jak se zachovat v pripade nevyhnutelneho narazu?

Rozhodující je výsledná síla /G/. Proto ony omezovače tahu pásů a taky i airbagy. Pokud je tělu umožněno alespoň částečně se "posunout", sníží to přetížení o pár G, které mohou rozhodnout. V tvém případě je výsledné přetížení 40G. Náraz bokem nebo zešikma je sice výhodný v tom, že se část energie spotřebuje na změnu směru, ale je třeba si uvědomit, že se dost dramaticky posouvá působení sil na tělo. Lidské tělo je nejlépe ohebné v dopředném směru, nejhůře ve zpětném /když vynechám svislé působení sil/. Zezadu podpírá sedadlo s opěrkou hlavy, dopředu zastavuje pás + airbag, ale v bočním směru není žádná opěra. Takže se tělo dostane do rotace, která není "vhodná" a která se zastaví buď o dveře nejbližší nebo protilehlé. To je jeden z důvodů tvaru závodních sedadel.
Takže k prvkům bezpečnostní výbavy patří i sedadla.

Je od nás 50 m, jede rychlostí 108 km/h a my jedeme 72 km/h. Velmi úzká silnice (široká 4,5 m) je těsně lemována stromy z obou stran (tj. žádný příkop). Co teď?
Nic. Přesně za vteřinu se potkáte (to je ale náhodička). To je zhruba tak běžná reakční doba, takže v okamžiku, kdy bys mohl začít reagovat, už dojde ke střetu.
Jak už tady padlo, štěstí přeje připraveným, psychické programování opravdu funguje, nácvik řešení krizovek se určitě hodně pomůže.
- připravenost. Až potkám někoho, kdo se dokáže plně koncentrovat každou vteřinu, kterou věnuje řízení auta, smeknu skalp a pokloním se mu až k zemi. Snad s výjimkou závodních pilotů. Protože běžná dopravní situace plnou koncetraci od zkušeného řidiče nevyžaduje a tak má řidič čas na spoustu dalších činností (stačí třeba, že za volantem začne přemýšlet o tom, co bude dělat včer, jestli mu šéf dá tu dovolenou, o kterou si požádal a kde sežene pro manželku dárek k výročí svatby). Ta jeho zkušenost mu obvykle včas připomene, že by se měl řízení věnovat víc (vjíždí do nepřehledného úseku, mění se počasí, na silnici před ním se vyskytla neobvyklá situace, ... atd.). Ale tohle je podle mě věc "talentu", nedá se to naučit (ne moc). A i závodní jezdci čas od času ztratí koncentraci a udělají chybu. S mírou talentu nikdo nic neudělá, měl by ale být schopen reálně odhadnout své řidičské schopnosti a tomu přizpůsobit svůj styljízdy. Jsem to ale naivní.
- psychické programování. Kdysi velmi dávno (když asi většina zde diskutujících byla ještě na houbách, popř. tahala kačera) vydal polský závodník Zasada knihu s názvem "Rychle a bezpečně". Jednoduchou formou v ní vysvětluje chování auta v krizových situacích, jeho zvládnutí, předvídání vzniku těch krizovek. Znalost teorie podle mě velmi usnadní nácvik správných reflexů v praxi. Ale většinou otom začnou řidiči přemýšlet až po tom, co prožijí (a přežijí) nějakou krizovku a uvědomí si, že vůbec nevěděli, co mají v dané situaci dělat - a že kdyby to věděli a udělali, nic by se bývalo nestalo. Pro začátek úplně stačí přemýšlet dopředu, např. když se chystám třeba předjíždět, měl bych si před tím rozhodnout, jak se zachovám, když třeba v protisměru vyjede auto, v jaké fázi manévru bude ještě lepší reagovat na to brzdou (a zařazením se zpátka) a od kdy už musím držet plyn na podlaze, protože brzda by to jenom zkomplikovala. Kam nasměruju auto, když to prostě nevyjde a srážka bude neodvaratná. Tohel předprogramování ušetří drahocenné zlomky vteřin a navíc umožní provést správnou a promyšlenou reakci.
- nácvik v praxi. Z vlastní zkušenosti tvrdím, že bez praktické zkušensoti žádná teorie nic neznamená. Ale spousta potřebyných náviků a refexů se dá získat i jinde (a líp) než za volantem auta. Rychlost reakce, postřeh a celkový přehled o situaci vytrénují i počítačové hry - a podle mě opravdu lépe a rychleji, než skutečný provoz, o bezpečnosti ani nemluvím. I správné řízení auta se dá z velké části získat u počítačových her, už cca před 10ti roky byly některé hry dost věrohodné, co se týká chvání auta a jeho reakcí na zásahy řidiče. Je mnohem lepší zafixovat si zásadu "v zatáčce se nebrzdí - a když už, tak velice opatrně" při simulovaných bouračkách na virtuálním okruhu, než to samé draze zjišťovat v reálném provozu. Blbnutí na prázdných parkovištích a zasněžených letištích už by to mělo jenom doplnit o reálné zážitky.
A stejně se (zvlášť, pokud se vaše objezdy rovníku už počítají na desítky) čas od času dostanete do situace, která vás zaskočí a na kterou nebudet připraveni okamžitě reagovat. Ale nebude se vám to stávat každý den 2x.

