Buick Regal Limited Coupe

Hodnoceno: 45× Ohodnoťte toto auto - přihlašte se

Popis vozu

Začlo to jednoho krásného dne,když jsme jeli naší "stodvacítkou" k prarodičům,bylo mi tehdá myslím 8,nebo 9 let. Šel jsem si koupit do trafiky Svět Motorů,jenže byl vyprodaný,tak jsem se musel spokojit s časopisem jiným. Psali tam docela prdlačku,všude samý technický termíny,jimž jsem nerozuměl,ale nakonec přeci něco. Celá jedna strana byla věnována krátkému testu nového Fordu Crown Vitoria. Málem jsem se z toho pos*al a od tý doby mám rád americký auta. No,chvilku jsem měl rád Fabii,byla přeci nová a krásná,ale to mě brzo přešlo.
Jak šel čas,chodil jasme na brigády a něco si vydělal. Kamarád Víťa taky. Toho času jsem se dostal na USmotors a někdo tam prodával Buick Regal z roku 78. Ne,toho jsme si bohužel nekoupili,bylo nám asi 15. Pak jsme si ještě nekoupil jedno Mercury Cougar, Chevrolet Malibu z roku 79 a ve chvíli,kdy už jsem byl téměř pevně rozhodnutej,že skončim u Le Baronu s bublifukem, oznámil mi kamarád,že stojí na Ládví nějáká amerika. Myslel sem,že kecal,páč tomu nerozumí,ale nekecal. Stál tam ve svý zlatý metalíze,s pomačkanejma plechama a hnusnejma poklicema. Svitla mi naděje,že nebudu muset mít oturbený cháčko! Ale jak zjistit čí to je? Inu zjistilo se.
Taky se zjistilo,že to auto už je prodaný a neví se komu. Bylo to v pytli,nervy v kýblu,takovej parádní bourák. Občas jsme to chodili ještě očumovat s Dufíkem,nějáký caparti co v tom dělali bordel nám ukázali jak jednoduché je to odemknout a já už si v tom autě začal připadat jak doma. Musel jsem ho mít! Dlouho se nic nedělo,já trpěl úzkostí a depresema,odmítal jsem jíst a spát,až jednoho krásnýho dne mi někdo zavolal.
Hurá,jde se nakupovat! Pan majitel byl hodnej,koupil nám pivko a dohodli jsme se na ceně. Na ceně jako za plesnivý fáčko v plynu,který jsem taky mohl mít! Páč už jsem nějákou tu dobu lepil ve volnejch chvílích hamburgry,měl jsem naspoříno. Úspory padly,Buick jezdil,brzdil a tehdá ještě hrálo rádio. A měl megahustý cool a krutý příplatkový digitální budíky,všecko v elektrice,pohodlíčko,automat. Amerika jak má bejt,až na ten malej motor no,ale co sem mohl dělat. Otvírání kapoty byla taky jedna z těch chvil,kdy se vám chce brečet. Byl jsem hrdě přesvědčen,že jako mid-size Buick, bude mít pod kapotou slavný motor Buick 3800. Houby s voctem, "dvaosmička" z chevroletu... No co, řikal jsem si,aspoň to nebude tolik žrát.
V den nákupu se přijelo podívat i pár kamarádů,takže to byl takovej malej komorní sraz amerik :D Do garáže to dojelo po svejch ten malej kousek a právě v Garáži prohlásil kolega Hendrix památnou větu "Ty vole, je mu 17 a už si kupuje první ameriku"
A tak bylo. A tak zůstalo,teda myslim v garáži.

Tím začla první,neslavná etapa jeho života. Stál v garážia dělalo se na něm kulový. Pravda,ještě jsem po odpolednách pracoval, ale i tak jsem na to něják prděl a občas jsme se akorát jeli projet po zahrádkách. Zlom nastal nevim kdy,ale něco se začlo dít,až jednoho dne jsme dostali technickou a tradá,můžeme na silnice. To bylo naprd,řidičák jsem ještě neměl,takže museli řídit jiní. Ale jezdil jak drak a měl se čile k životu,až na pár policejních kontrol buzerujících za nesmysly,díky kterejm s tim pak nikdo nechtěl jezdit. A já nechtěl platit benzín. Skejnsnul tedy opět v garáži.
Nevim jak dlouho jsem tam nebyl,ale jednou,když jsem přišel,už nenastartoval. Nestartoval celou zimu. A víte proč? Všechno bylo v pořádku a krásné,nepomohlo ani vyměnit MAP a MAF sensor(vyhozený 4 tácy). Mohl za to kontakt na pojistce od baterky. Jedinej podělanej kontakt. Ještě že mám Repair Manual,jinka by to nejezdilo do teď. Od té doby zdobí motorový prostor pojistka "vybastlená" ven a krásný červený kablík skrz motorovej prostor :) Tím nám tahle etapa končí, v červnu jsem dostal řidičák a mohl jet s radostí domu :)

