Vážená paní Parasková,
přijměte, prosím, mou upřímnou soustrast. Snad právě proto, že "Krispos" rád vtipně, ironicky a s nadhledem komentoval dění kolem sebe, včetně své nemoci, a možná i při vědomí toho s jakou radostí plánoval splnění svého "auto-snu", nabyl jsem dojmu, že v jeho případě bezprostřední ohrožení života nehrozí.
Je mi opravdu velmi líto, že se můj dojem nestal skutečností. V podobných chvílích se slova zdají být zcela nedostatečná, přesto bych rád napsal alespoň to, co jiní přátele už přede mnou. Standa mi bude chybět a budu na něj vzpomínat.
Jakub V.