Nárůst přetížení v jednotkách milisekund není až tak dramatický, jde o výslednou hodnotu G.
Niesom si isty ci som pochopil spravne tvoju myslienku, ale rozhoduje okamzite zrychlenie (to je totiz meradlom posobiacich sil). Napriklad, predstav si ze narazis velkou rychlostou do betonoveho stlpu s autom, ktore ma dobre deformovatelny predok, ale kabina je super tuha. Nech pri deformovani predku auta na teba posobi zrychlenie 10G, ale ked sa ten uplne zdeformuje narazi ta super tuha kabina na stlp a v tej chvili bude na teba posobit zrychlenie napr. 40G (co ta pravdepodobne zabije). Vysledne zrychlenie, za celu zrazku moze byt napr. len 20G, co by si mal prezit. Preto opakujem, ze rozhoduje okamzite zrychlenie!
Uz to tu myslim bolo spominane, ze ked narazit, tak nie priamo nosom ale co najmensou castou a do co najmeksieho (a najpomalsieho) ciela. Cize napr. trafit zadok auta skrizeneho uprostred cesty. Sice vas to roztoci, ale nebude na vas pri zrazke posobit take velke pretazenie.

Zabíjí přetížení, to ano. Ale je potřeba si uvědomit, že člověk dokáže přežít dost velké krátkodobé přetížení, neříkám že bez následků. U "tužšího" auta pomůže airbag a omezovače napětí pásů /částečně/. Ale já jsem to myslel tak, že je jedno, jestli je dlouhý předek, ale měkký, nebo krátký a tvrdý ve smyslu, že "měkký" se bude rolovat ke kabině stejně jako "tvrdý" - např. Volha a Grande Punto. Nárůst přetížení v jednotkách milisekund není až tak dramatický, jde o výslednou hodnotu G. Jinak vím, co máš na mysli, typickým příkladem je třeba BMW.
Ale určitě je jasné, že je větší šance na přežití při nárazu do stromu v nízké rychlosti než čelní náraz dvou aut. A opět zdůrazňuji, že u výsledků crashtestů mne zajímají právě hodnoty zatížení těla než kolik hvězdiček auto dostalo.
Ano, právě tohle jsem chtěl říci - štěstí přeje připraveným. Připravený ale ještě neznamená jenom předvídat. Velice důležitou součástí toho "štěstí" je umění ovládat svoje auto za všech okolností. Musím se vždy smát /IRONICKY myšleno !!!/, když puberťáci skočí do auta kamaráda a hned plný plyn a zahrajeme si na rally. Ale vůbec neví jak auto brzdí, jak reaguje na pohyb volantem, jak "sedí" na suchu, na mokru i na sněhu.... Auto člověk dostane "do krve" až po ujetí několika tisíc km. na všech druzích povrchu a hlavně si musí taky chování auta prověřit. Tedy ne odjet 500km. na sněhu, ale taky na tom sněhu aktivně zkoušet, co auto umí.
A potom už jenom předvídat a pozorovat vše kolem, jako před pár dny, kdy jsem musel zastavit za křižovatkou na horizontu /kolona/ a Forman za mnou reagoval jenom na jeho zelenou. Stačil jsem dát jedničku a rychle vyjet doprava do protisměru. On zastavil půl metru za autem, které bylo předemnou...

