No já měl jeden z prvních sedanů, r.v. 1991 a bylo to mé první SKUTEČNÉ auto. Ono je docela paradoxní, že Scorpio začínal jako auto nadupané naprosto maximální výbavou (viděl jsem dokonce model, který měl u zadních sedadel vývody na sluchátka, aby si pasažéři vzadu mohli pouštět svou oblíbenou hudbu a nerušit tím řidiče; naklápěcí opěradla zadních sedadel také dodnes nejsou standardem, vyhřívání zadních sedaček je taky spíše výjimkou ... atd) a jak šel čas, výbava se stále více a více ořezávala. Ránu z milosti mu pak zasadil facelift 2. generace (kapříka), který do té doby jednolitý červený pás vzadu rozdělil oranžovými blikači a čirými couvacími světly.

A ano, i já považuji Škopka za jedno z nejlepších aut, s nimiž jsem vůbec kdy jezdil, protože (viděno optikou podzimu 1998, kdy jsem s ho kupoval já) se tehdy jednalo o vůz naprosto přelomový a velmi výrazně vyčnívající (jak v přeneseném, tak i v původním slova smyslu) z tehdejší automobilové produkce. Když si uvědomíš, že Škorpio přišel na trh v roce 1986, tak mne nenapadá žádné auto, které by v dnešní době bylo TAK přelomové a TAK doslova revoluční

Pamatuji se, že jsem s ním parkovával před firmou - a jednoho dne přijela a vedle mne zastavila "krátká" Avie A21 ve variantě fugron/pojízdná dílna. Kolegové z vedlejšího kanclu z toho měli druhé vánoce a obchodní ředitel mi napůl ze srandy / napůl vážně tvrdil, že mi bude účtovat parkovací místo, protože když někdo jezdí OSOBÁKEM, který zaber více místa než NÁKLAĎÁK, tak si nic jiného nezaslouží :yes:

Ráno jsem vždycky zavezl mangelku do práce (jezdila sice do kanclu, ale před 6. hodinou ranní už tam musela být) a pak frčel do firmy. A jelikož Škopík měl síly na rozdávání, jak stál někdo s nepojízdným autem u krajnice, už byl můj :-) Odtáhnul jsem tak 20-30 lidí. No a jednou zrána zase takhle jedu z Karviné do Bohumína, čtvrt na sedm, listopad, mlha, poprchává, lehce namrzlo, vítr, prostě hnus... A u kraje stojí nějaká postarší paňmáma u (staré) Octávie. Tak jsem zastavil, stáhnul elektrické okýnko ( i to byl pro mne tehdy obrovský luxus) a babka na mne: "no to jsem ráda, že jste přijel. Ona mi vnučka říkala, že asi tak před měsícem jí tady ráno pomohl jeden takový hodný pán, co měl prý takové hodně velké auto a že ji odtáhnul k benzínce. Mně se v tom autě cosi rozbilo, já se v tom nevyznám (mobily tehdy ještě moc nebyly...) a tak jsem se modlila, abyste přijel a VY JSTE PŘIJEL. To je dobře"
Tož tak ;-)

Pak mi přes Škopíka přeběhly kroupy (srpen 2000) a aby toho nebylo málo, v listopadu 2000, když jsem o půl šesté ráno stál v Ostravě před přechodem, přijela zezadu děvenka v poštovní Avii a zastavila se až o mne. A protože se jednalo o přechod na Rudné (člověku, jenž má na autech T ve značce asi netřeba představovat), tak robečka jela nějakých 80-90 km/hod a auto mi "poněkud poškodila". Odhodila mne přes celou šířku přechodu pro chodce a babky, které tam zrovna korzovaly se rozlétly, jako když střelíš do hejna slepic. Jojo, rázem bylo vidět, kdo je kdo a že ostravská důchodkyně je tvor skutečně MIMOŘÁDNĚ životaschopný. :-) Jedna babka struhla taškou o zem, druhá odhodila francouzskou hůl... a hóply tak, že Galina Čisťjakovová, držitelka světového rekordu ve skoku do dálky ( 752 cm v roce 1988) prodala všechny své olympijské medaile a od té doby se věnuje háčkování.

No a já mám doslova "na vlastní tělo" ověřeno, že Škorpio byl skutečně nadstandardně bezpečný vůz, protože s výjimkou toho, že mi z palubní desky vyskočilo rádio s kazeťákem, mně se nestalo zhola nic. Když jsem pak vylezl z auta a koukám do míst, kde ještě před několika málo minutami býval kufr, "poněkud" se mi rozklepaly kolena a musel jsem se posadit :-(

JJ, není vozů mimo velkou trojku a Henry Ford jest jejím prorokem.

Pak jsem si po pár letech koupil i Škorpia II, generace a byť to byl taky mimořádný vůz (a měl jsem s ním taky dobré zážitky :-) :-) :-) ) , Škopek I. byl prostě Škopek I., nejlepší a nejskvělejší na věky věkův, amen.