.
.
Za volantem Háčka pár dní stačilo,
aby se vedení v pekle trvale smažilo.
Protože na čuňačinky si fakt potrpíme,
rychlost pásu před hygienou upravíme.
Vzpomínám, světelná závora vypnutá,
ale spoušť na Rotemu cvak a sepnutá.
Korejec si vlezl do lisu asi pro blatníky,
řev pak ticho a koukáme jen na kotníky.
Cvak byly oddělené vážně zcela od těla,
to bys Máňo fakt nikdy vidět nechtěla.
Ze zbytku zbyl jen smutný mega tatarák,
nesmál se z teamu blbý, teplý ani heterák.
Nestýská se mi po ghetu v Nošovicích,
stále mám šrámy i slzy v srdci a plicích.
Ale jsem vlastně za to málo ještě rád,
že jsem nedopadl jako jeden kamarád.