Pkod - zkus ABS na sněhu a hned poznáš při max. brzdění prodloužení brzdné dráhy - budeš stát na brzdě a auto jede a jede (ale je ovladatelné). Bez ABS se kola zablokují a hrnou sníh před sebou a paradoxně dřív zastaví (samozřejmě je neovladatelné).
Takže s ABS musí u kluzkých povrchů dojít k určitému prodloužení brzdné dráhy, protože třecí síla mezi pneu a povrchem se rozloží na sílu brzdnou a sílu pořebnou pro zatočení.
ABS je výborné pro krizovky, když se nezkušený řidič lekne a hamtne na brzdy, aspoň to nejde do smyku. Pak ale jde o to, jestli si uvědomí, že lze auto řídit a najde si místo, kam se vejde.
Řešení krizovky, která se zde probírá - maximálně brzdit, natlačit se co nejvíc k pravé straně (doufat, že oni uhnou alespoň trochu ke své pravé straně) a pak se trefit do skuliny a vyhnout se čelní srážce s autem a stromem, pokud možno nechat očesat boky auta.
Viděl jsem čelně auto kontra strom (průměr kmenu cca 70 cm) při 40 km/h (tachometrová ručička se nárazem ohnula a zasekla v této rychlosti) - byl to polský fiat, čumák na maděru, řidič připoutaný měl bouli na čele od čelního skla, asi měl volný pás. Jinak byl v pohodě.

Shrk: tak teoreticky je idealni do posledni chvile brzdit a tim jednak snizit energii narazu a v druhe rade ziskat cas. Tesne pred nevyhnutelnou srazkou to oprit o strom pokud mozno ne celne.
Argumenty jsou ze protijedouci na vetsi rychlost a tim pro nas nepriznivy narust energie narazu, dost lidi ma tendenci pri kryzovem predjizdeni paradoxne !zrychlovat!. Velke problem muze byt pripadne odrazeni auta od stomu a jeho rotace na "bocni" srazku ktera je nevyhodna.
tot teoreticky.
Osobne mam tendenci manevrovat coz muze byt na ukor brzdeni. Zatim jsem se bohuzel nenaucil vyuzivat ABS uplne maximalne. Rozhodne je z meho pohledu ABS v aute prinosem a vyranou zmenu brzdne drahy kterou nekteri ABS vytykaji nepozoruju. Asi mam "jine" ABS.
Mezek: uz se nekolikrat resil problem srazky, deformaci, pretizeni a "scitani" rychlosti. To co pises je (promin) hovadina. Zabiji pretizeni a to je zmena rychlosti za urcity cas. Pro mensi pretizeni je potreba zpomalovat delsi dobu. Rychlost je pri srazce dana a ten cas je prave cas deformace auta. Protoze se dlouhe auto deformuje dlouho je i vysledne pretizeni mensi. Tento predpoklad zaroven !vyzaduje! deformovatelne auto az k prostoru pro posadku. Tuhe auto je tedy nevhodne. Idealne tuhe auto se nedeformuje a pri srazce se musi energie zmarit na nekonecne kratkou dobu (pripadne jeste hur pruznosti premenit na odraz) a tim padem je u nedeformovatelneho auta pretizeni nekonecne. Vysledkem teto uvahy je i zjisteni proc jsou dnes auta "bezpeznejsi". Vyrobce se totiz snazi do deformacni zony zahrnout i pohonnou jednotku coz se driv nedelalo. Scitani rychlosti je zavadejici. scita se energie a tato se pri srazce zmari prevazne v pomeru hmotnosti. Pokud nesouhlasis tak si prosim nejdrive osvez pojmy zakon zachovani energie, impuls sily, hybnost, teziste a pohybova rovnice.

Upřesnil bych původní dotaz: auto se vynořilo před námi, jede v protisměru a je stejné jako to naše, o hmotnosti 1000 kg, a předjíždí kamion. Je od nás 50 m, jede rychlostí 108 km/h a my jedeme 72 km/h. Velmi úzká silnice (široká 4,5 m) je těsně lemována stromy z obou stran (tj. žádný příkop). Co teď?

