Na Alfu 156 si dobře pamatuju. Coby někdejší zaměstanec autorizáku jsem toho něco najezdil snad se všemi verzemi. Opravdu motor 2.0 TS, zejména jeho verze do roku 2000 jel na poměry nejen atmo dvoulitrů až neuvěřitelně. Jeho gradaci výkonu a rychlosti vytáčení ale mnozí nebyli schopní odolat, takže tak činili aniž ručička teploměru dostoupala do polohy signalizující "ohřátý motor". To pak i praskaly písty. Měl jsem tam jednoho zákazníka, který měl svoji 156 v servisu každý měsíc. Prostě nebyl měsíc aby se nepsala zakázka na jeho auto. Po dobu takřka dvou let. Až mi ho bylo líto. Pravda, něco šlo na garanci, byly tam pokud se vzpomínám i dvě drobnější nehody. Ale i tak. Je jasné, že takový člověk asi ke značce Alfa Romeo ještě někdy stěží najde cestu. Pravdou také je, že to byla výjimka a ta je i u jiných značek. Přesto, konstrukce 156 předimenzovaná zrovna nebyla. To 159 je o něčem úplně jiném. Pravdou ale je, že tak charismatický projev už nenabízí, zvláště když většina jejích zážehových mootrů za moc nestojí (snad vyjmě 1750 TBi), který ale žere jak zjednaný (taky jsem v tom jezdil). Alfa 156 se ale krásně řídí a opravdu je až nepochopitelně agilní, což platí dodnes. Jen to superstrmé řízení v kombbinaci s měkkými silentbloky ramen přední lichoběžníkové nápravy není zejména na příčných spárách prosto rázů do volantu. Ne však větších, než u minulé generace MINI. A to všichni velebí za handling.