Po několika nezdarech získat všude vychvalovanou Fiestu ST na zkušební jízdu se na mě konečně usmálo štěstí. U jednoho dealera Fordu se objevil referentský kus s 11.000 km na tachometru. Následovala domluva s ochotným prodejcem a dnes jsem tedy měl možnost FieSTu vyzkoušet. Oproti předpokládanému místu konání v Pardubicích, kde je hlavní sídlo dealera, se Fiesta nacházela v Jablonci nad Nisou. Příjemná zpráva, když uvážíme, že ujetá vzdálenost se tak snížila na polovinu.
Předpověď slibovala na sobotu hezké počasí a skutečně, ráno se sice kolem Labe povalovala mlha hustá tak, že by se dala krájet, ale jakmile jsem opustil Děčínskou kotlinu směrem na Liberec, udělalo se vyloženě nádherně. Na místo jsem dorazil s časovou rezervou, která se mi hodila, protože v Jablonci jsem dokonale zabloudil. A "rady" místních domorodců provázené hloubavým výrazem a protáhlým obličejem mi věru příliš nepomohly. Přesto, přijel jsem na čas.
Uvítal mě ochotný prodejce z telefonu ve věku cca 50 let, dali jsem si kávu a já mezitím obhlížel na ploše vystavenou FieSTu v barvě Spirit Blue. Musím přiznat, že naživo mě tahle barva moc nenadchla - Fiestě celkem vzato sluší, ale příliš na ní vynikají zadní dosti neforemná světla a v reálu má trochu jiný nádech než na fotkách. Záleží samozřejmě na světelných podmínkách, ale v mých očích až neodbytně dávala vzpomenout na modrou základní z běžných verzí Fordů. Alespoň tedy v umělém světle showroomu. Po otevření dveří vás nejprve do očí udeří podsvětlený nápis na prazích a následně už je nespustíte z perfektně tvarovaných a v tomto případě i částečně kožených Recar. Nikoli v oranžovo-šedé kombinaci známé z většiny testů ve spojení se speciální barvou oranžová Molten, nýbrž v kombinaci šedo-modro-šedé. A řeknu vám, je to dobře, ten efekt kontrastu Spirit Blue a řvavé oranžové už by lidské oko nemuselo vydržet.
Fiesta už těžko někdy v interiéru dosáhne šarmu některých francouzských aut nebo střízlivé elegance a vnímané kvality z dílny našich západních sousedů, přesto je provedení ST v rámci výbavových stupňů modelu na úplném vrcholu a dokáže majitele přinejmenším nerušit. Je to dost nebo málo ? Těžko říct. Za sebe eSTéčku vyseknu poklonu jako Brno. Neměl jsem nutkavou touhu vzít nohy na ramena, jak se mi to stalo u superplastově šedivé Fiesty ve výbavě Trend. Hodně k tomu pocitu přispívá celočerné (včetně stropu) provedení, přerušované "kovovýmu" doplňky ještě v únosné míře. Na hnidopišské zkoumání detailů nebyl čas, ale dovolím si alespoň srovnání s nedávno také "testovaným" japonským bakeliťákem - Swiftem Sport. Jasně a krátce - ve zpracování a péči o detail Ford nepokulhává ale belhá, Suzuki dokáže i při zaměření na láci přesvědčit více. To není pro evropskou automobilku zrovna dobré vysvědčení. A nejedná se jen o kličky dveří a funkční tlačítka - např. na první pohled efektní (přitom výborně se držící a přiměřeně velký) volant už druhým pohledem za tím v SSS zpracováním zaostává. Ale abych to shrnul - FieSTa má v mých očích štěstí hned ze dvou důvodů. Za prvé ve verzi ST+ je opravdu v interiéru nejlépe zvládnutou Fiestou, a za druhé v kategorii těchto "rozzuřených" prcků jsem ochoten odpouštět mnohem víc než třeba ve střední třídě.
Ještě zkontroluji přístup na zadní sedadla a jdeme jezdit. Pán startuje a vyjíždí ze showroomu. Namísto pisklavého zaječení maloobjemového benziňáku se z výfuku !!! ozve hluboký, plně znějící tón. Nasedám na místo řidiče a srovnávám sedačku. Nemám pocit slepice na hřadě, ale o něco níž by se mi pravda chtělo. A co Recara ? Propánajána, jak v tomhle mám sedět ? Zadek se mi vejde akorát, ale záda se mezi bočnice ne a ne vtlačit. No to bude jízda - rovnou k chiropraktikovi. Je neuvěřitelné, že po pár kilometrech záda samovolně zapadnou a na tlačení bočnic si ani nevzpomenu. Projíždíme Jablonec a já bedlivě pozoruji vychovanost FieSTy při běžné jízdě. Příjemně akorátní naladění spojky a precizní (opravdu - precizní) řazení s krátkými dráhami městské pojíždění činí snadněji snesitelným, zrovna tak jako Ecoboost s jeho záběrem "vocpoda" a schopností jezdit klidně a tiše i v nejnižších otáčkách. Kamenem úrazu je tvrdý podvozek. Ne že by odskakoval nebo jinak jančil na hrbolech, jámách, zoufalé dlažbě a podobných libůstkách - a ani zvukové mlácení se nekoná. Jenže přenos stavu vozovky na tělo posádky je tak intentivní až vás nutí přemýšlet, jestli u Fordů nezapomněli v tom chvatu namontovat pružiny. Neříkám že je taková jízda za hranicí snesitelnosti, ovšem o nějakém komfortu nemůže být řeč.