Já to nemyslím zle,jenom nechci aby někdo nabyl dojmu že když v dané situaci udělá tohle nebo tohle tak se mu nemůže nic stát.Uznávám že je dobré si připomenout určitý zákonitosti ale život je svině a vždycky si vymyslý něco co nečekáš.
Když se vrátím k původní otázce ,tak tuto situaci řeším dvakrát do týdne a pokaždé jinak.Je mnoho veličin který musíš vyhodnotit a který ovlivňují tvé rozhodnutí.Počasí,nálada,únava,rychlost,… silnice a celkového místa na ní a určitě mnoho dalších,ale nikdy nenastane naprosto stejná situace ve stejnou dobu dvakrát a po sobě a tak je potřeba toto posuzovat individuálně.
Snad už jsem to napsal srozumitelně >:D ;-)

Suhlasim s Mitsim: kto to ma v krvi, je jedno, kolko najazdil, a opacne. Nemam najazdene vela, cca 200t km, ale viem, ze za sekundu toho dokaze clovek vyhodnotit v krizovej situacii velmi vela. Na sneho-lade v 180° zakrute som zistil, ze to nevytocim, zacalo sa to smykat a pod., velmi rychlo som pochopil, ze posledna zachrana je rucna-pomohla. Dalsi pripad, isiel som po dialnici v lavom pruhu 130, zrazu som zbadal, ze auto predomnou stoji, brzda na podlahe (bez ABS), az som bol tesne za zadkom stojaceho auta ale este stale som isiel asi 50, tak som to stocil do praveho pruhu a co nevidim, aj tam su uz odstavene auta. tak mysicka medzi ne s odretymi usami. toto som musel naozaj rozchodit. kamarati isli za mnou v druhom aute a vraveli, ze som isiel na dvoch kolesach. to vsetko bolo v priebehu mensom ako sekunda. som somar, ze som si tie auta nevsimol skor, ale aj to sa stava. treba predvidat aj na dialnici pri takej pohodovej jazde. asi je to aj o stasti

tady v GB je strasne moc kruhacu dvou a vic proudovejch (hodne mista vsude). navic tu docela castokrat prsi a kdyz se pozde v noci vracim z prace, nikde ani zivacka, tak zkousim kruhace projizdet pekne bokem. Chci jen rict ze si myslim ze to docela umim, takze s rizenim auta v nestandartni situaci mam docela zkusenosti. Jo az do nedavna jsem si myslel jak jsem dobrej, ale nedavno jsem to pekne pretocil. Stalo se to na kruhaci po kterym jsem jel poprve, je tam jemnejsi asfalt a byl spatne klopenej. Navic jsem byl utahanej, drzel jsem volant jednou rukou apodobne... Nestih jsem nijak zareagovat, nestih jsem rict ani "doprdele" a uz jsem byl na štorc. To se stalo normalne za dne v plnym provozu :-( Jen tim chci rict ze opravdu v meznich situacich hodne zalezi na tom jak je ridic soustredenej, jak moc je utahanej, jak drzi volant, v jakym stavu ma auto a pod...
Takze jsem si zas uvedomil ze nejsem zas tak dobrej ridic jak jsem si o sobe myslel a ze se mam jeste hodne co ucit...

Jiri Mudra: Bohužel boural.
1x blbě naložený přívěsný vozík, který na skákavém povrchu české dálnice rozhoupal záď auta;
1x kanec skočil před auto a zastihl mě totálně nepřipraveného - volant jsem nejspíš držel jen jednou rukou a seděl jsem za volantem blbě, takže správná reakce sice asi byla, ale pomalá a málo účinná - vymstil se mi hlavně volant držený jen jednou rukou.
Další dvě bouračky jsem zažil jako spolujezdec.

Několik bouraček jsem odvrátil tím, že jsem byl připravený - většinou reakce na chybu někoho jiného (párkrát taky moje chyba/blbost).

krkovicka: No podle me zas tak moc na tech najezdenejch km nezalezi. Napr muj Otec. Zivot stravil za volantem najeto ma kolem milionu km a boural jednou a to kdyz mu bylo snad 20let. Stejne ale o nem nemuzu rict ze je dobrej ridic. Pokud snim nahodou nekam jedu tak prave na nem pozoruju jak nepredvida (ale vubec) Jak pred horizontem si zacne hrat s radiem, nebo kdyz ve meste vjizdi do ulicky kde jsou zaparkovana auta tak debilne, ze se vedle sebe 2 auta neprojedou ze pokud by z te ulicky proti nemu neco vyjelo tak se nestihne ani leknout...
A kdyz ja ho nekam vezu tak mi furt husti do hlavy abych si "nehral s meziplynama", ze mi to akorat zvysuje spotrebu...

