Nevim jak ty, já na dálnici co pár vteřin pendluju zrakem levé zrcátko - čelní sklo + prostřední zrcátko + přístroje - pravé zrcátko - čelní sklo. Před úpravou jízdních parametrů (směr, rychlost) vždy napřed zkontroluju situaci. Mám to takhle vypilované proto, že se často pohybuji na dálnicích v Německu, kde je provoz hustší a rychlosti vyšší (v některých případech klidně i 2x), takže je potřeba mít neustálý přehled o dění bezprostředně okolo vozu + na dohled vpřed + na dohled vzad. Činnost řidiče je těžká dřina ;-)
Dost pochybuju, že to, co zažívám, je omyl. Buďto zrychlí už když se k němu blížím zezadu, což je víceméně v pořádku, proti tomu nelze nic namítat; v takovém momentě se vrátím zpět do svého pruhu a nepředjíždím, protože předjíždět v tu chvíli už není potřeba. Nebo, což je bohužel častější případ, zrychlí až v momentě, kdy o mě už prostě musí vědět (ledaže by to byl úplnej d-e-b-i-l a vůbec nedával pozor). Že by se při té četnosti dalo ještě mluvit o náhodě už se mi moc nezdá.