koupeno v autobazaru Eurocar v Brně. Chování prodejců... no asi jako každý větší bazar, nakecají vám kde co, jen aby prodali. "Taktně" zamlčeli, že auto je dovoz. Neprohlašují ale za každou cenu, že je rozhodně nebourané, řeknou, že to nemohou zaručit. Na druhou stranu, jednání s nimi bylo v pohodě a vím, že dovedou řešit i vzniklé problémy (i mé první auto bylo od nich).