pro Jiriho Mudru
Me ani neprijde, ze by tu nekdo rozdaval rozumy. Ono to ani nejde. Vetsina z nas, co uz jsme parkrat objeli zemekouli stejne vi, ze je to hodne o nahode a ze je to nekdy muze potkat taky. Ti, co to jeste nevi a mysli si, ze vyjezdenej ridic "zna figle" alespon pochopi, ze se vyplati jezdit s rozumnou hlavou a predvidat- to je tak jediny co se da poradit.
Jezdeni autem muze byt nekdy relax nebo zabava, ale cim vic jezdis tim vic se bojis sednout do auta.Teda aspon ja..No a kdyz se bojis, tak si davas vic bacha na to co delas a hlavne na ostatni. Mozna jsem prehnane paranoidni, ale myslim, ze pul milionu km bez nehody mi to jenom potvrzuje.
Takze budte ve strehu!

to jestli tahle diskuze ma a nebo nema smysl si myslim ze je vyreseno: "jarmilky" se ted bude snazit vic predvidat a to znamena ze zas je o jednoho lepsiho ridice vic. Uz to, ze tahle diskuze dosahla tohodle, povazuju za prinos ;-)
Pucmeloud: Jsem s tebou za jedno! Jako spolujezdec sednu do auta jen ve stavu nejvyssi nouze. (no i kdyz vlastne znam 2 lidi se kterejma se v aute ani na spolujezci nebojim at jedou jakkoliv)

shi: Ty jsi ještě neboural ,viď ? Neříkám že nemá smysl si říct jak se chovat před přechodem a před horizontem.Ale až nastane krizová situace tak stejně zvítězí reflex a ten je u každýho jinej,bohužel u většiny špatnej.
Tak si tu hezky povídejte a doufám že si to všechno budete pamatovat a reagovat podle zdejších rad. ;-)

Pro me osobne, urcite tahle diskuse ma smysl a hodnotim ji, jako jako
přínosnou.Kdyz ctu prizpevky, vice si uvedomuju ze je treba predvidat..
je to asi i tim ze jsem mlady a nemam tolik zkusenosti za volantem.
Jezdil jsem jako prase, od urcite doby,co se prihodila jedna vec(sice ne me, ale to je vedlejsi), uz jezdim slusne, a nenapadlo by me ani ve snu jet jak hovado. naopak, tim ze se to tu rozebira, budu vic premejslet
na ceste a predvidat co by se mohlo stat, a snazit se byt pripraven.

takhle jsem boural jako cestujici. pres predek do autobusu. Nastesti jsme sedel vzadu a bylo to v Toyote pick up v zime na snehu. Rychlosti nic moc, ale ridic jel hodne blizko rozumnemu limitu danych podminek a kdyz se objevil autobus dostal "kralici syndrom" a uz jsme jeli trochu bokem. Stacilo by pridat plyn (bylo to 4x4) a spadli by jsme v nejhorsim na druhe strane do skarpy...........................
A od te doby jediny s kym dobrovolne jezdim aniz bych kroutil volantem je moje zena po te co jsem si "zasvinil" mozek ethanolem >:D . Po vyse popsane zkusenosti jsem se zarekl, ze do auta jako spolujezdec sednu jen ve stavu nejvyssi nouze.

Jo, OK, ale za prvotní bych spíše považoval naučit většinu řidičů lépe (či dokonce "vůbec") řídit - tedy pokud by to náhodou nešlo rovnou cestou onoho "psychoprogramování"!

No existuje cosi, ale uz neviem ako sa to presne vola, ako "psycho programovanie". T.j. ak si v duchu clovek nejaku situaciu nacvici tak potom uz v reale reaguje podstatne rychlejsie. Vraj to pouzivaju aj jazdci F1 (videl som to na Discovery >:D ). Takze do urcitej miery ma tato diskusia zmysel (aj ked asi len minimalny)...

Mudra: Nesouhlasím - některé věci je dobré mít rozmyšlené předem, abys o nich nemusel přemýšlet až to budeš potřebovat.
Jen tak namátkou:
zvíře na cestě - vyhýbat nebo srazit ?
řetězovka na dálnici - zůstat v autě nebo rychle utéct z auta ?
náraz do auta z boku - na motor, na kabinu, nebo na kufr ?
zablokovaní cesta - brzdit až do nárazu nebo skočit do pole ?
blížím se k přechodu a vjeho blízkosti je chodec - brzdit, nebo zkontrolovat zpětné zrcátko ?
...