Ze začátku,když jsem ještě měl nějáký peníze jsem Buikem jezdil všude. Bohužel,do školy to mám 10 minut MHD,ke slečně taky,do garáže taky a jinam nejezdim.
Ale najezdili jsme se s nim parádně. Přijel opět Dufík a už to jelo: Z prahy do VArů, podivat se na Oldsmobil,pak do Aše na dlaší Oldsmobil. Hromada pěknejch zážitků vrytejch navždy do paměti. Vzpomínám si třeba,jak jsme se "honili" s fokusem v serpentínách. Jak jsme ujížděli kamioňákovi, jeli za německym blbečkem ve vytuněnym polu se zaplým červeným majákem, ještě něž jsme měli ty řidičáky,tak jsme jezdili celou noc po střížkově, chlastali whiskey a pak jsme v tom autě i spali,protože jsme ho pořád neměli dost, první Luštěnice, 177 za hodinu, Don McLean a American Pie na přehradě... Mnoho bylo toho a mnoho toho by nešlo bez tohodle auťáku. Není to jen dopravní prostředek. JE to prostě zážitek. Už z toho nejsem tak udělanej jako na začátku,ale každá cesta timhle autem (vlastně každou amerikou) je báječná exkurze za oceán,do dob kdy auta nebyly na elktriku a měly pohodlí. Ano,i v tom malym předohrabu si to člověk užije. Paráda. Takový pocity člověku nedaj jiný auta, i kdyby byly sebelepčí. I když je to z racionálnícho pohledu ptákovina, ten pocit stojí za to nebejt racionální. Už těch keců nechám. Prostě se s tim jezdí parádně, v zatáčkách se to hodně naklání,což mi neva,páč jezdim pomalu,je to hodně pohodlný,je to i celkem rychlý,má to pěknej zvuk,neni to okoukaný a takový ty další věci co se lidem líběj na amerikách.

Silné stránky

Pohodlný auto s místem pro 6 lidí. Co víc si přát? Do kufru se třeba vešly zadní dveře z fiatu 127. Občas na to i koukaj lidi, pamatuju jednoho bývalého spolužáka,jež za tmy, ze svého též amerického GEO METRO, vykřikl "to je kára pyčo"
Je to praktický a celkem silný auto,žádnej závoďák,ale nestěžuju si,stejnak jezdim pomalu. Má malou spotřebu (pokud se tankuje za víc jak 200,dojede to celkem daleko).
Ale hlavně,hlavně ten pocit. Nikoliv pocit,že vám patří svět,jež mají majitele vytuněných pleček. Pocit lepší a hůře popsatelný. Nazval bych ho pocitem americkým. Vztah k americe si přeberte sami v sobě. Neni nad to si poustit nějákej fajnovej rock a jen tak "cruisovat", nikam nespěchat a užívat si to.

Slabé stránky

Málo držáků na pití!!! Věc jež mě nejvíc vytáčí,držák je tam jen jeden a u spolujezdce, loketka není otvírací. Nevím kde sehnat čelní sklo,nevím co udělat s prosezelo sedačkou,vepředu si pohodlně tři nesednou.
Jinak mi nic moc nevadí,nevím co chtít od auta víc,mohlo by mít více válců.
Nicméně poslední dobou se z Buicka stává poměrně pracovní auto. Furt se něco někam vozí... To se na Buick přeci nehodí! Proto v budoucnu budu shánět Chevy Truck,který je nejvíce spolehlivý,uveze toho víc než Ford a je především krásnější a jednodušší. Dufík o tom kdysi řekl "chevy truck ti musí kolovat v krvi" a mě tam vskutku koluje a nemůžu bez něj žít. Kdyby někdo věděl o nějákym,dejte vědět.
Vzpoměl jsem si ještě na něco. V roce 1988 nenapadlo nikoho,že by bylo potřeba si někam dát mobil. Ale že si lidi budou potřebovat odložit jiný věci,je nenapadlo taky. Za tímto účelem jsem ze tří cigaretových krabiček a izolačky vykouzlil další úložné prostory!

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

První porucha byla myslim utržený lanko od kapoty. To už nikdo nespravil,kapota jde otevřít i zvenku. Měnil jsem levej blinkr,protože měl prasklé sklíčko. Další byla na řadě ta pitomá pojistka od baterky,viz výše, poté přestal hrát levý přední reproduktor,byl roztrženej,tak jsem ho vyndal,zadní byl taky nějákej rozbitej,tudíž to teď hraje jen doprava,chce to nový kabely,to časem bude. No na letošní zimu přestal dobíjet,to se řešilo taky strašně dlouho,servis zkur*enej chtěl za spravení altíku 5 táců,takže jsem je poslal,tam kam patřej a nyní mi tam trůní altík nový. A další neoriginálně zapojenej drát skrz motorovej prostor,ale dobíjí to :) Měnili jsme olej v motoru a převodovce, předvčírem jsme udělali brzdy,takže nyní brzdí i zadek. A včera jsem nalepil vnitřní zrcátko. Hned jsem ho sundal,protože tam prostě překáží. Takže nic závažnýho.

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Musle jsem napsat dopis,pak mi bylo zavoláno,poté se nevědělo nic,ale nakonec to dobře dopadlo :)

Tady měl bej tunynk

Na tunynk seru,nejsem buzna. Ale jednou jsem tak ze srandy položil na zadní víko kufru sportovní spojler z Fiatu 127 sport. Hned to vypadlo rychlejš. Ale křídlo bylo jen gumový a nebylo přilepený,takže hned spadlo.
Jednoho dne,až nebudu mít opět do čeho píchnout a budu mít nějáký prachy bokem, mohl by z toho být vítězný Miller Buick z roku 1988. Pak si začnu řikat Bobby Alisson. Válečný barvy nevim nevim,nicméně mám vyhlídnutý kola od Aero wheels a ty by tam mohly vypadat fajny. A až budou,vyndá se katík(pokud se neupadne sám),ať to zní!