Vzpomínky
Vehnalo mě to slzu do oka. Vzpomínka na útlý dětství a tmavěmodrou tisícovku táty. Na rodinný výlety 50km daleko. Silnice skoro prázdný a tisícovka si plula krajinou. Vyjížděli jsme jenom za pěknýho počasí, protože když pršelo, tak musel táta znova voskovat auto a strašně nadával. Vevnitř takový potahy se strašně dlouhýma chlupama. Přes celý auto podélně dva černý rychlý pruhy, tak ve třetí čtvrtině auta. Všude naleštěnej chrom. Nárazníky, okapy, boční lišty, kola a samodřejmě obroučky kolem světel. Na vejfuku měl dvě koncovky. Chromovaná jednoduchá a dvojitá, ani nevim která tam byla častěji, pořád to měnil. Vepředu přídavný světla, překrytý přesně na míru nejakým obalem. Ten se nesundaval. Po tmě sme nejezdili. Každou zimu stála. Chodil sem se na ní dívat do garáže, slintal sem. Po garáži plakáty, tuhle nahá holka s vavřínovym věncem, tuhle tisícovka v krajině. Ukrad sem tátovi klíče z věšáku na dveřích a běžel přes celou zahradu zavřít se do garáže. Zmáčknul sem tu chromovanou kliku, dveře temně cvakly, vlezl sem si k řidiči a zaklapl za sebou ty dveře. Otočil sem si chromovanou kličkou a stáhl okénko, pak jsem dal něco jako klíč do spínačky a už jsem byl na široké silnici lemované vysokýmy topoly a štrádoval jsem si to v provozu krajinou za svitu slunce. Na tohle auto se nezapomíná. Kde jsou ty časy svitu slunce, průjezdu mezi poli řepky s vysokýmy topoly podél a hlavně minimálním provozem. Dneska někam jedu, všichni letí jak splašení a já mezi nima. Čím širší silnice a nic kolem, tím líp. Je to rychlejší. Dnešní výlety rodin ??? Auto které neni slyšet, hraje tam v klidu rádio a rodina je u babičky za chvíli. Prostě z obýváku do obýváku. Dřív to bylo potěšení jet na výlet autem. Bylo to něco. Většinu výletů si pamatuju. Bohužel tatík někdy v roce 94/95 auto prodal za směšný 4.000,- Dodnes nevím proč.
Děkuju ti za malé zavzpomínání. Za auto dávám deset, perfektní stav pominu-li ty nálepky to je děs. a za vzpomínky bych ti dal padesát.