Konečně míjíme ceduli Obec a stoupáme do vrchu po kvalitní silnici. Začínám tlačit na plyn a poněkud křečovitý úsměv z města se mění ve spokojené mručení. Prodleva turba je téměř neznatelná a motor začíná hezky tahat už od 1500 otářček. Užívám si svižné ale plynulé jízdy, pro radost předjedu pár aut a při té příležitosti vyzvídám, jak je to v okolí s četností VW Passat o větším než malém výkonu. Tohle je tedy jedna možnost, u SSS nemyslitelná. Využíváte turba, řadíte výš už ve středních otáčkách a stále cítíte ochotu zatáhnout, i na šestku. Motor je přitom tichý a máte pocit o dost pomalejší jízdy.
Najíždíme na dálnici směr Turnov a je čas vyzkoušet dynamiku naplno. Pravá ruka už mi tou nečinností málem zdřevěněla. Srovnávám tachometr na 140 a řadím se do levého pruhu. Jízda na dálničním limitu nepřináší nijak zvláštní zvýšení hlučnosti, v pohodě se bavíme a zvuk motoru je i nadále hodně utlumený. Koneckonců otáčky se ještě nedostaly ani ke 3.000. V zrcátkách bedlivě pozoruji všechno kolem sebe, podřadím na 4 a tlačím na plyn. Fiesta se rozlétne a interiér naplní krásný a přirozený zvuk. Jj, já vím - ten symposer. No, možná je to tím, že narozdíl od Focusu ST je zde všechno plně mechanické - laděná membrána a zvukovod - každopádně to zní velmi přirozeně a příjemně. Rychlost letí nahoru, ale o to mi přece nejde. Zpomaluji, hezky do pravého, a číháme na další "oběť" coby záminku k rozeznění toho drivers songu. A tak pořád dokola a za chvíli jsme u Sychrova. Sjíždíme z dálnice a zpátky se vracíme po okreskách.
Tak teď se ukáže, milá slečno eFeSTé, zdali jste alespoň způlky tak zábavná, jak se o vás píše. Po očku mrkám na svého spolujezdce, ale pán se tváří statečně a pokud by teď zrovna chtěl být úplně někde jinde, tak to nedává najevo. Možná jen tím, že hovor jaksi umlkl. Trasu neznám a dávám si velký pozor, abych něco nevyvedl. V první přehledné ostřejší zatáčce ještě poněkud zadrženě, ale v každé další už odvážněji šlapu FieSTě na krk. Nastává druhý způsob jízdy. Řazení, řazení, řazení. Žádné mechanické cvakání jako u SSS se nekoná - řazení Fiesty je ale ještě lepší. Hladké, rychlé, přesné. Zkrátka radost. Ve spojení s rychlými reakcemi na plyn je to blízko řidičskému nebi. Řízení reaguje i na malé pohyby okolo středové polohy, je příjemně tužší , ale - a teď pozor ! žádné tahání za volant. Všichni víme, že torque steer je vlastně špatně, ale že svým způsobem přispívá k pocitu síly auta, no mně tedy rozhodně nechyběl. Jen přirozený stud způsobuje, že už se nesměju nahlas. Motor pod plynem nádherně tahá, řadím podle citu někde mezi 5 a 6 tisíci a ten zvuk, ten zvuk mě budit ze spaní.
Zatáčky vyřezává FieSTa s ještě větší jistotou než SSS. Abych ale nebyl špatně pochopen, FieSTa není v tomhle ohledu lepší než SSS, alespoň pokud jsem to schopen posoudit. I s ohledem na spolujezdce jsem se vyloženě na hraně nepohyboval a žádného nedotáčivého smyku nedosáhl. FieSTa je ovšem Swiftu vyrovnaným soupeřem a ten pocit větší jistoty pramení jaksi z větší robustnosti, hmotnosti, lepšího sezení atd. A předčí ho, celkem pochopitelně, na výjezdech a v celkové dynamice. Na druhou stranu, když pominu to nepěkné městské natřásání, kde je spojení FieSTy s řidičem až nežádoucně přítomné, je SSS možná o chlup více tzv. řidičským autem. V otázce chování (nikoliv naladění) podvozku si ovšem mohou podat ruce a poblahopřát si. Oba jsou skvělé.
Okresky končí a vracíme se po autostrádě do Jablonce. Ještě jednou pět minut natřásání, ale v tuhle chvíli už mám hlavu plnou lepších zážitků. Nemohu posoudit celou třídu malých hot-hatchů, ale začínám věřit, že FieSTa je chválena právem. Je to skutečně velmi zábavné auto a odpověď na otázku, jestli jízda s ní dokáže přebít trochu rozpačitý dojem ze vzhledu a zpracování, zní takto: Jednoznačně ANO. SSS mám hrozně rád, ale kdybych si měl do zítra vybrat jenom jednoho z těchto dvou diblíků, obávám se, že bych ráno řekl : Fiesta.
[odkaz] další fotky v galerii